Číslo: 2
10.01.2000
Článků: 79
REDAKCE
ARCHIV
minulých čísel
Rok 1996
Rok 1997
Rok 1998
Rok 1999
Rok 2000
Neohraničenou, přesto čistou hudbu přiveze Insania
Hlavní hrdina Marie Sabiny se na scéně vůbec neobjeví
Album skupiny Credo Jak chutná moc konečně vychází
Regionální hudební okénko - Markýz de Sade II
Pitínského Gazdina roba má být událostí sezony
Kvadratura kruhu nás má především bavit
Nivnický orloj vystavuje brodské muzeum
Fleret doprovodí vernisáž
Ten dělá to aůten zas tohle
Jak se žije ve Zlechově
Neohraničenou, přesto čistou hudbu přiveze Insania
Petr "Poly" Pálenský - zpěvák a kytarista - Foto: P. Paška
Uh. Hradiště - První letošní koncert projektu 8xROCK! se v klubu Mír uskuteční již v sobotu 15. ledna od 20 hodin. Představí se na něm brněnská kultovní kapela Insania, rockoví Inside z Holešova a olomoucká Barricade. Skupina Insania vznikla na podzim roku 1987 jako psychedelická trashmetalová kapela a dodnes vychází z hardcorových základů. O rok později vzniká počin Possesed By Insania. Bolševici zuří. I Vánoce následujícího roku jsou euforické. Mapuje je nahrávka Christmas of Freedom.
Skupina už hraje v původní sestavě (Poly, Mareček, Vrbík), leč pod novým názvem Skimmed. Vstupní text: "Medvěde, medvěde, polévka ti nejede - co si tak dát med - Skimmed....". New Insanity, tak se jmenuje jejich 12" LP vinyl Český ultrahardcore nejvyšší rychlosti! Následují koncerty po střední Evropě. V roce 1992 se Skimmed objevují na LP Fuck Off ... Major Labels. Etapa Skimmed končí na podzim '92.
V následujícím mezidobí Poly realizoval sólo Revolta Per Chitara, přičemž se nepřestal obírat myšlenkou na znovuobnovení Insanie. Stalo se v létě 93. Nová skupina pod starým názvem se záhy představuje na MC R.U.Dead?. Z této desky pochází i EP Vertigo. Od počátku se sestava ustálila: Poly - zpěv a kytara, Black Drum - bicí a Calvera - baskytara.
V roce 1994 vychází první oficiální album Crossfade. "Album je protětím mystiky a kybernetiky po přímce," hlásí Calvera. Až v lednu roku 1996 se ve studiu Audio Line počalo na nevšedním a nestandartním albu God Is Insane... Join Him! (Bůh zešílel... Následujte ho!). "Album je směsicí přírodní nostalgie s astrálními vizemi, s kybernetickým světem a sny, ale především opětováním šílenství a sondáží tajemných zákrutů lidské mysli," charakterizuje Poly.
Z kapely odchází v dobrém Calvera a nastupuje Klíma, přímý potomek Ladislava Klímy, autora kultovního Utrpení knížete Sternenhocha. Polymu vychází knížka Nadešel čas bláznů..., kterou si sám i ilustroval. "Je to projekt, na kterém se samozřejmě prodělá, ale dělám si jej pro radost." V té době se chystá videokazeta Poodhalení mystéria Insania, osvětlující historii kapely bez fikcí a zkreslení. Má se na ní objevit i odmítnutý materiál České televize - klipy a koncerty.
Na třetím albu brněnská trojice dokonce neváhá použít latinskoamerický motiv (Hardcoremos Latinos) či si zaswingovat s dechovou sekcí (cOSA nostra). Nevšední protikladem je angličtina mísící se v textech s češtinou. Album se jmenuje Virtu-ritual a vychází v roce 1998. Vloni na jaře odehrála Insania sérii vystoupení na západě Spojených států. Tyto koncerty jsou zachyceny na nové, čtvrté desce s názvem Recykling & Live in Seattle, která vychází v těchto dnech. Datum je posouván kvůli financím.
"Když sleduji náš vývoj od roku 1987, třeba i přes Skimmed, mnu si spokojeně ruce, protože jsme pořád byli 'živí', pořád jsme někam směřovali," shrnul závěrem Petr Poly Pálenský. "Je to poznat i na našem publiku. Je to takový hybridní celek, který se průběžně lehce obměňuje s vydáním každé nové desky a v kterém migrují různé kulturní skupiny mladých.
