Číslo: 14 07.04.1997 Článků: 40 REDAKCE ARCHIV minulých čísel Rok 1996 Rok 1997 Rok 1998 Rok 1999 Rok 2000

 GALERIE SLOVÁCKÉHO MUZEA Na hradišťském jarmaku od čtvrtka otevřeno ! Rozhovor týdne: Zdeněk Červinka  GALERIE SLOVÁCKÉHO MUZEA Adresa : Otakarova 103, UH telefon : 0632/2425 otevřeno : úterý - neděle od 9.00 do 12.00 a 12.30 do 17.00. Budova v níž galerie sídlí je objektem bývale vojenské zbrojnice z r. 1723, v letech 1958 - 1962 byl objekt rekonstruován a přizpůsoben potřebám galerie, která byla otevřena r. 1962, jako jedno z odborných oddělení Slováckého muzea. Tato budova je dosud známa i pod názvem Stará pošta. Ve svých sbírkách se zaměřují na oblast JV Moravy se specializací na uherskohradišťsko v novém umění. Výstavní činností představují výtvarníky z této oblasti, ale zároveň výtvarníky z celé republiky i ze zahraničí. Uspořádali výstavy : J. Gajdoše, Fr. Chrástka, představili Bronzový trojúhelník, Sdružení Q. Ve spolupráci s Moravskou galerií v Brně, výstava Tradice v novém. Za posledních 5 let se zde objevilo rakouské, francouzské i německé umění. ZZ  Na hradišťském jarmaku od čtvrtka otevřeno ! Autorka nové výstavy Slováckého muzea PhDr. Ludmila Tarcalová se cítí nejlíp v krámku s cukrovinkami. Ve čtvrtek 3. dubna byla ve Slováckém muzeu zahájena jedna z významných akcí, které se letos pořádají k 740. výročí založení města Uherského Hradiště. Za účasti čelných představitelů radnice v čele se starostou ing. L. Šupkou se ve výstavním sále 1. patra muzea otevřely brány hradišťského jarmaku. HC Kapela z Brna zahrála kramářské a jarmareční písničky, milým překvapením pro všechny zúčastněné byla nečekaná účast zaručeně pravých trhovců - v dobových kostýmech se představili zaměstnanci Slováckého muzea. Na přípravě výstavy se mimo jiné podílela výtvarnice Ema Pelikánová, etnografka Dr. Romana Habartová a fotograf Ladislav Chvalkovský. Všechno to rok a půl chystala autorka výstavy Dr. Ludmila Tarcalová. Vloni probíhaly výzkumy - hodně pomohli hlavně pan učitel Fajkus z Jalubí a Dr. Štěrba z Kunovic, kteří opsali atmosféru dřívějších trhů, a předměty určené k vystavení musely být ošetřeny konzervátory. Požádali jsme paní Tarcalovou, aby nás hradišťským jarmakem provedla: Výstava nás zavádí do prostředí hradišťského jarmaku mezi dvěma světovými válkami. Procházka po tržních místech, kde se jarmak konal začíná na Masarykově náměstí, jemuž se běžně říkalo Na druhém rynku. Míjíme budku tržního komisaře, kde si kupující zaplatili tržní poplatek, a tak mohli nakupovat, pokud byl svinutý prapor. Zde uvidíme zboží řemeslníků, roztroušených po celém náměstí. pak projdeme okolo osvědčených krámků přes Prostřední ulici k františkánskému klášteru, kde nabízí své zboží košíkáři, bednáři či řezbáři. Přijdeme až do Otakarovy ulice, kde mívali rozložené své zboží hrnčíři. Odtud je jen skok na dobytčí trh v prostoru bývalých jatek za galerií. Vracíme se zpět k Rozárce na Mariánské náměstí. Tady prodávaly ženy bylinářky a kořenářky, odbývaly se zde i obilní trhy. Nikdy nechyběli cukráři a perníkáři, kteří své stánky rozložili mezi kašnou a Fardusovým domem (potraviny Polášek) nebo prodejci potravin, kteří stáli podél řady Seidlových