Číslo: 22
01.06.1998
Článků: 63

Titulní
Uherskohradišťsko
Brodský
Kultura
Podnikání
Z
Pro
Humor
Sport

REDAKCE

ARCHIV
minulých čísel
Rok 1996
Rok 1997
Rok 1998
Rok 1999
Rok 2000


DOBRÝ DEN SLOVÁCKO


Světová legenda folk-rocku ve Zlíně
Cozy Powell byl pán bouře...
Lepší číst něco než nic, říká Lenka Lanczová
Skupina Reflexy předtáčela pořad Rande
Výtěžek s benefičního koncertu odeslán
Co nového u skupiny Premier
Předkapelou bude The Flies
Kdo bude bojovat o hlavní cenu
Filmový dáreček pro všechny děti
Divadelní kritika
Jak se žije... vařícím mužům





Světová legenda folk-rocku ve Zlíně
Uh. Hradiště (red) - Agentura Pragokoncert a Graddo, a.s. po loňském velice úspěšném a vyprodaném vystoupení Arta Garfunkela přiváží tentokrát do Zlína legendu světové hudební scény na jeho jediné letošní vystoupení v České republice.
Art Garfunkel, polovina legendárního dua Simon a Garfunkel, patří mezi elitu světové hudební scény již řadu desetiletí.
Po rozchodu s Paulem Simonem si i nadále udržuje vysokou úroveň svých hudebních projektů. Patří mezi ně nejenom nová písňová alba, ale i nahrávky pro děti, či básnické sbírky. Samotnou kapitolou je potom Garfunkelova filmová kariéra, do které lze zařadit mimo jiné jeho největší úspěch, filmovou podobu slavného románu Hlava XX.
Koncert se uskuteční ve zlínské sportovní hale 5. července od 20.00 hodin.
Předprodej vstupenek: Uh. Hradiště - Klub kultury, CK ČSAD, Music Rekord, Uh. Brod - Agentura Zvonek, Zlín - Sportovní hala, Velké kino, Městské divadlo, Radio Zlín, Dům kultury, Golem.







Cozy Powell byl pán bouře...
V neděli 5. dubna se stal obětí autonehody poblíž anglického Bristolu snad nejobdivovanější a nejžádanější bubeník uplynulého čtvrtstoletí v žánru hard a heavy Cozy Powell. Během své kariéry vydal čtyři sólová alba a zahrál si snad s každým, kdo v této hudební oblasti něco znamená. Hrál např.: s Jeffem Beckem, Rainbow, Michaelem Schenkerem, Whitesnake, ELP, Roberetem Plantem, Garym Moorem, Black Sabbath, Brianem Mayem...
Poslední deskou s hromobitím Powellových dvou kopáků však navždy zůstane letošní novinka Yngwieho Malmsteena - Facing The Animal.
Cozy Powell vstoupil jako první bubeník do Guinessovy knihy rekordů, když při The Recordbreakers Show televize BBC docílil počtu čtyř set úderů v časovém rozmezí jedné minuty a devětačtyřicet vteřin, byl prostě bubenická superhvězda kolosálního svitu! Bohužel tato bubenická legenda, která se stala pro mnohé bubeníky bigbítových kapel modlou, zůstane již jen ve vzpomínkách a bude možné se s Cozym Powellem setkat prostřednictvím nesčetných alb rozmanitých rockových osobností. Všechny spojuje rytmika pod jménem Cozy Powell. A na závěr snad jen to známé:Budiž mu země lehká!
-MiK-







Lepší číst něco než nic, říká Lenka Lanczová

Lenka Lanczová těsně před autogramiádou se svými čtenářkami. - Foto: Mac
Uh. Hradiště (Mac) - Ctenářky dívčích románů, zejména spisovatelky Lenky Lanczové měly v úterý 26. května příležitost získat autogram a zúčastnit se besedy s Lenkou, která přijela na pozvání knihovny B. B. Buchlovana. Tato úspěšná kmenová autorka vydavatelství Víkend, pocházející z malého městečka Slavonice, pracující v knihovně, napsala již řadu knih, např.: Past na kočku, Oranžové blues, Tři na lásku, Hvězda naděje a další. Během úterního dne zvládla navštívit také pobočku ve Štěpnicích a Starý Hrozenkov. Těsně před autogramiádou jsme Lenku krátce vyzpovídali.

