Číslo: 4
27.01.1997
Článků: 38
REDAKCE
ARCHIV
minulých čísel
Rok 1996
Rok 1997
Rok 1998
Rok 1999
Rok 2000
| 
 
Sto let veselského sokola
Veselí nad Mor. - Sto let je v životě jedince vlastně celý jeho život a co znamená sto let v organizaci, jakou je třeba TJ Sokol, jsme se zeptali starosty Sokola ve Veselí nad Moravou, pana MUDr. Zdeňka Hlobila.
Můžete nám ve stručnosti přiblížit těch uplynulých sto let?
Sokol ve Veselí nad Moravou byl založený 1. února 1897. Začal vyvíjet svoji činnost jak po straně sportovní, tak i po straně osvětové a kulturní. Za celou svoji historii byla činnost sokola v důsledku politického a historického vývoje třikrát zastavena. Dvakrát pro světové války a potřetí v roce 1948 pro své národní, kulturní a morální zásady. Nakrátko byla pak ještě zahájena jeho činnost v roce 1968. Po listopadové revoluci byla činnost obnovena 7. ledna 1990 v Praze ustavujícím sjezdem. Důležitým mezníkem v činnosti veselské jednoty byla bezesporu výstavba sokolovny v letech 1924 a 1925, postavené svépomocí členů.
Nesmíme opomenout taky činnost Sokolů za protektorátu, kdy mnozí veselští Sokolové vstoupili do odboje a byli jeho hlavními organizátory. Svědčí o tom mnoho členů vězněných, nebo dokonce popravených. Mezi ně patřil i můj otec.
A co současnost veselského Sokola?
Jak už jsem řekl, v roce 1990 jsme obnovili svoji činnost. Bezprostředně po zahájení činnosti jsme požádali o navrácení budovy sokolovny a přilehlého sportovního areálu a v červenci roku 1991 jsme ji dostali zpět. V dezolátním stavu. Ihned jsme pak započali s opravami.Prvořadým úkolem byla oprava sociálního zařízení a oprava střechy. Ve druhém roce následovala kompletní výměna elektroinstalace, plynofikace a ústředního topení spolu s opravou parket.V závěrečné fázi jsme na budově udělali novou fasádu.Na pokrytí oprav jsme dostávali jednak prostředky z ČOS a jednak přispělo i město. Celková výše investic byla asi jedenapůl milionu korun. Díky těmto opravám je budova nyní plně využívána nejen našimi členy, ale dětmi škol apod.
Co byste chtěl říci čtenářům na závěr?
Velmi mne mrzí, že se v současné době vytratila ze společnosti chuť něco dělat pro sebe. Hodnota času se měří hodnotou peněz a volný čas většina lidí prožívá pasivně,třeba u televize. Možná, že lidé časem dojdou na to, že sledování televize není to nejdůležitější v jejich životě a to pravé ořechové je úplně někde jinde. Doufám, že na to přijdou brzo.
Za rozhovor děkuje Jan Grabec
|
|
Nepřátelé na život a na smrt
Ironie lidských osudů
Mnoho let uplynulo od chvíle, kdy stáli na frontě proti sobě. Jeden jako Němec - Jaroslav Hrabal - příslušník tankové jednotky, druhý Juran Vasilišin - Čechoslovák - příslušník Rudé armády. Na frontě, ať jsi na té či oné straně, ztrácíš občanskou identitu a jsi jen voják. A přece cesty jejich osudů, byť byly sebeklikatější, je nakonec svedly do jednoho státu, do jednoho města, do jednoho nákladního auta. Tam si společně doslova v potu tváře vydělávali na své živobytí házením uhlí. Jeden jako řidič, druhý jeho závozník, mimo auto oba uhlaři, oba se stejnými lopatami.
Ludvík Hrabal, nar. 1895 v Buchlovicích, pracoval u ČSD ve Starém Městě. Jeho manželka Františka, rozená Albrechtová byla německé národnosti. Bydleli v Uh. Hradišti do počátku 20. let, kdy se Ludvík Hrabal přihlásil na výzvu naší vlády pomoci Slovensku. V Košicích, kde pracoval rovněž na dráze, se jim v roce 1922 narodil prvorozený syn Ludvík a o tři roky později druhý syn Jaroslav. Vlivem politických událostí se manželé Hrabalovi přestěhovali v roce 1937 zpět do Uh. Hradiště. Bydleli v Otakarově ulici. Mladý Jaroslav, gymnazista, si brzy našel své místo v partě kluků označované stejně starými spolužáky staropošťáci. Přišel osudný rok 1939. Po příchodu Němců se tato smíšená rodina přihlašuje k německé národnosti. Německé děti nesmějí chodit do českých škol, a proto se malý a smutný Jaroslav stává studentem Gymnázia v Brně. Nejdříve jeho starší bratr, později i náš Jaroslav jsou povoláni do německé armády, Wehrmachtu.
