DOBRÝ DEN SLOVÁCKO

Číslo: 22
02.06.1997
Článků: 37

REDAKCE

ARCHIV
minulých čísel
Rok 1996
Rok 1997
Rok 1998
Rok 1999
Rok 2000

	J. Nohavica míří ke Zlatému slavíkovi
	I. Slovácké filmové hody
	Vlasta Redl to všem ukázal
	Rozhovor týdne: Jiří Zerzáň

J. Nohavica míří ke Zlatému slavíkovi

Mám pocit, že za ta dlouhá léta, co do Hradiště jezdím, mě mnozí z vás znáte už skrz naskrz. (Mnohé z vás i já). I proto jsem rád, že se vám mohu představit trošku jinak...

Minulou sobotu se zaplněnému sálu Klubu kultury v Uherském Hradišti představil se svou Kapelou (bývalý) folkař Jaromír Nohavica.

Svým příznivcům nabídl 26 písní - 26 obrazů tohoto divného století.

Nezvykle rozverný a pohodový, beze stop dřívější rozervanosti, dobře vypadající a zdravě žijící umělec podporovaný šestičlennou skupinou, ve které dominují Nerezavějící Zdeněk Vřešťál a Vít Sázavský, předvedl své nejnovější album Divné století, které se už pár týdnů prodává s přelepkou Gramy 96 - ALBUM ROKU. Kromě toho zazněly Nohavicovy starší skladby v novém kabátě, o který se postaral právě Vít Sázavský.

Koncert potvrdil nástup Jarka Nohavici k výšinám, odkud pouze Zlatý slavík zpívá. Kromě toho se nabídla otázka, zda se i starší Nohavicova tvorba nedočká nového aranžmá na hudebních nosičích. K tomu umělec řekl, že až do konce letošního roku bude s Kapelou koncertovat, a poté si dá krátkou pauzu, ve které se rozhodne, zda nevydat živou desku. V každém případě bude některé z vystoupení právě probíhajícího turné zaznamenáno...

Dítě

S autorstvím písní to bývá občas složitější. Mně se velmi líbilo, že když naši dědové v hospodě zazpívali nějakou novou, tak říkali, že tu píseň někdo poskládal. I já se takto stavím ke svým písničkám a netroufám si říct, že jsou pouze mé. Snad jen pan Mozart byl původní - my ostatní tu víc, tu míň opisujeme...

 ------------------------------------------

Lidé, tedy spíše novináři, se mě často ptají, proč se mé poslední album jmenuje Divné století. Na to se těžko odpovídá - je to jakoby se ptali, proč se jmenuju Jarek. Protože se naši domluvili, že se budu jmenovat Petr, a když mě máma viděla, tak řekla: Jarek! Po tátovi...

 ------------------------------------------

Vzpomínám si jenom, že na to přídavné jméno divné jsem přišel na jednom koncertu, když jsem povídal a hrál a najednou mi blesklo hlavou, že to je opravdu divné století, které začalo Sarajevem a Sarajevem taky končí.

 ------------------------------------------

Píseň Planu má počátek v jednom ze čtyřverší, která psal Jaromír Nohavica na své dovolené v Řecku:


	Cizí muž má krásná pevná bedra
	K cizímu muži je žena 
	nebývale štědrá
	Rozdá mu i to, o čem nevěděla, 
	že kdy měla
	Být cizím mužem, v tom tkví moudrost celá

I. Slovácké filmové hody
Všechna představení zdarma!

Uh. Hradiště (red) - V rámci letošních oslav 740 let založení Uherského Hradiště proběhne řada zajímavých kulturních akcí. Jednou z největších bude bezesporu i unikátní přehlídka filmů, které mají úzký vztah k Uh. Hradišti i regionu. Vedle celovečerních filmů se objeví i minipřehlídka nejzajímavějších filmů hradišťského Studia amatérského filmu, nebudou chybět ani profesionální dokumentární filmy a filmy z produkce České televize. V kolekci jsou zastoupeny filmy různé umělecké kvality, jejich největší hodnotou je jedinečná možnost uvidět unikátní záběry míst, které v našem městě již nejsou a nebo výrazně změnily svou tvář. Snad nejcennějším filmem celé přehlídky bude Dokumentární film o návštěvě prezidenta Edvarda Beneše v Uherském Hradišti při příležitosti výstavy Slovácko z roku 1937, tento krátký dokument bude uváděn v každém plánovaném pořadu přehlídky.

