Číslo: 3
17.01.2000
Článků: 83
REDAKCE
ARCHIV
minulých čísel
Rok 1996
Rok 1997
Rok 1998
Rok 1999
Rok 2000
Pátý ročník festivalu Rock Theatre na dvou scénách
Legendární Saxon Grahama Olivera vystoupí v Golemu
Fleret doprovodil výstavu svého dvorního fotografa
Regionální hudební okénko - Leden
Popularita je příjemná záležitost, říká Janů
Premiéra ve Slováckém: Pitínského Gazdina roba
Po opravdové lásce toužíme přece všichni
Drama lásek tatranských dvojčat Marie a Sabiny
Provázela ji touha po kráse
Jak se žije v Šumicích
Ten dělá to to ten zas tohle
Pátý ročník festivalu Rock Theatre na dvou scénách
Uh. Hradiště (pas) - Tuto víkendovou sobotu (kalendář: 22. ledna) se v klubu Mír koná již pátý ročník festivalu Rock Theatre 2000. Letošní ročník se odehraje na dvou scénách. V žánrově pestrém večeru za lidové vstupné se představí osm kapel.
První scéna v sále kina bude patřit kapelám vyluzujícím hluk v rozmezí rocku až metalu. O hodně hlučnější a šílenější budou seskupení scény grindďn crazy, projevující se v barové chatě. Svůj obdiv můžete zpestřit tancem či nákupem nosičů a triček ve stánkové bižuterce. Než však zakoupíte vstupenku na tuto sváteční hudební akci, nabídneme vám menu, z kterého můžete vybírat.
Sálové menu prvé, dobře známé: Rudé kostry (domácí)
Špičkoví muzikanti, těšící se velké popularitě. Zhlédněte a vyslechněte. Kdo má rád tvrdší či měkčí odnože heavy metalu, přijde si na své.
Sálové menu druhé, smrtelně chutné: From Beyond (Prostějov)
Kvalitní skupina, jejíž tvorba evokuje staré doby muziky jedné z nejkvalitnějších erupcí death metalu, kdysi zastoupeného skupinami typu Death a Massacre. Fanoušci těžkotonážních valivých skladeb doprovázených nelidským vokálem rozhodně nebudou litovat!
Sálové menu třetí, lidově lahůdkové:
Sad Harmony (Velká nad Veličkou)
Hudbu této čtveřice z jihu Moravy doporučujeme všem, kteří hledají uvolnění a chtějí ochutnat elixír plný rocku, folkloru a doom metalu. Jejich dřívější kořeny sající ze starší tvorby kapely Paradise Lost jsou přesazeny jinam!
Sálové menu čtvrté, lednově popové:
Leden (opět domácí)
Trojice muzikantů v čele se zpívajícím bubeníkem hrají takový ten rock, trošku pop a sem tam nezapomenou do skladeb zamontovat i thrash metalové úryvky. Více lednových řádek hledejte v rubrice Regionální hudební okénko na této stránce.
Sálové menu páté, trošku i folkové: Symfonická dáseň (Přerov)
Kapela skutečně jen pro náročné, žádný tanec, žádný pokec, žádná zábava, nezbývá nic jiného, než poslouchat a sledovat umění všech muzikantů, hlavně basáka, který svými prsty vplétá do tohoto akustického folk rocku trochu instrumentální náročnosti. Na flétnu se také nezapomnělo! Tuhle poměrně originální seskupení byste si neměli nechat ujít, protože se pravděpodobně jedná o poslední koncert! Bohužel je tomu tak, ale takový je už život. Můžeme se však časem těšit na další aktivity těchto muzikantů, jak přislíbil jeden z nich.
Barové menu prvé, grind/noise:
Lesní Plesnivec (Podolí)
Plesnivec má konečně hotovou svoji první nahrávku, takže po návratu z jejich šílenství můžete jejich songy přetřást znovu i doma ve svém přehrávacím strojku.
Barové menu druhé, totálně jatkové: Reek of Shits (Jindřichův Hradec)
Další kapela z jemného grind core soudku. Snad se bude líbit.
Barové menu třetí, lahůdka - zákusek: Hadramašmátrá (Veselí n. Moravou)
Partička recesistů, kteří se z legrace rozhodli, že vytvoří "hudební" seskupení, které bude taky i parodovat známé hvězdičky typu Kelly Family či Lucie. Díky nim tak můžete slyšet skladby "Lihomerika" od Lucie či "Kellos Debilos" od Kelly Family. Tuto kapelu ale není třeba brát vážně, včetně jejich obleků, honosících se komunistickými symboly. Ano, čtete správně. Recese zaručena!
Takže dobrou chuť při poslechu "barevné" hudby a včasný příchod na Rock Theatre 2000 přejí provozovatelé mírových "RaJ": managment Infanticide a Městská kina.
Legendární Saxon Grahama Olivera vystoupí v Golemu
Zlín (pas) - Zakládající členové britské legendy Saxon vystoupí v sobotu 22. ledna ve zlínském klubu Golem. Jako předkapela se představí trashmetalová formace Cardiak ze Zlína.
Kořeny kapely Saxon Grahama Olivera sahají do poloviny sedmdesátých let, kdy začala živě vystupovat ještě pod názvem Son Of a Bitch (S.O.B.). Nosnými pilíři se stal kytarista Graham Oliver a baskytarista Steve Dawson. Zanedlouho nové členy, zpěváka Biffa Byforda a kytaristu Paula Quinna doplnil bubeník Peter Gill a sestava byla uzavřena. Graham vzpomíná: "Věděl jsem, že Biff je dobrý zpěvák, ale on chtěl hrát i basovou kytaru a to je přesně to, co jsme měli pro první společné vystoupení, dvě kytary a dvě basové kytary. Bylo to absurdní až komické!"
