Číslo: 1
03.01.2000
Článků: 53

Titulní
Uherskohradišťsko
Brodský
Kultura
Z
Pro
Humor
Sport

REDAKCE

ARCHIV
minulých čísel
Rok 1996
Rok 1997
Rok 1998
Rok 1999
Rok 2000


DOBRÝ DEN SLOVÁCKO


Pět sudiček pokřtilo nové album Sboru sv. Pluka
Kabát před koncem roku koncertoval i v Březolupech
Regionální hudební okénko - TUNEL
Ježíšek spolupracuje i se Slováckým divadlem
Novoroční anketa s hudebními osobnostmi našeho regionu
Výstava loutek a loutkových divadélek
Nadešel čas ... Tři králové - 6. Ledna
Orlovna praskala ve švech
Setkání důchodců obce Pašovice





Pět sudiček pokřtilo nové album Sboru sv. Pluka
Světové muzikály a rockové skladby ovládly hradišťský sál kina Hvězda

Nepřekonatelný dirigent Honza Gajdošík - Foto: P. Paška

Uh. Hradiště (pa) - Úterý 28. prosince 1999 se vepsalo do dějin Sboru sv. Pluka zlatým písmem. Tento den pokřtila dlouhá řada kmotrů debutní album sdružení hradišťských gymnazistů s názvem Jsme na půl děti...

Své svěřence přivedl na pódium otec Pluku Jan Gajdošík v masce Michaela Kocába. "Tím jsem chtěl říct, o kolik jsem zestárl, než jsme cédéčko natočili," prozradil Gajdošík. Původně chtěl v masce zůstal celou první polovinu, ale po druhé skladbě od tohoto záměru upustil.
Přítomní, kteří do posledního místa zaplnili sál kina, vytvořili bouřlivou atmosféru, bohužel omezenou napevno instalovanými sedadly. Více než dvouhodinnovou show dotvářela videoprojekce. Nechyběla soutěž o knihu a vystoupení řady hostů.
Příprava na tento výjimečný koncert začala již v září. Ve stejnou dobu se dokončovalo nové CD, což bylo pro Pluk dvakrát náročnější. "Nechtěl jsem, abychom hráli jenom věci z cédéčka," uvedl Gajdošík. Během večera představil Sbor sv. Pluka řadu premiérových skladeb (Lásko, lásko a Rám příštích obrazů od C&K Vocálu.) "Rám příštích obrazů byla pro nás nejnáročnější skladba, kterou jsme zkoušeli přes tři měsíce. Měl jsem obavu, jestli ji zvládneme, a povedla se. Mám radost. Je to naše vyšší meta," sdělil Gajdošík. Ještě před přestávkou zazněly další dvě premiéry. Nejstarší členové Sboru Jan Gajdoš a Jana Chaloupková zazpívali sólové skladby z muzikálu Bídnici. Jan slavnou Stars a Jana ještě slavnější Samotářku, která kdysi proslavila Lucku Bílou. Jana po skončení Vlasů má angažmá v divadle Semafor!
V druhé části koncertu se projevili i hosté a uskutečnil se křest. První host Bohouš Josef, kterého Jan Gajdoš alternuje v jedné z hlavních rolí v muzikálu Hamlet pro nemoc nepřijel. Místo něj se představil se zamilovaným songem Jiří Koběrský ze známé teenagerské skupiny V.I.P. Nepřijela ani Monika Maláčová, kterou můžete na CD slyšet jako hosta a tak se na pódiu představila Janina kolegyně z muzikálu Vlasy, exotická Žaneta Švoňavská, která momentálně zpívá v bratislavském muzikálu Jeptišky. Představil se i další interpret z Vlasů a člen skupiny Úplně rovný banán David Uličník. Spolupráce s ním je dlouhodobější. Vystupoval se Sborem na koncertě ve Slováckém divadle a zazpíval si i na novém cédéčku.
Všichni hosté včetně starosty města a zástupkyně ředitele hradišťského gymnázia Jany Petrželkové poté pokřtili debutní album a pronesli pár slov nad sborovým novorozencem.
Třešničkou na dortu se před úplným finálem večera stala skladba The Phantom of the Opera, kterou za zaneprázněnou Moniku Maláčovou výborně zazpívala spolu s Janem Gajdošem Kateřina Polášková.
Fantastický večer plný výborné hudby a krásných hlasů účinkujících strhl všechny přítomné, i když na pódiu neposkakovali interpreti v lidových krojích. Přejme Sboru sv. Pluka, ať je duch rockové hudby nikdy nepouští a brzké vystoupení v newyorské Madison Square Garden!







