Číslo: 23
08.06.1998
Článků: 74
REDAKCE
ARCHIV
minulých čísel
Rok 1996
Rok 1997
Rok 1998
Rok 1999
Rok 2000
S novou sestavou nová deska
Milan Raška vystavuje ve Veselí
Další z moravských návratů
Helloween poprvé živě v České republice
II. anglický divadelní festival
Expozice na zámku v Miloticích
O víkendu na Folkový festival
Vernisáž fotografií v kině Hvězda
Handrláček se vrátil z Litvy pln dojmů
Klub kultury v barvě duhy
Děti ze zahraničí tančily a zpívaly
Divadelní kritika
Jak se žije... ve stacionáři CESTA
S novou sestavou nová deska
Bzenec (Mac) - Právě dnes začíná v bzeneckém nahrávacím studiu skupina Argema natáčet svoje další album. Ani tentokrát se jí nepovede nahrát nové album ve stejné sestavě jako ty minulé. Na začátku května se v Argemě objevily nové tváře zpěváka Jardy Plška a kytaristy Tomáše Janyšky, který před dvěma lety v Argemě hrával. Jak vydavatelská společnost, tak i sám kapelník Pepa Pavka je s novými členy plně spokojen. Kluci se staré vály i nové písničky naučili rychle a s jejich příchodem v kapele opět zavládla pohoda.
K připravovanému albu nám kapelník prozradil: Základy budeme natáčet asi čtrnáct dnů a v prvním červencovém týdnu budou probíhat míchačky. Mastering se uskuteční v pražském studiu ADK. Pokud vše dobře dopadne, tak na ní bude 16 skladeb, dle mého názoru - samé pecky. Stylově se vracíme k desce Poprvé, takže je se na co těšit. Album vydá 14. září společnost Monitor EMI.
Milan Raška vystavuje ve Veselí
Veselí nad Moravou (Mac) - Vernisáží v neděli 14. června bude zahájena výstava Obrazy a kresby Milana Rašky, který žije a tvoří ve Veselí n. Moravou a Louce. Jeho profesionální umělecká dráha začíná v roce 1985, kdy tehdejší absolvent Pedagogické fakulty v Brně, oboru výtvarné výchovy, byl přijat do Fondu výtvarných umění. V té době měl autor za sebou již celou řadu výstav jak samostatných, tak i kolektivních. Od samého začátku tvorby je pro Rašku charakteristický výrazný expresivní prvek s důrazem na výrazovou funkci barvy, zejména černé a bílé, s množstvím valérů a nuancí.I když malíř vychází z reality, hlavním cílem není popisnost, ale výraz.
V polovině osmdesátých let začíná umělcovo experimentování s fotografií v obraze. Vznikají obrazy- koláže, které jsou patrně nejcharakterističtější částí malířovi tvorby. Námětem Raškových obrazů je především žena.
Vedle malby se umělec soustavně věnuje kresbě. Vznikají kolorované záznamy z cest po cizině. Zejména v kresbách aktů se Raška představuje jako brilantní kreslíř s citem pro výraznou funkci linie a smyslem pro kompozici.
Milan Raška se zúčastnil několika desítek výstav doma i v zahraničí a je zastoupen v soukromých sbírkách v USA, Austrálii, Novém Zélandu, Anglii a jinde. Začátek vernisáže je v 10.00 hodin v Městské galerii v Zámeckém parku.
Další z moravských návratů
Březolupy (Mac) - Třebíčská skupina Morava přijíždí opět na Slovácko, aby se představila už tuto sobotu 13. června v areálu u zámku v Březolupech. Vznik skupiny Morava se datuje od podzimu 1987, kdy její jádro působilo ještě v Karviné. Po emigraci všech hudebníků na Vysočinu a příchodem bubeníka Jeldy, hraje od roku 1991 v neměnné sestavě - kytarista a zpěvák František Petričko, basák Milan Pinter, kytarista Jiří Novotný, bubeník Jiří Jelínek.
Za dobu své existence prošla skupina dvěma obdobími. Na konci osmdesátých let se neubránila době heavy metalu. Ten však brzy opustila a dodnes její hudbu lze zařadit do škatulky bigbítu nebo romantického rocku.
Její úspěšné debutní album s názvem Morava bylo ještě metalové, což se vůbec nedá říct o druhé desce Umění doteků s jemnějším nádechem. Vydání třetího živého alba Kolo, rovno,...ovlivnila hlavně jejich posluchačská obec. Poslední album, které vyšlo na konci minulého roku, se jmenuje Láska bolí. Právě na něj skupina vsadila nejvíce a vyšlo to. Posudťe sami a přijeďte v sobotu za kluky z Vysočiny do Březolup.