Kdy jste napsala svoji první knihu?
Já jsem začala psát ve třinácti letech, ale první kniha mi vyšla až v sedmadvaceti. Bylo to v roce 1992 a knížka se jmenovala Počkej na mě, Radko. K dnešnímu dni mi vyšlo už 24 titulů, z nichž se některé dočkaly druhého vydání a další na vydání teprve čekají.

Čím jste chtěla být jako malá?
V tom jsem neměla jasno, neměla jsem vůbec představu, čím chci být. Vystudovala jsem ekonomickou, na kterou mě poslali rodiče. V té době jsme vůbec netušili, že existuje knihovnická škola.

Dá se v současné době uživit psaním knih?
Jako úspěšná spisovatelka určitě. Knížky musí vycházet ve slušném nákladu. Ale aby to bylo zaměstnání a člověk vydal jednu knížku, tak to nevím.

Myslíte si o sobě, že jste úspěšná?
Ano, jsem o tom přesvědčována. Už tím, že mám titul nejčtenější autorka za rok 1996, 97 a 98. To je skvělý pocit.

Máte i jiné zájmy?
Na nic jiného kromě psaní mi už bohužel nezbývá čas. Někdy si ráda zajezdím na kole.

Při psaní vašich knížek čerpáte ze svého života nebo je to čistě vaše fantazie?
Je tam spousta věcí z mého osobního života. Kromě toho mi teď dorůstají děti, takže témat a příhod ke psaní je hodně.

Čtou děti vaše knížky?
No, tak nějak teprve začínají. Synovi Davidovi je čtrnáct a dceři Sandře dvanáct let a právě se dostávají do toho ideálního věku mých čtenářů.

Proč jste si vybrala dívčí romány?
Možná je to tím, že jsem začínala psát ve třinácti letech. V té době mě tato oblast nejvíce zajímala a taky mi zůstala. Kdybych napsala v pětadvaceti detektivku, tak ji píši asi dodnes.

Co si myslíte o knihách typu Harlequin...
Já se necítím na to, abych mohla soudit a posuzovat, ale každopádně si myslím, že je dobré, že lidi čtou vůbec něco. Lepší číst něco než nic.

Když si dívka přečte váš román, dá jí něco do života?
Já doufám, že ano. Nakonec ty ohlasy, které dostávám mi to potvrzují. Jsem ráda, když můžu dívkám alespoň trochu poradit s jejich problémy. mnozí rodiče až teprve po přečtení mé knihy zjistí, co má dítě za problémy.

Kterou knihu považujete za nejzdařilejší?
To sama o sobě nemohu soudit. Podle čtenářské ankety za rok 1996 byla nejúspěšnější Tajná láska a za minulý rok Sólo pro Kristýnu.

Co byste poradila začínajícím spisovatelkám?
Určitě výdrž. Ta je kromě znalostí, určitého přehledu a štěstí asi nejdůležitější. Nenechte se odradit.

Po našem krátkém rozhovoru se Lenka Lanczová odebrala do čítárny, kde na ni čekala s napětím spousta mladých dívek.







Skupina Reflexy předtáčela pořad Rande
Slovácko (Mac) - Skupina Reflexy letos vydala své třetí řadové album nazvané Sluneční. Jelikož je tato deska na pultech v prodeji již několik týdnů, nastal čas, abychom si o nových písničkách, a nejen o nich, povídali se členy kapely.

Nejdříve k názvu - proč Sluneční?
Jarda Gargulák, zpěv: To vzniklo na poslední chvíli. Je to podle titulní písně, ale ta se měla původně jmenovat Sluníčko. jenže když jsme ji natáčeli ve studiu, vyšla deska od skupiny Buty a oni tam písničku Sluníčko měli taky. Proto jsme vymysleli Sluneční a připadlo nám to skvěle symbolické i pro celou desku - Slunce jako symbol života. Naše písničky jsou totiž hlavně ze života, i když někdy z té špatné stránky.

