Číslo: 17
28.04.1997
Článků: 37
REDAKCE
ARCHIV
minulých čísel
Rok 1996
Rok 1997
Rok 1998
Rok 1999
Rok 2000
Galerie U Sovy
Šestkrát šest otázek pro šest žen
Internetový rozhovor s: Libuší Hanákovou,
Galerie U Sovy
Adresa : Mariánské náměstí 46, UH
telefon : 0632 / 55 52 73
otevřeno : pondělí až pátek od 9.00 do 12.00 a 14.00 do 18.00
sobota od 8.00 do 11.00
Ptáme se galeristy Leoše Filipiho : Kdy a proč byla vaše galerie otevřena ?
"Galerie v Domě U Sovy byla otevřena 13. července 1994 výsta-vou Borise Jirků. Samozřejmě jsem se ještě před jejím otevřením zajímal o umění a měl jsem k němu sběra-telský vztah."
Jaké je zaměření vaší galerie ?
"Od prvopočátku je myšlenka a koncepce galerie především zaměření na současné výtvarné umění a spolupracujeme také s výtvarníky z Uh. Hradiště. Během roku uspořádáme osm až deset autorských výstav, jako např. : Stefan Milkov, Zdena H‹hmová, Miroslav Malina, Galina Svobodová a mnoho dalších. Jednou do roka dáváme také příležitost studentům z Uměleckoprůmyslové školy k vystavení svých prací a necháváme zde prostor k modernímu pojetí umění, tj. že se zde prezentují zhruba jednou či dvakrát do roka firmy, které provádí ukázkovou činnost nejnovějších grafických výpočetních systémů. V nejbližší době připravujeme výstavu dřevěných objektů a plastik p. Štěpánka."
Šestkrát šest otázek pro šest žen
Šesti ženám Karla Hoffmanna (v roli Jindřicha VIII.) z hereckého souboru Slováckého divadla jsme před jedním z vyprodaných představení na Malé scéně před-ložili následující dotazník:
1) Jaká byla vaše cesta od kolébky až do Slováckého divadla?
2) Jak se cítíte v roli...?
3) Čím potěšíte návštěvníky SD v nejbližší době?
4) Kam se chystáte o prázdninách a kam po prázdninách?
5) Co stíháte kromě práce v divadle?
6) Váš nejsilnější zážitek minulých dnů?
Brigita Tothová
1. Před dvaceti jedna lety jsem začala křičet ve frýdecké porodnici a musím přiznat, že mi tehdy bylo úplně jedno, co se mnou bude v budoucnu dál. Hlavně že jsem měla co jíst a kde spát. Postupem času jsem došla až na ostravskou konzervatoř, kde jsem se snažila přiučit #komediantskému řemeslu a po absolvování čtvrtého ročníku jsem se ocitla na Slovácku.
2. Kateřinu Aragónskou jsem měla možnost hrát už v absolventském představení. Můžu se docela vyblbnout, i když role v tomto představení nedávají dost prostoru v hereckém projevu, protože jsou předem a jednoznačně dané. Jsem ale ráda, že si můžu zazpívat a udělat si svoje písničky pokaždé jinak podle nálady a diváků.
3. V současné době nezkouším v žádné z připravovaných her a co mě čeká za úkoly v nové divadelní sezóně, bohužel nevím, takže pokud mě budou chtít diváci vidět, budou se muset nechat překvapit, stejně jako já. Doufám, že to překvapení bude milé a potěší obě strany.
4. Letošní prázdniny strávím po dlouhé době doma a doufám, že se svým přítelem Ondrou proces-tujeme pár dní po naší vlasti. Taky mě čeká příjemné lenošení na venkově u mojí milé babičky a samozřejmě se těším na to, že strávím nějaký čas s maminkou a taťuldou. Po prázdninách se navrátím do svého pelíšku na Slovácku a budu se psychicky i fyzicky chystat na další divadelní sezónu.
5. Nejraději podnikám výpravy domů do Frýdku a také do Brníčka, kde je můj přítel Ondřej na vojně. Ráda chodím do kina se svým kamarádem #Lišáčkem a taky moc ráda popíjím kafíčko u Jarušky, takže vlastně nic zvláštního. Občas také podniknu výpravu do jiného divadla a pro udržení formy taky cvičím nejen tělo, ale i hlasivky. Na cesty si většinou přibalím knihu a pár dobrých kazet s muzikou mému srdci milou.