Helloween poprvé živě v České republice
Zpěvák Andy Deris a kytarista Michael Weikath. - Foto: MK
Zlín (Mac) - Od vzniku kapely v roce 1984 je to vůbec poprvé, co vystoupila německá legenda heavy metalu v České republice. Jejich úterní premiérový koncert byl jediným samotným vystoupení u nás.
V roli předkapely se představili zlínští The Flies. Za čtyřicet minut jejich vystoupení se našel jen málokdo, koho výkon nebo muzika alespoň trochu zaujaly.
Něco po deváté večerní se na pódiu zjevila skupina Helloween, která se ve Zlíně představila v sestavě Andi Deris (zpěv), Michael Weikath (kytara), Roland Grapow (kytara), Markus Grosskopf (baskytara) a Uli Kusch (bicí).
Zajimavé intro, na němž se podílel za pódiovou hradbou schovaný klávesák Joern, odstartovalo dvojhodinový koncert, který je součástí světového turné zaměřeného na propagaci v nového dubnového alba Better Than Raw. Jako první naservírovali Helloween skladbu Eagle Fly Free z alba Keeper Of The Seven Keys II. Poté Andi poprvé pozdravil rozvášněné české publikum a uvedl ze stejného alba dobře známou věc Dr. Stein. Následovala skladba The Change, jako jediná z bublinkového alba, které vyšlo v roce 1991. Než se rozpoutala řada skladeb z posledního alba Better Than Raw, předhodil Andi aplausu davu bubeníka Uliho a kytaristu Michaela. Asi v polovině koncertu prošlo publikum jednou z největších a nejdelších zkoušek svých hlasivek. V druhé časti vystoupení si fanoušek přišel na skladby z alb Master Of The Rongs a novějšího Time Of The Oath, jehož titulní skladba uzavřela zlínský koncert. Více než třítisícový kotel fanoušků po úporném aplausu vrátil pětici hudebníků ke svým nástrojů.
A stálo to za to. Helloween rozjeli dvě z nejlepších a nejstarších skladeb večera. Z alba prvního Keeper Of The Seven Keys snad nejznámější Future World a z alba Walls Of Jericho udělala úplnou tečku pecka How Many Tears.
Na tiskové konferenci prohlásil zpěvák Andi Deris, že heavy metal stále žije. Je to pravda, skupina Helloween je toho živým důkazem.
II. anglický divadelní festival
Uh. Hradiště (Mac) - Angličan, Keith Painter žijící a pracující na jižní Moravě, věří, že jsou i jiné způsoby výuky anglického jazyka než jen podle učebnice ve škole. Podle něj může být i učení angličtiny zábavné. Jeho láska k divadlu ho přivedla na myšlenku použít některé dramatické prvky v hodinách angličtiny ke zvýraznění přirozeného využití anglického jazyka. Keith vyučuje v součastnosti na gymnáziu v Kroměříži a se svými studenty se zúčastní divadelního festivalu CLASS ACTS v Praze. Od loňského roku je Keith členem organizačního výboru výše zmíněnéno festivalu, který se snaží o širší využití divadla jak v hodinách anglického tak i českého jazyka.
V návaznosti na úspěch festivalu v loňském roce organizuje II. Jihomoravský anglický divadelní festival v Klubu kultury v Uh. Hradišti dne 11. června. Festival začne v 9.00 hodin divadelními cvičeními, která povedou Leah Gaffen, vedoucí projektu CLASS ACTS a Martin Bouček, absolvent DAMU. Následovat bude v 10.00 hodin představení dětí základních i středních škol pod vedením jejich učitelů. Každý z účinkujících obdrží na závěr zvláštní ocenění. V případě pěkného počasí pak bude probíhat velký piknik v parku. Oficiální ukončení se plánuje na 14.00 hodin. Letos bych chtěl ukázat všem návštěvníkům, co učitelé se studenty dokáží, a příští rok plánuji program na celý den pro školy z celé jižní Moravy, říká Keith a dodává: Musím poděkovat hlavně mému sponzoru Masna Zlín, bez kterého by se letošní festival nemohl uskutečnit.