A na co se můžete tedy ještě těšit?

Z celovečerních filmů především na slavný film režiséra Jarmila Jireše ŽERT (1968), který se prakticky celý natáčel v Uherském Hradišti a ve kterém hraje i několik Hradišťáků v čele se členy souboru Hradišťan s legendárním primášem Jarinem Staňkem. Stejný soubor tentokrát i s dalším #domácím souborem Kunovjan hrál a zpíval o několik let později ve filmu Antonína Kachlíka O MORAVSKÉ ZEMI (1972) podle románu Fanka Jilíka, který se natáčel prakticky celý v nedalekých Kunovicích (v té době byly ještě součástí Uherského Hradiště). Na konci 70. let se konečně výrazněji prosadili i herci Slováckého divadla, zejména v ekologický laděném filmu ČISTÁ ŘEKA (1978) režiséra Štěpána Skalského a později i v #generačním filmu SONÁTA PRO ZRZKU (1980), který režisér Vít Olmer natočil podle literární předlohy Vojtěcha Vackeho.

Posledním #hradišťským filmem bude film režiséra Jiřího Svobody JEN O RODINNÝCH ZÁLEŽITOSTECH (1990), který se natáčel především v bývalé věznici a je zajímavý především hereckým obsazením (Jiří Bartoška, Jaromír Hanzlík, Marta Vančurová, Milan Kňažko...). V nejbližším okolí Uherského Hradiště však také vzniklo několik významných filmů. Ve Vlčnově například MARYŠA (1935), režiséra Josefa Rovenského s Jiřinou Štěpničkovou, Františkem Kovaříkem a Jaroslavem Vojtou. O kousek dál v Hluku pak další filmový přepis slavné divadelní hry JEJÍ PASTORKYŇA (1938) pod režijním vedením Miloslava Cikána ve filmu hráli Jiří Dohnal, Jaroslav Vojta, Marie Glázrová... Ale vůbec první na Slovácku natáčený celovečerní film se jmenoval U SVATÉHO ANTONÍČKA (1933). Jak už název napovídá, tato filmová #opereta vznikala přímo v autentickém prostředí slavné pouti u sv. Antoníčka v nedaleké Blatnici a budete tak mít možnost vidět i několik záběrů z tehdejší největší slavnosti na Slovácku.

V našem regionu působilo několik významných filmových režisérů, málokdo ví, že i nejlepší německý režisér Volkera Schlondorffa (autor např. oskarového PLECHOVÉHO BUBÍNKU) pobýval v roce 1969 v Uherském Hradišti a okolí a na Buchlově natočil historický film MICHAEL KOLHHAS (1969). Pracovní promítání pro filmový štáb tehdy probíhala v hradišťském kině Hvězda.

Vedle celovečerních filmů vznikaly i filmy krátkometrážní. Cenné snímky vznikaly již 35 let v hradišťském Studiu amatérského filmu (SAF). Nejzajímavější filmy SAFu byly zařazeny do reprezentativní kolekce, uvidíte i proslavený OBLAČNÝ DEN režiséra Jiřího Demla, který v roce 1987 získal mnoho významných festivalových ocenění, především však cenu předsedy asociace UNESCA na festivalu v Hirošimě - OSCARA amatérského filmu. Celou kolekci doplňují i některé unikátní filmy ze sbírek Slováckého muzea a z produkce České televize. Z #regionálních krátkých filmů si nenechte ujít především dva filmy Jarmila Jireše DĚDÁČEK a CESTA DO PRAHY VINCENTA MOŠŤKA A ŠIMONA PEŠLA Z VLČNOVA L.P.1969.