Kabát před koncem roku koncertoval i v Březolupech
Březolupy (pa) - V rámci druhé části turné k albu MegaHu vystoupila ve čtvrtek 30. prosince v zaplněné březolupské sportovní hale teplická kapela Kabát.
Rockový večer uspořádaný agenturou Atlantic pár hodin před koncem roku otevřela hradišťská skupina Wayn, která výborně připravila půdu pro dnes již slavnou pětici hudebníků ze severu Čech. Výběr nejlepších a nejznámějších skladeb doplňovaly novinky z posledního alba MegaHu. I když koncert nebyl tak světelně a zvukově mónstrozní jako oficiální turné z přelomu října a listopadu, pódiová show ve stejném duchu bezesporu nadchla snad všechny z více než tisícovky přítomných.
Ještě před koncertem se nám podařilo setkat se s celou kapelou, která se právě léčila z následků po předcházejícím koncertě ve Valašských Kloboukách. Přesto hudebníci měli přímo skvělou náladu, posuďte sami.

Hudebníci nemusejí vstávat tak brzo, ale stejně vstát musí. V kolik hodin normálně vstáváte, když nejste na šňůře?
Krulich: V poledne.
Špalek: Já taky v poledne.
Hurvajs: Vstávám brzo, protože nemůžu dospat. To alkoholici mívají.
Špalek: Jenomže taky Hurvajs chodí spát v osm!

Co po probuzení uděláte jako první a co byste nejraději udělali?
Špalek: Já se první vy... (jde na WC), ale to dělá každý, to je běžný.
Vojtek: Já ne. Ráno dělám jenom to, co chci.
Hurvajs: Takže nic!
Vojtek: Proto jsme začali dělat muziku, abychom si dopoledne mohli dělat, co chceme.
Hurvajs: Já se najím, dám si pivečko a pak půl dne ležím. Pak si dám další pivečko a večer jdu spát.
Krulich: Já si nakulmuji vlasy, nalíčím se a udělám si nehty.

Jak podle vás vypadá ideální sen a co by v něm nemělo chybět?
Hurvajs: Nahé ženské a pivo. Vojtek: Lepší nějakou skvělou přítomnost než skvělý sen, na ten...! Máš skvělý sen, probudíš se a jsi zase...
Špalek: Probudíš se, držíš v ruce něco...
Vojtek: Já tedy podstatně míň!
Krulich: Já mám dobrý sny, protože se ráno probudím a stojí mě...
Vojtek: Mně taky každý den, ale večer krachne.

Přejděme raději někam jinam. Za které své koníčky vyhazujete nejvíce peněz?
Špalek: Za rybářskou výbavu. Víš, jak je to drahé?
Vojtek: Vrážím prachy do aut.
Hurvajs: Já si hrozně moc kupuji cédéčka.
Krulich: Mně v létě vykradli...
Vojtek: Chtěl si něco koupit a oni ho zatím vykradli. Takže si musí všechno kupovat znova.
Špalek: Těch peněz není zase tolik, jak si lidi myslí, proto Josef musel prodat jednoho ze svých Jaguárů. Na jeho Ferrari mu haprovala spojka.
Špalek: Taky většinou chytám ze své jachty a nevím, jestli ji neprodám a nekoupím si pramici.
Vojtek: Nelíbí se ti barva?
Špalek: Štve mě ta výstřední zlatá.
Vojtek: Ty zlatý kohoutky mě taky štvou!

Zkusíme se raději bavit o muzice. Jak dlouho jste připravovali turné MegaHu a podle jakého klíče jste vybírali skladby?
Vojtek: Vybírali jsme osvědčené hity, které se líbí lidem, abychom nehráli nudu.
Špalek: Turné se připravovalo rok, aby mělo tah.