Hlavní hrdina Marie Sabiny se na scéně vůbec neobjeví
Uh. Hradiště (hn) - Prvním divadlem letošního roku v klubu Mír bude divadelní soubor H.O. Základní umělecké školy Uh. Hradiště. Pro velký zájem divácké obce se členové souboru rozhodli ve čtvrtek 13. ledna v 19.30 hodin ještě jednou v˙obnovené premiéře (která je na plakátech klubu prezentovaná jako derniéra) sehrát hru Viliama Klimáčka Marie Sabina.
Soubor H.O. vznikl v roce 1996. Jeho členy tvoří bývalí i současní žáci hradišťské základní umělecké školy. Je to tedy soubor mladý, hledající svou tvář i způsob vyjádření svých názorů a postojů. Přes toto (nebo právě pro toto?) pídění se v loňském roce reprezentoval naše město s Drábkovou Janou z Parku na dvou celostátních přehlídkách amatérských divadel - na Šrámkově Písku a v Divadelní Třebíči.
Autorem hry Marie Sabina je Slovák Viliam Klimáček. Pro potřeby souboru byla sice přeložena do češtiny, ale mentalita postav je snad pro svůj "slovenský původ" velice blízká mentalitě Moravských Slováků. Děj hry se odehrává kdesi vysoko v Tatrách, nad kosodřevinou. V sanatoriu Jerzy žije záhadná matka se dvěma dcerami, Marií a Sabinou. Jejich dům navštěvují více méně podivné postavy mužského pohlaví. Netuší, chudáci, kde se to ocitli a jaké nebezpečí je v zdánlivém poklidu Vysokých Tater čeká. Hra se sice jmenuje Marie Sabina, ale hlavním hrdinou je někdo, kdo se na scéně vůbec neobjeví, o kom se pouze mluví, ale přesto je prvotním hybatelem všech událostí, jichž budete na scéně svědky. Jiří Wolker je pro nás už jen autorem z čítanek, ale byl to právě on, kdo byl jedním z prvních pacientů tohoto podivného sanatoria.
Režie a překlad jsou dílem Hany Nemravové, hudbu složil Chopin, Antonín Plaček a Tomáš Fridrich a autorkou výpravy je Kateřina Plesníková. Nemalou zásluhu na poklidném průběhu hry bude mít Petr Hoffmann coby vrchní technik.
Album skupiny Credo Jak chutná moc konečně vychází
Uh. Hradiště - Ledy se hnuly a několikrát avizované druhé album skupiny Credo s názvem Jak chutná moc se koncem týdne konečně objeví v obchodech. Jeho plánovaný křest se uskutečnil již na začátku prosince ve Bzenci, ale kvůli zpoždění německé firmy Sonopress se kazeta začala vyrábět až tento rok, což zpozdilo její distribuci.
Skupina Credo vznikla před necelými čtyřmi léty, když se Jan Jagoš obklopil hudebníky z bývalé skupiny Čmeláci. Během několika měsíců nastala řada personálních změn. K prvním narozeninám kapely nahrálo Credo první, bezejmenou kazetu z autorské dílny Jiříček & Jagoš. Od té doby se kapela stala přestupní stanicí pro několik hudebníků a brázdila po sálech v regionu. Až loni v listopadu se Credo odebralo do kočovného nahrávacího studia Athonyho Janů, známého pitavala a zástupce pro hudební maďarskou menšinu. Vzniklo třináct písniček z dílny Jagoš - Šilhavík - Bobr. "Skladby jsou více komerčnější a vokálovější," zhotnotil je Vlasťa Potomák, který spolu se zpěvákem skupinu zakládaly. "Momentálně moc nehrajeme. Kapela by si ráda odpočinula, načerpala nových sil a inspirace," prozradil Potomák. "Syndrom ponorkové nemoci byl zažehnán a podnikli jsme první kroky nenásilně rozšířit pole působnosti a zesílit intenzitu hraní." Prvním místem, kde můžete album zakoupit, je bílovická diskotéka Atlantic, jejíž prostory využila kapela pro fotografování.
Regionální hudební okénko - Markýz de Sade II
V naší hudební rubrice jsme vám minulý rok představili lídra této kapely Radima Kadlece. Protože tato nejmladší regionální kapela v sobě skrývá plno výjimečných individualit, dnes vám představíme mladého talentovaného kytaristu Ondřeje Jalůvku.
