Číslo: 29
21.07.1997
Článků: 32
REDAKCE
ARCHIV
minulých čísel
Rok 1996
Rok 1997
Rok 1998
Rok 1999
Rok 2000
ZPRÁVA O STAVU KULTURY V UHERSKÉM HRADIŠTI
Letní filmová škola se letos stěhuje do Jihlavy!
Rozhovor týdne: Ladislav Kohn
ZPRÁVA O STAVU KULTURY V UHERSKÉM HRADIŠTI
Uherské Hradiště - Prázdninové měsíce bývají v kulturních zařízeních časem dovolených, stěhování, rekonstrukcí a vůbec příprav na dobu příští. Také se tomu říká okurková sezóna.
Letos se však zřejmě otec Bůh a matka Příroda rozhodli jinak a krutě si s námi pohráli. Voda odnesla desítky lidských životů a tisíce dalších krutě poznamenala. Dnes tedy mimořádně o tom, jaké škody napáchaly záplavy v Uherském Hradišti na kulturních objektech a věcech uvnitř.
Klub kultury
Jedno z míst, kde se původně měla konat Letní filmová škola. Proměnilo se už na počátku týdne ve středisko humanitární pomoci, které nabízelo postiženým občanům vodu, základní potraviny, hygienické potřeby a další věci nezbytně nutné k bezpečnému přežití následujících dnů. Také zde našli nocleh ti, kteří přispěchali těžce zkoušenému Hradišti na pomoc.
Co se týká samotné budovy, podle ředitele Klubu kultury Dr. Jaroslava Zapletala budou práce na obnovení provozu Klubu trvat minimálně měsíc, přičemž zdaleka ne všechno mohou svýma rukama zvládnout zaměstnanci Klubu, i když se okamžitě a obětavě v plném počtu zapojili do likvidace následků povodně a někteří stačili pomáhat i jinde.
Pod vodou se ocitla elektrorozvodna, na jejímž provozu jsou závislé desítky budov v okolí. Ze zařízení Klubu byla zaplavena a prakticky zničena speciální jevištní technika, vzduchotechnika, topení a elektrorozvody uvnitř budovy...
Ke Klubu kultury patří také sklad krojů a Slovácká búda ve Smetanových sadech. Krojárna se nachází v nepatrném přístřešku v těsné blízkosti pasáže spojující Prostřední ulici se Zelným trhem. Tady došlo k rozsáhlému poškození desítek krojů. Ztráty se snaží minimalizovat ženská část zaměstnanců Klubu. Zvlášť tvrdošíjně se oděvů drží mazlavé bláto, které s sebou voda přinesla.
Slovácká búda byla po dlouhé dny ostrovem v poměrně hlubokém moři. Vzhledem k tomu, že uvnitř byly uloženy nástroje cimbálové muziky a stěny zdobily cenné obrazy, i zde budou škody patrně značně vysoké. Otázkou zůstává i stav samotné Slovácké búdy, která byla vystavěna jako provizórium k výstavě v roce 1937.
V souvislosti se škodami na inventáři připomíná Dr. Zapletal skutečnost, že v případě krojů či hudebních nástrojů se jedná o věci účetně prakticky bezcenné, které však mají velkou tržní hodnotu a jsou navíc prakticky nenahraditelné.
Okresní archív
V budově bývalého františkánského kláštera sídlí Okresní státní archív. Písemností a archiválií zde uložených se záplava nedotkla, protože jsou uloženy v přízemí a prvním patře - voda zaplavila pouze sklepní prostory. Zde vznikla dosud nezjištěná škoda archeologickému oddělení Slováckého muzea, které má své sbírky uloženy v suterénu budovy. V suchu zůstal také koncertní sál v nepatrně sníženém přízemí kláštera.