Nahráli jste hodně skvělých písniček. Nezdá se vám, že koncert, který trvá necelých devadesát minut, je pro lidi málo?
Vojtek: Tak si to zkus, zazpívat pětadvacet věcí! Lucie hraje dvě hodiny a jenom mají patnáct věcí.
Krulich: Nehrajeme skoro žádný sóla, nejsou tam žádný zdržovačky, prostě valíme jednu písničku za druhou.
Hurvajs: Je to záhul jako kráva!

Vaše turné MegaHu oficiálně skončilo 4. listopadu na pražské Štvanici. Co dál?
Vojtek: Turné MegaHu v Praze ještě neskončilo. Hurvajs: Určitě ještě nějaký kšeft bude, jako ten dnešní. Špalek: Příští rok začneme připravovat další desku.

Vaše koncerty jsou více vokálovější nebo se mi to zdá?
Vojtek: Trénovali jsme jako draci a konečně jsme si ujasnili, co kdo bude zpívat. Vždycky jsme vyběhli na jeviště a začali hulákat pátý přes devátý. Najednou jsme zjistili, že všichni zpívají unisono, takže to vůbec nehrálo. Hlasy jsme si trošku rozdělily, vlastně už na poslední desce, pohlídali si je a automaticky se to stalo klasikou.

Jak řešíte ponorkovou nemoc? Máte recept na to, že v kapele neprobíhají žádné personální změny?
Hurvajs: Deset deka mouky, dva a půl litru piva...
Krulich: Všude jsou hádky a pak to vždycky přestane.
Vojtek: Jde o to, že jsme tak skvělý. Těžko by se hledala náhrada.
Špalek: Je to hlavně o tom, že jsme se kdysi dávno sešli v Teplicích a tahle parta se potkala v hospodě. To byl zázrak, že jsme nemuseli shánět někoho z Prahy, jiného z Kolína. Prostě jsme se sešli v jedné hospodě a řekli si, že budeme dělat bigboš.

Většina kapel vydává videokazety a různé knížky. Dočkáme se i u vás?
Špalek: Vydávají, ale moc neprodávají. Čekáme, až přijde člověk, který o nás zajímavě napíše. Zatím nepřišel.
Nebudeme nikam chodit a říkat: "Hele, napiš nám knížku." Když ji napíše nuceně, tak bude stát za... . Škoda že tu není Hemingway, ten by to už dávno napsal.
Vojtek: Jo, Stařec a basa.

A na závěr. Které album nebo kterého interpreta posloucháte v poslední době tak často, že jej doporučíte i čtenářům našeho týdeníku?
Vojtek: Poslechl jsem si nového Žlutého psa (Himaláje) a docela mě to pobavilo.
Špalek: Když se chci uklidnit, tak poslouchám Marilin Manson. Hlavně když si chci udělat romantický večer s manželkou.
Hurvajs: To už bude rok nebo dva, ale deska, kterou vydal Ritchie Blackmoore.
Krulich: Já teď poslouchám v autě kytaristu od Genesis.