domů (dům U Sovy). Tam se setkáme i s prodavači zázračných mastí a výtažků, jež všechno vyléčily. IVON  Rozhovor týdne: Zdeněk Červinka "Autorizace je samozřejmá a býti musí! Text probereme, že tam de facto nic nezbude..." Malíř obrazů Zdeněk Červinka alias Targus se narodil v roce devatenáct set dvacet osm a stále žije (psáno v pátek 4. dubna večer). Studoval na Státní horolezecké škole v Kojetíně, odkud byl pro údajné závratě vyloučen. Byl původně předurčen ke kariéře obchodníka. Jelikož mu ale odstávající uši znemožnily udržet tužku a byla u něj rozpoznána naprostá neschopnost spočítat delší sloupce cifer v obchodním deníku, propadl komplexu méněcennosti a na obchodnickou kariéru rezignoval. Organizátor slavné tvůrčí skupiny PROPYTELPEPŘE, která se bohužel rozpadla dříve, než začala fungovat. Založil neméně populární družstvo RUMOL (Ruční umělecká olejomalba), které vbrzku vytuneloval a jmění převedl neznámo kam. Dnes žije v ústraní a ve stínu podchřibských velikánů. Podle vás lidé stromy kácejí nebo ne? Dnes lidé stromy spíše kácejí. Ale já mám snahu je sázet. V Jalubí mám zahradu a tam buduju takový kultivovaný Boubínek. Jsou tam jezírka, ve kterých chovám žáby a čolky, vykládám s nimi, konverzuji se žížalami, se stromy se bavím. Pěstuju tam vonné rostliny, jako jsou mateřídouška, tymián, levandule a máta peprná. Kvést to může, ale především to musí vonět. Když byly stromy ještě malé a kosil jsem trávu, tak jsem měl zásadu, že za jeden useknutý nasadím tři nové. A teď je tam hustý les... Mrzí mě, že na Mariánském náměstí vykáceli březový háj, protože stromy prý nepatří na náměstí. Samozřejmě že nepatří. Stromy dokonce nepatří ani do lesa. Však už se na tom vehementně pracuje a pralesy mizí. Bude pořádek: Žádné listí, žádní hadi, žádní komáři a bude to prima. Teď vykáceli topolovou alej, protože komusi spadla větev na hlavu. Vzpomínám si, že v Paříži zabila větev platanu člověka, dokonce slavného dramatika von Horvatha. Co by udělali staroměstští radní, kdyby byli v Paříži? Vykáceli by všechny platany... Jaký máte vztah ke zvířatům? Když vidím po dešti na chodníku žížalu v nesnázích, tak ji hodím na trávník. Nebo když jedu do lesa a vidím tam slimáčka, jak si to štráduje na druhou stranu, chytnu ho a zeptám se, jestli tam chce skutečně jít, a když neříká nic, tak ho přes tu cestu přenesu, aby nedošel k újmě. Proti zvířatům nic nemám, ale nesmějí štěkat... Co je podle vás umění? Můžete si pomoci i citátem... Podle mě umění... Jak to psal jeden básník svému kolegovi: Zjistíš-li, co je to poezie, podej mi okamžitě zprávu! Dnes je to tak, že když na vernisáži výstavy visí minimax a dáte k němu cedulku, tak je to umělecké dílo. Až výstava skončí, cedulka se sundá a je to zase minimax. Kdysi jsem sbíral barevné vršky od pivních lahví. A když jsem jich měl plný sáček, tak jsem si vzal dřevěnou desku a ty vršky jsem na ni jeden po druhém nalepil, celé to zarámoval a vystavil. Tehdy šli kolem nějací Francouzi a jeden z nich to chtěl mermomocí koupit. A prý co za to. Tak jsem spočítal, kolik těch flašek piva to stálo, myslím jsem mu odpustil i zálohu. A dnes to zřejmě visí někde v Paříži... Nechcete vstoupit do diskuse