Číslo: 11
17.03.1997
Článků: 37
REDAKCE
ARCHIV
minulých čísel
Rok 1996
Rok 1997
Rok 1998
Rok 1999
Rok 2000
Náš člověk v Berlíně
Novinky na knižních pultech
Dechklepy
Rozhovor týdne: Pavel Bezděčka
Náš člověk v Berlíně
Snímkem ze Sloupové síně muzea J.A. Komenského v Uh. Brodě se vracíme k vernisáži výstavy fotografií Marie Zavadilové, o jejíž stylové zahájení se postaral soubor Kopaničář. (šep)
Berlín tvoří společně s Cannes a Benátkami trojlístek míst pořádajících nejprestižnější filmové festivaly. V únoru každého roku zahajuje přehlídku světového filmu Berlín, letos již poosmačtyřicáté. Do poroty jedné ze tří hlavních soutěží, Festivalu filmů pro děti a mládež, byl německými pořadateli pozván i Jan Gogola, ředitel Filmové školy Zlín a také programový ředitel Mezinárodního festivalu filmů pro děti a mládež ve Zlíně.
Jaká byla letos kvalita uváděných filmů?
Berlín má podstatně odlišnou pozici než např. festivaly v Karlových Varech nebo ve Zlíně. Zatímco u nás musíme tvrdě pracovat, cestovat a oslovovat i slibovat, do Berlína nabízejí své filmy producenti z celého světa sami. To se většinou projeví i na tradičně vysoké úrovni uváděných snímků v hlavních soutěžích. I v Berlíně se však objevují průměrné a slabé filmy. Při několika stovkách projekcí je to pochopitelné.
Jak dopadla soutěž, ve které jste spolurozhodoval?
Většinu festivalů zaměřených na tvorbu pro děti a mládež v posledních letech vyhrávají skandinávští tvůrci. Letos to byli Švédové, loni vyhrál dánský film, předtím Norsko. Dvě čestná uznání poroty převzali režiséři z Polska a Íránu, nejlepší animovaný film natočil Rus žijící v Německu.
Zlínský festival se letos koná již po sedmatřicáté, takže mu patří primát nejstaršího festivalu dětského filmu v Evropě. Jaké filmy budou letos ve Zlíně k vidění?
Měl jsem možnost navštívit v listopadu loňského roku Kodaň a zúčastnit se #všeskandinávského festivalu. Viděl jsem 25 celovečerních filmů pro děti a mládež a pět z nich bude i ve Zlíně. Vedle porotování jsem v Berlíně jednal a dohodl se s mnoha producenty a tvůrci z celého světa, takže letošní Zlín bude mít skvělý soutěžní program.
O nás už neplatí pojmenování - velmoc dětského filmu. Jak dosahují tak vysoké produkce a kvality ve Skandinávii?
Film je tam součástí výchovy a vzdělání, takže stát přispívá na realizaci těchto děl od 25% do 75% rozpočtu. Debutuje v něm hodně mladých tvůrců a tvorba pro děti tam má vysokou prestiž. Letos např. Norové nominovali na Oscara dětský film a ten postoupil do závěrečné pětky a je soupeřem Kolji. A k tomu všemu Seveřané disponují smyslem pro humor, který je nám blízký, jsou emocionálně vybaveni, o nějakém severském chladu nemůže být řeč, a umí psát a točit.
O čem pojednává film pro děti a mládež 90. let?
Principy a témata jsou stále stejná - vztahy mezi mladými lidmi i ke starší generaci. V poslední době jsem viděl několik filmů se #stejnou hlavní hrdinkou - dospívající dívkou a jejími problémy. I tento námět, v literatuře a filmu mnohokrát zobrazený, se dá udělat nově a jinak. Když se to umí. Takže staré i nové náměty ve všech myslitelných žánrech.
Dítě
Novinky na knižních pultech
VACKE V.- Sonáta pro zrzku
Nové vydání dívčího románu hradišťského autora, doplněné fotkami z filmu.