Regionální hudební okénko - TUNEL
Na silvestrovském večírku v Traplicích vystoupila spolu se skupinou Gong i kapela Tunel, která se před nedávnem zčistajasna objevila na seznamu III. setkání rockových legend okresu (4.12. - Staré Město). Hudebníci sice nosí tento název teprve rok, hrají spolu asi tři roky, ale hudebním cítěním se právem řadí mezi ostřílené hardrockové draky. "Na setkání rockových legend okresu jsme vždy hráli s tím, že nikde nebudeme uvedeni. Prostě vůbec žádná reklama," uvádí zakladatel, kytarista a zpěvák skupiny Radek Číhal. "Byla to sranda. Když šly všechny kapely večeřet, začali jsme hrát. Pracovní název 'Než se kluci navečeří, my zahrajem' pokračoval 'Než se Reflexy navečeří, my zahrajem...' . Mezi legendy jsme prostě zapadli, hrajeme něco podobného."
Svůj název Tunel získala skupina čistě náhodou. Před jedním předloňským koncertem s Gongem a Reflexy v Kněždubu přišel za Radkem Číhalem pořadatel s dotazem na jméno kapely. "Já nevím. Napiš tam, co chceš," odvětil. "Já tam napíšu třeba Tunel," říká pořadatel. "Tak ho tam napiš! Napsal Tunel a tak jsme Tunel. Nikdy jsme název neprobírali, protože prostě vyplynul," vysvětluje Číhal.
Kořeny kapely sahají do roku 1994, kdy se Radek Číhal potkal s kytaristou Jardou Kotlem Kotlíkem ve skupině Mr. Jukohaj. Poté nastaly určité rodinné vazby, které přetrvávají dodnes.
"Udělali jsme si doma zkušebnu, protože bubeník patří také do rodiny," uvádí Radek. Na bicí hraje jeho bratr Roman Číhal, který působí i v kapele Markýz de Sade. Už chyběl jen baskytarista. Původně tento post zastával Libor Frýza, který se však odstěhoval do Prahy, a jeho místo teď patří Hardymu - Mirku Letákovi. "Nejsme stylově vyhranění. Hrajeme z popudu toho, co nás zajímá, napadne nebo co posloucháme," tvrdí Kotel. "Mně zaujal hardrock s bluesovými kořeny. Je to srdeční záležitost."
Čtveřice hudebníků shodně tvrdí, že hraje pro radost a pro lidi, kteří poslouchají starší pojetí rocku. "Nechceme hrát za každou cenu, ale pokud budeme stát někomu za to, aby si nás poslechl, budeme se orientovat na častější hraní," oznamuje Kotel.
V repertoáru kapely jsou zařazeny i čtyři vlastní písničky. "Nekvaltujeme za každou cenu, abychom udělali x kusů. Něco se tady pěstuje, třeba z toho něco vyroste," ozval se Hardy. "Máme víc vlastních kusů, ale zdá se nám, že nejsou ještě tak propracované, abychom je někde hráli."
Zařazovat Tunel mezi současné kapely regionu nelze. Svou hudbou se Tunel snaží vyplnit mezeru, která v regionální nabídce donedávna byla. Pokud nastane i "správná doba", můžeme se těšit na autorské demo. "Někdo přijde s melodickou linkou a každý k ní něco vymyslí. Texty jsou většinou Radkovou záležitostí," prozrazuje Kotel. "Našim cílem není výlučnost. Chceme, aby náš ksicht zůstal náš. Nebýt řadoví, nekopírovat jenom kvůli prodejnosti a sálům s osmi sty lidmi. Komu se naše hudba libí, ať přijde!"
Pavel Paška







