Číslo: 16 21.04.1997 Článků: 44 REDAKCE ARCHIV minulých čísel Rok 1996 Rok 1997 Rok 1998 Rok 1999 Rok 2000

 Galerie Zeman Sklo a drahé kameny v Galerii V sobotu 26.4. 1930 hodin - Stromy umírají vstoje Rozhovor týdne: Jiří KRÁLÍK  Galerie Zeman Autor: Bořek Zeman - Název díla: Pramen života, bronz, 190 cm, rok 1993 adresa : Protzkarova 1220 - Delta, UH telefon: 0632 / 551 821 otevřeno: pondělí - pátek od 10.00 do 12.00 a 13.00 do 17.00, sobota od 9.00 do 11.00 Ptáme se galeristky Aleny Zemanové: Co bylo důvodem k otevření vlastní galerie ? #Prostřednictvím svého manžela, který je aktivním umělcem, jsem se s uměním dostala do blízkého kontaktu, a právě díky lásce k umění, jsem si v březnu 1996 otevřela tuto galerii. # Jakou tvorbu vaše galerie prezentuje ? # Představujeme díla našich významných umělců, např. grafiků : J. Andrleho, V. Suchánka, A. Brunovského, malířů : P. Vavryse, J. Černého, K. Kodeta, J. Kristoforiho, V. Kříže, J. Velčovského, V. Komárka, ale i starších nežijících mistrů : O. Janečka, J. Baucha a především plastiky, medaile a reliéfy B. Zemana, S. Zahradníka. Soustřeďujeme se na kvalitní umění, ale dáváme také šanci mladým začínajícím autorům, kteří si své jméno teprve budují. # # Přestože prostory naší galerie jsou malé, už mnoho autorů, zde vystavujících, projevilo přání uspořádat u nás svoji autorskou výstavu, proto v nejbližších měsících připravujeme první z nich. # red  Sklo a drahé kameny v Galerii Ve čtvrtek 17. dubna byly v galerii Slováckého muzea v UH zahájeny slavnostní vernisáží hned dvě výstavy současně. Ve Velkém sále je instalována výstava s názvem # Pavel Hlava - sklo #. Pavel Hlava je předním sklářem nejen České republiky, ale je jedním z velkých současných světových sklářů, práci se sklem se věnuje více než 50 let. V Uh. Hradišti vystavuje především barevné skleněné objekty abstraktní podoby, ale také soupravy nápojového skla, které mnozí z nás důvěrně známe ze svých domovů. Zeptali jsme se autora během vernisáže: Proč jste si vybral sklo, jako materiál, jemuž se věnujete celý život ? #Začalo to už v mládí, kdy je člověk velmi emotivní a v době mezi desátým a dvacátým rokem života, člověka věci a dojmy velmi hluboce zasáhnou. Já pocházím ze sklářského kraje a pamatuji si přesně den, kdy mě maminka zavedla do sklářské školy, protože přesně v ten okamžik jsem veděl, že jsem objevil to pravé. # Věnoval jste se také jiným materiálům ? #Samozřejmě, pracoval jsem třeba s keramikou nebo dřevem, ale sklo pro mě znamená jakousi čistotu, mám rád jeho transparentnost a optičnost, proto se mu věnuji nejvíce. # Tato výstava potrvá do 15. června 1997. V Malém sále je umístěna výstava # Drahé kameny v pravěku Moravy a Slezska. Výstava představuje kameny z moravského pravěku, právě ty nejušlechtilejší a nejatraktivnější - tedy drahé kameny. Převládají zde suroviny místní, ale i importované kameny. Najdeme zde šperky v podobě přírodního, jen z části opracovaného kamene, ale i mramorové korálky, náhrdelník z jantarových a skleněných korálů, bronzové spony, jantarové perly, prsteny, obdivovat můžete nefrit, záhnědu, chalcedon, opál, křišťál, radiolarit a mnohé další. Výstava potrvá do června 1997. ZZ  V sobotu 26.4. 