6. Jeden pátek nedávno jsem měla velice špatnou náladu a potvrdilo se mi rčení #V nouzi poznáš přítele. Prožila jsem totiž moc pěkný večer se dvěma svými přáteli s Pavlem a Jaruškou, o kterých jsem se již zmínila. Možná si někdo řekne:Nic zvláštního, ale já jsem docela ráda, že mezi lidmi, se kterými pracuji se najdou i takoví přátelé a musím přiznat, že ve Slováckém divadle mám přátel opravdu dost a jsem za ně vděčná.
ERIKA PLÁŇAVSKÁ
1. Začínala jsem už jako dítě. Navštěvovala jsem ZUŠ v Senici nad Myjavou. Pak jsem byla přijata na JAMU v Brně. Dnes jsem herečkou SD v UH.
2. Jako normální holka, která si ráda zazpívá a zatancuje.
3. Moje nejbližší role je Evženie v Broukovi v hlavě.
4. Kam se chystám o prázdninách? Na chalupu k rodičům a k tetě na statek. Kam po prázdninách? Do divadla.
5. Není toho mnoho. Když mám volno, snažím se ho využít cvičením, četbou, návštěvou jiných divadel a kina. V případě delšího volna jedu za rodiči na Slovensko.
6. Žádný. Ale mohl by být, kdyby se konečně umoudřilo počasí.
IRENA TRPÍKOVÁ
1. Dlouhá, houpavá, přímočaře zapeklitá, kluzká, rozmanitá, šťastná.
2. Dobře.
3. To je ve hvězdách a možná v dramaturgickém plánu.
4. O prázdninách na prázdniny, po prázdninách do práce.
5. Po práci stíhám svého rychlého psa Jonatána.
6. Ochutnávka HU-HU koktejlu kolegy Kupky.
Alena Pavelková
1. Narodila jsem se před 35-ti lety ve znamení býka jako Alena Pavelková. To mi zůstalo do dneška. Přes školní recitaci, amaterské divadlo, JAMU, první angažmá ve SD, dvě mateřské dovolené, angažmá v divadle #M v Českých Budějovicích, jsem došla opět do SD.
2. Kateřina Paarová jediná přežila. To hovoří za vše.
3. V červnu obnovím svá extempore, či překvapení v závěru představení 6-ti žen Jindřicha Vlll.
4. Chystám se relaxovat se všemi příbuznými, kteří to vydrží a po prázdninách se chystám dojít k dokonalosti.
5. Máte dost místa, abych to mohla všechno vypsat?
6. Když si mě vybralo 17 lidí (což je celý soubor amatérského divadla v Kroměříži) za kamarádku a spolupracovnici.
Ludmila Forétková
1. Má cesta k divadlu byla naprosto přímá bez jediného úkroku stranou. Vzhledem k tomu, že v mé nejbližší rodině se to jen hemží divadelníky a lidmi postiže-nými kumštem, nemohla jsem ani já - coby jablko - padnout daleko od stromu a zůstala jsem ležet opět - coby jablko - těsně u kořenů.
2. V roli třetí ženy Jany Seymourové se cítím docela dobře, i když v životě jsem raději ženou první a jedinou. Tato role - nebo spíše rolička je mi velmi milá tím, že to byl můj první herecký úkol po narození mé dcery a zkoušela jsem ji vlastně ještě v šestinedělí. A navíc je má hrdinka výjimečná tím, že jako jediná dala Jindřichovi syna, na což jsem za ni patřičně hrdá.
3. Prvním dubnem jsem se opět vrátila do divadla a začala jsem zkoušet v brilantní francouzské komedii Brouk v hlavě, která má premiéru až v září. Takže potěším-li návštěvníky SD (a chci pro to udělat maximum) nebude to v nejbližší době, ale až na podzim.
4. Prázdniny jsou jako každý rok zcela v režii mého muže. On určí směr a já ho budu následovat. Já se přimlouvám za rekreační pobyt v klidu u moře, nejlépe v Chorvatsku, manžel je spíše cestovatel typu pánů Hanzelky a Zikmunda, ale věřím, že jako vždy, dospějeme ke kompromisu. Už se těším.