Ježíšek spolupracuje i se Slováckým divadlem
Uh. Hradiště - Vánoční svátky bývají pro děti svým způsobem namáhavým maratonem. Fenomén televize každoročně vytvoří "velice pečlivě strukturovaný program pro malé".
Ne vždy se však rodič a jeho dítko v dané struktuře orientují. Častěji vítězí konzumace struktury jako celku před selektivním výběrem "dobrého a zlého". Nejslabší vrstva pokolení je tedy vystavena mnohdy dobrodružnému zpracování pohádek navíc ve zjemnělých a zjednodušených verzích. Pak se můžeme ptát: "Komu zvoní hrana?" Možná právě těm, kterým je svěřena péče o děti. Je totiž nasnadě, že délka doby, kterou dítě věnuje masmédiím, je exaktním měřítkem zanedbávání, kterému je vystaveno. Čím více cítíme tlak zevnitř, tím silněji se s jeho "lapačskými" tendencemi musíme vyrovnat. Prvním zdravým krokem na pouti k regeneraci může být návštěva divadelního představení Zlatovláska ve Slováckém divadle. Tato již od počátku hojně navštěvovaná pohádka je výslednicí vzácné vazby poetické předlohy Josefa Kainara, mimořádně svěžího výtvarného zpracování Antonie Dostálkové a kvalitní hudby Ladislava Koláře. Režie je připsána na triko Igora Stránského. Pohádka by měla dítěti představit postavy, na něž může bez ostychu promítat to, co si nese uvnitř. S postavami může prožívat vytoužené uspokojení. Pomáhají mu identifikovat se a vytvářet ideální vazbu momentálních potřeb. Tyto vazby pak mnohem intenzivněji a účinněji fungují a působí v bezprostředním kontaktu dítě - živá pohádková bytost na jevišti. Ve Zlatovlásce se tyto funkce očekávají především od hlavních postav - Jiříka a zlaté panny (v podání Jakuba Leiera a Barbory Kožušníkové).
Jiřík je nucen nést tíhu celého vyprávění a je dominantní postavou při tvorbě a udržení koncentrace. Dá se říci, že tento úděl nese Leier statečně. Najdou se ale místa, která by mohla být v Leierově konceptu pohybově rozvitější a budou zřejmě vyplněna po dobrodružném nalézání možností v období reprízování představení. V některých místech (např.putování za Zlatovláskou) by představení sneslo možná více energie a přesvědčivosti. Dítě většinou potřebuje, aby mu postavy vytvořily "pomocný most" při přechodu z jednotlivých prostředí. Tuto funkci Zlatovláska většinou zvládla, objevilo se ale pár situací, kdy si dítě musí posloupnost děje vysvětlit samo (Jiříkovo roční putování a setkání s králem). Je to sice inspirativní pokyn k samostatné dětské fabulaci, ale může mít i dezorientační charakter pro diváky menší. Začátku pohádky by svědčil rytmus nastolený v druhé části představení. Onen zrychlenější spád, akčnější jednání, práce se speciálními efekty (scéna,kdy král zjišťuje, že ho nikdo v království nemá rád) dodávají scéně hybnost a dynamiku. Velmi čitelně se podařilo vyhrotit polaritu dobra a zla v podobě Jiřík - král. Leier je spontánním nosičem dobra a klasických ideálů (jeho výrazivo je velmi svižné).
Robert Bellan svým zápalem vytvořil zcela nového krále, tvoří novou charakteristiku. Jeho král není ani příliš cholerický, ale není ani v pravém smyslu slova zlý. Má zkrátka své nezadatelné právo na manýru. Bellan velmi vhodně vsadil na "dobrou kartu", kterou je v jeho případě neumělá gestikulace. Velmi čerstvý a energický je rozhovor dvou rybářů (David Vacke a Zdeněk Trčálek), kteří dokázali veršovou podobu textu jemně zaklínit v odpovídající pohyb. Zejména Trčálek je nositelem živého prožívání textu, které spojuje s živelností a jadrností. Právě tato scéna má radostnou dynamiku.
Doslova pohlazením na duši jsou esteticky vytříbené a kultivované profesionální kostýmy Antonie Dostálkové. Ve Zlatovlásce však ještě existují meziprostory. V první části představení se při změně scény děti dočkají okamžiku "bezčasí" v podobě zatažené opony. Čekání sice vyplňuje příjemná hudba, ale snad by se tento meziprostor dal vyplnit pomocí písničky, či komunikace pohádkových postav s dětmi. Pochopitelně, že idolem pohádky je Zlatovláska, která pomocí realizace Barbory Kožušníkové vytváří stejně jako Bellanův král nový pohled na princeznu. Kožušníkové se daří (díky vrozenému temperamentu a ženské síle) přemluvit diváka, aby ji přijal jako samostatně uvažující, energickou a angažovanou princeznu, která i přes svůj excentrický projev stále nese starší atributy připisované královským dcerám (atributy půvabu a elegance). Moudrý král (v podání Jiřího Vobeckého) je uklidňujícím elementem při Jiříkově dramatickém plnění tří úkolů. Svou vyrovnaností a klidem dává tušit přítomnost něčeho většího a vyššího, jakési předpovědi.
Kainarův veršovaný text pomáhá oživovat vztah k rodnému jazyku a nepůsobí z úst herců nijak kostrbatě a uměle.
Veronika Němečková







Novoroční anketa s hudebními osobnostmi našeho regionu
1. Váš největší kulturní zážitek minulého roku?
2. Jak jste přivítali nový rok 2000?

Zuzana Lapčíková - cimbalistka a zpěvačka
1. Nejsilnější dojmy roku 1999 jsou dva. Červnový mezinárodní koncert v Dánsku, kde jsme účinkovali s jednou Írankou, Tibeťankou a Idou Kelarovou ve čtveřici a druhý zážitek je ze září, kdy jsme společně s Jazzovým kvintetem, Včelaranem a komorním orchestrem křtili na Akropoli desku.
2. Úžasně. Hráli jsme v Národním domě na Smíchově společně s Ondřejem Havelkou a Melody Makers.

Mirek Laga - bubeník a vedoucí veselské skupiny Flood
1. Určitě narození bratrovy dcerky Terezky. A hudební? Koncert Luboše Andršta ve zlínském klubu Golem.
2. V rodinném kruhu, bohužel s nemocí v posteli.