1930 hodin - Stromy umírají vstoje Uměleckému řediteli SD a zároveň režisérovi představení Igoru Stránskému jsme položili dvě otázky. Proč jste si vybral zrovna Casonovu hru? Hra Stromy umírají vstoje patří k titulům, které jsou osou dramaturgie i mé režijní práce v divadelních sezónách 1996-97, 97-98, kde je hlavním tématem člověk, jeho nitro a mezilidské vztahy. Žijeme totiž v době, kde jsou lidé jeden k druhému stále chladnější a bezohlednější. To, co neumí televize se svojí supernabídkou akčních filmů, chce dokázat naše divadlo. Pro roli Babičky jste získal Irenu Poledníkovou. Jde o ojedinělé vystoupení této herečky na jevišti SD? Paní Irenu Poledníkovou znám jako výraznou hereckou osobnost ještě z dob studentských, kdy jsem začínal u profesionálního divadla v Pardubicích. A když jsem se dozvěděl, že míní svůj důchodový věk paní Irenka strávit na rodném Slovácku, dělal jsem vše pro, aby si ve Slováckém divadle zahrála, Její Babička ve #Stromech byla první rolí a to velice úspěšnou. A pevně věřím, že není zdaleka tou poslední. IVON  Rozhovor týdne: Jiří KRÁLÍK Povolání: ředitel Městských kin v Uherském Hradišti a Letní filmové školy (Skoromonolog) O LÁSCE, a nejen o ní Dali jsme si sraz v restauraci Minas. Až do poslední chvilky nikdo z nás nevěděl, kdo koho zval. A taky, co si dát. Nakonec to vyhrál kapr po provensálsku a boloňské špagety. Ale v polévce jsme se shodli. A tak nad miskou česnečky mohl začít rozhovor s ředitelem Městských kin v Uherském Hradišti, čerstvým čtyřicátníkem JIRKOU KRÁLÍKEM, otcem dvou synů: Jirky a Aleše. #Ta je jak od maminky. ...Spíš jak od tatínka v domácnosti. Já česnečku doma vůbec nevařím. To je vývar? A nedávají se do ní i kroupy? ... Nedávno jsem si ověřil, že jsem ještě nezapomněl, co jsem se naučil na základní škole. Jiříček má ve čtvrté třídě trochu problémy s vlastivědou a Aleš mě zkoušel. A nebyly to jednoduché věci. Skoro všechno jsem věděl. Udělalo mi dobře zjištění, že jsem lepší, než jsem si myslel a v hlavě mi to pálí. Tak schválně, kdy žila Božena Němcová? A chceš to vědět úplně přesně? Jakou tam máš ještě otázku? Jak velký máš byt? Dvoupokojový, ale velký, někdy dojdi na návštěvu. Jak vedle svého náročného zaměstnání stíháš hrát fotbal za béčko Slovácké? Ale jo, docela to jde. Jednou nastoupím v útoku, podruhé jsem obránce. Cítíš se býti starým? O tom musím přemýšlet, tak chvilku počkej. (Po delší odmlce:) Je pravda, že ještě nikdy jsem se necítil tak starý, jak bych se měl cítit vzhledem ke svému věku. Spíš zkušenější... Mým životním principem je být stále překvapováván. Má to něco společného s žitím nad věcí? Žít nad věcí se mi moc nelíbí, to je vlastně konec života. Nejstarší, co jsem se kdy cítil, tak to tak pětatřicetiletý. Souvisí to spíše s fyzickou námahou a třeba se sportem. Nejen díky tomu, jak vypadáš, se kolem tebe často motají mladé dívky. Asi nemáš problémy být zamilovaný... Být skutečně zamilovaný, to přináší problémy. Vyžaduje to ovšem od každého být k sobě čistý, nic si nenalhávat. Neříkat si, jsem zamilovaný, když by ve skutečnosti šlo třeba jen o erotickou touhu... Zamilovaný člověk ale pravdě-podobně není soudný k tomu, aby oddělil nalhávání od reality... To musí! Zamilovanost rozhodně není nalhávání. Vidím i chyby osoby, kterou mám rád. Ty se dokonce stávají jejími přednostmi. Vždyť si to vem, kdyby ti tvůj syn přinesl ze školy špatnou známku. Budeš trpět pocitem, že máš hloupé dítě? Ani líto by ti to nemělo být. Nebo jiný příklad: Můj syn nemá vůbec žádný vztah ke sportu. Takže by mě mohlo mrzet, když já jsem se celou třetinu dosavadního života sportem zabýval, že mu sport nic neříká. Racionálně jsem si zdůvodnil, že to není moje chyba, i když je mi to líto. To byla láska mateřská. A co láska partnerská? Mateřská láska je určitě čistší než partnerská. V každém případě je to s láskou trochu zvláštní v tom, jak dalece dokážeme vnímat chyby druhého. Myslím si, že ne každý člověk dokáže milovat chyby partnera. Proto si dost dobře nedovedu představit, že by člověk, který moc miluje své dítě, moc nemiloval svoji ženu a své rodiče, přátele atd. To jsou podle mne základní body vztahů. Jejich kvalita zůstává... Bylo by to proti mému přesvědčení, kdybych zjistil, že to tak není. Když člověk nemiluje jeden druhého: ženu, rodiče, tak nedokáže milovat ani