V tomto období hudební historie převládal punk, přičemž heavy metal se zrovna začínal prodírat na svět a jejich vystoupení byla převážně pro punkové obecenstvo. S.O.B. hrála po boku skupiny Heavy Metal Kids a společně podporovali The Clash a další významné punkové skupiny. Počátkem roku 1979 podepsalo Career Records s S.O.B. smlouvu, ale pod podmínkou, že změní své jméno. A tak se zrodil SAXON, předchůdce nové vlny britského heavy metalu a nejlepší britská rocková skupina všech dob. Vzhledem k˙opakující se nemoci odešel z kapely v roce 1982 Peter Gill, po natočení alba Innocence is no Excuse Steve Dawson a totéž učinil v roce 1995 i Graham Oliver. Téhož roku někdejší zakládající jádro, které postupně opustilo Saxon, však znovu začíná vystupovat pod staronovým názvem Son of a Bitch a o rok později vzniká album Victim You. Toto trio spolu se zpěvákem Johnem Wardem a bubeníkem Nigelem Durhamem, který vystřídal Petera Gilla, přijede v sobotu do zlínského Golemu pod hlavičkou Saxon Grahama Olivera.
Fleret doprovodil výstavu svého dvorního fotografa
Uh. Hradiště (pas) - Trio hudebníků z vizovické skupiny Fleret zahájilo svým vystoupením v úterý 11. ledna vernisáž výstavy mladého zlínského fotografa Jana Kozáka ve foyer kina Hvězda.
Příjemnou atmosféru celé vernisáže třiadvacetilého zlínského fotografa dotvářela výborná muzika a pravá valašská slivovice.
Úvod výstavy patří reportážním fotografiím z hokejových duelů play off mezi Zlínem a Vsetínem. Obsáhlejší soubor snímků je věnován vizovické skupině Fleret. Kozák kapelu poprvé fotografoval přesně před čtyřmi roky. "Flereti mně dali hodně do života. Prožil jsem s nimi to, co bych jinde zajisté nezažil," prohlásil dvorní fotograf kapely.
Záběry hrnčíře z podhůří Jizerských hor Petra Cíchy - Cihelky, loňská letní sešlost hnutí Hippies v Maďarsku a fotografie české frakce hnutí Hare Krsna tvoří největší podíl vystavených snímků z Kozákovy volné tvorby za období posledních dvou let. Výstava potrvá do konce ledna.
Začátkem února se ve foyer kina Hvězda objeví členové České expediční společnosti a zahájí výstavu Madagaskar - Ostrov snů.
Regionální hudební okénko - Leden
Leden: Davek Zezula - bicí a zpěv - Foto: P. Paška
Hudební trio Leden patří určitě mezi nejlepší a nejoriginálnější hudební tělesa ve střední evropské části západního bloku severní oblasti zlínského kraje na východ od Břeclavi.
Skupinu Leden založila v polovině devadesátých let trojice mladíků do knihovny svých rodičů. Odtud ji ke konci devadesátých let vyzvedla tatáž trojice mladých mužů ve snaze skládat písně a texty tak, aby do sebe zapadaly a nezapadly. Název Leden vznikl nešťastným zkomolením jména francouzského ultrapravicového vůdce, který má skupinu ve svém programu. Nejraději v lednu hrají: Michal Zelík - kytara, Vladimír Beránek - baskytara , zpěv a David Zezula - bicí , zpěv. Oba muzikanti a bubeník doslova lpí na výhradním autorství hudby a textů a sami si skládají všechno, včetně pódiovky. Skupina bývá často přirovnávána sama k sobě, což jí těší, a vzhledem k originálnímu obsazení (basa, bicí, kytara) má důvod se oprávněně domnívat, že se v brzké době stane součástí hudební revoluce. Příznivý vývoj podporuje i fakt, že jímavé songy určené původně pro odposlechy začínají fungovat i u řadového diváka, a to v první řadě. Leden spolu se spřízněným bandem Rudé kostry loni v létě úspěšně absolvovali přehrávky v rakouském Linci, které každoročně vypisuje evropská hudební produkční společnost Pank agency a v současné době již hrají v její produkci, což bude mít jistě velmi příznivý vliv na budoucí kariéru obou kapel.
Klobouk dolů, chlapci!
Fanoušci skupiny ji mohou spatřit 22. ledna v hradišťském klubu Mír v rámci velkolepého hudebního festivalu Rock Theatre 2000 . Dokud má písňová kolekce skupiny co říci, pak nezbývá, než si ji poslechnout.
Popularita je příjemná záležitost, říká Janů
Uh. Brod - Na pátečním plese České zbrojovky v Domě kultury vystoupila i populární zpěvačka osmdesátých let Petra Janů. Ochotně nás pozvala do svojí šatny a my jsme jí naoplátku položili několik otázek.
Jak jste přivítala nový rok 2000?
Silvestra jsem prožila pracovně, protože jsem zpívala na Staroměstském náměstí. Původně jsem z toho měla strašnou hrůzu, protože jsem si říkala, jaký to bude zvěřinec a lidi budou určitě vyšilovat. Ale musím říci, že jsem hrozně ráda, že jsem tam byla, protože atmosféra byla úžasná. Zpívala jsem v jedenáct v noci a všichni se měli rádi a zpívali. Když jsem měla pomalou písničku, tak zařily i zapalovače. Na půlnoc jsem stihla být doma. Vylezli jsme na střechu našeho domu, ze kterého vidíme celou Prahu, a dívali jsme se na ohňostroje.
Dala jste si nějaké předsevzetí?
Předsevzetí si nedávám, protože jsou od toho, aby se porušovala. Když mně něco škodí, tak si to zakáži během roku. Na Nový rok většinou zlobím.