Jan Gajdošík - učitel, hudebník a otec Sboru sv. Pluka
1. Koncert skupiny J. A. R. v kunovické hale. Byl jsem velice mile překvapen jejich hudbou, ale i velkou návštěvnosti. A taky Svatý pluk, protože na křtu ve Hvězdě skvěle zvládl a zazpíval písničku Rám příštích obrazů.
2. V posteli!

Leona Valentová - zpěvačka a vedoucí kapely Pexeso
1. Bylo jich hodně, ale asi největším byla folková Zahrada v Náměšti díky vlastnímu koncertu v amfiteáru a atmosféře, která sama o sobě působí jako velký kulturní zážitek.
2. Ve vinném sklepě v Prušánkách s přáteli a vesele.

Marek Podolinský - zpěvák skupiny Rudé kostry
1. Poslední album skupiny Metallica, které vyšlo těsně před koncem roku. Je to šupa!
2. Vínem a zpěvem na Masarykově náměstí se stádem lidí a velkým ohňostrojem. Bylo to boží.

Mirek Junák - kytarista a vedoucí kapely Wayn
1. Vystoupení skupiny TOTO v Praze. Minulý rok mě hlavně potěšilo, že se vrátil Laďa Švanyga na post zpěváka a stabilizovala se sestava.
2. S rodinou a s láhví šampaňského v našem obydlí.

Jaroslav Zatloukal - organizační vedoucí CM Kunovjan
1. Pravděpodobně křest našeho CD ve Slováckém divadle.
2. V kruhu nejbližších známých.

Stanislav Nemrava - ředitel hradišťské Základní umělecké školy
1. Přehlídka divadel Jiráskův Hronov. Řada opravdu zajímavých představení a moje účast na loutkařském semináři, což zužitkuji ve své bohulibé činnosti. Pokud můžu říci ještě jeden, tak vystoupení ruského souboru Teatr N. Fronta na Míru.
2. Byli jsme s manželkou pěšky na zřícenině hradu Radyně a o půlnoci jsme se dívali na ohňostroj nad Plzní. Zpáteční cesta byla dramatická!







Výstava loutek a loutkových divadélek
Uherský Brod (Asc) - Ve sloupovém sále Muzea J. A. Komenského je možno až do neděle 30. ledna zhlédnout výstavu Rodinné loutkové divadlo, kterou autorsky připravilo Muzeum loutkářských kultur z Chrudimi.
K vidění je více než 300 ks loutek, většinou střední velikosti. Některé jsou vystaveny ve vitrinách, jiné jsou součástí osmi divadélek, které výstavu loutek doplňují.
Loutkové divadlo má ke dnešním dnům za sebou velmi zajímavou historii. Jsou známy tradice profesionálního kočovného marionetářství, na něž navazovala většina divadélek ve druhé polovině 19. století. Loutky z tohoto období i loutky ze druhé poloviny 20. století je možno si zevrubně prohlédnout.
Připomeňme si například, že rozšíření loutkových divadélek napomohla sériová výroba loutek a dekorací, které byly cenově přístupné i pro méně zámožné zájemce. Od roku 1887 vycházely první knižnice loutkových her, o dva roky později spatřila světlo světa první praktická příručka. V roce 1894 byly vydány první české tištěné dekorace, jejichž autorem byl šéf výpravy Národního divadla Karel Štapfer.
Vzhledem k svému, byť především kvantitativnímu, rozmachu bývá konec 19. a počátek 20. století nazýván renesancí českého loutkového divadla.
Po 2. světové válce obliba marionetových rodinných divadélek poněkud opadla, i když jsme se i nadále mohli setkávat se sériově vyráběnými loutkami. Postupně převážil zájem o maňásky, oblíbená byla a jsou také papírová divadélka - vystřihovánky. Rodinný typ loutkového divadélka začal sloužit především jako hračka. Výstava ze sbírek Muzea loutkářských kultur v Chrudimi představuje jak ukázky loutek, dekorací a divadélek sériové výroby, tak i originální loutky a divadélka.