Celá přehlídka se bude konat od pátku 6. června do pondělí 9. června 1997 v kině Hvězda v Uherském Hradišti, ale některé #regionální filmy budou souběžně uvedeny i v Hluku, Buchlovicích a Uh. Ostrohu.

Vlasta Redl to všem ukázal
...aneb do třetice to nejlepší

Ve středu 28. května vyvrcholila série koncertů více méně folkových hvězd Pavla Dobeše, Jarka Nohavici a Vlasty Redla.

Na téměř domácí půdě se v pohodě představil Vlasta Redl se svou skupinou, která se jmenuje Každý den jinak (ale už nikdy AG Flek!) - ve středu si říkali Šťastných deset a v průběhu večera pokřtili se spisovatelem Zdeňkem Zapletalem novou desku Vlasty Redla O kolo zpět.

Ve velkém sále Klubu kultury v Uherském Hradišti zbývalo pár volných míst - kdo zaváhal, může jen litovat. V podání hudce z Tramtárie a jeho kolegů (nechyběl ani domácí Pepa Šobáň) odezněl koncert, který přítomné velmi potěšil. V případě Vlasty Redla a jeho muzikantských přátel totiž platí, že živé vystoupení a deska jedno nejsou a publikum v závěru večera málem zbořilo sál. Šťastných deset potom vychází jako pět muzikantů, z nichž každý je šťastný za dva - tuto matematiku si tentokrát troufám přenést i na diváky...

Ivon

Rozhovor týdne: Jiří Zerzáň
... k mistrovskému titulu scházela Veselankám jedna jediná sekunda.

Jednoho z největších úspěchů kolektivního sportu v našem regionu dosáhly házenkářky SK HC Veselí nad Moravou, když v letošním ročníku I. ligy házené vybojovaly druhé místo, a tím stříbrné medaile. Velkou zásluhu na tom má hradišťský rodák a současný trenér Veselanek Jiří Zerzáň (24. 9. 1941), který tak dokázal, že i v ametérských podmínkách, v jakých se ve Veselí házená hraje, se dají udělat velké výsledky. Bude proto jistě zajímavé popovídání s Jiřím Zerzáněm nad jeho prozatimním házenkářským osudem.

Kdybychom to vzali pěkně od počátku .....
Tak to by bylo hodně roků zpátky, když jsem v osmi letech začínal hrávat házenou v rodném Uherském Hradišti. V té době jsem asi jako každý jiný kluk také hrával fotbal, jezdil na kole, hrál hokej. No prostě všechno.

Nakonec však přece jen zvítězila házená.
To ano. V Hradišti jsem si zahrál za dorosty a pak i krátce II. ligu za muže. Na vojnu jsem odešel do ČH Žiliny, se kterou jsme vyhráli druhou ligu, ale bohužel jsme nepostoupili, protože tenkrát rozdělovali pluky a nás zrušili. Proto jsem přestoupil do civilního Slovnaftu Bratislava, kde jsem hrál ještě další dva roky po vojně. V té době, teda v sezóně 63/64 vznikla ve Slovnaftu i ženská házená, no a mně nabídli trénování #B družstva žen. To se mi stalo také osudné ne jenom tím, že jsem se zde seznámil se svou nynější manželkou, tehdejší juniorskou reprezentantkou Gálovou, ale hlavně tím, že jsem u ženské házené již zůstal až doposud.

Ze Slovanu vedla vaše cesta zpět do Hradiště?
Měl jsem totiž v té době dost těžkou autohavárii, čekali jsme rodinu a navíc jsme se se Slovanem nedohodli v bytové otázce, proto tedy následovalo stěhování do Hradiště. Tam jsem dostal nabídku trénovat muže, kterou jsem přijal.