Jste pověrčivá? Věříte horoskopům?
Ani moc nevěřím. Nečtu je, protože jsem pověrčivá. Jak jsme se bavili o Novém roku, má se prý jíst čočka, aby byly peníze. Tak tohle dodržuji. Nebo černá kočka přes cestu. Řídím se podle německého přísloví, kde platí jen napůl, že smůlu přináší jen kočka, která jde zleva doprava.
Čemu se věnujete, když máte volný čas?
Hrozně ráda spím. Teď na to nemám čas a hodně mi to schází. Nejraději spím na chaloupce, kterou mám uprostřed lesa. Jako když vás hodí do vody. Ten nádherný vzduch a šumění lesa. Když si chci odpočinout a vyčistit hlavu courám se lesem a dívám se na stromy a poslouchám je. Přitom si rovnám myšlenky.
Jak se udržujete v tak skvělé formě?
Ani se neptejte, to je strašlivá historie. Třicet let jsem se pořádně nenajedla a denně chodím cvičit.
Jaké je vaše životní krédo?
Žít a nechat žít. Vadí vám něco na popularitě? Má přece řadu stinných stránek. Nepřemýšlím o tom a ani jsem nikdy nepřemýšlela. Spíše je to příjemná záležitost, že vám lidi vycházejí vstříc. Lidé, kteří říkají, že je popularita obtěžuje, říkají hlouposti. Spíše naopak. Když vás lidé nepoznají, tak se nad sebou zamyslíte a řeknete si, měla bych něco udělat!
Jak se díváte na začínající interprety? Myslíte, že mají start jednodušší?
Učím interpretaci na Státní konzervatoři v Praze. V šesti ročnících je tak dvacet mladých lidí, kteří jsou víceméně talentovaní. Spíše více než méně, protože je to výběrová škola. Vůbec jim ten start nezávidím, protože dnes když se člověk podívá objektivně kolem sebe, tak nejde o to, jestli umí zpívat nebo neumí, je to spíše obchodní záležitost. Obchod s hormony - třeba Lunetic...
Co připravujete nového?
Chtěla bych se obloukem vrátit ke svým začátkům, kdy jsem dělala rockovou muziku s Otou Petřinou. Ten postavil dům, zplodil syna, zasadil několik stromů a pustil se zase do psaní muziky. Už mi přinesl šest věcí a teď má nějaké další. Petr Janda mi slíbil taky nějaké věci, tak bychom pokračovali ve spolupráci na desce Jedeme dál... Chtěla bych co nejdříve dát materiál na rockovou desku a zase si trošku zařádit, vyvléknout se do zlata, stříbra, drahého kamení a zazpívat si tvrdší muziku.
Zuzana Vránová
Premiéra ve Slováckém: Pitínského Gazdina roba
Uh. Hradiště - Divadelní múza vždy čerstvá, podnětná a zamilovaná tentokrát kráčí ruku v ruce s Janem Antonínem Pitínským, aby 22. ledna nastavila světu kukátko divadelního drobnohledu a dala nazřít na dálavu režisérova tvůrčího Edenu, kde uprostřed stále kvetoucí a plodící zahrady stojí polonahá, nesmělá a nedotknutá Gazdina roba.
Nebeský sad režiséra Pitínského nabízí vždy zdravé, čisté a pohledné ovoce, na jehož červených lících je vidět zaujatá práce fenomenálního, zručného a především zaujatého zahradníka. Mnozí hladovci reptají a natahují stažené krky právě po moku s individuální příchutí pana Pitínského, jehož pramen tryská především v hlavním městě. Nyní si každý z gurmánů může z Pitínského karafy dolévat sám, a to přímo v Uherském Hradišti. Zahradník Pitínský se nenechá ve své práci rušit, občas přichází k bráně své zahrady, aby vyzvedl poštu - většinou různá prestižní ohodnocení, skromně podepíše doručenku, pousměje se a opět se vytratí, usedá pod rozložitý strom inspirace, osedlává fantazijního oře, přičemž stváří odpovědi světu v podobě nových divadelních představení a autorských her. O co cennější se pak jeví pozvání na čaj do Pitínského pokojíčku na pár vlídných slov. Zastihla jsem Jana Pitínského s tvůrčím zápalem v očích a s rukama obtěžkanýma invencí, která ho stále znovu vytahovala na jeviště, lákala k dopilování a vycizelování. Jako otisk mého setkání s panem režisérem přinášíme tento rozhovor.
Jak vůbec vznikla Vaše spolupráce se Slováckým divadlem?
Když se zkoušelo v Národním divadle Durychovo Bloudění, objevila se paní Helmichová s panem ředitelem a nabídli mi spolupráci. Mám v Kunovicích rodinu a starého strýčka, třiadevadesátiletého zábojníka, tak jsem tím byl hrozně potěšen, protože toto město mám rád už od mládí. Takto prostě to vzniklo. Na titulu jsme se domluvili také velmi jednoduše, protože ho chtěli i oni i já.
Čím je Vám téma Gazdiny roby blízké?
Já mám moc rád speciálně tři moravská dramata. Je mi to blízké hlavně duchem a jazykem. Ani ne tím příběhem, ale tím, jak je zapsán, protože mi to hodně připomíná lidové balady. Existuje zde překvapivý, jakoby tragický patos, který je nesen pro mě neobvyklou a zvláštní melodičností, což v české dramatice není. Proto jsou tato dramata tak výjimečná.
Jak se tvořilo a dýchalo Pitínskému ve Slováckém divadle, měl vytvořeno potřebné klima pro svou práci?
Tady je to tak obdivuhodně všechno skromné a lidské, že každý člověk, nejen nějaký zbytečný Pitínský, má automaticky jaksi předem jakousi srdečností co v sobě lidé tady mají vytvořeno to vaše příjemné klima.