Svými hudebními schopnostmi se teprve sedmnáctiletý Ondřej může řadit mezi pány kytaristy. Čas ukáže, zdali talentu využije a jak dalece se s ním dostane. Ondřej se narodil v hudební rodině. Otec, známý to chirurg, občas hrává na kytaru a banjo, máma na klavír. "Jako poměrně mladší jsem chodil na ZUŠ také hrávat na klavír." To netrvalo však dlouze. Do základní umělecké školy se vrátil až ve dvanácti letech - obor kytara. Před nedávnem dokonce dostal nabídku od DDM, aby zde hru na kytaru vyučoval. Z časových důvodů musel tuto nabídku odmítnout. "Mám spoustu učení," prohlásil student hradišťského gymnázia. "Podle jeho množství cvičím denně buď dvě nebo až čtyři hodiny." Klasické cvičení používá jen pro zlepšení techniky. Zbytek času improvizuje se zapnutým kazeťákem. "Obohacuji se tak o nové riffy." Ve volném čase rád jezdí na kole, hlavně v létě, a plave.
Dodnes nemůže zapomenout na svoji první kytaru zn. Jolana. Stála prý tři tisíce. Dostal ji v deseti letech pod stromeček. "Byl to pro mne velký šok, protože všechny písničky jsem se do té doby učil na hrozném dřevě." Rockové učivo odstartoval skladbou od Guns'n'Roses. Mezi jeho vzory patří kytaristé jako Yngwie Malmsteen, Ritchie Blackmoore, Slash, Kirk Hammet a Joe Satriani. Kromě Malmsteena, který je jeho největším vzorem, se vzhlíží i v kapelách Dio a Black Sabbath.
Ondřejovu dráhu veřejných vystoupení odstartovala akademie na základní škole. Speciálně kvůli ní vznikla skupina Golden, kterou založil spolu s Kubou Procházkou. Zahráli tři skladby. Pozdější nabídka gymplácké kapely Black Bird ho nenadchla a tak se objevil v Halogenu, dnes vlastně v kapele Markýz de Sade. Při loňském Retrorocku dostal nabídku od Miloše Vitáska na post kytaristy ve skupině Vibrace. Odehrál však jen pár vystoupení. "Hudba se mi zdála velmi jednoduchá. Čtyři akordy pořád dokola, jen jinde položené. Na druhou stranu to pro mě byl přínos, protože jsem potkal nové lidi a při jednom z vystoupení jsem získal španělku, kterou mám dodnes."
Ondřej Jalůvka má vyšší cíle. Chtěl by studovat vysokou hudební školu Berklee College, odkud vyšli i hráči Dream Theatre, a vystupovat v kapele celorepublikového významu, jako je Arakain. Za koncert minulého roku považuje právě vystoupení Markýz de Sade spolu s Arakainem v Březolupech. "Měl jsem z něj dobrý pocit." Posledním album, které nejvíce "bere", je nejnovější album Yngwieho Malmsteena Alchemy.
"Zábavy začínají upadat a kvůli finanční situaci v republice to bude horší. Musí nastat jistá obroda v poutavosti zábav a výkonu hudebníků," zhodnotil Jalůvka na závěr situaci tancovaček v regionu.
Pitínského Gazdina roba má být událostí sezony
Uh. Hradiště - Slovácké divadlo se pomalu připravuje na jednu z˙největších událostí této sezóny. V˙sobotu 22. ledna v 19.30 zde bude mít totiž premiéru hra Gabrieli Preissové Gazdina roba v˙režii J. A. Pitínského.
Proč se od této inscenace tolik očekává? Na to je vcelku jednoduchá odpověď. Hry G. Preissové mají ve Slováckém divadle již dlouhou tradici. Vždyť inscenace Její pastorkyně byla dokonce první premiérou, kterou Slovácké divadlo 10. října 1945 zahájilo svou činnost. V˙roce 1952 se zde poprvé odehrála inscenace Gazdiny roby, kterou režíroval Miroslav Zéda, tehdy se dočkala rekordních 94 repríz.
K˙této inscenaci se váže ještě jiná, pro Slovácké divadlo důležitá událost. Právě inscenací Gazdina roba v˙režii Aloise Hajdy, který po svém příchodu do Slováckého divadla přepracoval a přeobsadil inscenaci Vladimíra Štrose z˙prosince 1958, divadlo zahájilo 29. dubna 1959 provoz v˙té divadelní budově, kde sídlí až do dnešních dnů. Druhým neméně podstatným důvodem pro velká očekávání je to, že se režie ujal J. A. Pitínský, který patří mezi naše nejlepší současné režiséry.