NORWOOD D. - Škola šachu
Příručka pro středně vyspělé šachisty.
WILSONOVI - Nejslavnější světové zločiny
Obsáhlá kniha o mnoha podvodech, aférách a spiknutích.
GILBERT, COTTERELL - Mayská proroctví
Fascinující sdělení z nedávno přeložených mayských hieroglyfů.
HERFURT I. - Světové góly
Přehled mistrovství světa v kopané.
EBERS G. - Kleopatra
Román se rozvíjí od období příchodu Římanů do Egypta až po úmrtí Kleopatry.
RENAULTOVÁ M. - Apollónova maska
Řecko v době Platóna a Aristotela ve 4.stol. př.n.l.je obdobím děje tohoto příběhu.
HRABAL B. - Bibliografie,dodatky
Poslední svazek hrabalových spisů.
GABRIELOVÁ I. - Zelenina pod sklem a fólií
Užitečné rady pro zahrádkáře - majitele skleníků.
Dechklepy
Blahopřejeme jubilantům
Všem Josefům, Jožkům, Jozífkům, Pepinům, Pepkům, zkrátka všem, kteří slaví své jmeniny 19. března přejí kolegové z muzik hodně zdraví, štěstí, svěžesti a .... pozor na váleček na nudle a trubičku s balónkem.
Boršičanka od Buchlovic
V úterý 18. března oslaví kmenová zpěvačka dechové hudby Boršičanka Světlana Ďurníková krásné dvacáté osmé narozeniny. Všichni muzikanti a kamarádi jí přejí všechno nejlepší, hodně zdravíčka a pěkných písniček.
Valaška
Taky v DH Valaška se bude tento týden slavit. Dokonce dvakrát. Minulý pátek 14.března oslavil křídlovák Michal Divoš své třicáté první narozeniny a tento čtvrtek zase hráč na obligátku Zdeněk Matušinec pozvedne sklenku a přiťukne si s přáteli ke svým třicátým devátým narozeninám. Všichni známí a hlavně muzikanti jim přejí všechno nej. P.S.: #A valašská sliovica može téct prúdem.
Mistříňanka 30.letá
V sobotu 8. března se ve sportovní hale ve Vracově slavilo a křtilo. Dechová hudba Mistříňanka oslavovala své třicetiny. A nebyla to oslava ledajaká. Přišla gratulovat spousta věhlasných jmen jako Jan Slabák s Moravankou, Dalibor Brázda z Českého rozhlasu studio Brno a hlavně muzikanti z muzik od Hradiště až po Mikulov. Plesalo se za hry nejen Mistříňanky a Moravanky, ale přijela zahrát i dechovka z ciziny - Hradišťanka ze Slovenka. Celý pořad moderoval známý textař, moderátor a iniciátor hodonínských dechovkových koncertů Stanislav Pěnčík. Při dobré muzice, dobrém víně a bohaté tombole ( 1. cena byla sekačka na trávu, 2. cena barevný televizor) se všichni bavili až do brzských ranních hodin.
Muzikantský maraton I.
Hodonín - Uplynulý pátek 14. března probíhal ve všech prostorách DK v Hodoníně #Muzikantský ples, pořádaný již zhora jmenovaným Sta-nislavem Pěnčíkem - ředitelem DK. A byl to ples muzikantů do slova a do písmene. Na jevišti se během večera a noci vystřídalo celkem 11 kapel. Bojané, Zdounečanka, Podlužanka, Veselané, Sokolka, Šardičanka, Kněžpolanka, Podhoranka, Tůfaranka, Doubravěnka a na závěr Vacenovjáci. To je výčet těch, kteří celý páteční večer rozdávali radost a dobrou muziku v přeplněném sále DK Hodonín.
Muzikantský maraton II.
