Číslo: 26
28.06.1999
Článků: 64

Titulní
Uherskohradišťsko
Brodský
Kultura
Z
Pro
Humor
Sport

REDAKCE

ARCHIV
minulých čísel
Rok 1996
Rok 1997
Rok 1998
Rok 1999
Rok 2000


DOBRÝ DEN SLOVÁCKO


Kateřina Kašparová - Sibyla televize Nova
Plážová atmosféra ovládla koncert Milcové s Binderem
Mňága a Žďorp dostala do varu přes šest set fanoušků
Divadlo se stalo nedílnou součástí mého života
Galerie Slováckého muzea
Hradišťánek odlétá na prestižní festival do Limassolu
XVII. DOLŇÁCKÉ SLAVNOSTI PÍSNÍ A TANCŮ V HLUKU
Ten dělá to a ten zas tohle
Jak se žije v Komni





Kateřina Kašparová - Sibyla televize Nova
Uh. Hradiště (pa) - Po osmi měsících zavítala do galerie U Sovy novinářka Kateřina Kašparová. A opět na autogramiádu, už své druhé knížky o Nově s názvem "Zakázané elity".

První knížka obsahovala veselé zážitky z natáčení, vysílání, vzpomínky a její druhá polovina byl Kateřinin příběh. Přes dva měsíce, včetně sobot a nedělí s ní po autogramiádách objela celou republiku. "Strašně se mi líbilo se s těmi lidmi setkat, popovídat si a podívat se po krajině, protože člověk ani neví, jak jeho země vypadá," říká Kateřina Kašparová. Během zimy se scházela s různými lidmi, kteří jí vyprávěli různé zajímavé věci o Nově a Železném. "Některé věci jsem sama ještě nevěděla," přiznala. Takže se vydala si je ověřit do archivu, hledala různé pamětníky, kteří by o tom mohli něco vědět, a v tom přišel nakladatel s tím, že by mohla napsat druhý díl. "Začala jsem na knížce dělat od února. Důležité je vědět, že jsem ji psala, ještě než byl odvolán Železný. Ve chvíli, kdy se tak stalo, měla knížka vyjít, ale protože jsem neměla žádný pevný termín, vyšla o něco později," objasňuje Kateřina. Druhá knížka je plná kauz. Jednak pokračování autorčiny kauzy, jednak kauzy majetkových propletenců a finančních toků. "Zvolila jsem kompromis. Napsala jsem jak pokračování na čtyřicet stránek, tak všechny další zajímavé informace. Například vyprávění pamětníka, který s Železným chodil do školy. Kapitola Pionýr z plakátu zní nepochybně lákavě," nabízí nám Kateřina.

Co vás nejvíce zaujalo nebo zarazilo na Železného minulosti?
"O jeho minulosti jsem psala proto, protože rád vykládal, jaký byl zakázaný disident, který nesměl "tvořit" pod svým jménem. Tak jsem se jenom z legrace šla podívat do archivu a zjistila jsem, že v klidu psal pod svým jménem. Pak mi kdosi donesl jeho honoráře, které bral za natáčení o Brežněvovi. Železný je člověk - veřejná osoba, která každý týden vystupuje na obrazovce, a jestliže v něčem tvrdí nepravdu, měla by to veřejnost vědět. Považovala jsem to za zajímavé zveřejnit. Pokud televize ovlivňuje tři čtvrtiny národa, měl by národ vědět, co se děje v zákulisí. Nad některými věcmi by lidé měli sami přemýšlet a neměli by slepě věřit všemu, co vidí. Klidně ať se dívají, vnímají a věří tomu, ale ať nad tím přemýšlí a sami si z toho udělají vlastní závěr a nenechají si nic vnutit. To byla jedna z hlavních motivací, když jsem psala knihu."

Co napíšete, se postupem času vyplňuje. Nepřipadáte si jako věštkyně osudu Novy?
"Jsem normální novinář, který dělá svoji práci asi tak, jak se dělat má. Mnohdy mám pocit, že si někteří kolegové usnaďnují práci a píšou jenom o věcech, které nejsou moc konfliktní, aby vše měli rychle hotové. Já jdu do hloubky problému. Že se to pak potvrdí, to jenom dokazuje, že mám pravdu. To, co se dnes děje, jsem popsala už v první knížce a tato druhá je neméně pravdivá. Je závažnější, pokud se do ní začtete, uznáte, že je nabitá detailně zpracovanými informacemi. Snažila jsem se ji psát i s nadhledem, takže se lidi i zasmějí."

Upozornila byste na některou pasáž z vaší nové knihy?
"Určitě bych upozornila na detailní rozbor "Volejte řediteli", kde jsou jednotlivé výroky z uplynulých let, položené třeba i proti sobě. Konec konců na zadní straně obálky je citace z pořadu, kde Železný rozebírá rozdíl mezi Ježíškem, Santa Klausem a Mikulášem - pouští se do věcí, kterým nerozumí."

