DOBRÝ DEN SLOVÁCKO

Číslo: 28
13.07.1998
Článků: 47

REDAKCE

ARCHIV
minulých čísel
Rok 1996
Rok 1997
Rok 1998
Rok 1999
Rok 2000

	Vstupuje v platnost novela stavebního zákona
	Lékárenské služby
	V Jižní ulici v Mařaticích řádí u opuštěného domu podivná mládež
	Zápisník: Smlouva a kanárci
	Signal Dentibus zastaví i v dětském domově
	Bude u nás jezdit víc autobusů na plyn?
	Vychovává naše střední a vysoké školství budoucí nezaměstnané?
	Dejte si pozor na perenosporu!

Vstupuje v platnost novela stavebního zákona

Od l. července 1998 vstoupila v platnost novela zákona 50/1976 Sb. o územním plánování a stavebním řádu. Oproti minulému znění stavebního zákona se podstatně zvyšují sankce při přestupcích občanů proti stavebnímu řádu. Pokutou až do výše 10 tisíc korun může být nyní potrestán občan, který provádí drobnou stavbu, stavební úpravy nebo udržovací práce, ktré je třeba ohlásit stavebnímu úřadu, bez takového ohlášení nebo v rozporu s ním. Desetitisícová pokuta hrozí všem, kteří užívají drobnou stavbu provedenou bez ohlášení nebo užívají informační, reklamní a propagační zařízení, které je třeba ohlásit stavebnímu úřadu, bez takového ohlášení nebo v rozporu s ním. Pokutou až do výše 25 tisíc korun může být potrestán stavebník, který přes výzvu stavebního úřadu prodlužuje bez vážného důvodu dokončení stavby nad lhůtu stanovenou ve stavebním povolení nebo v rozporu s ním.

Stavební zákon zpřísňuje postih občanů, kteří bez stavebního povolení nebo v rozporu s ním provádí stavbu v chráněném území, v ochranném pásmu nebo na pozemku, který není určen k zastavění, a kdo neprovede ve stanovené lhůtě rozhodnutí stavebního úřadu o odstranění takové stavby. Stavební úřad může nyní uložit pokutu od 500 tisíc až po milion korun právnickým osobám a fyzickým osobám podnikajícím podle zvláštních předpisů, které provádí stavbu bez stavebního povolení nebo v rozporu s ním, neudržuje stavbu do té míry, že tím jsou ohroženy životy nebo zdraví osob, užívá stavbu bez kolaudačního rozhodnutí nebo v rozporu s ním a bez vážného důvodu neprovedla nařízené neodkladné zabezpečovací práce.

Lékárenské služby


	Uherský Brod

	13. července - 15. července Lékárna Poliklinika město
	16. července - 20. července Lékárna Poliklinika sídliště


	Uherské Hradiště

	13. července 	- 	Havlíčkova
	14. července 	- 	Vodní
	15. července 	- 	Mařatice
	16. července 	- 	Masarykovo nám.
	17. července 	- 	Havlíčkova
	18. července 	- 	Mařatice
	19. července 	- 	Nemocnice
	20. července 	- 	Františkánská

V Jižní ulici v Mařaticích řádí u opuštěného domu podivná mládež

Mařatice - Paní Macourková jezdí do městské části Uherského Hradiště - Mařatic odmalička zhruba dvakrát do roka. Žije totiž na opačné straně naší republiky, v Plzni. Moje maminka pocházela z Mařatic, začala své povídání paní Macourková, zůstala mi tady po ní malá chaloupka se zahradou. Naposledy Hradiště navštívila letos v dubnu, před pár dny přijela znovu. Ještě než stačila vstoupit do domku, čekalo ji nemilé uvítání. Vstupní dveře někdo počmáral vulgárními nápisy a obrázky. To všechno bych byla schopná pominout, ale v zahradě mě čekalo další nepříjemné překvapení, svěřila se Dobrému dnu paní Macourková. Ke kmenu jedné z jabloní bylo silnými hřeby přitlučeno dřevěné prkno. Kromě toho si nezvaní návštěvníci zahrady nabouchali do stromu další hřebíky, které zřejmě měly usnadnit vylézání na strom. Možná, že si na kmenech někdo zkoušel svoji zručnost, protože hřebíky byly zatlučeny v řadě dalších míst.

Policisté, které jsem zavolala, měli s vytahováním hřebů spoustu práce, některé ani nešly vytáhnout, pokračuje v líčení celé záležitosti paní z Plzně. Řekněte mi, jak je možné, že se mládež baví zrovna takovým způsobem, ptá se starší paní spíše pro sebe. Podle ní i podle názoru policistů je to prostě tím, že doma jsou drženi zkrátka a nemůžou si něco podobného ani náhodou dovolit.

Už před časem si mládež postavila na zahradě paní Macourkové jakýsi dřevěný bunkr stlučený z dřevěných prken. Kromě toho po zemi natahali spoustu drátů, které kdo ví k čemu měly sloužit. Tehdy důchodkyně požádala děvčata bydlící v ulici, aby zajistila jeho rozebrání. Opravdu za pár dnů přišli hoši a dali celou věc do pořádku.