Jak se dařilo?
Nebylo to moc slavné, protože mě dalo by se říci vyhodili. Panovala tam se mnou nespokojenost ze strany hráčů, kterí nechtěli snášet mé tvrdé tréninky a mou přípravu. Vlastně ale hned na druhý den se ozvaly Kunovice, které v tu dobu sestoupily z I. ligy. Tam jsem nakonec vydržel plných devět let. V té době jsem si také dodělal tělovýchovnou fakultu a v roce 1977 jsem dostal svou první profi nabídku.

Takže vlastně letos slavíte dvacet let své profesionální kariéry.
To je pravda. Tenkrát jsem se upsal na dva roky do Partizánského, kde se nám podařilo vybojovat druhé místo v lize. Pak jsem stejné místo zopakoval i s házenkářkami Zlína a v roce 1979 jsem převzal jako trenér juniorskou reprezentaci. O rok později jsem se stal trenérem Československého ženského družstva.

S reprezentací jste dosáhl mnohých úspěchů.
Přebíral jsem ji po Olympiádě v Moskvě od svého učitele Kečkemetiho a vydržel jsem jako trenér osm let, což se poštěstí málokomu. Dokázal jsem udělat svou první zlatou na #B mistrovství světa, odkud jsme se kvalifikovali na MS, kde jsme skončili pátí.

Pak však následoval bojkot olympijských her v Los Angeles.
Ano, to byla pro nás velká škoda, protože jsme v tu dobu měli vynikající družstvo. Na turnaji, kterému se říkalo #truc olympiáda, jsme prohráli až ve finále s tehdejším Sovětským svazem.

V roce 1986 získala ČSSR po dlouhých letech medaili na MS skupiny #A.
Toto mistrovství světa byl asi můj prozatimní sportovní vrchol. Ve finále jsme prohráli zase s Ruskama, ale přesto jsme po 27 letech dovezli stříbrné medaile. Na další olympiádě v Soulu jsme sice nehráli o zlato, ale i tak naše konečné páté místo bylo velkým úspěchem.

Co bylo po olympiádě.
U reprezentace jsem skončil a na chvíli jsem trénoval ženy Zlína, odkud jsem odešel do nejlepší házenkářské ligy na světě, do Jugoslávie. Tam jsem podepsal velmi lukrativní nabídku s nováčkem I. ligy Olympií Lublaň a skončili jsme na čtvrtém místě, což byl na nováčka vynikající úspěch. Když se tam rozpoutala válka, tak jsme společně s Mariou Ďurišinovou utíkali domů a já šel trénovat do Nitry. Odtud jsem se po dvou letech vrátil zpět do Zlína, se kterým jsme první sezónu uhráli druhé místo a v sezóně druhé jsme byli již první jak v lize, tak v poháru. V tu dobu jsem současně trénoval i reprezentaci. Po dvou letech následovala má další štace, tentokráte do Slovinska, do mistrovského celku Krym Electa Lublaň.

Proč vedla ze Slovinska vaše cesta právě do Veselí?
Nábídek jsem měl sice více, ale Veselí bylo nejblíže k Hradišti a jelikož už mám nějaká ta léta, tak mi to tak vyhovovalo.

Jaké to byly začátky ve Veselí?
Já jsem si připadal, jako bych přišel do Kunovic na začátku své kariéry, kdy jsem poznal čistý, zdravý amatérský klub. Za posledních patnáct let jsem se pohyboval čistě mezi profesionálkami a tady jsem jediným, kdo má profi smlouvu. Ve Veselí jsou ovšem vynikající fanoušci.

Před sezónou jste tvrdil, že pokud Veselí vyhraje ligu, bude to velký propad naší vrcholové soutěže. Tvrdíte to i dnes?
Zcela jednoznačně. My jsme měli, což já tvrdím, jednu sekundu k titulu. Pokud by ta sedmička na nás nebyla odpískaná, vím, že na devadesát pět procent bychom ten pátý zápas doma vyhráli. Musíme se však na propad naší házené dívat jako na celek. Loni nenastoupilo ani jedno družstvo do pohárů. Reprezentace měla namále, a prohrát s Bulharskem, byla by ztracena jedna generace házenkářek.