Je studnice jménem "Nova" vyčerpána?
"Já už jsem téma "Nova" asi vyčerpala a nevím, co by se muselo stát, abych v něm pokračovala. Kromě toho, teď jsou toho plné noviny a časopisy. Najdete v nich to, co jsem popsala v této druhé knížce, v které je mnohem více. V tuto chvíli jsem předběhla tuhle dobu a nemám o tom co psát. Lidi se mě ptají, jestli nechci napsat něco o vztahu Vávra - Železný. Detailně jsem ho rozebrala v této knížce a myslím, že není potřeba o něm vydávat žádnou speciální knížku."

Kam zamíříte pro další témata? Zůstanete u zpravodajštiny?
"Nabízejí se některá témata, ale momentálně o nich přemýšlím a zvažuji je. Určitě chci zůstat u literatury faktu, prostě příběhu, který na pravdivém základě je podložený. Neumím si představit, že bych vymýšlela romantické báje. Jsem zpravodajský typ."

Ještě nedávno se spekulovalo o vašem nástupu do jedné z televizí? Zůstane "u pera" nebo se chcete vrátit před kameru?
"Já bych strašně ráda dělala někde v televizi, ale nechci v ní dělat za každou cenu. Momentálně okolnosti nejsou příznivé. Ale co platí dnes, nemusí platit za měsíc nebo za rok. Koho by před rokem napadlo, co se bude dnes v Nově dít. Zatím čekám co bude. Je pravda, že hlavně díky druhé knížce se objevují nabídky typu mediální poradenství, hlavně ze strany politiků, kteří mají pocit, že této oblasti rozumím. I vy jste sám řekl, že jsem spoustu věcí předpověděla, čili to pro tyto lidi může být výhodné."







Plážová atmosféra ovládla koncert Milcové s Binderem
Uh. Hradiště (pa) - V poslední době ovládla klub Mír techno hudba. Příjemnou výjimkou se stal středeční koncert Pavly Milcové a Petera Bindera.

Poetická, romantická a energická Pavla Milcová, dáma s čistým a ostrým hlasem nabídla několika přítomným posluchačům kvalitní folk, krásu folkloru, kouzlo samby a sílu nejen skotských balad. Talentem obdařená zpěvačka a kytaristka během vystoupení zahrála i na "vodní klacek" z Chile a bolívíjský bubínek a chřestidla - "kopýtka".
Známý slovenský jazzový kytarista Peter Binder kromě českých vokálů a ladění kytary Milcové vnesl se svou elektrickou kytarou do vystoupení pestré jamové pozadí.
Zněly písničky plné příběhů, rozjímání o životě a ze života. "Mají spojitost s tím, co mě poprvé otevřelo - byly to skotské balady. Na fakultě jsem měla skotského učitele, který mě k nim přivedl, a já jsem se konečně cítila svobodná," říká Pavla Milcová.
Bigbít osmdesátých let, který kdysi hrávala s různými kapelami, jí prostě nevyhovoval.
Peter Binder jí pomohl najít člověka na smíchání její první, skoro dva roky natočené desky Benighted, kterou si nakonec musela vydat sama.
"Začali jsme pracovat na desce a vznikla z toho spolupráce na živém hraní," vysvětluje Milcová, "prostě šli jsme do toho, aniž jsme věděli, co vznikne."
Opravdu vydařený výsledek "kytarového" koncertu ženy, kterou provokuje Skotsko, a nápadem oplývajícího hudebníka jsme tedy zažili na Míru my.







Mňága a Žďorp dostala do varu přes šest set fanoušků

Buchlovice - Jednou ze zastávek skupiny Mňága a Žďorp na jejich šňůře, která začala 13. května v Českých Budějovicích, se stal v sobotu i buchlovický zámecký amfiteátr. Ještě před samotným vystoupením jsme požádali zpěváka kapely Petra Fialu o rozhovor.

Hrad Buchlov - O následujících víkendech bude na hradě pěkně rušno. V pátek 2. července zde vystoupí Vlasta Redl se skupinou Každý den jinak a Sbor sv. Pluka a skoro o týden později, v sobotu 10. července sourozenci Ulrychovi. Pro volné vstupenky na tyto akce si mohou přijít, jen do čtvrtka, k nám do redakce: Monika Lakosilová z Tupes, Stanislav Kunčar z Uherského Brodu, Martina Dosedělová z Polešovic, Jana Hrabalová, Pavla Vlachyňská a Martina Krčová, všechny z Uherského Hradiště.

Jak bys hodnotil dosavadní průběh turné a jak se Mňága těšila do Buchlovic?