Hodonín - Taky následující den, v sobotu 15. března se plesalo po muzikantsku. A taky se bylo na co dívat a co poslouchat. Vždyť názvy kapel jako je Mistříňanka, Žadovjáci, Milotčanka, Lácaranka nebo taková Straňanka či Hovorané, Horňáci a Dambořanka nemusím milovníkům dechovky představovat. Taky se zde blejskli muzikanti od sousedů. Trenčínská dvanáctka a Drietomanka.A co ještě zbývá dodat? Vyprodaný sál je to nejlepší hodnocení celé akce. Nemyslíte?
Muzikantský maraton III.
Kyjov - V ten samý den a v tu samou hodinu vypukl v kulturním domě v Kyjově podobný, stejně slavný a stejně vyprodaný #Muzikantský ples, který pořádalo hudební vydavatelství Gloria. Dechové hudby Podhoranka, Galánečka Kamila Bartáka, dechová hudba Gloria, České buchty a Moravská Veselka dovedly zvednout od stolu i toho největšího škarohlída a taneční nemehlo jaké tam kdy sedělo. Celý pořad byl provázen mluveným slovem známých moderátorů Dechparády na rádiu Jih Jany Grabcové a Romana Zavadila. Co na závěr? Plesová sezóna 1997 je definitivně ta tam. A muzikantské plesy jsou pro tuto plesovou sezónu důstojnou tečkou, na kterou aktéři a hosté budou jistě dlouho vzpomínat.
Dechklepy připravil Jan
Rozhovor týdne: Pavel Bezděčka
#Dokážu se radovat z každého okamžiku.
Pavel Bezděčka, myrmekolog a vůbec ochránce přírody, v současnosti ještě stále úředník Okresního úřadu, referátu životního prostředí v Uh. Hradišti a brzy zoolog CHKO Bílé Karpaty. Dále předseda Přírodovědného klubu a člen významných entomologických společností u nás i v Evropě. Narodil se v Praze 4. července 1952, považuje se za Olomoučáka a žije v Uh. Hradišti. Po ukončení Střední zemědělské technické školy v Olomouci se v bouřlivých letech poučení z krizového vývoje hlásil na Vysokou školu zemědělskou do Nitry, ale jako #farářovo dítko přijat nebyl, přestože přijímací zkoušky složil. Neúspěšně skončil také pokus o studium na VŠ veterinární. Přesto, že je samorost s nepřekonatelným odporem k organizovanému vzdělání, je jeho jméno dnes synonymem k uznávanému odborníkovi. Podniká cesty do Alp, Turecka, Maroka, Albánie, vylezl na Mont Blanck a touží ztratit se na půl roku ve vnitrozemí Austrálie. Má za sebou stovky publikací u nás i v zahraničí, píše nejen odborné statě, ale i pohádky a pověsti a věří na o sud.
Proč skončilo vaše studium na veterině?
Byl jsem v nultém ročníku a pracoval jsem na veterinární stanici, ale protože jsem byl neustále nespokojený, takový hyperaktivní, a vadil mi jakýkoliv řád a systém, tak jsem s veterinou skončil. Pak jsem dostal kartičku od vojáků. Po vojně přišla práce v zemědělském výkupu, oženil jsem se s Kunovjankou, a když mě brácha zlákal do Tachova, stal se ze mě úsekový geolog. Byla to zajímavá zkušenost. Poznal jsem, co je to fárat, poznal jsem úzké štoly v uranovém dole, ale když jsem nedostal byt, vrátil jsem se zpět do Olomouce.
...kde působil ve Výzkumném a šlechtitelském ústavu zelinář-ském. Po šesti letech přišel znovu návrat na Uherskohradišťsko, do hradišťského Zemědělského nákupu. Ovšem toto nebyla zdaleka ještě konečná. Přišla totiž nabídka práce vedoucího velkoškolky lesní u Lesního závodu na Šternbersku a následně funkce šéfa výcvikového školicího střediska.