Na vaší desce se objevují nové aranžérské postupy, plánujete nějaký nový stylový vývoj do budoucna?
Martin Koníček, klávesy: Naší hudební filozofií stále zůstává taneční bigbeat, ale to neznamená, že zůstáváme stále na místě a naše hudba zůstane neměnná. Rádi se necháváme ovlivnit vším novým, co se nám líbí, ale vzhledem k tomu, že je nás v kapele pět, každý si prosadí jenom tu svoji trochu a tím zůstává zachována komunita vývoje. Jinak jsme asi dost staromódní a například techno nám moc neříká. Teď jsme použili jako novinku živé dechy a Jarda si zahrál taky na trubku.

Na předchozí dvě desky jste natočili po dvou videoklipech, uvidíme vás i tentokrát v televizi?
Feris Kuřina, kytara: O klipu jsme přemýšleli hodně dlouho. Výroba klipu stojí moc peněz a v podstatě ho není kde pustit, protože všechny hlavní televizní hitparády okupuje hrstka obřích gramofonových firem. Tím pádem je šance pro nás třeba v Esu nulová. Nakonec jsme se ale rozhodli natočit jeden klip, a to v létě. V televizi bude někdy na podzim asi ve Snídani s Novou a taky v SOS, ještě uvidíme.

Jak se prodává deska?
Jarda Gargulák: Asi stejně jako ty před ní, což je dneska asi úspěch.

Kdy a kde vás můžeme vidět?
Jarda: V podstatě hrajeme celý rok okolo 120 vystoupení, takže si může každý vybrat,jinak se objevíme taky několikrát v televizi, například 6. června v Rande se Slávkem Bourou a Markétou Majerovou, s nimiž máme skvělou spolupráci. Možná i někde jinde, to se uvidí.

A jak probíhalo předtáčení Rande?
Pepa Lysoněk, bicí: V pátek 15. května jsme přijeli celá skupina krátce po půl jedenácté do Prahy. Natáčení probíhalo na profesionální úrovni, proběhla jen jedna zkouška na playbeck. Předtím jsme se ale trochu posilnili dobrým vínem. Po skončení natáčení jsme poskytli rozhovor pro časopis Ano. Večer jsme hráli, takže jsme se nemohli v Praze zdržovat a jeli brzy domů.

A teď soutěž pro vás, příznivce Reflexů. Chtete-li získat CD, MC nebo tričko skupiny, odpovězte na naše dvě otázky.

	1. Která písnička z nového alba již vyšla na demokazetě?
	a) Sluneční
	b) Po flámu
	c) Třešně

	2. Kolik nahrála skupina demokazet?
	a) 2
	b) 1
	c) 4

	Správné odpovědi zasílejte na adresu redakce.







Výtěžek s benefičního koncertu odeslán
Uh. Hradiště (Mac) - V Miroslavech u Znojma v sobotu 23. května uspořádala místní organizace motorkářů ve spolupráci s uherskohradišťskou Agenturou Wayn - Tichopádek benefiční koncert.
Přes čtyři sta návštěvníků kteří vytvořili perfektní atmosférů koncertu, se tak zasloužilo o výtěžek ve výši 12.000 Kč, který byl zaslán do Prahy na podporu léčby rakoviny prsu.
Od 14.00 hodin se v letním kině vystřídala spousta bigbítových kapel, připomeňme si AC/DC Revival, T”rr, Terminator, Abraxas, Root a další.







Co nového u skupiny Premier
Slovácko (Mac) - Skupina Premier na chvíli zmizela z hudebního pole. Proč tomu tak je, jsme se zeptali managera skupiny Milana Zajíce.

V současné době skupina Premier natáčí v pořadí již čtvrté album, ve studiu C v Ostravě, takže jsme teď omezili vystupování. Většina vystupování je směřována do Čech, na Uherskohradišťsku bychom se měli objevit ještě asi dvakrát, a to zřejmě v Březolupech, prozradil nám Milan Zajíc.

Prozraď nám už teď něco o nové desce!
Připravované album, které se natáčí již ve zmíněném studiu, se objeví na trhu koncem září opět pod hlavičkou vydavatelství Popron Music. Jedná se o autorskou desku, kde se na hudbě a textech k jednotlivýcm skladbám podíleli všichni členové skupiny. Název alba je v současné době ještě udržován v tajnosti. Na desce se kromě členů podílelo ještě několik přátel z úzkého kruhu spolupracujícího se skupinou. Natáčení videoklipu proběhne koncem prázdnin ve Španělsku díky jedné pražské cestovní kanceláři.