Jeho inscenace se pravidelně objevují mezi nejčastěji oceněnými v˙anketách divadelních kritiků a již stabilně získávají hlavní umístění v˙soutěžích Alfreda Radoka nebo v˙cenách Thálie. Gazdina roba ve Slováckém divadle navíc uzavírá cyklus jeho trilogie inscenování her ze Slovácka, kdy první byla režie Její pastorkyně v˙Městském divadle ve Zlíně, která se dočkala slavnostní derniéry ve Stavovském divadle, kde se s˙ní všichni diváci rozloučili potleskem ve stoje. Druhou inscenací je Maryša bratří Mrštíků, která se dočkala úspěšné premiéry v˙Národním divadle v˙listopadu loňského roku. Jestli se také Slovácké divadlo připojí k˙předchozím úspěchům, na to si budeme muset ještě pár dní počkat. Zatím jsem se zeptala hlavních představitelů - Ireny Vackové, která v˙inscenaci představuje Evu krajčířku, a Martina Vrtáčka hrajícího jejího milého Mánka Mešjaného,
čím je nejvíc oslovila spolupráce s˙J.A. Pitínským.
I.V.: "Objev související s˙J. A. Pitínským jsem učinila již před lety, když jsem několikrát zhlédla jeho kafkovskou inscenaci Touha stát se indiánem. Od té chvíle jsem toužila stát se součástí některé z˙jeho režií. A co je na zkoušení nejobjevnější? Objevitelská cesta začíná každé ráno slovy Dobrý den a končí Na shledanou. M.V.: "Poznal jsem nový styl zkoušení. Líbí se mi, jak dokáže pracovat s˙hercem a ukázat mi jiný úhel pohledu na postavu."
O tom, co je fascinuje právě na jejich postavách, řekli toto:
I.V.: "To v˙této fázi zkoušení nejsem schopna definovat. Jsem zahlcena viděním celé hry ze strany režiséra, vlastními představami a textem." M.V.: "Myslím si, že postava Mánka má více vrstev. A přiznávám, že se na jevišti rád zamilovávám do Irenky. Je to vynikající partner."
Čím to je, že tak rádi a tak často spolupracujete?
I.V.: "Navštěvujeme stejné podniky." M.V.: "Rád s˙Irenkou spolupracuji, protože jsme naladěni na stejnou strunu. Co víc si kolega může přát."
A kde berou ke svým rolím inspiraci?
I.V.: S˙J. A. Pitínským není na nabírání čas. M.V.: Já ji nabírám všude kolem sebe.
Nesetkali jste se třeba právě tady na Slovácku s˙něčím podobným jako Mánek s˙Evou, tzn. s˙pokrytectvím, předsudky, netolerancí, které by ovlivnily Váš život?
I.V.: "To není otázka kraje, s˙tím se dá setkat kdekoliv. Dostanu-li se do takové situace, soustředím se na to, aby působení na můj život bylo krátkodobé. Naštvu se a zase odeštvu." M.V.: "S˙takovými problémy se asi setkáte opravdu všude. Nikdy mne nenapadlo je dělit na regiony."
Andrea Helmichová
Kvadratura kruhu nás má především bavit
Uh. Hradiště (hel) - Diváci Malé scény Slováckého divadla od jejích inscenací očekávají především zábavu. Ta se také stala primárním znakem nově chystané premiéry hry Valentina Katajeva Kvadratura kruhu, která nás čeká již tradičně v pondělí 31. ledna 2000 v 19.30.
Ruský prozaik a dramatik Valentin Katajev patřil k˙legendární generaci oděských spisovatelů. Jako generační skupina vstoupili do literatury a výrazně ovlivnili ruskou literaturu dvacátých let svérázným pohledem na svět. Jejich veselé i vážné příběhy se týkaly každodenního života i vztahů mezi lidmi, tak jak se utvářely v˙době počátků stalinistického systému. Katajevova hra Kvadratura kruhu pochází z˙roku 1928. Rozverná komedie o dvou společně žijících kamarádech, kteří si do jednopokojového bytu přivedou nečekaně své čerstvé manželky, je založená především na naivitě mládí, hledání cesty životem a probouzející se opravdové lásky. Je to skutečně těžké, když se oženíte pouze z˙důvodů dodržet jistá politická pravidla a nakonec zjistíte, že vlastně milujete ženu svého nejlepšího přítele. Parodie na komsomolské nadšení a neochvějnou tupost všech totalitních ideologií zde dostává ještě další významy v˙kontextu námi právě prožívané současnosti.