Policisté paní Macourkové předběžně slíbili, že její dům v Jižní ulici nenechají bez povšimnutí a budou kolem něj průběžně provádět prohlídky. Bohužel, pokud přichytí některého z výtečníků, kterému bude méně než patnáct let, nebudou ho moci nijak potrestat. Snad by v tomto případě postačilo předvedení rodičům či nahlášení přestupku škole. Paní Macourková je přesvědčená, že lumpárny kolem jejího domu má na svědomí mládež z Jižní ulice: Určitě to nejsou děti ze sídliště Východ, jsou to děti, které na ulici potkávám.

Já bych v životě do zdravého stromu nezatloukla jediný hřebík. Je to pro mě nepochopitelné, jak se tak někdo může chovat, ukončila žena své smutné vypravování.

M. Miškeříková

Zápisník: Smlouva a kanárci

Jestliže po přečtení této dohody budo kdokoli tvrdit, že je to dohoda o zjevné nebo skryté koalici, pak lze s úspěchem pochybovat o jeho inteligenci, pravil Miloš Zeman poté, co spolu s Václavem Klausem podepsali smlouvu o vytvoření stabilního politického prostředí, známou též pod pracovním názvem jako smouva opoziční (copyright na tuto verzi prý má Václav Klaus). Jinými slovy tak všechny prosťáčky boží, kteří politice sice nerozumějí, avšak přesto se jejich životů týká, upozornil, že si sice klidně můžou myslet, co chtějí, ale nahlas mají říkat, že zrovna o tomto snili už od maturity. Kolik takových je, asi nikdo počítat nebude, nicméně první den internetové ankety MF Dnes ukázal, že asi polovina cca 1400 respondentů soudí, že Klaus je jako voliče zradil. Zemanem se interneťáci zrazeni být necítí, snad proto, že kdyby volili jen oni, vyhrála by jasně ODS a nebylo by co řešit.

Zrazeny se však cítí obě zbývající strany, KDU\ČSL i US. Jenomže co naděláš, když obě balancovaly na povolebním provaze, nataženém nad politickým dvorečkem tak nešikovně, až spadly na mlat. Žádná z nich přitom nemůže říct, že by ji na ten provaz někdo vyhnal, že by jim ani zleva, ani zprava nikdo nebyl ochoten přidržet bidlo, dokonce nastavit náruč - pravda, od ODS ne sice zrovna měkkou - aby seskočily bez zranění. Naopak, na ten provaz se obě milé malé strany usilovně šplhaly, zejména Unie svobody. Teď se třou modřiny: smlouva je podle lidovců nedemokratická, protiústavní, podle Mlynáře pokleslá, Rumlovi připomíná komunistický režim...jistě přijdou další epiteta ornans, vonící po hnoji. S přibývajícím časem však bude přibývat pouze směšnosti těchto stesků. Kdo se díval na fotbal, a k tomu teď měl dost příležitostí, dobře ví, že běhat kolem rozhodčího a prosit ho, aby odvolal jednou odpískaný, byť sporný gól k ničemu nevede a jediné, co má smysl, je hrát dál třeba v deseti, ale naplno.

Tolik pokud jde o nespokojené politiky. Pokud jde o nespokojené prosťáčky, ty dostala na starost především kulturní úderka ODS. Lucie Bílá řekla něco v tom smyslu, že co Klaus spojil, člověče nerozpojuj a já už vidím tisíce domácností, kde ze Sony-bedny syčí plyn a máma povídá taťkovi:Tak vidíš, Lucka taky říká, že je to pro nás dobře. Pro náročnější je tu pak Pavel Zedníček, který Nově pravil, že konečně snad nám to zajistí klid na práci. Naposled jsem tato povzbuzující slova slyšel někdy v létě roku 1989, když po klidu na práci volala, tuším, s.Švorcová. Skuteční fajnšmekři se zase zadumají nad výrokem Jiřího Menzela, který ocenil ďábelský plán předsedy ODS, připomínající mu dělení republiky. Nějak jsem si přitom všem vzpomněl na Kurta Vonneguta. Ten jednou umělce přirovnal ke kanárkovi v dolech, který je citlivější než otrlí hornící, má dřív nožky nahoře, a ti pak stačí utéct před výbuchem. Jsem teď jen zvědav, zda a jak ti naši kanárci dají vědět, kdy utíkat.

Z vážných názorů na naši inovaci politických pravidel mě zaujala pozoruhodná shoda dvou pocházejících z opačných koutů světa a opačných politických sfér. Jacques Rupnik z Paříže a předseda zahraničního výboru ruské dumy Vladimír Lukin z Moskvy se shodli (jinými slovy, pochopitelně) na tom, že trvanlivost menšinové vlády postavené na těchto základech je kratší než záruční doba průměrného kečupu. Bojím se a zároveň doufám, že mají pravdu. Neboť představa, že někdo uzavře smlouvu na věčné časy, jak to u vás bude chodit, co se týče politiky, vlády a podobně, je neřestná a je úplně jedno, zda se jí říká koaliční, opoziční nebo kukuřičná.