5. Kromě práce v divadle, která je pro mne zatím spíše okrajová, nestíhám domácnost a své dvě nesmírně bujné až živelné ratolesti. Potřebovala bych denně aspoň jednu hodinu jen sama pro sebe, ale dokud mě děti potřebují 24 hodin denně, nesnažím se stíhat víc, než je v mých možnostech.
6. Nejsilnějším zážitkem z poslední doby je pro mě narození Lidušky. Je to zázrak a Boží dar, který se nedá popsat, který se musí prožít.
Jorga Hrušková
1. Trnitá, ale úspěšná.
2. Jako s cizí ženou ve vlastním těle. Myslím si, že v každé ženě by se kousek Kateřiny Howardové našel, ale jak říká stará moudrost - nic se nesmí přehánět.
3. Obávám se, že ničím novým už divadelní návštěvníky nepotěším, protože ke 30. 6.1997 jsem smlouvu se Slováckým divadlem ukončila.
4. Prázdniny prožiji v pracovním duchu a co bude dál, ukáže čas.
5. V poslední době jsem toho měla až nad hlavu. V polovině února jsem natáčela videoklip pro skupinu Reflexy, v současné době v tomto směru spolupracuji s Olympicem a na léto jsem dostala nabídku (opět od skupiny Reflexy) na autorskou i hereckou realizaci připravovaného videoklipu. Navíc se mi podařilo dostat se do rukou profesionálnho fotografa a pevně věřím, že i z této spolupráce vznikne řada zají-mavých projektů.
6. Můj současný život jde prakticky od jednoho silného zážitku ke druhému. Každý z nich se mi v tuto chvíli jeví jako nejsilnější, ale pocity jsou pomíjivé, jako ostatně všechno na světě.
Internetový rozhovor s: Libuší Hanákovou,
hradišťskou knihovnicí, toho času na stáži v Kongresové knihovně Washington, D. C.
Libuše Hanáková (vpravo v brýlích) s ostatními knihovnicemi z východní Evropy.
Se slečnou Libuší Hanákovou, od října loňského roku pracovnicí knihovny B. B. Buchlovana, která letos v březnu zahájila svou tříměsíční stáž v USA v Kongresové knihovně Washingtonu D. C., jsme se mohli spojit díky snad největší technické vymoženosti konce tisíciletí - INTERNETU. Řekněte nám něco bližšího o vašem pobytu v USA.
Dostala jsem se sem v rámci programu, který je organizován Kongresovou knihovnou ve Washingtonu, D. C. a zároveň organizací Open Society Fund, což je nadace placená z prostředků George Sorose, amerického miliardáře maďarského původu. Je to sice ekonom, ale obrovskou část svých peněz věnuje na podporu kulturních a vzdělávacích aktivit v zemích východní a střední Evropy. Mimo jiné již pět let financuje program, v jehož rámci přijíždí každý rok skupina dvanácti knihovníků z východní Evropy do Kongresové knihovny a seznamuje se s nejnovějšími technologiemi a vůbec americkým způsobem organizace knihovnictví.
Musela jste určitě projít #sítem desítek zájemců o tuto zajímavou stáž. Jaké byly podmínky přijetí?
Ještě v době studia na katedře knihovnictví FF KU v Praze, kde jsem studovala obor Informační studia a knihovnictví, jsem si podala přihlášku do konkurzu, ve kterém se jen z České republiky o tuto stáž ucházelo 13 knihovníků. Podobné konkurzy proběhly ve všech ostatních zemích východní Evropy. Jejich součástí bylo vyplnění velmi podrobného, jedenáctistrán-kového dotazníku, vypracování vlastního projektu, pohovor a samozřejmě TOEFL - test z angličtiny.
Co je náplní vaší stáže?
Cílem je samozřejmě poznat co nejvíce z amerického knihov-nictví, seznámit se s nejnovějšími technologiemi, poznat fungování největší knihovny na světě, naučit se vše, co může být užitečné pro naše české knihovny a poučit se, čemu je lépe se vyhnout.
Čemu je lépe se vyhnout?