Ruský režisér Alexandr Miťkin, který si hru pro své působení ve Slováckém divadle vybral, k˙tomu dodává: "Je to hra o tom, že život je silnější než jakákoliv ideologie, ať už komunistická, postkomunistická, nebo jakákoliv jiná, a proti životu nemůže nikdy vyhrát.Ale zároveň chci upozornit, že neinscenujeme žádné drama, Katajev napsal svou hru velice lehce,svižně a hlavně s˙humorem."
V˙hlavních rolích se setkáme hlavně s mladšími členy Slováckého divadla - Josefem Kubáníkem, Jurou Pepřeným, Monikou Horkou a Terezou Mikšíkovou.
Nivnický orloj vystavuje brodské muzeum
Uh. Brod (jac) - Jedinečný lidový orloj, který počátkem dvacátého století vyrobil řezbář Josef Lukeš z Nivnice, vystavuje od tohoto týdne Muzeum J. A. Komenského jako jednu ze svých rarit.
V roce 1922 jej odkoupilo od místního hodináře Hýždaly, který řezbáři pomáhal s výrobou hodinového strojku. Jeho původní cena 500 korun, za kterou jej muzeum odkoupilo, vyrostla po restaurování na stonásobek. Nivnický dřevěný orloj je vysoký 120 cm a na osmi cifernících ukazuje přesný čas, roční období, církevní svátky, dny i měsíce a jeho součástí je také teploměr. Je poháněn jediným strojkem, který pomocí kladek spouští bití čtvrťové, celé i zvonkohru. Ta se spustí jednou za 24 hodin v pravé poledne, a jakmile dohraje, objeví se místo tradičních apoštolů Tři králové. "Stroj byl ve velmi špatném stavu, poškozený a znečištěný a doplňovali jsme pouze věci, u kterých jsme si byli jisti, že byly vylámány," říká hlavní restaurátor Jan Gazdík, který na opravě pracoval šest měsíců. Jeden z ciferníků se však nepodařilo opravit a dosud zůstává utajen jeho původní účel. Podle nivnické kroniky se Josef Lukeš v mládí vyučil tesařem a své zkušenosti pro práci sbíral i v cizině. Byl nazýván lidovým všeumělem a během několikaleté práce na orloji byl na jedno oko slepý.
Přestože tento stroj nebyl vypracován příliš odborně, podle ředitele muzea Pavla Popelky je vzácnou raritou a ukázkou starého lidového umění.
Fleret doprovodí vernisáž
Uh. Hradiště (pn) - V úterý 11. ledna se ve foyer kina Hvězda za akustického unplugged doprovodu vizovické skupiny Fleret uskuteční vernisáž k výstavě fotografii mladého zlínského tvůrce Jana Kozáka. Autor na svoji adresu poznamenal: "Narodil jsem se 7. března 1976. Vzdělání mám základní, ukončenou střední školu elektrotechnickou a 1 rok studia angličtiny v˙Brně. Zaměstnání - v˙19 letech prodavač Foto - kino ve Zlíně asi necelý rok, déle jsem to nevydržel, od té doby jako fotograf na volné noze, to znamená asi téměř 4 roky. Momentálně fotografuji pro MF Dnes, Městské divadlo Zlín, Divadlo Bolka Polívky, skupinu Fleret z Vizovic, dále různé reklamní fotografie apod.
Výstava obsahuje fotografie převážně z˙mé volné tvorby (ne za peníze) a několik fotografií také "pracovních". První film jsem pravděpodobně vyfotil v˙roce 1991 v˙Polsku fotoaparátem Praktika. Od té chvíle fotografuji stále více a častěji.
Profesionálně (za peníze) fotografuji téměř 4 roky a to převážně reportážní a divadelní fotografii. Ve volné tvorbě pak fotografii dokumentární."
Mezi další zajímavé počiny patří nástěnný kalendář Bolka Polívky na rok 1997 a celkem čerstvé fotografie k filmu Eliška má ráda divočinu.
Ten dělá to aůten zas tohle
Mgr. Marta Elfmarkovávystudovala Pedagogickou školu v˙Kroměříži, pak Speciální pedagogickou fakultu Univerzity Palackého v˙Olomouci. V˙roce 1983 nastoupila do zvláštní školy, kde deset let učila, z˙toho poslední dva roky v˙nově zřízené pomocné třídě.