Co čeká kapelu v nejbližších dnech?
Čeká nás bungee jumping spolu se 70-ti vylosovanými výherci dne 7. června na Zvíkovském mostě přes řeku Vltavu. Mimo jiné na všech rockových festivalech a jiných akcích, na kterých bude skupina vystupovat, se bude provozovat bungee jumping z mobilního jeřábu. Jen namátkou, 18. července se zúčastníme rockového festivalu v Lipnici, který se koná v překrásném areálu pod hradem Lipnice. Na tomto ročníku vystoupí mimo nás také Wanastovy Vjecy, Olympic, Chinaski, Rockson... Tento festival doporučuji všem fanouškům dobré rockové muziky. Začátek je od 14.00 hodin.

Veškeré další zajímavosti se mohou čtenáři dozvědět na internetové adrese http://www.premier.cz.







Předkapelou bude The Flies
Zlín (Mac) - Již zítra vystoupí ve zlínské sportovní hale německá metalová skupina Helloween. Jak jsme se dozvěděli od manažera skupiny Helloween, nejdříve fanoušky rozehřeje zlínská skupina The Flies. The Flies je původem ze Zlína, působící na místní undergroundové scéně od listopadu 1993, řadící se k nejlepším skupinám tohoto žánru. Tato kapela vsadila na syrovou hudbu vycházející z hard rockových kořenů Led Zeppelin a psychedelických nálad The Doors, přičemž však důsledně zachovávají své vlastní muzikantské vyjádření a cítění.
Přípravy na úterní zlínský koncert Helloween započnou ve sportovní hale již o půlnoci. Během noci vyroste pod rukama techniků speciální pódium, do rána by měla být instalována také výkonná zvuková a světelná aparatura. Příjezd kapely samotné je pak očekáván v úterý kolem poledne. Začátek koncertu je stanoven na dvacátou hodinu. V den koncertu je k parkování vyhrazeno místo u VUT, Velkého kina a obchodního domu Prior, parkování v areálu sportovní haly je zakázáno.







Kdo bude bojovat o hlavní cenu
Zlín (red) - V prostorách obchodního domu Modus ve Zlíně proběhla ve středu 20. května tisková konference, na níž vedení Hit Radia Publikum představilo novinářům tři vítězné snoubenecké páry, které postoupily do finále soutěže Velká svatba Hit Radia Publikum.
Tyto páry čeká spousta zajímavých soutěží, které proběhnou střídavě ve Zlíně, Kroměříži a v Uherském Hradišti.
Součástí celé akce je také hlasování veřejnosti o nejsympatičtější pár. Hlasovat se bude ve 30 vybraných prodejnách v celém regionu od 25. května do 26. června.
Svatba vyvrcholí v sobotu 27. června na náměstí Míru ve Zlíně, kde primátor města oddá soutěžní páry před zraky diváků. Po obřadu budou sečteny výsledky hlasování a pár s největším počtem bodů získá hlavní cenu, kterou zároveň obdrží také jeden vylosovaný účastník veřejného hlasování. Hlavní cenou je nábytek a vybavení domácnosti v hodnotě 100.000 Kč.
A teď vám v krátkosti představíme tři vítězné snoubenecké páry:
Dvacetipětiletý Jarmil Kostka pracuje jako obchodní referent. Mezi jeho záliby patří nebezpečně rychlá jízda autem. Stejně stará Šárka Horká, zaměstnána u policie, má ráda sport, tanec a četbu. Znají se 6,5 roku a plánují dvě až tři děti. Jsou to zástupci Zlína.
Z Kroměříže pochází další pár. Dvacetišestiletý David Moravec a dvacetiletá Jana Černošková. K Davidovým zálibám patří fotbal, tenis, opalování a koupání. Zaměstnán je u České spořitelny. Jana pracuje jako kadeřnice, z čehož vyplývá její záliba - zpovídání zákaznic. Znají se 2,5 roku a přejí si chlapečka.
Poslední pár jsou zástupci Uherskohradišťska. Robert Veselý oslaví v srpnu své 20. narozeniny, pracuje v konzervárně a k jeho zálibám patří auta. Jeho snoubenka Jitka Bučeková je o čtyři roky starší a v současné době se stará o malou dcerku Michalku. K jejím zálibám patří dítě, rodina, luštění, sport a tanec.