"Zatím jsme se šňůrou spokojeni, účast lidí je hojnější než v minulých letech. Máme za sebou už několik velkých měst. Začali jsme v Českých Budějovicích, následovala Praha, Ostrava, Valašské Meziříčí. Asi před rokem jsme provedli velkou změnu a v kapele máme dva nové hudebníky. Když jsme zjistili, že jsme docela dobře sehraní, rozhodli jsme se udělat šňůru. Teď už jde jenom o to, abychom překonali některé technické problémy, které se čas od času vyskytnou. Do Buchlovic jsme se samozřejmě těšili. Je tu krásně."

Vydali jste novou desku? Jak vznikala?

"Vyrobili jsme asi dvacet písniček, ze kterých jsme pak vybrali čtrnáct, plus jeden bonus. Desku jsme točili v ostravském studiu a produkci jsme si dělali sami. K nahrávání jsme si pozvali taky hosty, kteří hrají na dechové nástroje, trubky, trombóny, a zpěvačky, které nám pomohly ve sborech."

Mohl bys říct něco bližšího k bonusové písničce, ve které zpívá tvůj syn, a k písničce Chceš mě? Chci tě!

"Písničku, ve které zpívá můj tehdy tříletý syn, jsem nahrál kdysi dávno doma. Kapele se písnička líbila, tak jsme ji zařadili, aniž bychom ji dále upravovali. Chceš mě? Chci tě! je starší písnička, kterou jsme kdysi hráli s kapelou Slepé střevo, vlastně jsme ji jenom nahráli na kazetu a nikde jsme ji nehráli živě. Takže teď jsme k ní dohodili vlastně jenom refrén. Je to píseň o zkratce. O tom, když člověk vynechá ty plky, kterými se začíná, nebo taky o tom, že ty řeči jsou vlastně docela zbytečné a stačí se jenom zeptat: Chceš mě? Chci tě! no a pokračování je potom: Nechceš? Neber!"

Z vašich textů vyzařuje jistá melancholie. Nemáš chuť vnést do písniček něco pozitivního?

"Co se týče hudby, hrajeme to, co se nám líbí a co nás baví. Vlastně každý může hrát to, co se mu vylíhne v kedlubně. Myslím si, že nová deska je pozitivní jak blázen a snad už ani víc pozitivní být nemůže. Je jasné, že člověk se mění. Rozhodně vidí svět jinak ve dvaceti, jinak za komunistů a jinak dnes, když je ta relativní svoboda, což si myslím, že se na desce určitě odráží."

Nakonec něco z tvého soukr života. Co dvojčata?

"No, jsou dvě. Jeden se jmenuje Šimon a druhý Matěj a teď 5. července jim budou tři měsíce. Jsou hrozně hodní: Všichni nás strašili, že se nevyspíme a že se z toho zblázníme. Já mám spíš pocit, že si to výborně užíváme. Kluci jsou hodní, v noci spí a nebudí se. Je to prostě radost a všem bych to rozhodně doporučoval. Děti určitě člověka pozitivně ovlivní a nějaké písničky jsou proti tomu o ničem. Je to opravdový život, když má člověk rodinu a prostě si jezdí s kočárem a užívá si."

Co bys vzkázal fanouškům?

"Mějte se všichni dobře a užívejte si." Karin Kuchtová







Divadlo se stalo nedílnou součástí mého života
Uh. Hradiště - Je po poslední premiéře a Slovácké divadlo se chystá na zasloužený letní odpočinek, o čem tedy dnes psát? Nechci ještě představovat nové tváře divadla, s tím počkáme až po prázdninách, ale obrátila jsem se na jednoho člověka, který je pro divadlo nepostradatelný, přestože jste ho na jevišti asi neviděli.
Tím člověkem je elegantní dáma v nejlepších letech a tajemnice uměleckého provozu Miloslava Janíková. Že si nedovedete představi,t čím je tak nepostradatelná? Vysvětlím Vám to obrazně - paní Janíková je totiž již dvacet let pravou rukou všech ředitelů Slováckého divadla, kteří se v něm za tu dobu vystřídali, a bez pravé ruky, jak si asi mnozí dovedete představit, je život vždycky mnohem těžší. A právě u příležitosti tohoto dvacetiletého pracovního výročí jsem paní Janíkovou požádala o rozhovor.

Co Vás přivedlo do Slováckého divadla?

"Do Slováckého divadla mě přivedla nutnost změnit zaměstnání a zejména pak rozhodnutí tehdejšího ředitele divadla dr. Bimky vyhovět mojí žádosti o přijetí na místo sekretářky. Také jakási zvědavost, protože divadlo pro mě, a myslím, že i pro spoustu dalších lidí představovalo a představuje cosi jiného než ostatní zaměstnání. Přijata jsem byla po delších jednáních k 1. 1. 1979. Tedy před více než dvaceti lety, jak vidíte. Tajemnicí uměleckého provozu jsem pak byla jmenována o pár let později dalším z˙mých ředitelů."