Slovácké muzeum
Již po prvních varovných zprávách ze severní Moravy rozhodl ředitel SM Dr. Ivo Frolec o přestěhování sbírek galerie Slováckého muzea v Otakarově ulici - během pondělního odpoledne a úterý byl sbírkový fond spolu s technickým vybavením kanceláří galerie v bezpečí. Následující dny prožili zaměstnanci muzea v očekávání věcí příštích (včetně úlevného intermezza, kdy se ve čtvrtek už už zdálo, že vodní masa do Uh. Hradiště nedorazí), nakonec jim to ale nedalo a na hlavní budově muzea ve Smetanových sadech přestěhovali veškeré sbírky do #vyšších pater. Poté, co spodní voda začala ohrožovat přízemní prostory (to bylo v pátek kolem poledne), se Dr. Frolcovi podařilo zajistit dvě hasičské posádky, kterým se podařilo část vody odčerpat a zabránit větším škodám na budově. Sečteno a podtrženo: Zaplaveny byly pouze sklepní prostory (v přízemí vodní hladina dostoupila do výše 10 centimetrů), ani jediný sbírkový exponát nebyl poškozen.
Kino Hvězda
Až do povodně si patrně nikdo nedovedl představit, že by vůbec něco mohlo ohrozit tento původně protiatomový kryt. Obrovská betonová vana však tentokrát neodolala.
Podle Ing. Jiřího Králíka, ředitele Městských kin v Uherském Hradišti (kino Mír díky své příznivé poloze zůstalo vodou prakticky nedotčeno a přestavba vnitřních prostor může nerušeně pokračovat), vypadala situace zpočátku velmi dobře, ale jen do té doby, než začala prosakovat voda dovnitř (zvenčí v úrovni zhruba středu schodiště dolů do kinosálu). K tomu došlo v pátek v noci, kdy o tom, že je v kině voda, informoval správce kina pan Vojtek.
Hladina vody v sále postupně stoupala, až nakonec dosáhla do dvanácté řady. Tato tragická situace, kdy voda neměla kam odtéct a vytvořila z kina bazén, trvala až do středečního poledne, kdy přijeli hasiči a začali ji postupně odčerpávat.
Pod vodou se ocitla část promítacího plátna, poškozeno je linoleum, které se postupně odlepuje, Ing. Králík se obává, že se nepodaří zachránit zatopené lavice v sále, škody na elektrorozvodech se zatím nedají posoudit.
Okresní knihovna
Přes snahu zaměstnanců knihovny padlo dravé řece - takto se totiž chovala voda v bezprostředním okolí budovy - za oběť asi 5.000 knih. Zhruba dvě stovky cenných titulů byly převezeny do Prahy, kde se je pomocí klimatotechnologie pokusí zachránit. Otázkou zůstává, jak se v nejbližších dnech zachovají regály, ve kterých jsou knihy uloženy.
Slovácké divadlo
Smutnou práci měli pracovníci Slováckého divadla po celý minulý týden. Velká voda budovu stojící prakticky na břehu řeky Moravy neobešla a zkáza postihla podzemní prostory divadla, kde byly uskladněny kulisy a rekvizity, které se podařilo divadlu nashromáždit za více než padesát let existence. Jedná se často o předměty velmi cenné a nenahraditelné, jako jsou například hudební nástroje z minulého století. Vodou a bahnem bylo zaplaveno a zničeno i orchestřiště pod jevištěm, při vší smůle se nakonec voda zastavila deset centimetrů pod úrovní podlahy hlediště, které tak zůstalo spolu s foyerem netknuto.
Voda, která dravým tokem proudila průchodem pod Malou scénou na Mariánské náměstí, neušetřila nejen dřevěnou dlažbu, ale ani kostýmy v půjčovně a prostory budoucí divadelní kavárny a galerie, které jsou také majetkem Slováckého divadla.
Inventarizaci provedl Ivo Vojtík
Letní filmová škola se letos stěhuje do Jihlavy!