Starší Ludvík skončil své frontové nasazení u Dnětropetrovska, když po omrznutí dolních končetin a jejich částečné amputaci byl z války vyřazen. Jaroslav své východní nasazení přežil a všechny dovolenky ho vždy znovu a znovu vedly do Uh. Hradiště, mezi své kamarády. Od nich si svoje užil, ale všechna čest, nikdy nikoho nepráskl, znovu se rád vracel. Když se po zřízení druhé fronty v Normandii spojenci pevně uchytli, byl jeho tankový sbor převelen do Francie. V Porúří se vzdal Američanům. Blížící se konec války vyvolal útěk Jaroslava Hrabala ze zajateckého tábora u Plzně a samozřejmě do Uh. Hradiště.
Je konec války. Hrabalovi rodiče jsou zajištěni a pěší odsun rodiny do Vídně přináší další tragedii. Otec s matkou se vzájemně ztratí (až po letech je objevil Mezinárodní červený kříž). Jaroslav bydlí u tety a po týdnu je jako Němec zatčen (zatčení tehdy provedl tehdejší známý Véna Vičar). Kamarádi z mládí mu vrací důvěru a zaručují se. Jaroslav je propuštěn. Pracuje u firmy Neusser-obchod s uhlím, ožení se a nastupuje vojenskou prezenční službu v Československé armádě. Jeho útvar pracuje v Ostravsko - karvinském revíru. Po 21 měsících se vrací zpět a pracuje v uhelných skladech.
Druhý protagonista tohoto životního dramatu Juraj Vasilišin je sirotek a bydlí na východním slovensku u své tety ve vesničce Uličské Krivé. Když ho jako mladého chlapce naženou gardisté za pomoci Němců stavět opevnění a zátarasy, utíká do lesů a jde na východ. koncem roku 1943 už patří mezi nejmladší příslušníky Rudé armády. Byl zařazen do 4. ukrajinského frontu, kam náležela i naše východní jednotka. Přes Dukelský průsmyk se dostává až k Ostravě, kde je dvakrát raněn do nohou a do hlavy. Opouští nemocnici v polském Krosnu a vrací se ke svému útvaru, s nímž skončí válku až u Prahy. Do roku 1947 zůstává ve svazku Rudé armády a pracuje jako pyrotechnik při odstraňování minových polí. Po demobilizaci v roce 1947 je jako občan Československé republiky povolán ke tříměsíčnímu převýcviku do kasáren v Uh. Hradišti. V nemocnici, kde se léčí, poznává svou pozdější vyvolenou Filomenku. Usazuje se v Hradišti a pracuje do konce svého produktivního věku v uhelných skladech.
A přece se něco v průběhu těchto dvou životních osudů něco změnilo: Jaroslav Hrabal a Juraj Vasilišin se stali přátelé na život a na smrt.
Z vyprávění obou sestavil - Miroslav Raštica |
|
Pojišťovna IB
Rozhovor s ředitelem hradišťské pobočky ing. Antonínem Zpěvákem
Pane inženýre, co skrývá v obchodním názvu pojišťovny a vůbec, můžete nám Vaši pojišťovnu krátce představit?
Pojišťovna IB akciová společnost byla založena Investiční bankou v r.1992 členem finanční skupiny Investiční a Poštovní banky, a.s. Proto tedy Pojišťovna IB. Co se týká sídla pojišťovny v okresním městě, došlo od 1.1.1997 ke změně. Z pasáže Kovak jsme se přestěhovali do prostor hlavní pošty na Masarykově nám., tudíž jsme ještě o něco blíže široké klientele. Ta nás najde v prvním poschodí, příp. na telefonním čísle (0632) 554111. Mnozí občané si jistě všimli i podstatné změny v novém logu, zvýrazňující fakt, že patříme mezi velmi silnou finanční skupinu IPB GROUP.
Jaké služby, příp. výhody nabízí Pojišťovna IB, a.s., ?