Našel jste s herci Slováckého divadla společnou řeč, mají podobné vidění světa jako Vy?
Ne, to asi ne, ale to je příliš složitá otázka týkající se jistých druhů takzvaně režisérských lásek, ale zcela určitě jsem jistý druh blízké lidské a herecké sounáležitosti tady našel. Je tu moc hezky.
Bude i scéna Gazdiny roby přizpůsobená Vašemu vidění, nebo jste se zaměřil vysloveně jen na režisérskou práci?
Scénu mně vytvořil Jan Štěpánek, se kterým mám už pět let různá svá trápení, a dopadlo to, jak to vidíte. Je to takové oproštěné, aseptické přímo. Na jedné straně se toho bojím, na druhou stranu to má takové kvality očištěnosti a prostoty. V prvním dějství není nic, druhé je takové zasekané.
Můžeme se těšit na nějakou další věcičku z vaší literární dílny?
Já už jsem dlouho nepsal. Jak režíruji, jako ten šumař po celém světě, tak jsem už šest let nic nenapsal. Nemám na to potřebné soustředění. Naposledy jsem napsal pro Vladimíra Morávka takové verše. Sám jsem na to zvědavý. Psal jsem secesně - dekadentní verše do Rusalky, on to bude zkoušet v divadle v Dlouhé jako drama. To byl můj poslední neohrabaný literární pokus.
Cítíte se inspirován rozmanitými pobyty na různých scénách a neunavuje Vás někdy toto "pendlování"? Nepotřeboval byste nějakou stálou domovskou scénu?
Někdy cítím velkou únavu, jindy určitý druh klidu. Teď už nastává to období smutku, kdy se tady člověk spřátelí s těmi lidmi, a teď je třeba bůhví kolik let neuvidí. To je na tom to nejzrůdnější. Ne strašné, ale zrůdné. Oblíbíte si tolik lidí a zapadnete do takových problémů, které Vás začnou zajímat během těch dvou měsíců, ať už se jedná o takové ty běžné herecké a lidské kolize, které mezi sebou lidé mají až po trápení společenské, které má třeba celé divadlo a člověk v tom nemůže existovat naplno. Naštěstí se do těch divadel vracím, což je taková moje největší potěcha na tom režírování. Ale sem už mě nepozvou. To už vidím dneska. Veronika Němečková
Po opravdové lásce toužíme přece všichni
Uh. Hradiště - V˙Kvadratuře kruhu, kterou čeká premiéra 31. ledna 2000 na Malé scéně SD, můžete v˙hlavních rolích vidět také Juru Pepřeného, který se na vzniku nápadu uspořádat na Malé scéně nějakou výjimečnou inscenaci podílel hned od začátku. Sám to popisuje takto:
"Když jsme s˙Jožkou Kubáníkem nastoupili do angažmá ve Slováckém divadle, stála před námi (stejně jako před ostatními) možnost využití otevřeného prostoru Malé scény. Nejprve jsme tam chtěli předvést jakousi obdobu Večeru při svíčkách Pavla Majkuse ze Zlína. To ale vyžadovalo koordinaci velkého počtu lidí, které jsme v˙té době ještě pořádně neznali. Přišli jsme tedy s˙myšlenkou inscenovat komorní komedii pro tři chlapy. Od toho jsme ovšem také upustili, protože v˙tu chvíli se v˙Uh. Hradišti objevil A. Miťkin. Ten přišel s˙nápadem na Kvadraturu kruhu. Proč ne, tedy zkoušíme. Jen mám obavu, že jsme si naložili na svá bedra pořádnou kládu. Ale snad ji uneseme."
Co Tě na Kvadratuře kruhu nejvíce zaujalo?
To, že ukazuje, jak nezdravá pro život a jak směšná může být přehnaná důvěra v˙pár sepsaných blábolů, jež se zovou ideologií. Také pro množství písmenek, která je mi třeba se naučit. Ale už na tom pracuju.
V˙současné době zažíváš na jevišti spolupráci s˙dvěma hostujícími a výraznými režisérskými osobnostmi. Jaké to je pro Tebe a v˙čem shledáváš jejich zásadní rozdíl v˙přístupu k˙herci, a co naopak mají podle Tebe společného?
Jaké to pro mě je? Myslím, že oběma jim chybí chyby. Každé ráno, když uléhám, nadávám si, že nemám větší hlavu. Zásadní rozdíl mezi Pitínským a Miťkinem je ten, že jeden z˙nich klade na herce větší nároky. Jen si nemohu vzpomenout, který z˙nich to je. Naopak v preciznosti hraničící s˙perfekcionismem jsou si velmi blízcí.
Co pro Tebe osobně znamená období před deseti lety, myslíš, že si jím ještě poznamenán, anebo už jsou to dávno zastřené vzpomínky?
Na odpornosti komunismu mi nic neubírá ani fakt, že jsem v˙něm žil jen směšných třináct let. První partnerkou a manželkou Jury Pepřeného se na jevišti stává Monika Horká.
Vzpomínáte někdy sama pro sebe na dobu před deseti lety?
Když něco ve veřejném životě skřípe (a to skřípe), uvědomím si následně vždycky to blaho, že se to může vykřičet. Občas si postesknu, že jsem toho víc přečetla, na knížky v˙téměř nečitelných kopiích čekala většinou řádka dalších. Teď vím, že si je můžu přečíst kdykoliv. Zaplať Bůh za to. Ne za tu mou lenost, za ty plné regály v˙Portále.
Hrajete mileneckou dvojici s˙mladšími kolegy, jak se cítíte?
Pro mě je to fajn. Otázka je, jestli i pro moje mladší kolegy. Mamka mi ale ještě neříkají (...že by takt?)