Filmový dáreček pro všechny děti
Uh. Hradiště (Mac) - Městská kina Uh. Hradiště připravila na dnešní den dárek pro všechny děti k jejich svátku.
Ve 14.30 hodin bude dětem promítnuto pásmo krátkých animovaných a kreslených filmů Pohádky na šňůře. V 16.00 hodin můžou zhlédnout komedii s Robinem Williamsem v hlavní roli filmu Flubber. A jako poslední bonbónek je připraven Nick Park uvádí...
Všechny filmy budou promítnuty zdarma.







Divadelní kritika
Hana Galetková
Studio Ypsilon dychtivě očekávající uherskohradišťské diváky v žádném případě nezklamalo. S tímto výrokem bude jistě souhlasit každý, kdo To viděl. Neboli, středeční představení (27.5.) ve Slováckém divadle, kde Ypsilonka hostovala s kusem Prodaná nevěsta aneb Pojď domů ona brečí bylo opravdu osvěžujícím a milým pohlazením každé citlivé kulturně se vyžívající duše.
Představení by mohlo mít i další podtitul ... aneb jinak než ji známe. Jan Schmid, druhý (hned po Karlu Sabinovi) autor a zároveň režisér tohoto představení fantazií nešetřil, tak jako jí ovšem nešetří nikdy. Libreto výše uváděného autora (toho v závorce), ze kterého Jan Schmid spolu se všemi herci Y vycházeli, bylo pouze jakousi vedoucí nitkou, od které se neustále odbíhalo, vmíchávaly se do děje jiné krátké příběhy, dokonce bylo použito vymyšleného konce Prodané nevěsty MUDr. Janem Lukešem, lidové barokní poezie, přísloví a pořekadel, a dokonce i po stránce hudební, kterou měl na starosti Miroslav Kořínek, jim byl stále v patách Antonín Dvořák. Celé představení tak mělo pro Y typický charakter montáže. Neboť jak sám autor říká: V Ypsilonce označujeme náš způsob myšlení za střihový, montážní a dialektický. Čili jde o lidskou přirozenost.
Ano, naitivita a hravost jsou právě těmi očisťujícími elementy, které vracejí věcem jejich původní smysl a význam. Herec je osou celého představení a právě jeho hravost a nenucenost projevu dělá celé představení příjemným, veselým, plným fantazie, přirozenosti a lidskosti, které v žádném případě není povrchní.
Nedeklamativní, ale humornou a přijatelnou formou, tak jak to Y umí, se v této české opeře ozvalo i pár narážek na polistopadové syndromy některých našich spoluobčanů....
S proměnami doby, v atomizaci lidského jednání a všeobecného dění, v určité nepřehlednosti a anarchii hodnot, v záplavě všeho možného, s myšlenkou, že můžeme všechno a nic není nemožné, přišlo mi nutné alespoň na chvíli se zastavit a vlastně se naopak oproti všeobecnému trendu poněkud omezit, koncentrovat. Dostavila se jakási vnitřní potřeba po něčem tuzemském, domácím, bytostně českém. Tak možná došlo na Prodanku v ideálním čase, píše Jan Schmid v programu.
Dále chválit a psát, že pěvecké výkony všech herců byly vynikající, že herecké výkony herců byly vynikající, že tito a tito herci byli ve svých rolích vynikající, že hudební zpracování bylo vynikající, by se za chvíli stalo monotónním a nudným, proto již jen pár posledních vět. Budete-li mít možnost navštívit v Praze Studio Ypsilon, nebo bude-li opět hostovat v Uherském Hradišti nebo někde jinde, běžte se podívat. Pomohou vám pochopit a opět rozvinout vaši vlastní fantazii a jistě se jim podaří i vyloudit když ne přímo hlasitý smích, tak aspoň široký úsměv na vaší tváři.