Nadešel čas ... Tři králové - 6. Ledna
Liturgické knihy označují již od 4. století tento den jako svátek Zjevení Páně. Jeho spojení se Třemi králi je pozdějšího původu a je svou podstatou lidové.
Obchůzka duchovního, doprovázeného ministranty, často i kostelníkem, učitelem a žáky, měla nejméně od třicetileté války stejnou podobu. S motlidbou a zpěvem se dům vykuřoval kadidlem a vykropoval svěcenou vodou, na dveře či rám nad nimi se svěcenou křídou psala písmena K + M + B a datum.
První autor, který uváděl jejich jména (Kašpar, Melichar a Baltazar jsou známa ze zkratky K (C) + M + B), byl kancléř pařížské Sorbonny Petr Comestor ve 12. století. Letopočet znamená počátek roku, neboť v době před zavedením julianského kalendáře začínal rok i 5. nebo 6. ledna a spojován byl se svátkem boha Aiona. Jde tedy o ohlas pohanského obřadu, který měl chránit dům před démony.
Tři králové chodili sami, původně je představovali mladíci, později děti. Masky byly jednoduché - papírová koruna, vousy z koudele nebo vaty, místo vzácného roucha dlouhá bílá košile přepásaná provazem, červeným šátkem nebo stuhou. A pochopitelně začerněné tváře třetího krále.
Svátkem sv. Tří králů končil cyklus vánočních svátků. Toho dne se obvykle odstrojoval vánoční stromeček, v některých krajích ho však nechávali spolu s betlémem až do Hromnic.
(pa)







Orlovna praskala ve švech
Uh. Hradiště (vra/iks) - V neděli 26. prosince se uskutečnila velkolepá párty Christmas in the House Volume 2. Od dvacáté hodiny se před Orlovnou začalo shromažďovat mnoho teenagerů, toužících po kvalitní muzice, která vládne světem - po house. V tento den se totiž do uherskohradišťské Orlovny sjelo hned několik Dj's, kteří přiváděli lidi k perfektní náladě a dokázali je rozpumpovat.
Začátek byl o půl deváté. Sál byl už od samého začátku party plný. "Tak vychytané světla Hradiště ještě nevidělo," svěřil se jeden z účastníků párty.
Jako první se ujal mixážního pultu český zástupce, a to Dj Koala z Brna, který hrál velmi dobře až do půl jedenácté. Poté se s ním vystřídal Dj Airto, který zahrál i kvalitní deep house. Pískání píšťalek k tomu patřilo. "To pískání na píšťalky mně už sere," zlobil se Dj Tráva. Dj Airto se o půlnoci vyměnil s Dj Trávou, který zaskakoval za Dj Loutku, jenž z důvodu nemoci nemohl přijet. Dj Tráva ho skvěle zastoupil a všem přítomným dokázal, jaký je profesionál. Odehrál hustý set (do kterého výborně scratchoval), až přítomní úplně podlehli atmosféře a sál připomínal "kotel". Do druhé hodiny ranní mixoval úžasnou muziku. "Kapely Clash, Sex Pistols a Bay City Rollers se kdysi dávno stali dojnou krávou pro moje uši," prozradil Dj Loutka. K závěru party zahrál londýnský Dj Matt Chester, který hrál tak tvrdě a nahlas, až odpálil jeden z reproduktorů. Dveře Orlovny se zavřely a lidé spořádaně odešli, třeba domů.







Setkání důchodců obce Pašovice
Pašovice (čec) - Podobně jako v ostatních obcích, tak i v Pašovicích se u příležitosti Mezinárodního roku seniorů konalo v pondělí 27. prosince setkání důchodců obce. O podobné setkání určené pro starší spoluobčany byla v minulých letech nouze. Proto kulturní komise při OÚ uspořádala nejenom první ročník, ale hodlá v podobných setkáních pokračovat i v letech příštích. V Pašovicích má trvalé bydliště 161 starobních důchodců. Třiceti nechodícím předali zástupkyně sociální komise dárkové balíčky již před vánočními svátky a pro ty ostatní byl připraven zábavný večer v místním kulturním sále. Po projevu starosty obce Jaromíra Čápa si celý sál společně s dětmi mateřské školy zazpíval nejznámější vánoční koledy. O dobrou náladu v dalším průběhu večera se postarala skupina Iris. Tančící páry, rozezpívaný sál a úsměvy na tvářích všech přítomných byly největší odměnou pro organizátory setkání.







www.hradiste.cz
Program a aktualizace Stanislav Lopata
hudba@hradiste.cz
Čas zpracování: 0 sekund