Účinkování v˙inscenacích na Malé scéně je pro herce věcí dobrovolnou, co Vás nejvíce přimělo k˙tomu, abyste se ve svém volném čase dále věnovala divadlu?
Až budou herci chtít pracovat jenom osm a půl hodiny a basta, můžeme na vrátnici zavést píchačky. Herec chce přece pracovat co nejvíc, zvlášť s˙kvalitním režisérem.
Jak byste nejlépe charakterizovala svou postavu?
Vždycky cítím potřebu se co nejvíce ztotožnit s˙postavou, kterou hraji. Čím více, tím lépe. Ludmiločka, kterou hraji, je jiná. Řeší věci jinak, než bych je řešila já. Ano, myslím, že tahle role je pro mne protiúkol. Je to ale děvče, které nesmírně touží po lásce. V˙tom se s˙ní nemusím snažit ztotožňovat. Po lásce přece toužíme všichni. A tak Vás srdečně zveme na neuvěřitelnou komedii o manželství a lásce ve světle své doby a podivuhodného myšlení. Andrea Helmichová
Drama lásek tatranských dvojčat Marie a Sabiny
Uh. Hradiště (pas) - Ještě jednou v obnovené premiéře uvedl ve čtvrtek soubor H. O. Základní umělecké školy Uh. Hradiště hru Viliama Klimáčka Marie Sabina. Do útrob sálu klubu Mír nalákal početné obecenstvo.
Dramatický příběh se odehrává v tatranském sanatoriu Jerzy. Dům obývaný tajemnou matkou a dvěma dcerami, Marií a Sabinou, navštěvují nic netušící pánové, potenciální obyvatelé nedalekých hrobů. Do nich jsou kláceni buď zákeřnou chorobou nebo podivnými okolnostmi. "Jiří Wolker je pro nás už jen autorem z čítanek, ale byl to právě on, kdo byl jedním z prvních pacientů tohoto podivného sanatoria," prozrazuje režisérka Hana Nemravová.
Zajímavý hudební střet, umocněný intenzitou světla na pódiu, nenásilně přenáší spád a polohu děje. Romantické nitky, zasazené do dramaticky hustého prostředí nad kosodřevinou, a vliv kohosi tajemného krájí jen postava sviště, odlehčeně zakomponované postavy.
I když toto výborné dílko v podání souboru H. O. jsme viděli naposledy, už 4. března se můžeme těšit na představení nové, které promění prostory klubu Mír v mexickou planinu plnou kaktusů, tequily, vášně, nenávisti a ohnivých kytarových tónů.
Provázela ji touha po kráse
Uh. Ostroh (pas) - Večer plný krásné lidové poezie, písniček, vyprávění a klasické hudby ovládl v pátek 14. ledna prostory zámeckého koncertního sálu.
V komponovaném programu recitovala, vyprávěla, hrála a zpívala členka Divadla na Vinohradech Gabriela Vránová. Bohatý a pestrý život herečky a pedagožky rozprostřela před hrstkou přítomných. Vzpomínkami propletenými poezií vzdala hold převážně svým rodičům a českému velikánu Karlu Čapkovi. Silně citově založená herečka každým svým slovem, jeho intonací a přesně znázorněným gestem nás přenášela z moravské strany hranice na slovenskou a nazpátek. K tomu jí dopomáhala výborná znalost obou řečí. Gabriela Vránová napsala i knihu fejetonů Magický vítr, v nichž hovoří o lidech, kteří ji obdarovali, o přírodě a věcech.
Kouzelnou atmosféru dotvářela dvojice hudebníků, doprovázejících herečku po nejen po naší vlasti. Slovenský klavírista Vladimír Holly a oslavenec Bohumil Smejkal z Brna, bývalý primáš Brněnského rozhlasového orchestru lidových nástrojů. V roce 1973 se stal primariem Janáčkova kvarteta. Právě Janáček, Smetana a lidová slovenská hudba střídaly četbu Čapkových fejetonů. V publiku se objevili i dva významní umělci z našeho regionu. Domácí hudební skladatel Bohuslav Smišovský a básník Miroslav Kapinus ze Strání, jehož tvorbu Gabriela Vránová taktéž přednesla.
Jak se žije v Šumicích
Kostel bude dokončen do letošních hodů v září
Obec ležící při soutoku Rudického potoka (zvaného Ovčírka) a Olšavy se poprvé připomíná v˙druhé polovině 14. století, kdy Šumice držel Hynek z Valdštejna. Šumice stávaly v˙bezprostřední blízkosti hlavní obchodní cesty vedoucí z˙Prahy přes Kunovice a Uherský Brod do Uher. Do začátku 17. století se vytvořila struktura obce, v˙níž byly kromě 110 domů také dva mlýny, krčma a fara. Počátkem 17. století byly Šumice zcela zničeny nájezdy Bočkajovců, kdy byla vypálena v˙červnu 1605 prakticky celá obec. Velkou zkázu také přinesla Šumicím třicetiletá válka, během níž byly Šumice z˙velké části zpustošeny. Obec rovněž často trpěla povodněmi řeky Olšavy. Největší povodeň postihla obec v˙roce 1919, kdy bylo pobořeno 71 domů, 32 stodol a těžce poškozeno bylo dalších 50 domů.