Expozice na zámku v Miloticích
Slovácko (Mac) - Zcela nová expozice byla v úterý 2. června slavnostní vernisáží otevřena v prostorách Státního zámku v Miloticích na Hodonínsku. Prostor jedné z oranžerií tohoto zámku bude po celou letní sezónu hostit autorskou výstavu skla akademického malíře Zdeňka Lhotského.
Vystavená expozice představuje průřez současné tvorby akademického malíře Zdeňka Lhotského - designerské práce vytvořené technikou tavené skleněné plastiky. Tuto původní českou technologii zpracování skla - tavení skla do forem začal autor ke svému dílu téměř výlučně využívat v roce 1994, kdy převzal vedení studia tavené skleněné plastiky v Pelechově u Železného Brodu. Ve své tvorbě se Lhotský orientuje především na drobnější předměty designerského charakteru. Z jeho dílny však vycházejí rovněž díla pro architekturu a řada autorských děl jiných autorů volného umění či architektů a designérů.
K nejdůležitějším dílům autora vytvořeným v poslední době technikou tavené skleněné plastiky patří - Objekty pro Pavilon v Praze, Fontána pro interiér pobočky Komerční banky v České Lípě, Díla pro interiér Restaurace Krone v Praze, ceny Dealer Cup ŠKoFIN 1995 -97.
Za designerské práce ve výše zmíněném oboru získal Zdeněk Lhotský v roce 1997 Bavorskou státní cenu za desing. Jeho tvorba z posledního období byla s úspěchem představena v posledním roce ve Valticích, v Karlových Varech, Třinci, ale také v Mnichově, Belgii a Itálii. Výstavu, která potrvá do 31. října, v úterý odborně uvedla PhDr. Magdaléna Juříková, kurátorka Národní galerie v Praze. V programu vernisáže se představil kytarový virtuos prof. Martin Mysliveček a renesanční soubor Základní umělecké školy Kosmákova z Brna pod vedením paní Olgy Dvorské.
O víkendu na Folkový festival
Kunovice (Mac) - Během dvou dní mají milovníci folkové hudby možnost spatřit špičku folkové hudby u nás. Na hlavním podiu v pátek 12. a v sobotu 13. května vystoupí skupiny jako: Příbuzní s hostem Františkem Nedvědem, Pavel Dobeš a Tomáš Kotrba, Telegraf, Sešlost, Kanonýři, taneční skupina country dance klubu Crazy mix a skupina historického šermu Memento Mori. Na vedlejším podiu se představí kapela Second Band ze Šumic, Žízeň z Nivnice, Farazet a R.K.Duo z Uh. Hradiště, Lofoši z Kunovic a dva písničkáři Emanuel Míšek a Dušan Baura z rádia Proglas. Hlavní program po oba dva dny začíná vždy v 18.00 hodin. V případě nepříznivého počasí bude celý program ve sportovní hale.
Vešketé dotazy okolo folkového festivalu vám zodpoví hlavní pořadatel: Jiří Lůčný na tel.: 0632/ 55 13 87 nebo 0632/ 54 90 30 (od 16.00 hod.). Během festivalu je zajištěno parkování a občerstvení, a je možné zajistit také ubytování.
Vernisáž fotografií v kině Hvězda
Uh. Hradiště (Mac) - Městská kina v Uherském Hradišti a DAMI studio si vás dovolují pozvat na výstavu fotografií Životní styl - Japonsko Daniela Šperla. Vernisáž výstavy proběhne v úterý 9. června v 17.30 hodin v kině Hvězda v Uherském Hradišti. Na místě bude možno zhlédnout ukázky z dokumentárního cyklu filmů o současném Japonsku očima Japonce. Dále si vás zároveň dovolují Městská kina pozvat na zahájení výstavy částí fotografických prací výstavních maturitních souborů studentů technického zaměření Vyšší odborné školy filmové Zlín. Zahájení proběhne současně s vernisáží v kině Hvězda 9. června v 17.00 hodin.
Daniel Šperl se kromě fotografování věnuje také dokumentaristice. Obě profese, dokumentární fotografie a dokumentární film mají k sobě velmi blízko. Černobílé fotografie zkouší také stříhat do videa a ozvučovat je, dělat minutové či dvouminutové sekvence s deseti až dvaceti fotkami. Nejčastěji se věnuje sociálním tématům, snaží se zachytit obyčejný lidský život, mezilidské vztahy a jejich atmosféru. Výstava fotografií potrvá do 30. června.