Co říkáte kunovským házenkářkám hrajícím baráž o I. ligu?
Myslím si, že Kunovice budou jen těžko bojovat v baráži se Střešovicemi, které se pokusí všemi silami udržet v I. lize. Několikrát jsem sice viděl Kunovjanky hrát, ale zda se v lize prosadí, je těžké odhadnout. Neznám ani jejich ekonomické zázemí, které je velmi důležité. Ale jinak bych uvítal, kdyby Kunovice postoupily, abychom měli v regionu další zastoupení v I. lize. V příští sezoně navíc sestupuje pouze jedno družstvo, takže šance na udržení by jistě byla větší.

Jaké posily připravuje Veselí pro novou sezónu?
První posilou by měla být veselská odchovankyně Mirka Havelcová, na post pivotmanky. Největší problém u nás ale bude se spojkama po odchodu Fischerové do Ostravy. Usilujeme tedy o výměnu za Rusku Larisu Bělaškurenko, která má velký zájem o přestup do Veselí. Další zájemkyní je Nikola Gogolová, která však momentálně studuje. Věříme také v návrat po zranění Jitky Hrubošové.

Jak moc mrzí prohra ve finále v Ostravě?
Mě na tom mrzí vlastně dvě věci. První je výpadek brankářský v první třech utkáních. Tak nízké procento úspěšnosti neměly naše golmanky za celou ligu. A druhou věcí je náš výpadek ve druhém utkání u nás doma, kdy jsme za stavu 11:8 měli utkání dotáhnout do vítězného konce. Samozřejmě nemůžu nevzpomenout i výkon rozhodčích. Pan Formánek, který na ně nedá dopustit a je předseda komise rozhodčích, řekl, že mu z jejich výkonu běhal mráz po zádech.

V prvním poločase posledního utkání jste za stavu 7:9 odvolal z hřiště jednu z hráček, jelikož byla soupeřkám zbytečně vyloučena Libánská. Taková gesta se často nevidí.
Já jsem chtěl jenom ukázat rozhodčím, že jsme férovější než oni. Libánská byla po zranění zjevně otřesena a její vyloučení bylo vyloženě nesmyslné. Když ji však rozhodčí vyloučil, tak jsem stáhl Janu Fischerovou z palubovky, aby se síly na hřišti vyrovnaly.

Myslíte ještě na reprezentaci?
Pokud by reprezentace neuspěla v kvalifikaci, pak bych nad tím uvažoval. Určitě bych k sobě vzal nějakého mladého trenéra, který má perspektivu dalšího trénování. Nyní jsem ale po ligovém finále svazem házené tak zklamaný, že nemám chuť k žádné spolupráci.

Vy jste na začátku tvrdil, že jednou získáte s Veselím titul. Je to pravda?
Ano je to tak. Sice jsou to odvážná slova, ale pokud se udrží tento kádr a patřičně se doplní, může Veselí získat i titul. Může se ale stát, že se kádr rozpadne a my můžeme hrát na chvostu tabulky.

Co je tedy třeba udělat?
Musíme zcela změnit strukturu v oddíle. K tomu je však třeba sehnat sponzory. Musíme také přejít k profesionalismu nejen u děvčat, ale i u některých funkcí v oddíle. Takže vše záleží na sponzorech a tedy na financích. Otázka financí je i to, zda Veselí nastoupí do poháru EHF. Já věřím, že nastoupí. Doufejme tedy, že prvoligové ženské družstvo SK HC Veselí nad Moravou, pod vedením trenéra Jiřího Zerzáně, nám i v příští sezóně přinese tolik krásných sportovních zážitků, jako tomu bylo v sezóně letošní.

Rosťa Polehňa

www.hradiste.cz
Program a aktualizace Stanislav Lopata
hudba@hradiste.cz
Čas zpracování: 0 sekund