své děti. Může je rozmazlovat, a to i ženu, může k nim být milý, ale ještě to není láska. A odtud pramení smutek, který mě ve spojitosti s erotikou přepadá, protože mnohdy jde o předstíraný vztah... Proto mě vždycky děsí pohled na starší muže, kteří si najdou mladé partnerky. Dovolím si tvrdit, že mezi mladou ženou a starším mužem nemůže být opravdová láska. On může být zamilovaný nadšeně, ale ne opravdově. Trochu mě mate, brát erotiku jako technickou událost, na úrovni konzumace dobrého jídla, jak nám to předkládá třeba Kámásutra. Je to proto, že jsme přeci jen vychováváni v trošku jiné společnosti, jsme ovlivňováni rodinnými tradicemi, ještě stále na nás více či méně působí křesťanství. Jsi toho názoru, že dnešní lidé jsou v porovnání se svými předky zkaženější? Nic takového jsem neřekl. Spíš naopak, dokonce si myslím, že dřív na všechno měli mnohem více času. Co je podle tebe pro člověka v životě důležité? Vědět, že to, co děláš, je správné. A třeba už to, že ty sama dokážeš rozpoznat, co je správné. Je to celý proces. Ale většina lidí může mít dojem, že to, co dělá, je správné... Ne, pozor, tys možná záměrně přeslechla můj dovětek. Jde o žití v pravdě, protože většina lidí si dokáže nalhávat. Lže si a vlastně ani nedokáže rozpoznat, co je třeba dobrá knížka. Jde o konzumenty života. Taky bych se mohl přihlásit do nějaké soutěže a vyhrát milion, ale mně by to prostě neuspokojovalo. Mám jednu vzpomínku na pionýrský tábor, kde se udělovaly diplomy stylem: Kdo chce diplom, ať se přihlásí. Já jsem ho proto takto nechtěl. Když jsem pak vyhrál soutěž v hodu kriketovým míčkem, byl jsem rád, že mi ten diplom byl dán poprávu a skutečně za něco. Na vysoké škole jsme na brigádě stavěli v Praze metro. Bral jsem to jako možnost zlepšit si fyzičku. Takže jsem kolečka naložená hlínou vozil jak o život, zatímco ostatní to flákali. V žádném případě jsem nedřel proto, abych dostal nějakou cenu, nebo abych spolužáky naštval, což se mi samozřejmě rychle podařilo, protože jsem byl vyhlášen nejlepším pracovníkem. Bude to znít pro někoho divně, ale měl jsem ze stejného důvodu rád vojenskou službu, která pro mě byla velkou školou. Začínal jsem v partičce vysokoškoláků, kde jsem si myslel, jak bude bezvadné, když budeme spolu. Brzy se ukázalo, že někteří dovedou dělat naprosté sviňárny od podlézání nadřízeným až po udavačství. Uráželo mě to a raděj jsem se kamarádil se záklaďákama, kteří mě jako špagáta nenáviděli, ale hráli otevřenou hru. Dosáhl jsi vždy v životě všeho, čeho jsi chtěl? Myslím, že ano. Nevím, co bych chtěl víc. Vždycky jsem si myslel, že jsem toho dosáhl víc, než jsem si představoval. A v zásadě jsem všeho dosáhl čistými prostředky, takže jsem spokojen. Nemáš pocit, že je v poslední době překrálíkováno? A navíc se blíží termín filmovky... Já doufám, že se bude psát o škole. Přiznávám, že Králíka bylo v posledním čase dost. Je pravda, že kdyby za mnou přišli z institucí, které apriori odmítám, tak bych je odmítl. Vím stoprocentně, že bych neposkytl rozhovor televizi Nova a časopisu Blesk. Jedině, kdyby se mě zeptali, jaký mám názor na televizi Nova. Jaký máš názor na televizi Nova? Je mi líto lidí, kteří jsou členy jejich klubu, protože žijí ve lži. Považuju za odporné seriály typu Hospoda. Na Nově sleduju akorát nedělní Sedmičku. Naproti tomu třeba seriál Simpsonovi má podle mne v sobě zakotvený správný pohled na svět. Když k tomu přidáme Cimrmana a Wericha, dostaneme prubířský kámen, podle kterého můžu lidstvo dělit na ty, se kterými si budu určitě rozumět a na ty, se kterými si nebudu mít co říci. Ovšem někdy je to na pomezí. I idiot se zasměje. Zaznamenala M. Miškeříková



---

www.hradiste.cz
Program a aktualizace Stanislav Lopata
hudba@hradiste.cz
Čas zpracování: 0 sekund