Handrláček se vrátil z Litvy pln dojmů
Uh. Hradiště (Mac) - Soubor Handrláček z Kunovic se zúčastnil festivalových dnů v v litevském Kaunasu. Na festivalu, jenž byl orientován ke Dni dětí, byly zastoupeny čtyři státy - Česká republika, Polsko, Lotyšsko a Litva. Festival probíhal ve dnech 29. května až 1. června a podle slov Ivany Majíčkové měl právě náš soubor největší úspěch.
Kromě klasických vystoupení a slavnostního průvodu připravil organizátor pro děti spoustu různých akcí, diskotéku a ohňostroj. Co nejvíce děti i nás potěšilo a překvapilo byl výlet ke kaunaskému moři, dodala Ivana Majíčková.
Po dobu pobytu byly děti ubytovány v rodinách Litevců, kteří se o ně starali jako o vlastní. Litevci jsou velmi vstřícní, otevření a milí a k nám se chovali velice příjemně a hezky, upřesnila Majíčková.
První den pobytu byly soubory přijaty místním starostou na kaunaské radnici, která nese název Bílá Labuť.
Celkem odjelo do Litvy 34 dětí, které doprovázela cimbálová muzika Babica z Hluku.
Na poslední týden v srpnu jsme pozvali litevské děti zase my k nám, na festival do Liptálu, dodala na závěr Majíčková.
Tímto jménem souboru děkujeme všem sponzorům, především Městskému úřadu Kunovice a řidičům ČSAD, jmenovitě panu Cilečkovi a Machalovi za bezpečnou cestu bez nehod.
Klub kultury v barvě duhy
Hana Galetková
Uh. Hradiště (VaMP) - V louku plnou kvítí prozářenou barvami duhy se v pátek 29. května 1998 proměnilo pódium Klubu kultury. U příležitosti otevření Slovácké búdy nastudovali členové Hradišťánku slavnostní vystoupení pod názvem Duhový večer. Na více než hodinovém programu se podílelo hned několik tvůrců, kteří postupně přivedli všechny věkové kategorie účinkujících, jež Duhovým večerem mohli oslavit svůj návrat pod střechu Slovácké búdy. Tu jim, jak známo, vzala loňská povodeň, která na búdě způsobila škody za více než dva miliony korun. Duhový večer byl zároveň, nebo možná především poděkováním všem sponzorům a dárcům za jejich pomoc při obnově tradičního lidového stánku ve Smetanových sadech.
Zaplněné hlediště pak srdečným a dlouhotrvajícím potleskem poděkovalo všem za příjemně prožitý kulturní večer.
Děti ze zahraničí tančily a zpívaly
Buchlovice (Mac) - V rámci V. Dětského folklorního festivalu Kunovské léto se představily v zámeckém parku v Buchlovicích v pátek 5. června zahraniční soubory z Polska a Slovenska. Hodinový program plný písniček a tanečků, zahájil soubor TROJCZYCE z Polska svojí Polonezou. Poté následovalo kratičké vystoupení souboru TECZA taktéž z Polska. Návštěvníkům, kterých bylo bohužel velmi málo, se také představil folklorní soubor Lúčka ze Slovenska. Celý festival pokračoval následující sobotu a neděli bohatým programem v Kunovicích.
Divadelní kritika
Hana Galetková
Poslední premiérou sezóny 97/98 Sováckého divadla byla divadelní detektivka Patricka Hamiltona Plynové lampy. V režii Ivana Krejčího a dramaturgii Andrei Koukolské se na scéně ve výpravě Ilji Hylase rozehrává příběh jedné ženy a jednoho domu. Inscenace začíná jakýmsi podivným klepáním v uších hlavní postavy paní Manninghamové (Jaroslava Tihelková), které ji provází v průběhu celé hry.
Toto klepání, kroky, které slýchává a věci, které bere a schovává různě po domě aniž si to uvědomuje, tvoří její chorobu. Její manžel pan Manningham, (Robert Bellan) je anglický elegán, který každý večer svou manželku opouští a vrací se domů až pozdě večer.
Původní hra je velmi dobře vystavěna a pohybuje se na hraně, kdy divák netuší a ani nemá tušit, zda paní Manninghamová opravdu trpí nějakou chorobou, či jestli ji její vlastní manžel jen systematicky a velmi promyšleně a rafinovaně nepřipravuje o rozum. Z psychologického nabourávání mysli zcela bezbranné paní Manninghamové, kdy se jí stálým opakováním a následnými důkazy vnucuje fakt, že neví, co dělá, a tedy není schopná sebekontroly, se v divadelní inscenaci Ivana Krejčího stává zjednodušeně podané bláznovství paní domu, které primitivně doplňuje hračka medvídka, ke kterému se často paní Manninghamová tulí.