Nabízíme komplexní program jak pro občany, tak i pro podnikatele. Nabízíme levné pojištění s vykrytím základních rizik, ale i speciality podle požadavku a nároku klienta. Jsme prostě pojišťovna pro všechny. Od konkurence se výrazně lišíme tím, že každému klientovi vedeme osobní účet - osobní konto a každoročně zasíláme pojištěným informace o skutečně dosažených hodnotách včetně podílu na zisku. Nemalou výhodou pro naši klientelu je i odlišný způsob uhrazování režijních nákladů. U Pojišťovny IB, a.s. jsou tyto náklady rozpočteny na celou pojistnou dobu, což klientovi přinese rychlejší růst osobního konta a vyšší úrokové sazby. Vzhledem k dobrým hospodářským výsledkům nabízíme svým klientům řadu výhod. Náš klient má nárok na slevu pojištění auta, cestovního, nemovitostí, aj. Sílu Pojišťovny IB pozná náš klient i v případě pojistných událostí, které se snažíme vyřizovat tak, aby byl poškozený s našimi službami spokojen. Doposud se nám to díky citlivému a serióznímu přístupu daří.
Nabízíte také nějaké Vaše speciality, kterými se odlišujete od jiných pojišťoven?
Naším hitem je bezkonkurenční životní kapitálové pojištění na dobu neurčitou. I když dnes najdeme kapitálové pojištění u řady pojišťoven, u Pojišťovny IB nejde jen o název. S kapitálovou pojistkou může klient zacházet jako s produktem kapitálového trhu. Nejenže je pojištěn se všemi náležitostmi, ale může si na své pojistné konto přidávat mimořádné platby s úročením na úrovni vázaných bankovních vkladů (14%). Klient si přitom může dle své potřeby z konta v průběhu pojistné doby vybírat s výpovědní lhůtou pouze 6 týdnů. Pojistka samozřejmě nezaniká. Obdobné vlastnosti nemá žádná pojistka konkurence.
Současně se životním pojištěním sjednáváme nové úrazové pojištění, které se vyznačuje odškodněním trvalých následků úrazu již od 1% s progresivní výší odškodňování. K nároku na odškodnění běžných úrazů postačí doba pracovní neschopnosti 15 dnů. Odškodňujeme již téměř všechny úrazy. U pojištění podnikatelských rizik bych chtěl upozornit, že kryjeme rizika ztráty zisku, sjednáváme mimo jiné i pojištění výstavby a montáže, odpovědnost za výrobek a pojištění leasingu. Znalý občan i podnikatel určitě ocení i naši nejžhavější novinku - havarijní pojištění VARIANT. Toto havarijní pojištění je skutečně velmi zajímavé a my očekáváme značný zájem ze strany široké veřejnosti.
Skutečnost, že Pojišťovna IB kromě běžných živelných škod sjednává i produkty výše uvedené s vysokým rizikem, svědčí o síle a pevném postavení na pojistném trhu. Dokladem toho je i zájem veřejnosti o naše produkty.
plac. inzerce |
|
To snad není pravda...!?
Nepravidelný seriál nevelkých reportáží o neobvyklých zážitcích
Mnoho tváří restaurace NET
Není to tak dávno, kdy jste se na tomto místě mohli dočíst chválu na nenápadný hradišťský restaurant schovaný v uličce od Mariánského náměstí k finančnímu úřadu. Pár měsíců a jak se věci mohou změnit! Schválně - sledujte, jaký úsudek si o tomto zařízení musel udělat můj známý, který se tam bohužel ve čtvrtek 16.ledna rozhodl jít na večeři. S takovým chováním jsem se nesetkal od doby socialistických služeb, řekl mně. A to jsem na stravování se v restauracích odkázán dost často, dodal. Inu, restaurace NET má asi více tváří. Najdete tam všechno. Od slušné nabídky dobře připravených jídel a příjemné obsluhy až po... Ostatně posuďte sami. Zde je jeho příběh:
Je tři čtvrtě na šest večer a poloprázdný lokál skýtá velký výběr, kam si sednout. To je bezva, říkáme si. Žádný velký cvrkot, personál se nám může plně věnovat. V poslední době se nám totiž párkrát stalo, že obsluha nevěděla, co v jídelním lístku platí a co ne. Číšník přichází hned. Sympatický mladý muž, s kratšími kudrnatými vlasy a elegantní náušničkou v uchu. První proletím denní nabídku. Ze špatných restaurací jsem totiž přeminutkován. U některých jídel jsou křížky propisovačkou. Došly. Po zkušenostech se raději ptám: Nevyškrtnuté hotovky jsou všechny? Mám pocit, že ne, odpovídá ochotně pán s náušničkou, raději se zeptám v kuchyni. V klidu si vybíráme. Hotovky jsme odmítli, vybíráme baštu z vrchu cenové nabídky. Ale! Paráda. V denní nabídce se skví gulášová polévka. Nemohu odolat. Klidně zkombinuju přepychové papání za čtyři sta s obyčejnou gulášovkou za deset. Kudrnatý pán přichází pro objednávku a přináší pivko.