Uh. Hradiště - Jedním z míst, které zůstalo nejdéle pod vodou je prostor před kinem Hvězda. Chodník je zcela zničen a jeho stav se dá charakterizovat starým antickým citátem: #Kachličky jsou vrženy - Foto:Epin
Uherské Hradiště - Voda odnesla z Uherského Hradiště i letošní Letní filmovou školu. Definitivní a jistě nelehké rozhodnutí musel učinit její ředitel ing. Jiří Králík ve čtvrtek odpoledne. Vzhledem k technickému stavu kina Hvězda a Klubu kultury, dvou uvažovaných hlavních projekčních míst, nebyla již šance LFŠ letos v Hradišti uspořádat. Navíc by patrně snaha organizátorů narazila i na (pochopitelně) odmítavé stanovisko hygieniků. V průběhu týdne dorazily do Uherského Hradiště tři nabídky z jiných měst. Z trojlístku Praha, Česká Lípa a Jihlava nakonec bylo vybráno město posledně jmenované. Jihlava totiž nabízí kromě tří provozuschopných kinosálů (situace v dnešní České republice nikoli běžná) také dostatečné ubytovací kapacity. V pátek proto odcestoval J. Králík (už podruhé) na Vysočinu, aby na místě zkontroloval připravenost místních filmových nadšenců.
Jak nám Jiří Králík prozradil, všichni přihlášení účastníci mohou v nejbližších dnech očekávat vyrozumění o nastalé situaci - to se týká i zhruba stovky filmových fanoušků z Uh. Hradiště a blízkého okolí, kteří nepožadovali ubytování v průběhu LFŠ. Nemusejí se ale ničeho obávat, v Jihlavě je lůžek připraveno dost, stejně jako bude kde promítat filmy.
Na Vysočinu se chystá téměř stočlenný štáb pořadatelů z Uherského Hradiště, chybět nebude dokonce ani živý barman dovezený z klubu Mír. Podle J. Králíka lze očekávat, že Jihlava se na deset dnů promění v pravé slovácké město - slavnostnímu zahájení Letní filmové školy bude snad přítomen i hradišťský starosta Ing. Ladislav Šupka.
Dítě
Rozhovor týdne: Ladislav Kohn
...bývalý juniorský reprezentant, nyní hráč Calgary Flames
Ladislav Kohn se narodil 4. března 1975 v Uh. Hradišti. Po čtyřech letech strávených na 5. ZŠ, přešel do sportovní třídy zaměřené na hokej. S dorosteneckým věkem přišlo stěhování, tentokrát na Kladno, kde hrál za slavný tým paní Poldi a zároveň ukončil maturitní zkouškou SOU - obor Mechanik strojů a zařízení. Poté se rozhodl odejít za hokejovým chlebíčkem do Kanady. Po dvou letech strávených v juniorských soutěžích byl draftován v roce 1994 v šestém kole jako 165. hráč Plameny z Calgary, kde působí dodnes. V nejlepší hokejové soutěži světa odehrál pět zápasů a vstřelil jednu branku. Svá nejlepší hokejová léta má ještě před sebou.
Můžeš nám popsat své hokejové začátky?
Hokej jsem začal hrávat v sedmi letech zásluhou kamaráda. Dříve jsem s otcem hrával jen tak pro zábavu, ale organizovaně až později.
Z kolika členů se skládá tvoje rodina?
Mám o sedm let staršího bratra, který žije v Německu a pracuje u Telekomu. Otec má stavební firmu, která sídlí ve Slušovicích a maminka je učitelka v mateřské škole.
Zpátky k hokeji. Na kterého trenéra vzpomínáš nejraději?
Nedá se říct, že by mě nějaký utkvěl v paměti. Vedlo mně hodně výborných trenérů, jen v Calgary jsem zažil pět koučů. U nás mě v žákovských letech vedli pánové Zbořil a Dostálek, později na Kladně další výborní trenéři jako například Zdeněk Mller, František Pospíšil nebo Jan Neliba. Od každého jsem se snažil naučit to nejlepší.
Jaký je rozdíl mezi vládci střídaček tady a v zámoří?
V Kanadě se kouči rekrutují skoro výhradně z bývalých aktivních hráčů a přístup je odlišný, hlavně z psychologického hlediska. Tady se trenéři se svými svěřenci snaží pracovat, mluví s nimi a taky je vychovávají, kdežto za mořem z nás chtějí dostat maximum a zajímají je jen výsledky.
Jaký byl a je tvůj hokejový vzor?
Když jsem začínal, líbil se mi Vladimír Růžička, to byl v té době idol mnoha kluků. V roce 1985 jsem navštívil s tátou MS v ledním hokeji, které se konalo v Praze a my získali titul mistrů světa. Za javorové listy nastoupil hráč, který mě okamžitě zaujal, dnes hvězda NHL Steve Yzerman.