Jak se žije... vařícím mužům
Roman Pukovec, pocházející ze severní Moravy, nyní žijící v Uherském Hradišti, je již pět let podnikatel. Na tom by ostatně nebylo nic zvláštního. Tím zajímavým je fakt, že rád vaří. Proto se v minulém roce stal členem kulinářského klubu vařících mužů, který byl založen v říjnu 1997 na Velehradě. Jeho oficiální název zní Chuchi Velehrad.

Jak jste se vůbec ke klubu vařících mužů dostal?
O existenci kulinářského klubu vařících mužů jsem se poprvé dozvěděl od generálního manažera německé firmy Wolf pana Thomase-G. Poehlmanna. Ten mě spolu s ostatními kuchtíky přivedl na myšlenku založit kulinářský klub v České republice.

Zrod klubu se datuje rokem 1997...
Správně. Při slavnostní příležitosti založení klubu vařících mužů za námi přijeli kulináři ze západní Evropy: Německa, Maďarska, Rakouska a Švýcarska. Při, řekl bych, velmi tvůrčích besedách jsme se pochopitelně blíže seznámili a navázali mezi sebou srdečné přátelství. Již tehdy jsme se dohodli, že za rok zase na oplátku přijedeme my za nimi, tedy do Německa.

Proč jste se rozhodl vy osobně vstoupit do klubu?
Protože vaření je mi blízké a je mým koníčkem. Vemte si to, že u nás se předtím nevědělo, že podobný evropský spolek vůbec existuje. Jak už to bývá, při společných jednáních se řeč netočila jen okolo kulinářských problémů, mluvili jsme o politice, o našich zkušenostech s tím či oním. Prostě bylo to moc fajn... Uznal jsem, že by bylo příjemné, scházet se s těmito lidmi, a tak jsem se stal členem kulinářského klubu vařících mužů. No, a letos přišla pozvánka od našich přátel pod vedením jednoho z členů kulinářského klubu z německého města Geislingenu. Tím byl pan Maichle, který jinak podniká v oblasti autodopravy a pohřebních služeb.

Přibližte nám váš pobyt v Německu.
Musím říct, že organizátoři našeho pobytu pro nás připravili velice zajímavý program. Do Německa jsme odjížděli v pátek 15.května brzy ráno a strávili jsme tam celý víkend. Z České republiky čítala naše výprava celkem desetičlenné zastoupení včetně drahých poloviček.

Co vás osobně nejvíce v Německu a městě Geislingenu zaujalo?
Tak v samotném městě to byla jeho historická část. Podle mých odhadů by se Geislingen mohl blížit svým počtem obyvatel a rozlohou našemu Uherskému Hradišti. Z profesionálního hlediska mě zaujala urbanistická podoba města. Při stavbě řady domů bylo použito jako stavební materiál dřevo, výplně tvořily přírodní materiály- rákos, hlína nebo sláma. Hodně mě překvapilo, že u některých historických domů jsou střešní krytiny v tloušťce 60 až 80 centimetrů ze slámy. A co bylo opravdu pozoruhodné, byla čistota města, jeho uspořádání, které se dost přibližuje tomu prapůvodnímu, historickému. Je vidět, že obyvatelé městečka dbají, aby prvky, které jsou moderní nebo nové, byly citlivě začleněny do historických částí.

A co lidé?
Co mě nejvíce nadchlo, byla jejich upřímnost, vstřícnost, radost z poznání, touha si promluvit o problémech a srdečnost. Je tam cítit, že tito lidé v dnešní době jsou daleko, daleko dál než my v České republice. Hlavně v hodnotách myšlení. V žádném případě jsem zde nepocítil prvky majetnické, spotřebitelské, tak jak to někdy cítím tady v České republice.

Takže se dá říct, že němečtí přátelé a obyvatelé se k vám chovali líp než mnozí naši občané?
Rozhodně jejich vztah k nám byl lidský a nezištný. Je to zajímavé, ale ono je to dané asi i tím jejich vývojem. Rádi vás pozvou domů na oběd, na večeři a cítíte, že to není jenom okázalé gesto, ale že to jde od srdce. V jejich vaření a přípravě jídla je jednoznačně cítit srdečnost a radost, když vám můžou něco nového přichystat nebo uvařit. Jsou to momenty v chování, které tady ještě zažity vůbec nejsou.