Vzpomenete si ještě na svůj první divadelní zážitek?

"Byla to moje osobní návštěva divadla - zážitek tedy vlastně předdivadelní. První setkání - s báječnou paní vrátnou Helenou Lacinovou, dámou s velkým D, s nezbytnou cigaretou a vzácným smyslem pro humor. Vyslechla si s vážnou tváří důvod mé návštěvy (ucházím se zde, prosím, o zaměstnání v sekretariátu ředitele), s patřičným odstupem přes pracovní stůl "recepce" si mě prohlédla, a to velmi důkladně. Zdvořile mě vyzpovídala, cože jsem zač, a s vlídným a blahosklonným to by snad i šlo se telefonicky spojila s ředitelnou, aby mě ohlásila k audienci. A tak jsem se z tohoto kádrového oddělení ocitla přímo v ředitelně. Setkání druhé - s dr. Bimkou, ředitelem divadla. Nezapomenutelné z mnoha důvodů. Poprvé jsem např. byla oslovena občanským PANÍ, poprvé jsem jednala s ředitelem - člověkem, ke kterému jsem - nevím jak a nevím proč - ihned pojala důvěru. Přestože mi nastínil spíše negativa práce u divadla, odcházela jsem po rozhovoru s˙ním s˙pocitem, že bych právě o toto zaměstnání moc stála. Podařilo se a ještě dnes bych ráda vzkázala do Vracova - Pane řediteli, díky!"

Co pro Vás jako pro soukromou osobu divadlo znamená?

"Zajímavou práci, určitou jistotu - po všech stránkách - a v mém věku a po dvaceti letech práce v něm už i přirozeně jakousi nedílnou součást mého života."

Přemýšlela jste někdy o tom, že byste od divadla odešla?

"Domnívám se, že každý člověk občas přemýšlí o změně zaměstnání. Úměrně situacím, ve kterých se v daném okamžiku nachází jak na pracovišti, tak v soukromí. Nejsem v tomto směru výjimkou."

Které představení Slováckého divadla Vás v poslední době nejvíce zaujalo?

"Vražda na uhelném trhu - režijní prvotina Davida Vackeho, kterou připravil pro Malou scénu, a předposlední titul sezony - Miláček Ornifle v režii Ladislava Peška." Paní Janíková je žena, která, ačkoliv by mohla mnohé ze zákulisních drbů vyprávět, je nevypráví. Život bere většinou z té lepší stránky a díky své slunné povaze je pro mnohé z˙nás v náročném divadelním provozu velkou posilou. Dovolte, abych jí za to alespoň touto cestou poděkovala. Andrea Helmichová







Galerie Slováckého muzea
Radim Hanke - sochy a kresby
Do 18. července mají návštěvníci Galerie Slováckého muzea příležitost blíže se seznámit s tvorbou zlínského sochaře Radima Hankeho.
S jeho dílem se zde nesetkáváme poprvé. Jeho práce nás zaujaly už při salonu umělců jihovýchodní Moravy v roce 1994. Jedná se však o jeho první autorskou výstavu v naší galerii. Vystavená kolekce asi 40 artefaktů - soch a kreseb zahrnuje současné tvůrčí období tohoto autora, díla z posledních 3-4 let. Radim Hanke (absolvent hradišťské SUPŠ) žije a tvoří ve Zlíně, kam se vrátil po absolutoriu pražské vysoké školy umělecko průmyslové. V současné době předává své zkušenosti studentům zlínské soukromé vyšší odborné školy umění. Jeho práce si našly již své příznivce, jak o tom svědčí řada úspěšných realizovaných autorských výstav. Výstižně tohoto umělce charakterizoval Ivo Sedláček, který ho přiřazuje "do kontextu linie meditativně orientované tvorby s kontemplativním charakterem a důrazem na postižení duchovní stránky lidské existence prostřednictvím alegorických postav a používaných symbolů".
Hankeovy sochy a kresby, instalované v malém sále v prvním patře galerie, mají většinou strohou formu, pod níž se skrývá duchovní až spirituální jádro. Jedná se většinou o drobnější figurální plastiky více či méně abstrahované do podoby prostorového symbolu. K vyjádření svých představ volí autor většinou jednoduché tvary, v nichž někdy jen vzdáleně tušíme figurativní námět. Stylizace tvarosloví je blízká charakteru plastik starověkých kultur, někdy připomíná starověké idoly. Vliv starověkých civilizací (konkrétně např. Egypta), jejich kultur, je zřetelný nejen v provedení a názvech některých plastik (Vzpomínka na Ptahotepa, Venuše, Kněžka), ale i v jednoduchých měkkých liniích zejména starších Hankeových kreseb. Jednotlivá díla jsou vyhraněným obrazem autorova vnitřního světa. Reagují rovněž na současnou duchovní atmosféru, v níž se někdy tradiční etické hodnoty ztrácejí. Inspiračním zdrojem Hankeových soch je především člověk. Tato umělecká orientace směřuje také k úvahám filozofickým, spojeným s otázkami lidské existence. Rejstřík námětů není široký, velmi často se některé motivy opakují. Autor se k nim vrací a zpracovává je nově, někdy ještě ve zjednodušenějším tvarosloví (Převozník, Poutník, Strážce, Básník, Hlava).
Hankeovy sochy a kresby jsou snadno srozumitelné pro každého. Snad proto, že autor pracuje s duchovní tematikou, symbolem či znakem v nejobecnější rovině.
Symboly se objevovaly ve všech kulturách všech dob, provázely vývoj civilizace. Jsou nám blízké, jejich významy jsou ukryty v našem povědomí. Ve správném kontextu k nám naléhavě hovoří a oslavují současně city, ducha i rozum. Snad proto, že vyjadřují cosi neurčitého a tajemného.
Milada Frolcová