Spousta práce po roce 1989
"V roce 1991 se nám podařilo zlepšit stav elektrické sítě stavbou nové trafostanice. Podstatně jsme vylepšili vzhled středu obce. Opravili jsme budovu pošty a přistavěli jsme bistro. Přístavbou sociálního zařízení ke kulturnímu domu jsme zlepšili možnosti jeho využití," tvrdí starosta Šumic. "V˙letech 1993 - 1995 byl postaven plynovod. Při svépomocných výkopových pracích jsme uspořili značné finanční prostředky, které jsme použili na plynofikaci velkých obecních kotelen s˙vysoce úsporným provozem v˙základní škole, mateřské škole a v˙bytovém domě. V˙základní škole v˙kotelně navíc provozujeme kogenerační jednotku, která nám z˙plynu vyrábí teplo a elektřinu pro vlastní spotřebu. Ročně dosahujeme úspor na provozu kolem 100 000 korun. Dalších úspor jsme dosáhli přestavbou společné kotelny obecního úřadu, kulturního domu a knihovny na spalování nekvalitního dřeva. V˙nástavbě na plochou střechu obecního bytového domu vznikly čtyři moderní byty pro mladé rodiny. Problémy se statikou mateřské školy jsme řešili pomocí mikropilotů a úplnou rekonstrukcí kanalizace objektu. V˙roce 1998 jsme uvedli do provozu kabelovou televizi. Svépomocí jsme přestavěli část budovy obecního úřadu na malé zdravotní středisko. Naši občané mají k˙dispozici každodenní ordinaci praktického lékaře a nově zřízenou výdejnu léků. Připravujeme zřízení zubní ordinace a rozšíření ordinačních hodin dětského lékaře. Na jaře letošního roku jsme k˙velké radosti dětí uvedli do provozu první dětské hřiště a v˙závěru roku novou školní tělocvičnu."
Máme i problémy
"V katastru naší obce se nachází několik svépomocí postavených srubů, ve kterých někteří mladí lidé tráví v˙partách svůj volný čas, popíjejí alkohol, kouří a obávám se, že se zde poprvé mohou setkat i s˙drogami. V˙květnu došlo v˙jednom takovém objektu k˙požáru a jen díky včasnému zásadu hasičů bylo uchráněno 16 mladých životů," říká Ludvík Hovorka. "V obci se rozmáhají krádeže. Ve spoustě případů lidé ani nepovažují za důležité krádež ohlásit a potom se diví, že obec a policie pro nápravu nic nedělá. Chci vzkázat našim občanům, že je skutečně třeba každý jednotlivý případ včas nahlásit na policii."
Prosba rodičům
"Škola se snaží problémy s˙některými dětmi řešit pohovorem s˙rodiči. Bohužel, rodiče většinou nechtějí připustit, že právě jejich (samozřejmě to nejhodnější!) dítě by mohlo narušovat dobré mravy, páchat přestupky či trestnou činnost. Někteří mladiství nemají žádné povinnosti, doma nemusí pomáhat s˙žádnou prací, nevytvořili si vztah k˙práci, lidem, přírodě, ani k˙morálním hodnotám, nemají žádné záliby, jimiž by naplnili volný čas. Nuda a zahálka vedou k˙tomu co, nejen u nás nastává. Bez včasného zásahu, zejména rodičů, vyrůstají problémoví mladí lidé."
Ekologický program
V˙minulosti krajina při scelování pozemků citelně utrpěla. Například zde byly pastviny se staletými dříny a hrušněmi, ty však vzaly za své v˙rámci velkolepého programu zúrodňování. Obecní zastupitelstvo chtělo zlepšit tvář zdejší krajiny k˙lepšímu, proto bylo vysázeno 6,5 ha nového listnatého lesa a již několik let uskutečňuje projekt územního systému ekologické stability krajiny. "Chceme vrátit do krajiny to, co tam dříve bývalo. Celkem jsme vysázeli už 6 ha biokoridorů a biocenter, což představuje přibližně 35 tisíc stromků a keřů," chlubí se starosta Šumic.
Stavba nového kostela
První zpráva o šumickém kostele pochází z˙roku 1526. Kostel Narození Panny Marie stával vždy uprostřed vesnice. "Původní kostel byl v˙havarijním stavu. Dlouho jsme se rozhodovali, zda kostel znovu opravit nebo raději postavit kostel nový. Nakonec pan farář rozhodl postavit kostel zcela nový. V˙současné době je hotova hrubá stavba, začíná se pracovat na vnitřních úpravách. Nejpozději na hodové slavnosti v˙září roku 2000 chceme nový kostel vysvětit. Bude velmi prostorný, zároveň však v˙mnohém bude připomínat stavbu původní." Na stavbu přispívají hlavně místní věřící občané a částečně také obec. Na vysoké úrovni je místní dětská schola, která nedělní a sváteční bohoslužby doprovází nádherným zpěvem.
Sportu se u nás daří
Místní základní škola má velmi dobré výsledky v˙tělesné výchově a sportu, zejména v˙lehké atletice. V˙celorepublikové soutěži atletických družstev škol, letos již počtvrté v˙řadě, zdejší žáci obsadili v˙Poháru Českého rozhlasu v˙kategorii vesnických škol první místo a výkonnostně se mohou v˙mnoha sportovních odvětvích srovnávat se školami městskými a sportovními. Úspěšní jsou i mladí fotbalisté TJ Šumice, k˙dispozici jsou pro širokou veřejnost tři antukové kurty, místní TJ využívá dvě travnatá hřiště. V˙suterénu základní školy je v˙zimním období v˙provozu sauna, kterou využívá základní i mateřská škola a místní občané. "Všechno ovšem vyžaduje ochotné a pro věc zapálené lidi. Máme štěstí, že takové lidi u nás máme."