"Zde jsem získala první zkušenosti s˙prací s˙dětmi, které mají˙kombinované postižení. Začala jsem se o tuto problematiku blíže zajímat a skutečnost, že na okrese nebyla žádná speciální škola pro děti s˙více vadami (nejbližší byla ve Zlíně, která byla zcela obsazena, a další až v˙Brně), mne přivedla na myšlenku vypracovat projekt pro tuto školu. První prostory poskytla evangelická fara, která nám pro školní rok 1994 - 1995 uvolnila dvě třídy. Zde jsme setrvali po dobu tří let, třídy rozšířili na tři a počet žáků, kteří k˙nám jezdili z˙celého okresu, se z 12 zvedl na 22 dětí." Takto začátky Speciální školy pro žáky s˙více vadami, která je v˙současnosti jediná v˙našem okrese, popisuje Mgr. Marta Elfmarková. Jelikož se zvedá počet dětí a stupňuje se i míra jejich postižení, začaly být pro školu malé prostory, které do té doby obývala. Proto školní rok 1997 - 1998 začal již v˙novém objektu vedle Dětského domova.
Jaká máte v současné době oddělení?
"Školní rok 1999 - 2000 u nás zahájilo celkem 29 dětí, to znamená pět oddělení - tříd. Máme jedno oddělení přípravného stupně pomocné školy, jedno oddělení zvláštní školy pro žáky s˙více vadami, dvě oddělení pomocné třídy školy pro žáky s˙více vadami a jednu tzv. rehabilitační třídu. Součástí naší speciální školy je také družina."
Zmínila jste rehabilitační třídu. Co to znamená?
"Jedná se o resortní výzkum ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy a Výzkumného ústavu pedagogiky, ověřující projekt PHARE. Týká se dětí, které dříve byly označovány za nevzdělavatelné a nikde se neučily. Dnes mají možnost touto formou naplnit povinnou školní docházku. V˙této třídě s˙dětmi pracují dva pedagogové současně, učitelka a vychovatelka. Ve třídě jsou čtyři děti, které denně cvičí, a také výuka probíhá pomocí pohybu."
Musí děti pro zařazení do rehabilitační třídy splňovat nějaké předpoklady?
"Ne. Není dokonce ani nutný předpoklad osvojení si trivia, to znamená čtení, psaní a počítání, jako v˙běžné pomocné třídě. Tento alternativní program si totiž klade za cíl rozvoj komunikačních dovedností, pohybové samostatnosti a poskytnutí základů samoobsluhy."
Jaké děti navštěvují přípravný stupeň pomocné školy?
"Cílem tohoto stupně je umožnit přípravu na školní vzdělávání těm mentálně postiženým dětem, které nejsou po zápisu do školy schopné prospívat ani v˙prvním ročníku pomocné školy, ale u nichž jsou předpoklady rozvoje rozumových schopností. Pobyt v˙přípravném stupni je jedno- až tříletý a plní diagnostickou funkci."
Jaké výhody dětem i rodičům poskytuje Vaše škola?
"Ve třídách je maximálně šest dětí. Školní docházka je desetiletá s˙tím, že poslední rok není povinný. Každý žák má vypracován individuální učební program, který tvoří třídní učitelka, logopedka, rehabilitační pracovnice, vychovatelka a který je předkládán rodičům. Zároveň nabízíme také možnost individuálního časového rozvrhu. Logopedka je přímo ve škole, poskytujeme tedy každodenní logopedickou péči. Škola rovněž spolupracuje se speciálně pedagogickými centry, pedagogicko - psychologickou poradou a odborníky (neurolog, stomatolog, foniatr). U dětí osvobozených od povinnosti docházet do školy poskytujeme výuku přímo v˙rodině."
To jsou všechno pracovní činnosti. Zmínila jste však také zábavu.
"Ano. Jedenkrát týdně chodíme se žáky do rehabilitačního plavání, pro žáky se změněným zdravotním stavem pak pořádáme jako nepovinný předmět zdravotní tělesnou výchovu. Dále na jaře a na podzim chodíme na hippoterapii, to je rehabilitace jízdou na koni. Jednou ročně pak pořádáme ozdravný pobyt dětí ve škole v˙přírodě. Se všemi zdravými dětmi navštěvujeme také kulturní akce a každý rok si také přibíráme jedno malé sousto navíc. Letos to jsou zájmové kroužky - výtvarný a keramický, zdravotní tělesná výchova a náboženství."
Kolik lidí toto všechno zvládne?
"Celkem jedenáct. Dvě vychovatelky, devět učitelek. K˙ruce však máme také hocha vykonávajícího civilní vojenskou službu, který nám pomáhá při asistenci u dětí."