Hradišťánek odlétá na prestižní festival do Limassolu
Uh. Hradiště (chl) - V pátek 2. července odlétá na desetidenní pobyt nejstarší skupina Hradišťánku do slunečného Středomoří na ostrov Kypr.
Skupinu Renaty Jordánové, Romany Kočířové a Ladislava Chybíka doprovází cimbálová muzika LŠU pod vedením Pavla Štulíra. Hradišťánek bude hostem 4. Mezinárodního dětského festivalu ve městě Limassol, který se koná 1x za dva roky. V rámci festivalu se představí svým vystoupením i v okolních městech. Budou mít možnost seznámit se z dětmi z Kypru, Maďarska, Řecka, Lotyšska a Norska. Kypr je ostrov nádherných písčitých pláží a krásné krajiny s velmi teplým klimatem. Na děti čeká velmi příjemný začátek prázdnin. Odměnou za jejich celoroční snažení bude také koupání v moři, z jehož vln se podle pověsti vynořila Afrodita, bohyně lásky a krásy.
Hradišťánek chce touto cestou poděkovat všem, kteří byli tak laskaví a pomohli dětem zmírnit náklady spojené s dopravou. Letecký zájezd souboru se podařilo uskutečnit za laskavé podpory firem: Favex, Dekor, Mikro Zlechov, CZ Ferro Steel, TON, Izolaterství Rozsypal, HiTech Media Systems, Autoumývárna HASPI, YES computers, Oční optika Pavlů, Nodis, Potraviny Staré Město - paní Hráčková, Fermi Zlechov, OMV, Komerční banka, Servis chladicího zařízení - pan Schwarcz.







XVII. DOLŇÁCKÉ SLAVNOSTI PÍSNÍ A TANCŮ V HLUKU

Pátek 2. Července

20 hod. Beseda u cimbálu Setkání rodáků na hlucké tvrzi, hrají cimbálová muzika Burčáci a cimbálová muzika Dolňácko.

Sobota 3. Července

9 hod. - Otevření výstav Výstava obrazů hluckých malířů - ZŠ Hluk, výstava prací DDM, košt vína v tělocvičně ZŠ Hluk - hraje CM Jožky Polácha, ukázka lidového bydlení, prohlídky krojových expozic - památkové domky. 13 hod. - Promenádní koncerty zahraničních hudeb 14.30 hod. - XXVIII. Slovácký festival dechových hudeb - stadion TJ SPARTAK Hluk. Účinkují: Lieskované, Horjany - SRN, Kosenka a Šarovec z Hluku, Šohajka, Vlčnovjanka a Mistříňanka. Pořad uvádí Stanislav Pěnčík. 20 hod. - Taneční zábava ve sportovní hale, hrají Horjané a Mistříňanka. Setkání na tvrzi s cimbálovou muzikou Radovan - Napajedla.

Neděle 4. Července

7 hod. - Budíček DH Šarovec 7.30 hod. - Slavnostní mše svatá v chrámu sv. Vavřince 8.30 hod. - Jízda králů, vyžádání krále krojovanou družinou u rodičů krále 9 hod. - Přijetí královské družiny u starosty města, jízda králů po městě, koncerty dechových hudeb 13 hod. - Průvod krojovaných souborů a jízdy králů městem 14.30 hod. - Hlavní program vystoupení národopisných souborů v pořadu Na dolinách - "Na tej hluckej věži" (MS Hluk + CM Dolňácko), Hlucké sedlcké (Dolňácko Hluk) a "Na Mařatickú notu" (Dolina Staré Město) Informační středisko: TVRZ Hluk, tel.: 0632/58 13 10.