Škola pro 250 dětí
V Šumicích je škola pro 250 dětí ze Šumic, Rudic, Nezdenic a Záhorovic. Při řešení havarijního stavu krovů nad nejstarší částí školní budovy z˙roku 1898 byl vytvořen velký podkrovní prostor, ve kterém se dnes nachází ateliér výtvarné výchovy. V˙roce 1997 se obec pustila do rozsáhlé generální rekonstrukce školy se záměrem snížit energetickou náročnost celého objektu. Proto byla celá škola důkladně zaizolována. V˙závěru minulého roku proběhlo slavnostní otevření nové, velmi pěkné tělocvičny, která svými rozměry a velmi kvalitní palubovkou umožní zdejším dětem a občanům skvělé sportovní vyžití.
Kultura a volný čas
"Podařilo se nám rozšířit knihovnu a díky paní knihovnici se podařilo probudit zájem dětí a částečně i dospělých o půjčování knih a o zájezdy do Janáčkova divadla v˙Brně. Několika dobrovolníkům se podařilo navázat na tradici dětského národopisného souboru Dřinky. Máme několik spolků - zahrádkáře, hasiče, tělovýchovnou jednotu, červený kříž, myslivecké sdružení, včelaře. Každoročně u nás pořádáme plesy a školní akademie."
Dá se to všechno stihnout?
"Problémem se stala skutečnost, že často bývá rozestavěno více akcí. Snažím se na všechny akce dohlížet sám a vykonávat stavební dozor. Důsledkem pak bývá velká zaneprázdněnost, málo času na běžnou agendu, dlouhá pracovní doba. Zejména moje rodina a hlavně děti se s˙tím obtížně vyrovnávají. To málo volného času, který mi zbývá, se snažím věnovat především svým blízkým. Vybudovali jsme toho v˙obci dost a nejsme ani moc zadlužení. Budeme však nuceni trošku přibrzdit v˙investiční aktivitě a věnovat se i jiným důležitým úkolům, například práci s ˙mládeží. To, co se nám za uplynulá léta v˙Šumicích podařilo, je velkým dílem dáno i dobrou spoluprácí se základní a mateřskou školou, dobrými vztahy a spoluprací v˙obecní řadě a zastupitelstvu a v˙neposlední řadě i zásluhou několika dalších spoluobčanů ochotných udělat pro svou obec něco navíc. Jsem optimista a věřím, že takových lidí bude přibývat," uzavírá rozhovor Ludvík Hovorka.
Text: Jana Hlavačková
Foto: Pavel Paška
Ten dělá to to ten zas tohle
Moje podnikání v chovu ryb se pozvolna vymaňuje z provizorních podmínek
Narozen 17. 11. 1953, vyučen frézařem, se vztahem k˙přírodě. Takový je akvarista Jan FUCHS. "Už od dětství jsem měl zájem o přírodu. Zabýval jsem se entomologií, teraristikou a chovem ptactva. Nakonec zvítězila akvaristika, kterou jsem se intenzivně začal zabývat již od svých patnácti let. Jelikož v˙Uherském Hradišti nebyl žádný obchod zabývající se touto činností, jezdili jsme do Hodonína, Zlína nebo Klubu ROH v˙Uherském Brodě."
Jaké byly Vaše začátky?
"Do r. 1974 jsem akvaristiku provozoval při zaměstnání. Po příchodu ze základní vojenské služby jsem si život představoval poněkud jinak, protože chov rybiček je časově velmi náročný. Moji dvouletou odmlku přežilo v˙akváriu několik rájovců čínských. V˙r. 1977 jsem se oženil a mé představy o životě byly opět odlišné od reality: v˙zaměstnání si vydělám peníze, budu hodně cestovat, věnovat se rodině. Z˙rodinného domku jsem se přestěhoval do bytu v˙panelovém domě, kde jsem postrádal přírodu, kterou jsem byl vždy obklopován. A rájovci se stěhovali se mnou. Zanedlouho ale uhynuli a tak bylo nutno akvárium doplnit novými rybami. Obrátil jsem se na přítele akvaristu, který mi dovezl nové tři druhy ryb v˙domnění, že se chci opět zabývat chovem akvarijních ryb. Zjistil jsem, že se na ryby nevydržím jenom dívat, a zajímal jsem se o jejich rozmnožování. Výsledky se brzy dostavily, a tak bylo nutno přistavit nová akvária. Zanedlouho šatna bytu plnila funkci odchovny akvarijních ryb na sto procent. Po přestěhování do čtyřpokojového bytu byl jeden pokoj vyhrazen na chov akvarijních ryb. Tuto činnost v˙bytě jsem mohl provozovat pouze díky nesmírnému pochopení a toleranci mé manželky Ilony. S˙rozrůstající se rodinou bylo nutno situaci s˙rybami řešit. Měl jsem pouze dvě varianty: zrušit chov nebo je přestěhovat. Zakoupil jsem tedy starší rodinný domek, a to v˙době, kdy jsem byl z˙důvodu nedostatku práce z˙tehdejšího n.p. Let propuštěn. Rozhodl jsem se tedy věnovat akvaristice profesionálně. Začátky byly velmi těžké, neboť jsem se zadlužil koupí domku. Prostory pro chov ryb bylo nutno upravit a co nejrychleji začít s˙chovem ryb. Řekl bych, že jsem začínal doslova "v jámě", zadlužen, a rodina potřebovala samozřejmě z˙něčeho žit. O další půjčce na zvelebení chovatelského zázemí nemohlo být ani řeči, aby nestrádala rodina. Moje podnikání v chovu ryb, zřizování i údržby akvárií se pozvolna dostává z˙provizorních podmínek, které by měly být vyřešeny až koncem tohoto roku."
Podle čeho by měl začátečník zvolit správné akvárium?
