Novoroční setkání básníka Otakara Horkého s výtvarníkem Vladislavem Vaculkou
Veselský přívoz
Namísto chalup s modrým podrovnáním
patrové vilky - kachle, břízolit.
Hrst mladých vzpomínek
si přesto chráním
na jednu ulici
a v ní
na jeden štít.
Když už nepoznám dům,
kde se narodil můj otec,
jdu aspoň onou ulicí
vstříc mlze moravní,
z níž elegie splavu zní
- zborcené harfy doškových střech.
Za hrstku lipového listí
převez mě, měsíci,
k lukám na druhý břeh!
Po prašné cestě ze hřbitova
Na prašné cestě
od hřbitova k vinohradům
propláchnout černý klarinet
nejen slzami:
Aby se zatáhl
a bečkám navždy prázdným
nepadaly obruče.
To vděčně přiznávám
na zarostlém chodníku
od hřbitova k vinohradům
i za vás, dávní přátelé.
V Babích horách
Zas říjen karty míchá
a mlze fixluje.
V banku je tolik ticha
- a slov tak málo je.
Zas říjen míchá karty
i krví značené.
Dívám-li se ti na rty
- i za ty hluchoněmé.
Podzimní procházka
K hospůdce známé pod strání
jsem zamířil plachým krokem.
Proč po mně louply okem
rozpuklé kaštany?
Že mi to ani dnes nevadí
přicházet s křížkem po funuse,
že stejně budu muset
vzpomínat na mládí?
Ale těch tváří a těch jmen...!
A našinec se nejlíp rozpomíná
už jenom při poháru vína.
Hospůdce známé hledím do oken:
Dnes zavírací den.