Většinou, když jsem odněkud odcházel, bylo to tím, že jsem dostal další nabídku. Dokud jsem si všechno neošahal, tak mě to bavilo. Ale pak jsem chtěl zase něco nového. Naštěstí ty nabídky přicházely vždycky v době nasycení, kdy už jsem #nerostl ani já, ani to pracoviště. Štafetový kolík jsem předával ve velikém sprintu a byl jsem rád, že s ním zase někdo poběží. Další z řetězových nabídek mě nasměrovala do hradišťského Výzkumného ústavu lesního hospodářství. Tady byla se mnou sehraná taková habaďůra. Byl konec #totáče a mně nabídli místo odborného asistenta. Na předchozím působišti jsem dal výpověď, byt jsme uvolnili a v té chvíli přišla od tehdejšího šéfa výzkumného ústavu nečekaná zpráva. Údajně byt, který jsem měl od ústavu dostat, byl vlastně bytem zahradníka, a tak že mě teda zaměstnají jako zahradníka. Neměl jsem na vybranou. Moc jsem se tam naučil, ale měl jsem na víc. Místo asistenta bylo podmíněno členstvím ve straně, což bylo pro mě naprosto nepřijatelné. Pak přišla revoluce a další pracovní nabídka, tentokrát z Okresního úřadu v Uh. Hradišti a tak jsem začal pracovat na ochraně přírody. Devadesátý rok byl ale vůbec pro mě náročný. Byl to takový zlom. Rozvedl jsem se, změnil jsem adresu i místo.
Jak došlo k tomu, že opouštíte úřednický stůl na okresní úřadě a odcházíte na Správu chráněné krajinné oblasti Bílé Karpaty?
Na CHKO odcházím v dubnu a budu tam pracovat jako zoolog. To je to, co jsem chtěl dělat vždycky. Už jako malý kluk jsem naháněl všelijaké chrobáky a hledal jsem v přírodě jakýsi systém a pořádek. Zbláznil jsem se do přírody a od osmi let jsem budoval první sbírečku. Když mně dali občanku, tak jsem hned běžel do státní vědecké knihovny, protože tam se člověk mohl přihlásit až s občankou. Tak, jako se někdo těšil, že bude s občankou běhat do kina, tak já jsem běhal do knihovny. Neměl jsem žádné odborné vedení ani tehdy, ani nikdy jindy. Ve dvanácti jsem sám jezdil až na Pálavu nebo do Jeseníků, pořád někde v terénu.
Takže jste už odmalička věděl, co přesně chcete dělat?
Dá se říct, že ano, ale měl jsem takové období, asi od sedmnácti do třiadvaceti, kdy zájem o ento-mologii ve mně trochu usínal. Naplno mě to zase chytlo až v roce 1976 po vojně. V tom roce jsem si docela nešťastně rozsekl ruku a byl jsem čtyři roky na neschopence. Takže jsem měl dost času na sobě, co se týká odbornosti, zapracovat. Tehdy jsem se také rozhodl pro myrmekologii, specializaci na mravence a už to dělám 21 let.
Jak dál pokračoval proces, kdy se ze zapáleného nadšence stává odborník?
Postupně jsem se velice dobře dostával do obrazu. Jednak jsem se stal činným členem naší Entomologické společnosti a dostal jsem se i mezi evropské #broučkaře. Protože celou dobu většina mých aktivit směřovala na Slovensko, stal jsem se také členem Slovenské entomologické společ-nosti. Odborných prací přibývalo a sem tam jsem publikoval i popularizační články nebo beletrii a pohádku. Dnes mám za sebou asi 250 publikovaných věcí a spoluautorství na pěti knihách, z nichž nejúspěšnější byl Atlas užitečného hmyzu lesa, který vyšel během čtyř let čtyřikrát ve světě. Moje první samostatná kniha je v současnosti k dostání ve Slováckém muzeu, kde probíhá výstava Fauna jihovýchodní Moravy.
Specializujete se pouze na mravence?