Do prčic! Zase teplé! Většinou mívá teplotu asi dvakrát vyšší než je doporučená výrobcem. Nikdo z Radegastu sem asi na pivo nechodí. Trochu jako v klubu nachlazených důchodců... No, nic. Dvakrát cosi z krocana na toustu a k tomu ještě hranolky a dvě gulášovky, objednávám. Pane, která hotová jídla jsou, která nejsou, to nevím, trochu nesrozumitelně si přeříkává číšník. Víte, kuchař má moc práce, on to má v boxech... ble... ble... Já tu polévku objednám, ale nevím, jestli přinesu... ble..., a mizí. Kristova noho!, jak říkávala moje babička, to snad opravdu není pravda...!?
Cucáme protikašlové pivo a s příjemným napětím očekáváme věcí příštích. Bude polévka, nebude polévka... Pan číšník s kuchařem mají smysl pro napětí a vědí, jak na nás. Polévka už nebude, usuzuji, protože za tu dobu bych měl uvařenou novou. Ale ouha! Právě v tom ji číšník přináší. Bezva. Ale nějak pozapomněl na pečivo. Nějaké rohlíky by nebyly? ptám se opatrně. Pane, omlouvám se, ale pečivo už není! odpovídá trochu nakvašeně dosud milý číšník. Nereaguji a trochu nevěřícně hledím a čekám, co bude dál. Pán je asi samonasírací - zvyšuje agresivitu v hlase a kárá nás: No, vždyť je šest hodin, tak pečivo už není! Zásah. Dostal mě. Podobnou nehoráznost jsem od dob předlistopadových neslyšel. Sto metrů odsud jsou dvě otevřené prodejny potravin, problesklo mně hlavou. Ale co blbnu, došlo mně: Tady přece vůbec nejde o pečivo, to přece musí mít k celé řadě jídel a i ten náš krocan je přece na toustu. To je prachobyčejná arogance neprofesionála.
Nevím, co ho naštvalo. Jestli špatný den, nebo podobně arogantní a neochotný kuchař, nebo co. Vím však, že jsme to odnesli my, hosté, kteří je živíme. Bylo toho na mě moc, taky jsem měl těžký týden, a tak jsem zablekotal něco o tom, že je to jak za socialismu. A to jsem si, blbec, dovolil moc. Pan číšník se dostal do varu, začal mluvit nesrozumitelně a se slovy, že to není vůbec jeho starost, nasr..., pardon, naštvaně odešel. Chvíli jsem nevěřícně přemýšlel, kdo má tedy v restauraci NET na starosti spokojenost hostů. Bylo nám jasné, že teď máme dvě možnosti. Nedovolit, aby s námi kdekdo takhle zacházel, sebrat se a okamžitě odejít, nebo to přejít a pomyslet si něco o něčem. Pohled na barevně se usmívající gulášovku rozhodl. Jak to říkal hlavní hrdina ve filmu Král Krysa? Jen se neposrat. To je ono. Večer v NETu může pokračovat...
Lžíce se zvedá a s hnědočervenou tekutinou mizí v ústech. Oba polykáme téměř současně. To bude zadostiučinění. Ale to snad skutečně není pravda...!? Polévka je vlažná až mírně studená, mastné je už skoro tuhé a nechce se lžíce dolů. Co teď? Vrátit to k ohřátí? Už vidím, jak mně pan číšník vysvětluje, že je už skoro po šesté. A taky vím, že takové vymýšlivé hosty v dobách minulých personál běžně trestával tajným pliváním do jídla, které jim pak po reklamaci přinesl. Fuj! Hrozná představa. Nemohu za to, že se mně tady hned vybavila. Nic. Dojíme to. Rozhodnuto. Zbaštěnou polévku zapíjíme pivem o skoro stejné teplotě, když tu druhý pan číšník přináší jídlo. Aha, kudrnatý pán k nám už nepůjde, říkáme si. Vůbec nereagujeme na to, že krocan je sice na toustu, ale bez hranolků. Jídlo nám chutná. Konečně aspoň troška spokojenosti. Škoda, že na stole není nic k přichucení. To mívají i ve čtverce.
Ale raději ani nedutáme, třeba by nám toho krocana sebrali. Chutná nám to. Čtvrtina jídla je už ve mně. Co se děje? Že by se v někom hnulo svědomí? Druhý pan číšník přináší pozdě ale přece alespoň tři kořenky a párátka. No, neva. Jde nám to i tak. Dobrá půlka jídla se již seznamuje se žaludečními stěnami. Co se to děje? Určitě se v někom hnulo svědomí. V umělém světle se zatřpytí náušnička a na našem stole se s nesmělou a spolknutou omluvou objeví hranolky... |
|
| |