Přivezl jste si na památku nějaký suvenýr?
Kromě těchto pěkných poznatků jsem si přivezl dezertní lžíce, které nám darovali naši přátelé. Od starosty města Geislingenu jsme dostali na radnici na památku odznak a vyšívaný symbol města.

A jak vlastně vypadal program návštěvy?
V pátek po příjezdu jsme se zúčastnili vaření kulinářů ve školní jídelně v městě Geislinegu. Pro naše drahé polovičky byl připraven rozsáhlý program na golfovém hřišti, který pro ně přichystaly manželky kulinářů. My jsme šli za jejich muži do kuchyně, kde jsme jim pomáhali ve vaření. A ve školní jídelně jsme všechno, co jsme společně navařili, snědli. Samozřejmě jsme diskutovali o jednotlivých produktech a ingrediencích, ze kterých bylo jídlo připraveno. Celý páteční večer se odvíjel v přátelské, kamarádské atmosféře. Na druhý den jsme přijali pozvání na radnici, kde nás již očekával místní starosta. Provedl a seznámil nás s radnicí a s historickou částí města. Objasnil nám geografickou polohu a také politickou situaci. Ukázal nám místní muzeum a ostatní památky. Poté jsme odjeli do jedné z největších firem v Německu WMF, která se zabývá výrobou kuchyňských potřeb. Zde nás přijal zástupce firmy a ukázal nám celou výrobu. Po zhlédnutí instruktážního filmu nechyběla bohatě prostřená tabule a slavnostní přípitek . Pak jsme se přemístili mikrobusem přes švebské Alpy, něco jako naše Buchlovské hory, do historického města Ulmu. V tomto městě jsme navštívili místní katedrálu a kostel. Večer jsme byli pozváni do typicky švebské restaurace. Místní kulináři nám doporučili jejich typicky krajová jídla, složená převážně z masa a zeleniny. Zajímavou lahůdkou pro tuto oblast je na několik způsobů připravovaný chřest.

Jak vám chutnala místní jídla?
Mně osobně chutnala, protože jsou připravována hlavně z přírodních produktů, kde je používáno hnojiv v minimálním množství. Jejich jídla se vyznačují především tím, že jsou dělána na minimálním množství tuku.

Co jste měli dobrého?
Předkrm tvořil chřest se šunkou a zeleninovou palačinkou, polévka šnečí s krémem. Jako dezert byla připravena zmrzlinová rebarborová dřeň. Hlavní jídlo se skládalo z masa, zelí, noků a zeleniny. A nakonec přišly jahody se zmrzlinou. V žádném případě jste se necítili po takovém množství jídla přejezeni, všechno bylo nízkokalorické.

A co jste vařili na setkání vy?
To jsem právě vyjmenoval.

Kde jste byli ubytováni?
Bydleli jsme v malém hotelu s kapacitou třiceti lůžek. Byl to takový dobový hotel nebo penzion.

Vy osobně vaříte i doma?
Vařím, a vařím rád. Vaření je mi blízké. My kulináři se snažíme prosazovat lásku nejenom k protějšímu člověku, ale ke všem hodnotám a také k jídlu. Láska prochází žaludkem. Člověk, který se ráno dobře nasnídá a v poledne chutně poobědvá, má jistě větší radost ze života a chuť řešit velké nebo malé problémy, např.: životní, pracovní atd.

Kolik má český kulinářský klub v současnosti členů?
V současné době je to devět členů. Kulinářský klub v západní Evropě vznikl v roce 1960. U nás je potřeba určité časové období, kdy se noví členové získají s postupem času. Kulinářem nemůže být někdo z donucení. Je možné, že to bude trvat deset, dvacet let, než se u nás vytvoří taková skupina lidí, jako je v Německu. Němečtí členové kulinářského klubu vařících mužů drží při sobě, navzájem si pomáhají a radí si, i když jsou mnohdy jiného politického názoru nebo vyznání.

Za rozhovor děkuje Petra Macalíková.







www.hradiste.cz
Program a aktualizace Stanislav Lopata
hudba@hradiste.cz
Čas zpracování: 0 sekund