Jak vypadá běžný výukový den?
"U nás se nezvoní ani neznámkuje. Místo známek používáme razítka, která děti lépe motivují. Naším cílem je naučit, ne vyzkoušet. Vyučování probíhá v˙blocích. První blok je od 7.30 hod. do 11.30 hod. (starší žáci 12.30 hod.), pak následuje velká přestávka, kdy děti nabírají nové síly na terase nebo na zahradě. Druhý blok je věnován hudební, tělesné, pracovní a výtvarné výchově. Děti v˙budově rovněž obědvají (jídelna Speciální mateřské školy). Některé děti pak zůstávají ve školní družině, a to až do 14 hodin."
Všechno to zní neuvěřitelně krásně. Máte také nějaké problémy?
"Málo místa a budova nám pomalu nestačí. V˙novém školním roce se chystáme zřídit rehabilitační třídu ve stacionáři diakonie Cesta. Rádi bychom také v˙budoucnu rozšířili koncepci školy a zřídili pro žáky, kteří u nás ukončí povinnou školní docházku, v˙budově také praktickou školu a praktickou profesní přípravu."
Text: Jana Hlavačková
Jak se žije ve Zlechově
Původně ves lidí Zlechových. Zlechov je obec starobylého původu, neboť se připomíná již při vzniku velehradského kláštera (Zlechowe). Vpády vojsk z˙Uher zasáhly obec v 17. století: Bočkajovci v˙roce 1604 - 1605 a na počátku třicetileté války v˙letech 1621 - 1623, vpád Švédů v˙r. 1645, vpád Tatarů v˙r. 1663 a další vpády v˙r. 1683 a 1704 - 1706. Podle olomoucké matriky se v˙obci v˙druhé polovině 18. století zjistilo 453 dospělých a 114 dětí mluvících česky. V˙r. 1843 zde žilo 350 mužů a 339 žen, celkem 689 osob bydlících ve 121 domech a 173 bytových jednotkách. V 19. století však 23 osob zemřelo na choleru. Jinak obec trpěla častými povodněmi, stejně tak i požáry v˙r. 1809 (17 domů), 1875 (50), 1885 (55), 1887 (11 domů).
Starostu trápí nedostatek
"Stejně jako většinu menších obcí nás trápí malý příděl peněz z˙rozpočtových pravidel. Přestože jsem zastáncem podpory rozvoje malých vesnic, domnívám se, že na to, kolik máme obyvatel (1570), bychom mohli dostávat mnohem více finančních prostředků. Při větším přílivu financí bychom totiž mohli více udělat jak pro naše občany, tak i pro rozvoj obce samotné. Občané totiž mají představu o mnohem větším budování a zvelebování obce. Navíc se u nás projevil dopad úpadku zemědělské výroby v ZD Agro. V˙novém územním plánu obce sice počítáme s˙vytvořením průmyslové zóny, ale pořízení inženýrských sítí je velmi finančně náročné." Jako další negativum v˙obci lze označit to, že původní obchod v˙nákupním středisku Olšanka neslouží již jako obchod, ale pouze jako sklad pro pana Hrabce, který se zabývá veřejným stravováním.
Zahrada se dokončuje
V˙roce 1843 žilo ve 121 domech a 173 bytových jednotkách 350 mužů a 339 žen. Škola tu existovala již ke konci 18. století; v˙roce 1791 se připomíná triviální škola. Nová školní budova pochází z˙r. 1900 - 1901. Měšťanskou školu navštěvovali žáci od r. 1921 v˙Buchlovicích. "V současnosti máme tzv. malotřídku, to znamená školu pro první až pátý ročník. Schází nám učebna pro školní družinu. Máme sice zpracován projekt na rekonstrukci střechy se zřízením půdní vestavby, chybí nám ale opět finance. Domnívám se však, že by to byl krásný dárek dětem ke stému˙výročí založení školy." V˙roce 1999 byla provedena rekonstrukce dílen a nově vybudována učebna v˙přírodě včetně ohniště, osvětlení a veřejné zeleně. Mateřská škola byla vybudována v˙r. 1964. Loni byla zahájena rekonstrukce zahrady, která na počátku tohoto roku bude dokončena. Dále je plánována nadstavba ploché střechy na sedlovou, čímž vzniknou tři bytové jednotky.