Ten dělá to a ten zas tohle

Nádor. To slovo je pro mnohé z˙nás ekvivalentem smrti. Existují však dva druhy tumorů: benigní nádory, které jsou celkem "neškodné" a maligní nádory, které jsou skutečně zhoubné (rakovina). O co vlastně při rakovině jde? Některé buňky se bezdůvodně začnou nekontrolovatelně rozmnožovat. Vzhledem k˙tomu, že i přes dosavadní zviditelňování nádorové problematiky má na ni veřejnost poměrně zkreslené náhledy, oslovili jsme primáře onkologického oddělení nemocnice v˙Uh. Hradišti MUDr. Zdeňka REZKA.



Zvýšil se počet pacientů s˙narůstajícím zrychlením a zmodernizováním životního stylu?

Samozřejmě. Například v˙roce 1997 jsme zaznamenali 760 nových případů nádorů. Dá se říci, že každým rokem nám průměrně přibude dalších 40 - 50 nových pacientů. Praktické poznatky nám ale ukazují, že na konci 20. století onemocní v˙průmyslově vyspělých zemích každý čtvrtý obyvatel zhoubným nádorem a každý pátý pak v˙důsledku nádorového onemocnění zemře.

Zvyšují se úměrně i možnosti léčby a prevence rakoviny?

Takže prevence: primární prevencí odstraňujeme příčiny vzniku nádorů. Za příčiny označujeme kouření, špatné stravovací návyky, alkohol, sluneční záření, radioaktivní záření, chemické látky a viry. Význam sekundární prevence spočívá ve vyhledávání rizikových jedinců a jejich pravidelné prohlídky. Co se týče zvyšování možností léčby, tak určitě za léta výzkumu nádorových onemocnění pokrok je. Kupříkladu v˙chemoterapii se vkládají naděje do zdokonalování léčebných taktik, omezení toxicity chemoterapie, překonání rezistence vůči chemoterapii, profylaxe metastáz či zavádění nových cytostatik (léčiv). Další výrazný pokrok je viditelný například také v˙genové terapii (genetická imunodulace - zlepšování obranyschopnosti organismu či korekce genetického defektu nádorových buněk).

Které kategorie (věkové i populační) jsou nejvíce ohroženy?

Riziko bujení nádorových onemocnění se samozřejmě zvyšuje s˙věkem. Na věkovou kategorii 0 - 19 let připadá celkově asi 1%, na věkové období 20 - 59 let 32% a na zbývající skupinu 60 a více let 67%. Co se týče úmrtnosti, je u dospělých nádorové onemocnění na druhém místě s˙podílem 20%, a to hned za chorobami srdce a cév, které představují cca 50% všech úmrtí. Budeme-li se bavit o nádorech z˙pohledu konkrétních čísel, pak v˙roce 1998 bylo nově zaregistrováno 170 kožních nádorů, 64 zhoubných nádorů (dále jen z.n.) plic, 50 z.n. tlustého střeva, 42 z.n. prsu a 40 z. n. žaludku. Pokud jde o populační rozdělení, pak u mužů jednoznačně vede z.n. plic (58 nových případů), následuje prostata (30), tlusté střevo (25), konečník (24) a ledviny (20). U žen se vyskytuje na prvním místě zhoubný nádor prsu (40), dále pak tlusté střevo (25), žaludek (19), děložní tělo (18) a vaječníky (14).

Úspěšnost léčby maligních (zhoubných) nádorů je - pokud se podchytí hned v˙počátku - 75 až 95%. Je tento fakt skutečností?

Mohu říci, že tento fakt skutečností je. Záleží však na lokalizaci tumoru . Jako příklad mohu uvést zhoubný nádor varlete, který je i ve vyšších stádiích prakticky vyléčitelný. Podobné výsledky jsou u zhoubného nádoru prsu, tady ovšem je důležité právě ono rané stádium nemoci. Velké procento vyléčitelnosti je také například u vlasové leukémie nebo Hodgkinovy choroby. Svou roli zde hraje také pacientova důvěra v˙ošetřujícího lékaře, jeho kladné myšlení.

Mnoho lidí má utkvělou představu, že rakovina je dědičnou nemocí. Dědičné jsou však pouze dispozice k˙propuknutí této choroby. Vyskytuje-li se tedy v˙mé rodině zvýšená mortalita (úmrtnost) na rakovinu, čemu se mám vyhnout a čemu naopak věnovat pozornost?