Předcházející sezóna z tvého pohledu?
Na farmě se mi vcelku dařilo. V kanadském bodování mužstva jsem se střídal se spoluhráčem na prvním a druhém místě, nakonec jsem skončil druhý.V hodnocení nováčků celé soutěže mně byla přisouzena čtvrtá příčka. Na druhou stranu musím říct, že z hlediska cílů, které jsem si vytknul, ji musím hodnotit jednoznačně jako neúspěšnou.
Co považuješ za dosavadní vrchol tvé prozatímní hokejové kariéry?
K velkým úspěchům počítám bronzovou medaili z ME 1992 do osmnácti let v Polsku, protože v posledních letech naše mládežnická mužstva mnoho medailí z vrcholných soutěží nevozí. Na MS světa dvacítek už tak rád nevzpomínám, neboť mi medaile unikla a skončili jsme pátí. Mým největším úspěchem a zážitkem je start v NHL a první vstřelený gól.
Existuje v NHL rituál, který se dodržuje, když vsítíš svoji první branku?
Spoluhráči mi věnovali puk, kterým jsem brankáře překonal a dostal jsem také videozáznam celé akce.
Je s tebou v mužstvu někdo z České republiky?
Momentálně vůbec nikdo. Je zde hodně Evropanů - Rusů, Finů a Švédů. V prvním mužstvu působil Robert Reichel, ale toho vytrejdovali do New York Islanders. K trejdu se váže taky jedna moje zkušenost. Když jsem přiletěl do Kanady, začal jsem hrát za Brandon a po dvou zápasech mě vyměnili do Swift Current Broncos. Prostě večer jsem hrál za Brandon a druhý den jsem oblékal dres Swift Current. To se mnou trošku otřáslo a nejistota mě ze začátku znervózňovala, ale zvykl jsem si.
Tvým největším přítelem je druhý uherskohradišťský rodák hrající NHL Radim Bičánek, hráč klubu Ottawa Senators. Udržujete mezi sebou kontakt?
Samozřejmě pravidelný. Když jsme proti sobě nastupovali na farmě, tak jsme se vždycky viděli, šli jsme společně na večeři a podělili se o své nejnovější zážitky. Jinak jsme udržovali telefonický kontakt. Bylo to takové povzbuzení, že tam člověk někoho má, koho zná od malička a může si s ním povykládat kolikrát doslova o blbostech.
Vyskytuje se ve tvém okolí, rodilý Čech nebo nějaká česká menšina?
Loni na farmě jsem se seznámil s jednou českou rodinou, kam jsem chodil často na jídlo, takže mi česká kuchyně zase tak nescházela.
Jak se vůbec stravuješ? Chodíš do českých restaurací?
Tam, kde teď působím, bys žádnou českou restauraci nenašel ani v Calgary. Vím, že je česká hospoda v Edmontonu a hodně je jich v Americe, hlavně v místech, kde jsou početnější enklávy českých rodáků.
Spoluhráči okusili česká jídla?
Okusili a moc jim nechutnala. Všechno, co jsme si vařili sami, bylo po kanadském způsobu.
Tvým největším koníčkem a zaměstnáním je hokej. Jaké máš jiné zájmy?
Kromě sportu zase sport. Rád si zahraju tenis a fotbal, zajezdím si na kole. Také se zajímám o počítače, na internetu budu mít i svoji stránku. I v Kanadě rovněž sleduji internet, takže budu mít možnost si přečíst i vaše noviny. Mezi další koníčky patří četba a odpočinu si u dobrého filmu.
Máš v současné době stálou přítelkyni?
Jak se říká, vážnou známost nemám, ale kamarádek mám spoustu (to věřím, pozn. redaktora).
Program tvých dnů za mořem je jasný, jak ale prožíváš dobu strávenou doma?
První dny po příletu se věnuji hlavně odpočinku a věcem, které mě baví a které jsem během sezóny dělat nemohl. Obcházím známé, zahrajeme si fotbal, zajdeme na tenis a večer na diskotéku. Po odeznění těchto prázdninových dnů začíná příprava na novou sezónu podle individuálního tréninkového plánu, který dostane každý hráč. Většinou hodně jezdím na kole, posiluju a doplňuji to tenisem a fotbálkem.