Je potřeba uvažovat hodně dopředu. Informační technologie se vyvíjejí tak rychle, že je vždy třeba přemýšlet ne o tom, co potřebujeme teď, ale co budeme potřebovat za pět, deset let. Jinak veškerá přijatá opatření a zařízení zastarají během jednoho, dvou let a je velice těžké je znovu nahrazovat. je ale jen jedna z věcí, které jsem si tady uvědomila.
Náš rozhovor se mohl uskutečnit jen díky Internetu, který je také, pokud se nemýlím, hlavním tématem letošního programu pořádané stáže.
Internet je zde pojímán jako hlavní zdroj informací pro knihovny. Absolvovali jsme tedy množství praktických cvičení ve vyhledávání na internetu. Kromě obecného úvodu, který proběhl v Kongresové knihovně, získá každá z nás také praktickou pracovní zkušenost v jedné knihovně na území Washingtonu, v takové, která svým posláním nejlépe odpovídá naší domovské instituci. Mým dočasným působištěm se tak stala washingtonská veřejná knihovna (District of Columbia Public Library). Svou velikostí je sice nesrovnatelná s knihovanou BBB, neboť vlastní celkem 3 miliony knih, ale přesto mi dává vynikající příležitost pozorovat a srovnávat veřejné informační služby tady a doma.
Pokusíte se o srovnání našich a amerických knihoven?
Amerika má mnoho tváří, a proto i její knihovny jsou velmi rozdílné. Kongresová knihovna bezesporu dostává své pověsti největší a nejlepší knihovny na světě. Je to obří instituce, která vlastní 18 milionů knih a více než 100 milionů jiných dokumentů. Tato knihovna je na špičce světového vývoje v informačních technologiích. Na druhou stranu je zde velké množství knihoven, které na tom nejsou tak dobře ani po stránce finanční ani po stránce hardwarového a softwarového vybavení. Mnohé naše veřejné knihovny mají lepší automati-zované knihovnické systémy i počítačové vybavení, protože začaly mnohem později a mohly si vybrat to nejnovější a nejlepší. Nebyly nuceny nahrazovat něco předchozího, staršího.
V čem se česká knihovna nemůže s americkou vůbec rovnat?
Absolutně se americkým knihovnám nemůžeme vyrovnat v oblasti knižních fondů. Každý den znovu a znovu žasnu nad širokým spektrem nejrůznějších slovníků, příruček, rejstříků a jiných informačních pomůcek, které místním knihovníkům nesmírně ulehčují život. Američané jsou zvyklí považovat knihovnu za zdroj informací všeho druhu a referenční knihovníci každý den zodpovídají stovky dotazů na nejrůznější a někdy prapodivná témata. Díky vynikajícím informačním pomůckám mají hodně ulehčený život. Skládám hold knihovnicím u nás doma, že navzdory velmi omezeným zdrojům informačním i finančním dokáží poskytovat služby na obdobné úrovni.
Hlavním smyslem vaší stáže je asi získání zkušeností. Už máte jasnou představu, jak jich využijete?
Součástí mého pobytu zde je i závazek, že veškeré znalosti, které získám, se pokusím rozšiřovat mezi knihovníky i veřejnost doma. Chystám se tedy připravit sérii článků pro odborné knihovnické časopisy a eventuálně i přednášky pro studenty knihovnictví v Praze. Zároveň je mým úkolem být kdykoliv k dispozici kterékoliv instituce, která by požádala o setkání, přednášku nebo prezentaci. Domů jsem už poslala tři obrovské balíky plné materiálů, které jsem tady získala a které mají někdy cenu zlata. Kromě toho všeho je pro mě samozřejmě nemírně důležitá praktická zkušenost a možnost vidět na vlastní oči nejrůznější služby, které poskytují místní veřejné knihovny, jejich způsob práce i management celé instituce.
Je těžké zvyknout si na americký styl práce a života?
Není, protože je mnohem příjemnější a pohodlnější než náš. V mnohém mají neuvěřitelně usnadněný život. Třeba jen vybavení obyčejné domácnosti je pro nás takřka nepředstavitelné. Hovořím samozřejmě o střední a vyšší vrstvě. Potkávám tady ale také obrovské množství žebráků a bezdomovců. Jak už jsem řekla, je to země mnoha tváří.
Jak vypadá všední den české knihovnice ve Washingtonu?