Postavíme rodinné domy
"Rádi bychom vrátili vesnickou architekturu tam, kam patří. Proto jsme se také přihlásili do Programu obnovy vesnice. V˙současnosti se již objevují "první vlaštovky", které nadstřešují ploché střechy. Rádi bychom jim, ale i budoucím stavitelům pomohli, záleží však opět na finančních prostředcích. Ty bychom rádi získali z˙Programu obnovy vesnic," říká starosta Antonín Haloda. Složitá je situace rovněž s˙bydlením pro mladé rodiny. V˙obci je sice dostatek volného stavebního místa, která ovšem patří soukromým majitelům. Na rok 2000 je ale naplánováno započetí výstavby 12 až 14 rodinných domků.
Pamětní deska obětem
Boj o Zlechov byl zahájen 28. dubna 1945, avšak teprve o tři dny později mohla obec svobodně vydechnout. V˙boji u Zlechova padlo 14 rumunských vojáků, svůj život ztratili také 2 místní občané. Fašisté při svém ústupu zapálili 2 domy a zničili most na hlavní silnici. "V roce 1997 byla slavnostně odhalena nová pamětní deska, protože původní malé desky na staré budově obecního úřadu byly již silně zničeny zubem času," říká hrdě starosta.
Obec stále zvelebujeme
V˙červenci 1993 byla dokončena a otevřena víceúčelová budova obecního úřadu, kde sídlí také zubní a praktický lékař a Česká pošta. V˙roce 1992 se stalo významnou akcí pro mnohé místní obyvatele započetí výstavby nového kostela sv. Anny, který byl v˙říjnu 1994 vysvěcen Msgr. Janem Graubnerem. V˙letech 1993 - 1995 se provedla plošná plynofikace obce, která významným způsobem přispěla ke zlepšení životního prostředí obce i okolí. Z˙dalších akcí můžeme vzpomenout: úprava autobusových zastávek a jejich okolí, rekonstrukce místních komunikací, rekonstrukce kanalizačních řádů. Velkou pozornost věnuje obecní zastupitelstvo také úpravě veřejných prostranství včetně výsadby stromů, okrasných keřů a zeleně. V˙rámci zlepšování životního prostředí bylo provedeno ozelenění bývalé skládky "doubek" a úprava nádrže u hřiště na poldr, který slouží i jako protipovodňová ochrana obce.
Společenský život v obci
Sál pro kulturní akce pro přibližně 200 lidí poskytuje zemědělské družstvo Agro. "S˙tímto družstvem jsme měli vždy velmi dobrou spolupráci, proto všechny představitele naší obce mrzí jeho úpadek." Pokud jde o sport, mají občané Zlechova k˙dispozici fotbalové hřiště a v˙budoucnu jim ke sportovnímu vyžití bude sloužit také plánované hřiště s˙umělým povrchem, které lidem poskytne možnost nohejbalu, volejbalu, tenisu, košíkové nebo badmintonu. "Malým dětem a jejich maminkám jistě udělá radost také pískoviště s˙houpačkami a průlezkami." Mezi zlechovské složky patří Český svaz zahrádkářů, který tradičně v˙obci pořádá košt vína a vepřové hody při burčáku. Sportovní klub Zlechov se pak chlubí nejen úspěšným fotbalovým družstvem žáků a dorostenců, ale především mužstvem dospělých v 1. B třídě. Sbor dobrovolných hasičů oslavil v˙roce 1999 již sté výročí svého trvání. Kynologové pořádají vždy u příležitosti Mezinárodního dne dětí tradiční pochod dětí. Holubáři si zase v˙obci vybudovali malé středisko, které slouží rovněž holubářům z okolních obcí. Opomenout nelze ani myslivecké sdružení. "Spolkům v˙obci přispíváme na jejich činnost, stále mají na obci otevřené dveře. Jen je mi líto, že nejsou pro samotnou obec více činné." Každoročně významnou kulturní akcí bývají také slovácké hody s˙právem, které se konají vždy třetí týden v˙říjnu.
Starosta je optimista
"Jako v˙každé obci se najdou lidé, kteří si málo váží práce svých spoluobčanů a našeho společného majetku. Poškozováním tohoto majetku dochází ke zbytečným ztrátám financí, které by mohly být použity pro další zvelebování obce." Přesto je starosta optimista: "Spolupráce s˙občany a místními organizacemi je dobrá a věřím, že se bude ještě dále zlepšovat." Závěrem přeje všem čtenářům zdraví, pohodu a ohleduplnost.
Text: Jana Hlavačková
www.hradiste.cz
Program a aktualizace Stanislav Lopata
hudba@hradiste.cz
Čas zpracování: 0 sekund