Obor, který dělám, potřebuje širší záběr, a tak mám dnes poměrně slušnou orientaci i v dalších skupinách bezobratlých. A že k tomu člověk potřebuje trošku rozumět kytkám, stromům a ptákům, je jasné. Bez polyhistorického záběru se neobejde nikdo, kdo se zabývá ochranou přírody. Vyvrcholením mého úsilí bude právě práce na CHKO. To je obrovská oblast, a co je důležité, je velmi rozdílná v typech krajiny a biotopech. Z toho samozřejmě vyplývá, že je tu také obrovská škála života. A teď si představte, že na tomto území vpodstatě není udělaný žádný komplexní faunistický výzkum. Takže je to pole neorané. Z botanického hlediska se dá říct, že CHKO patří k nejlépe prozkou-maným pohořím v České republice. V zoologii je to přesně naopak.
Říkáte o sobě, že rád řešíte složité problémy, do kterých je potřeba pořádně se zakousnout. Brousíte si zuby na zoologický průzkum CHKO Bíle Karpaty?
No jasně. Hned, když jsem se s budoucím šéfem na CHKO dohodl, že k nim půjdu pracovat, tak jsem mu během jednoho dne zpracoval koncept své práce na patnáct let, a to je pouze základní průzkum fauny CHKO. Jdu do toho, protože je to nádherná práce a když se bude člověk hodně snažit a získá hodně spolupracov-níků, tak by se to do do těch patnácti let dalo zvládnout. Je to silná motivace. Vzhledem k tomu, že podle zákona bych měl jít za sedmnáct let do důchodu, mám snad o práci postaráno.
Jste duchovním otcem Přírodo-vědného klubu. Jak došlo k jeho vzniku?
Byl to určitý projev mého staromilství. Za první republiky a vlastně od c.k. Rakouska totiž v řadě měst existovaly přírodovědné a přírodozpytné spolky, které vydávaly svoje časopisy. A ty jsou dodneška vynikajícím zdrojem informací. Naši členové jsou ale pouze odborníci, aby se daly řešit konkrétní programy na výzkum přírody, aby jsme mohli publikovat, aby všechny naše aktivity byly jednoznačně pochopeny a využívány. Dnes má klub asi devadesát členů z celé republiky, z Hradišťska už je dnes menší polovina. Pořádáme přednášky, vydáváme sborník, provádíme mapování ptáků, obojživelníků a plazů. Připra-vujeme publikaci o motýlech a chystáme sborník k zimní hlucké konferenci o loukách.
Jaká je vaše životní filozofie?
Životní filozofie? Řekl bych že mám spíš sklon k fatalismu. To, co má přijít, to přijde, kdyby se člověk snažil sebevíc. Myslím si, že jsou dané určité mantinely, sice daleko od sebe, ale přece, a cesta vede mezi nimi. Někdo jde vlevo, někdo vpravo a někdo lítá zprava doleva, což jsem většinou já. Ale nikdy se nedostanete ani přes jeden ten mantinel.
Jste optimista?
Vpodstatě ano, ale trošku jiného zrna. Lidi neradi slyší tento můj názor, ale jsem optimista pro život na této planetě. Myslím si, že lidstvo si nakonec tak dokonale podřízne krk, že planeta zůstane někomu jinému, komu vlastně vždycky patřila. My jsme si Zemi přivlastnili a chováme se, jako bychom zde byli sami. Je to chyba celého systému, celé lidské kultury, která se nikdy nezlepší. Podle mě zánik lidstva nenastane vinou ozónové díry nebo něčeho podobného. Bude to vyloženě militantní záležitost a snad se nakonec vzájemně potlučeme tak krásně, že na Zemi zůstane dost jiného života. Zánik lidstva mně nevadí, ale kdyby zanikl život, to by mě moc bolelo.
Co na lidech nemáte rád?
Nemám rád vědomou, lživou pomluvu. Nemám to rád od dětství a říkám tomu syndrom kluka, který je nařčený z toho, že rozbil okno, a on ho nerozbil. Proto jsem neměl rád školu a nenáviděl jsem vojnu. Dobré lidi mám ale velice rád.
Za rozhovor poděkovala Pavlína Křůmalová
www.hradiste.cz
Program a aktualizace Stanislav Lopata
hudba@hradiste.cz
Čas zpracování: 0 sekund