o výtvarném umění v okresním městě? Mohu-li se vmísiti do této polemiky, nemohu než se zastati pana Hladkého a projeviti nesouhlas s názory p. M. Stránského. Především se mi nelíbí a zamítám termín opravdové umění. Muselo by tudíž býti umění méně opravdové až úplně neopravdové. Problém jest dle mne někde jinde a to v oblasti psychologické - někomu je to totiž více či méně dáno: Vnímat to #něco, co jest obsaženo v uměleckých dílech, co jest těžko definovat a někdo tuto schopnost nemá. Můžete někomu do omezení pouštět Brahmsovy kvartety a přes všechnu vaši snahu to bude pro něj znít jako pouhé #vrzání a pustíte mu třeba Marinarelu a okamžitě pookřeje, ale k věci. Ta jistá paní si koupila Hladkého plagiát obrazu nár. um. Blažka zřejmě proto, že se jí líbil a předpokládám, že vůbec neměla tušení, že nějaký #malíř Vysočiny existuje. Spousta lidí, a já s nimi souhlasím, kupuje obrazy, protože se jim líbí a ne proto, že kupuje drahý #originál slavného mistra, kterým by se mohla chlubiti. Existuje ovšem též, jak jinak, řada těch, a k těm zřejmě patří i p. Stránský, i když to veřejně neříká, kteří by těm druhým chtěli vsugerovat, že umění zde není proto, aby se líbilo, ale aby provokovalo, zneklidňovalo a se kterým by se dokonce mohlo hrát jako s kotětem. Chodil tu kdysi po Hradišti městě podobný estetický trapista, jinak vzácný a vzdělaný člověk, nějaký ing. Vladimír Bouček, který o umění říkal: Copak jsme buzeranti, aby se nám to líbilo? Skoro mně to připadá, jako by p. Stránský chtěl říci, že umění má bolet. Jinak řečeno: Kupte si boty, ale ať vás provokují, ať vás tlačí. A tak jsme dnes svědky toho, že provokující a znepokojivé umění spočívá v tom, že se na podlahu galerie vysypou kolečka hlíny nebo dlažebních kostek nebo se tam nainstaluje celistvý kus dřeva a fundovaní teoretici pak o tom napíší sáhodlouhé sloupce duchaplných žvástů. Dle informací p. Stránského si možno s výtvarný dílem i hrát. Zřejmě má na mysli, že abstraktní obraz může viset i #hlavou dolů nebo #na bok nebo jak se spisovně říká na štorc nebo jej můžete i prokopnout. Tím se patrně zvýší i jeho umělecko-znepokojivá účinnost. P. Stránský dále tvrdí, že s uměním se těžko obchoduje. Nechci podezřívat p.S. z naprosté ignorance, ale trh s obrazy a uměním je starý stejně jako třeba trh s bavlnou či chmelem. Aukční domy existují již drahně let a to, že spousta velevýnosných uměleckých děl se za posledních 100 let přesunula z Evropy do Ameriky, ví kde kdo. A v posledních letech tok těchto bulvárně řečeno komodit směřuje do Japonska. Nechtěl byste založit roayalistickou stranu? Ano. Chtěl bych její pomocí prosadit u nás konstituční monarchii v čele s Václavem V., kterého bych požádal o udělení nějakého menšího šlechtického titulu. Potom bych si mohl nechat do erbu vyrýt své credo: Leben und Leben lassen... Jsem připraven na oplátku kamkoli vyslat kavalerii lehkooděnců. Patříte k obdivovatelům starých mistrů. Mohl byste jmenovat nějaký svůj vzor? Vzorů, které na mě působí, je tolik, že se navzájem ruší a dají tak vyniknout mé originalitě.... Děkuji za rozhovor.



---

www.hradiste.cz
Program a aktualizace Stanislav Lopata
hudba@hradiste.cz
Čas zpracování: 0 sekund