Zde hraje největší roli sekundární prevence. Jestliže tedy takováto riziková osoba (ale týká se to i osob bez rizikového faktoru) zjistí výchylku ze zdravotního stavu, kterou nelze jednoduše vysvětlit, měla by okamžitě vyhledat lékaře a podrobit se příslušnému vyšetření. Mezi nejzávažnější varovná znamení v˙onkologii patří např.: změny v˙dosavadních zvyklostech vyprazdňování stolice a moče; jakékoli zduření (v prsu, mízních uzlinách, ale i kdekoliv jinde); změny mateřských znamének a bradavic (zvětšení, zvředovatění, krvácení apod.). Vyhnout by se tyto osoby měly samozřejmě všem faktorům, které jsou dávány do souvislosti byť jen s˙možným vznikem rakovinotvorných nádorů - viz vaše druhá otázka.

Spočívá léčba rakoviny pouze v˙drastické dietě a chemoterapii, jak často vídáme v˙televizi?

Proboha, drastické diety, makrobiotické diety, rostlinné extrakty, Beresovy kapky, žraločí chrupavky a jim podobné "zázračné léky" spadají do oboru zvaného šarlatánství! Podobnou "léčebnou proceduru" vám žádný lékař nikdy nenaordinuje. Skutečná léčba má dnes na výběr ze čtyř druhů: chirurgický zákrok, chemoterapie, imunoterapie a ozařování. Chápu, že nemocný je psychicky deprimován jak samotnou diagnózou, tak zdlouhavým procesem léčby, ale lze zcela zodpovědně prohlásit, že univerzální protinádorové léky neexistují. Vždyť jen karcinogeny (čili iniciátory) dělíme do tří skupin: chemické, fyzikální (záření) a virové. Jeden lék na všechny typy nádorů prostě není možný snad ani ve SCI-FI. Proto bych rád apeloval na všechny nemocné i jejich příbuzné, aby se vždy poradili se svým ošetřujícím lékařem, než začnou zkoušet podobné "zaručené zázraky".
Jana Hlavačková







Jak se žije v Komni
Komňa se nachází v chráněné krajinné oblasti na úpatí Bílých Karpat, pět kilometrů jižně od Bojkovic. Počátky obce sahají do přelomu tisíciletí, přesto je první dochovaná písemná zpráva o existenci obce až z roku 1261, kdy zde byl postaven a později zničen hrad Zuvačov. Od počátku 16. století byla obec v držení majitelů světlovského panství. Je původním místem rodu J. A. Komenského - Segešů a dodnes ji některé prameny udávají také jako rodiště učitele národů. Pozoruhodností této obce i blízkého okolí bylo řemeslo zvěroklestičské. První písemná zmínka o něm pochází z roku 1545, pro nedostatek řemeslníků však v roce 1948 zanikl.



Chceme udržet čistotu v obci

Tento plán začala obec naplňovat například čištěním zanesených břehů potoka, který obcí protéká, a v dalším období se připravuje na drobné úpravy zpevňování komunikací. Jedinou větší akcí letošního roku by měl být rozvod plynu na obecní úřad. S budováním plynofikace obec začala před třemi lety a do konce roku 1997 byli všichni připojeni. "Poslední splátku jsme hradili ještě v lednu tohoto roku, což se nám také promítlo do rozpočtu," uvedl starosta Karel Navrátil. Celkové náklady na tuto akci, kterou obec financovala sama bez jakékoliv pomoci státu, činily zhruba 7 milionů korun. "Systém rozdělování dotací není nejlepší, protože většinu financí získávají střediskové obce a ty menší jsou odsouzeny k zániku. Tato obec měla už v padesátých letech přes tisíc obyvatel, ale vlivem bývalého režimu došlo k jejímu vylidnění. Pro takové množství obyvatel zde byla před válkou vybudována například základní i mateřská škola, sokolovna nebo farní úřad a teď už nikoho nezajímá, že tyto budovy zůstanou prázdné," stěžuje si starosta.

Budou podporovány mladé rodiny

Za posledních deset let se počet obyvatel v Komni ustálil na zhruba 540 občanech, což starosta považuje za velký úspěch. "V předchozích letech jsme vždycky během deseti let ztratili sto lidí, což už se teď naštěstí nestává," vzpomíná Navrátil. Většinu obyvatel tvoří starší lidé a do domků, které původní obyvatelé rozprodávají, se stěhují noví majitelé. "Budovu čtyř obecních bytů jsme do majetku obce získali bezplatně, ale v této době je v dost špatném stavu, a i když jsme do ní už určitou částku investovali, nájemníci si toho velmi neváží," říká starosta. Proto chce obec raději podporovat drobné stavebníky, aby si opravovali a udržovali starší domy v obci. Z několika milionů korun získaných prodejem akcií JME a JMP, chce obec například formou půjček nebo jiných výhod pomoci mladým rodinám a udržet je v místě.