Psychlologické deptání postrádá především napětí a momenty očekávání diváka, i když nemyslím si, že by se Robert Bellan nedokázal přehrát do polohy elegána-psychotyrana a vraha zároveň. K pochybování o sobě samé paní Manninghamové nepřímo a zcela naivně dopomáhá i mladá, hezká služka Nancy (Monika Horká), která je vytvořena zcela přesně. Klíčem k celému příběhu, který najde až komisař Rough, (Karel Hoffmann), je dům obou manželů i s jeho bohatstvím. S příchodem komisaře se ovšem celá hra stává spíše komedií než detektivkou. Divák je neustále ochuzován a jakousi podivnou formou předem připravován na momenty, které by se pro něho měly stávat překvapivými a napínavými. I deklamativní střídání tří barev v pokoji je právě dokladem naservírovanosti divákovi všeho příliš otevřeně a zjednodušeně.
Detektivka potřebuje napětí, moment překvapení, který autor ještě dubloval posledním rozhovorem před odvedením pana Manninghama do vězení s jeho ženou, který teprve má divákovo vrušení z možného špatného konce a totální podřízenosti paní Manninghamové vystupňovat a rázným střihem teprve uvolnit a ze šťastného konce udělat konec ještě šťastnější. To ovšem inscenasi zcela chybělo. Běžela jaksi příliš volně a poklidně, bez větší divákových vzruchů a útlumů a neustálého překvapování, což detektivku tvoří především.
Jak se žije... ve stacionáři CESTA
Do června roku 1998 byla ve Sborovém domě Českobratrské církve evangelické, v Uherském Hradišti - na Blahoslavově ulici umístěna Speciální škola pro děti s více vadami. Po ostěhování této školy zůstaly prostory sborového domu prázdné a členové České církve evangelické nabídli místnosti pro další vyzžití dětmi s postižením. Od 4. ledna 1998 zde tedy má své sídlo Středisko Diakonie - stacionář Cesta, které je 27. zařízením v celé České republice.
Tento stacionář si vzal na svá bedra poskytovat jakousi úlevovou službu těm rodinám, které mají doma těžce tělesně či duševně nemocné děti
Náš stacionář v současnosti poskytuje kompletní výchovnou, zdravotní a sociální péči osmi rodinám a jeich dětem, upřesňuje ředitelka stacionáře, paní Anastazie Majíčková, s kterou si týdeník Dobrý den, Slovácko vyprávěl o každodenní práci ve stacionáři a všech problémech kolem.
Jak se vám vlastně povedlo založit tento stacionář v Uh. Hradišti?
Ředitelka Speciální školy se sídlem v Uherském Hradišti Mgr. Marta Elfmarková, která problematiku speciálního školství dobře zná, navrhla využít uvolněné prostory pro zřízení denního stacionáře, který v našem městě do té doby chyběl.
Začátky asi nebyly jednoduché...
Samozřejmě hned na začátku bylo potřeba vypracovat projekt. Když jsme sehnali všechny podklady pro jeho vypracování, nastal obvyklý postup, který je nutno absolvovat jestliže chcete uvést v život něco nového. Nejdůležitější bylo najít státní či nestátní organizaci, která by projekt zastřešila. V té době příliš zájmu neprojevoval ani městský, ani okresní úřad. Oblastní charita v té době realizovala vlastní projekt, a tak jsme se obrátili na ústředí Diakonie se sídlem v Praze, které nás po prostudování projektu a schválení prostor přijalo pod svá ochranná křídla.
A co finance? Ty jsou zřejmě rozhodující a není jich mnoho...
Právě z pohledu finanční náročnosti se zdál projekt na zřízení hradišťského stacionáře neprůchodný. Nakonec zřejmě všechny přesvědčilo příjemné prostředí evangelického domu a jeho okolí. Pro zahajovací rok nám ústředí zajistilo sedmdesát procent finančních nákladů z Ministerstva práce a sociálních věcí s tím, že zbývajících třicet procent si musíme zajistit sami. Sama víte, jak je v letošním popovodňovém roce velmi obtížné získat od podnikatelů v našem regionu finanční podporu. Sociální cítění majetných lidí je na velmi nízké úrovni a jen málokdo je ochoten finančně podpořit zařízení, které pečuje o handicapované lidi. Většina zdravých lidí se domnívá, že má zdraví předplaceno nadosmrti, a proto se nechtějí problematikou postižených vůbec zaobírat. Vyskytují se ovšem světlé výjimky jako např. keramika Denisa, firma KTI, Kasvo, Kovovýroba Psík, to abychom byli spravedliví.