"Akvárium je třeba zvolit podle prostoru, který mu chceme nebo můžeme věnovat. Zpravidla se akvária staví do různých výklenků, rohů, ale mohou také působit jako předěl místnosti. Každý, kdo si chce pořídit akvárium, by měl předem zvážit, co od akvária očekává, jestli trvalou dekoraci bytu, či chvilkovou záležitost zájmu jejich dětí. V˙obou případech by mělo být akvárium plně technicky vybaveno: vzduchovací strojek, topítko s˙termostatem, kvalitní osvětlení, teploměr. Mnozí rodiče chybují, když zřizují svým dětem akvárium s˙tím, že "kdo ví, jak dlouho je to bude bavit"; pořídí jen malou nádrž bez nutného vybavení, napustí vodou a vpustí několik rybek. To vede k˙brzkému zklamání a lítosti dětí nad uhynulými rybičkami. Vím, že náklady na zřízení plně vybaveného akvária nejsou malé, ale v˙konečném efektu se rozhodně vyplatí. Pro začínajícího akvaristu může být akvárium zdrojem poznání biologických procesů ve vodním prostředí, postupně se může seznámit s˙mnoha druhy akvarijních ryb, jejich odlišným chováním a nároky na chov. Podle možností volíme raději větší akvárium (100 a více litrů). Větší akvária nevyžadují tolik údržby jako akvária několikalitrová. Dobře osvětlené akvárium, kde rostou rostliny, má obrovskou samočisticí schopnost. I akvárium bez rostlin s˙kvalitní filtrací, (např. obsah vnějšího filtru může být i několikrát větší, než samotné akvárium), však může být neustále čisté a krásné. Akvaristou se nikdo nestane den ze dne. Pro začátek by si měl každý akvarista pořídit dobrou knihu zabývající se základy akvaristiky, popř. se poradit s˙někým, kdo má dlouhodobé zkušenosti s˙chovem akvarijních ryb. Při volbě velikosti akvária budeme brát v˙úvahu místo, které můžeme akváriu věnovat. Podle velikosti nádrže můžeme volit druh chovaných ryb. Při dostatku místa pro volbu akvária, zvláště pokud má sloužit k˙trvalé dekoraci bytu, volil bych nádrže dlouhé i několik metrů, které nelze přehlédnout tzv. jedním pohledem. V˙těchto nádržích můžeme chovat i poměrně velké druhy ryb, nádrže jsou efektivní a velmi působivé.
Dáte nám, začátečníkům, nějaké "desatero"?
"Za prvé - umístění akvária: Akvárium umístíme tak, aby na něj nesvítilo přímé sluneční světlo a aby nebylo vystaveno průvanu. Při umístění akvária na stávající nábytek se přesvědčíme o jeho dostatečné pevnosti. Za druhé - zařízení akvária: Podle typu akvária, pro které se rozhodneme z˙hlediska chovaného druhu ryb, vložíme do akvária propraný písek, dekoraci (např. kameny, kořeny, rostliny). Akvárium napustíme temperovanou vodou (asi 24 oC). Uvedeme do provozu vzduchovací a filtrační systém, zapneme vytápění. Akvárium necháme několik dní bez ryb. Do vody můžeme přilít tzv. biologický startér. Měli bychom znát celkovou tvrdost a pH vody, kterou jsme použili. Tímto se dozvíme, jestli je voda vhodná pro námi vybraný druh ryb. Pokud ještě nemáme zkušenosti s˙chovem ryb, volíme rybky méně náročné. Z˙živorodých jsou to např. mečovky, platy, paví očka; z˙jikernatých např. parmička nádherná, zebřičky, tetry červené apod. Do akvária vpouštíme pouze zdravé ryby! Za třetí - krmení ryb: Rybky můžeme začít krmit až následující den kvalitní potravou, a to v˙množství, které stačí rybky během krátké doby spotřebovat. Krmivo, které rybky nespotřebují do 20 minut, je třeba z nádrže odstranit. Tímto se vyvarujeme znehodnocení vody, která by se mohla stát nebezpečnou pro život rybek. Za čtvrté - osvětlení: Pokud jsou v˙akváriu živé rostliny, akvárium osvětlujeme 12 - 14 hodin denně. Za páté - filtr, vzduchování: Jsou nepřetržitě v˙chodu. Filtr čistíme až při poklesu průtoku, což je známka, že je zanesený. Filtrační náplň pereme ve vlažné vodě, nepoužíváme žádné čisticí a saponátové prostředky. Tím bychom zničili bakterie, které ve filtru účinně pomáhají odbourávat škodlivé látky. Za šesté- obnova vody: Pokud není akvárium přerybněno, není nutno vodu obnovovat často. Doplníme pouze vodu, kterou jsme odsáli při běžné údržbě, maximálně však jednu třetinu. Při čištění akvária pokud možno nevytahujeme rostlinky, neboť častým přesazováním velmi trpí. Při čištění akvária rovněž nevylovujeme ryby. Vše děláme pomalu, bez prudkých pohybů."
A co závěrem vzkážete všem akvaristům?
" Akvaristika se za posledních dvacet let posunula hodně dopředu a stala se doslova koníčkem moderní doby na celém světě. Kdybych stál před otázkou, co živého pořídit do bytu (zvláště panelového), jednoznačně by to bylo na prvním místě akvárium. A to z˙několika důvodů: estetických, zvlhčuje vzduch, je zdrojem poznání biologických procesů, vede k˙ekologickému cítění. Nelíná, nepouští peří a pokud je správně tzv. vyváženo, nesmrdí. Pozorujte svoje akvárium, studujte další literaturu. Možná chvíli potrvá, než vypozorujete, co Vaše akvárium právě potřebuje. Nenechte se však odradit počátečními neúspěchy. Pokud si nebudete vědět rady, volejte bezplatný poradenský servis 0632 / 554 000."
Text: Jana Hlavačková
Foto: Pavel Paška
www.hradiste.cz
Program a aktualizace Stanislav Lopata
hudba@hradiste.cz
Čas zpracování: 0 sekund