Jaké byly tvé začátky v Kanadě, myslím nejen hokejové?
Hodně mi pomohlo, že asistenta trenéra u týmu, za který jsem hrál, dělal bývalý kouč juniorského národního mužstva. Komunikace je nejdůležitější. Jakmile se naučíte jazyk, je všechno snadnější. Kluci vás přijmou do kolektivu, jsou velice kamarádští, když vidí, že máš zájem.
O Kanaďanech se tvrdí, že nejsou k cizincům zrovna přívětiví. Dávají ti pocítit, že jim bereš práci?
V domácím mužstvu ne, ale když jsme hráli venku, tak mně nadávali do komunistů a posílali mě domů. Existuje jediná možnost, jak se bránit, snažit se hrát co nejlépe a prostě si jich nevšímat.
Minulou sezónu jsi strávil celou na farmě v Saint John. Neztratil jsi motivaci?
Chtěl jsem, aby mě vyměnili do jiného mužstva. Nabídky jsem měl z Chicaga a z Los Angeles, jenomže jsem nedostal souhlas k odchodu od mateřského klubu, a to mě utvrdilo v přesvědčení, že mám naději se prosadit. Takže motivaci nepostrádám.
Pojďme k aktuální situaci. Jak tě zasáhly povodňové dny?
Ze začátku jsem to moc nevnímal, ale když jsme se v pátek (11. června) museli vystěhovat, tak jsem byl překvapený. Rodiče byli u tety a já jsem se dočasně přestěhoval na kopec do Mařatic ke kamarádovi.
Tvé plány pro příští sezónu?
Odlétám v sobotu a budu se připravovat u svého agenta Riche Wintera v Edmontonu spolu s ostatními hráči, které zastupuje, pod vedením kondičních trenérů a v září mě čeká přípravný kemp v Calgary, kde se všechno uvidí. Přišel nový trenér, a tím pádem začínají všichni víceméně od začátku. Chci se dostat do prvního mužstva a když se to nepovede, tak zkusit štěstí jinde.
Kdyby se ti v Kanadě nepovedlo dostat do týmu a přišla by lukrativní nabídka z naší extraligy, přemýšlel bys o ní?
V současné situaci asi ne, protože v NHL přibudou čtyři nová mužstva, což znamená 120 nových míst.
Co Láďa Kohn a reprezentace?
Mluvil jsem se Slávou Lennerem, který mi řekl, že buď budu hrát v Evropě, abych byl na očích nebo budu hrát NHL a jestliže se nedostaneme do play of či vypadneme v prvním kole, potom se rýsuje možnost startu v reprezentaci, ale pokud bych byl na farmě a dal i sto gólů za sezónu, tak mě nepovolají.
V NHL působí spousta hvězd. Který z našich či zámořských hráčů je sympaťák?
Určitě Jarda Jágr, se kterým se znám. Jarda je veliká osobnost a v Americe si udělal jméno a získal obrovský respekt. Co se týče zámořských hráčů, tak osobně znám pouze ty, co se mnou působí v mužstvu a tady je asi největší individualitou Theoren Fleury, a ten moc kamarádský není, je to spíš takový #syčák.
Mnoho kluků sní o NHL. Co bys jim poradil, aby se jim toto přání splnilo?
Určitě aby na sobě pracovali a dodržovali životosprávu, protože v mladém věku se všechno rozhoduje. Ať vypustí z hlavy holky a diskotéky, nic jim neuteče a pokud budou ochotni hokeji něco obětovat a budou poctivě makat, tak si mohou klást ty nejvyšší cíle. Je sice potřeba mít kapku talentu, ale když to vyjádřím procentuelně, tak 10 % tvoří talent a zbytek je tvrdá práce. Jestliže chcete v Americe něco znamenat a něčeho dosáhnout, musíte být nejlepší, průměrní lidi je nezajímají.
Evžen Slavík
www.hradiste.cz
Program a aktualizace Stanislav Lopata
hudba@hradiste.cz
Čas zpracování: 0 sekund