V podobných speciálních zařízeních však o pozdějším úspěchu rozhodují schopní lidé. Jak vám se podařilo najít ty pravé?
Samozřejmě kromě získání financí na nezbytné výlohy je velmi důležité zajistit pro činnost střediska vhodné pracovníky, z toho, přiznám se, jsem měla největší obavy. Děti s postižením je třeba bezvýhradně přijat celým srdcem. V žádném případě nelze vztah k nim pouze předstírat. Dnes již vím, že se mi podařilo nalézt opravdu velice schopné, kvalitní a obětavé lidi. Mám vedle sebe děvčata, která jsou ochotna pracovat s láskou a velkým nasazením za minimální finanční odměnu. Ve snaze dát naší profesi vyšší úroveň, účastníme se různých specializovaných kurzů, seminářů a praxe v jiných střediscích. Ale kdyby člověk měl jen vysoké vzdělání a neměl požadovaný vztah k dětem, v každodenních úkolech by rozhodně neobstál. Ve stacionáři jsou zaměstnány tři pracovnice na celý úvazek a já, protože pobírám důchod, na úvazek poloviční. Tato skutečnost je ovšem pouze teoretická, protože v praxi bych s polovičním úvazkem těžko zvládla úkoly, které je třeba zajistit pro dobrý chod stacionáře.
Prozradila jste mi, že v současnosti stacionář využívá osm dětí...
Ano, dnes máme uzavřenu smlouvu s osmi rodinami, které k nám dávají své děti na čtyři hodiny denně. Čtyři hodiny proto, aby neztratily státní sociální příspěvek. Děti k nám docházející mají střední až těžký stupeň postižení. A to nejen mentální, ale i kombinovaný. Stacionář jim poskytuje výchovnou, zdravotní a sociální službu. Rodinám pak poradenství v oblasti legislativy a psychologické problematiky . Každé dítě má u nás vypracován vlastní program, podle kterého s ním pracujeme.
Jaký je vlastně pracovní režim ve stacionáři?
Děti ve věku od sedmi do šestnácti let se zde střídají dopoledne a odpoledne. Některé sem přijíždějí každý den, některé přicházejí jen určité dny v týdnu. V tomto ohledu plně respektujeme možnosti dětí a potřeby rodin. zatím máme nedořešen jeden velký problém. Naše služby rodinám bychom mohli rozšířit v případě, že bychom zajistili svoz a rozvoz dětí. Některé rodiny nemohou totiž našich služeb využít jen z toho důvodu, že nemají možnost své dítě do města přivézt. Že by nám některý ze sponzorů poskytl automobil, o tom se nám asi může jen zdát.V případě, že nám městský úřad nabídne pro naši činnost jiné prostory, chtěli bychom dětem nabídnout možnost rehabilitačních masáží, perličkové koupele, logopedické poradny a rodičům zázemí pro rozhovory s odborníky a tělesnou a duševní relaxaci. Děti, které jsou u nás umístěny, byly dříve považovány za nevzdělatelné. To proto, že za svůj život nemohou dosáhnout žádného stupně vzdělání. Dnes už víme, že každé dítě, ať je jakkoli nemocné, má právo na určité vzdělání, k teré je adekvátní jeho postižení. V našem případě by se dalo hovořit o elementárním vzdělávání, které by mělo pomoci dětem zařadit se do života své rodiny. Zásada úspěchu podle nás tkví v tom, že se nesmíme snažit přizpůsobit děti nám, svým požadavkům, ale rozvíjet v nich to, v čem mají šanci uspět. Pro ty, kteří by chtěli třeba jen symbolickou částkou usnadnit činnost Střediska Cesta - Diakonie Českobratrské církve evangelické v Uherském Hradišti a přispět dětem v ní, uvádíme bankovní spojení: Poštovní investiční banka v Uh. Hradišti - č.ů. 127242365/5100.
S ředitelkou střediska Anastazií Majíčkovou si povídala M. Miškeříková
www.hradiste.cz
Program a aktualizace Stanislav Lopata
hudba@hradiste.cz
Čas zpracování: 0 sekund