Momentálně trávím svůj čas ve zmíněné washingtonské veřejné knihovně a můj program se liší od toho, kterým jsem procházela na začátku pobytu. První měsíc byl naplněn množstvím přednášek a prezentací, návště-vami nejrůznějších knihoven, setkáváním s celou řadou zajímavých lidí. V současnosti mám stálý pracovní režim od 9 do 17 hodin, kdy procházím každý den jedním oddělením knihovny a seznamuji se s jejich službami a zdroji. Po práci se snažím vidět co nejvíc z Washingtonu. Navštěvuji muzea a galerie, jezdím na výlety a samozřejmě také procházím obchody. Po večerech studuji materiály, které jsem získala. Můj program je velice náročný fyzicky i psychicky, a nezbývá mi proto mnoho času na odpočinek. Samozřejmě si s Američany také často povídám o České republice, našem knihovnictví, hradišťské knihovně i o sobě.
Podle vaší zkušenosti je Česká republika o něco více v povědomí Američanů, než jak tomu bylo v minulosti?
Nemohu posuzovat běžnou populaci, protože jsem se většinou setkávala s lidmi, kteří měli své rodné kořeny ve východní Evropě. Ti měli samozřejmě naprosto přesné povědomí o naší zemi. Lidé si ale stále ještě nezvykli na to, že už nejsme Československo a někteří dokonce ani netušili, že něco takového jako československý jazyk neexistuje, že to jsou dva rozdílné jazyky. Obyčejní lidé, které potkávám, většinou trefí, že Česká republika je v Evropě, ale to je tak všechno. Velice populární je tu Antonín Dvořák, Kafka, Hašek a Kundera. A samozřejmě náš prezident Václav Havel, toho zná naprosto každý.
Jak jste na tom s jazykovou výbavou? nepociťujete něco jako komunikační bariéru?
Protože součásti konkurzu, kterým jsem musela projít, byl poměrně náročný test z angličtiny, komunikační bariéra není největším problémem při dorozumění. Americká angličtina je velice srozumitelná, kromě černošského dialektu ovšem. Největší problémy přinášejí kulturní rozdíly, rozdíly mezi jejich a naším způsobem uvažování.
Jak už jste říkala, jste členkou velmi různorodé dvanácti-členné skupiny lidí. Jaké v ní vládnou vztahy?
Všech dvanáct nás pracuje ve stejném oboru, ale jsme každá z jiné země, takže se většinou dorozumíváme anglicky. Společně bydlíme v hezkém hotelu v centru Washingtonu a vždy po dvou sdílíme pokoj s kuchyní a koupelnou. Musím říct, že celá skupina se velice sžila. Neuvěřitelně vřelého přijetí se nám dostalo od lidí z Kongresové knihovny. Starají se o nás až s dojemnou péčí, organizují pro nás výlety, party a setkání. Získala jsem tady množství skvělých přátel.
Jak na vaše rozhodnutí odcestovat na stáž do Ameriky reagoval váš přítel a rodina? Jste s nimi v kontaktu?
Celá rodina i přítel se s mým odjezdem vyrovnali naprosto skvěle. Neustále mě bombardují dopisy, a to jak klasickými papírovými, tak mnohem rychlejší elektronickou poštou. Díky e-mailu jsem s nimi v denním kontaktu.
Chcete něco vzkázat svým spolupracovníků, známým nebo našim čtenářům?
Přesto, že mám možnost pobývat tak daleko a poznávat spoustu zajímavých věcí, mé srdce je stále v České republice a v Uherském Hradišti. Čím víc toho vidím, tím víc se ujišťuji, že naše malé krásné městečko je jedno z nejlepších míst na světě.
Pokud se chcete i vy spojit s Libuší Hanákovou, hradišťskou knihovnicí ve Washingtonu, nebo i s celou skupinou, kontaktujte internetovou adresu
http://lcweb.loc.gov:8081/soros/soros.html
nebo E-mail
lhan@loc.gov
.
Na internetu surfovala Pavlína Křůmalová a Stanislav Lopata, provozovatel MIC Uh. Hradiště
www.hradiste.cz
Program a aktualizace Stanislav Lopata
hudba@hradiste.cz
Čas zpracování: 0 sekund