Sklárna už je rok prázdná

Vedle obecního úřadu stále stojí opravená budova bývalé sklárny, kterou provozovala firma Hana glass. "Lidé tomu na začátku moc nepřáli, ale potom byli rádi, že získali práci. I to, že chátrající budovu někdo zrekonstruoval, pro nás bylo dobré a je velká škoda, že firma nakonec zkrachovala. Pro obec byla velkým přínosem, protože k nám tehdy přicházela spousta cizích návštěvníků," říká Navrátil. Po dvou letech fungování firmy přišlo o místo všech 35 zaměstnanců firmy, z nichž polovinu tvořili místní obyvatelé. Podle starosty je tato budova už více než rok v konkurzu a vystřídalo se v ní už několik nových majitelů. Zatím však stále zůstává prázdná a nevyužitá.

Pracovních příležitostí je dost

V dubnu letošního roku byla na pracovním úřadě zaznamenána zhruba osmiprocentní nezaměstnanost v této obci. "Myslím, že pracovních příležitostí máme u nás dost, je jen škoda, že je lidé nevyužívají," říká starosta. Místní firma, která se zabývá těžbou dřeva a zalesňováním, má podle něj asi 30 zaměstnanců, z nichž pouhou třetinu tvoří Komňané. Podle starosty je škoda, že místní družstvo provozuje pouze zemědělskou výrobu a postupně propouští. Množství lidí bylo také zaměstnáno v nedaleké Zevetě Bojkovice, ale vlivem střídání majitelů řada z nich přišla o práci.

Se službami je to velmi špatné

"Chybí u nás klasická řemesla, jako je kadeřnice nebo švadlena, usilujeme také o poštu nebo alespoň poštovnu. Díky nevstřícnosti příslušných úřadů to však není vůbec jednoduché," míní Navrátil. Kromě dvou hospod funguje v Komni také prodejna potravin, která je podle starosty občanům k dispozici kteroukoliv denní či noční hodinu. Ačkoliv zdejší mateřská škola provozuje své služby bezplatně, jen velmi malé množství rodičů této výhody využívá. Proto je podle starosty možné, že obec tuto situaci bude muset nějakým způsobem řešit. První čtyři roky chodí děti do místní základní školy, která je vybavena počítači i učebnou hudební výchovy, a další ročníky cestují do Bojkovic.

Občanská sdružení jsou spíše formální

Kromě místních myslivců, kteří každoročně pořádají hodovou zábavu i myslivecký ples, nejsou podle starosty spolky příliš aktivní. Místní TJ Sokol i hasičský sbor má, podle něj, vybavení na velmi dobré úrovni, s jejich aktivitou i činností je to však velmi slabé, a proto je kulturních příležitostí během roku velmi málo. "Lidé tady nejsou špatní, ale nejsou schopni dát dohromady nějakou akci," říká. Přesto v obci funguje dechová hudba Komňané, která například letos vystupovala na novém Festivalu dechových hudeb v nedalekém Starém Hrozenkově. Každoročně v období masopustu také obcí prochází pestrý fašankový průvod. Kde se narodil Komenský? V domě z roku 1774, který je vyhlášen kulturní památkou si komňané vybudovali muzeum J. A. Komenského, ve kterém návštěvníci najdou "důkazy" o jeho rodišti. "Před několika lety měla být tato budova zrušena, ale za pomoci několika místních lidí i památkového úřadu se naštěstí zachovala," pochvaluje si starosta. S použitím dotace od státu se podařilo budovu zrekonstruovat a od roku 1992 slouží jako muzeum, kde je stálá expozice historie obce i vztahu Komenského k ní, staré nástroje a nářadí poskytnuté místními občany i historické nálezy různých předmětů. "Lidé, kteří se o historii obce zajímají, jsou přesvědčeni, že Komenský se zde narodil," tvrdí Navrátil. To potvrzuje mimo jiné i výpověď přítele Komenského, Mikoláše Drabíka, z roku 1671, jejíž písemná podoba je vystavena v muzeu. V roce 1904 byl v Komni založen spolek pro uctění památky Komenského, který po dlouhé přestávce v obci znovu pracuje.

Okolí obce nabízí zajímavá místa

Na kopci zvaném Hrádek jsou v dnešní době obnaženy základy hradu Zuvačov, který vznikl v první polovině 13. století a pravděpodobně v 15. století byl zničen. V této době se památkáři snaží toto okolí upravit. Vedle tohoto kopce se nachází kamenolom Bučník, který byl otevřen v roce 1951. V minulosti zde byla objevena řada velmi vzácných nerostů a ještě se v tomto místě drtil štěrk, což okolní obce hojně využívaly na stavební účely. Kromě rekreačního střediska Kopánky, které poskytuje ubytování asi jedné stovce návštěvníků, je často navštěvována také místní vodní nádrž, která vznikla z původní požární nádrže.







www.hradiste.cz
Program a aktualizace Stanislav Lopata
hudba@hradiste.cz
Čas zpracování: 1 sekund