Číslo: 30
27.07.1998
Článků: 60

Titulní
Uherskohradišťsko
Brodský
Kultura
Podnikání
Z
Pro
Humor
Sport

REDAKCE

ARCHIV
minulých čísel
Rok 1996
Rok 1997
Rok 1998
Rok 1999
Rok 2000
DOBRÝ DEN SLOVÁCKO


Výstava výtvarného umění 18. a 19. století
Mikulovské výtvarné sympozium zahájeno
Vizovické Trnkobraní - soutěž pro všechny
Festival Attack of fire již po jedenácté
Jarek Filgas vydal již své třetí cédéčko s názvem Buď jen má
Babyloon pokřtil Rajského hada
Jak se žije ... na hranici




Výstava výtvarného umění 18. a 19. století
Strážnice (Mac ) - V Ústavu lidové kultury ve Strážnici byla připravena výstava, v níž představuje část svého bohatého sbírkového fondu Muzeum města Brna.
Výstava obrazů a plastik ze sbírkového fondu starého umění částečně navazuje na novou stálou expozici muzea, která byla zpřístupněna v prostorách východního křídla brněnského hradu Špilberk. Pro strážnický zámek sestavili kolekci složenou převážně z portrétů vzhledem k tomu, že tento žánr je v muzejní sbírce nejvíce zastoupen. V chronologickém řazení jsou představeny obrazy brněnských a moravských malířů, ale také obrazy, které vznikly v dílně cizího autora přímo pro Brno. Jsou to například díla italského malíře Simone Gionima,, který pro brněnskou radnici vytvořil portréty císaře Josefa I. a Karla VI. Zaměření výstavy bylo specifikováno na brněnskou oblast, proto převažují práce brněnských autorů (František Vavřinec Korompay, Josef Ignác Weidkich), nebo práce zatím blíže neurčených moravských malířů z období baroka. Nejpočetněji jsou zastoupeni malíři 19. století, kteří se v Brně věnovali portrétní malbě.
Portréty jsou doplněny krajinomalbou, která není omezena pouze na brněnské autory, ale pro konfrontaci jsou zastoupena i díla autorů, s jejich jmény bylo možné se setkávat od poloviny 19. století na aukcích. Ze sochařů je zastoupen Ondřej Schweigl, který pracoval nejen pro Brno, ale pro celou Moravu. Na výstavě je jeho tvorba prezentována dřevěnými plastikami, které byly součástí výzdoby oltářů brněnského kostela sv. Jakuba. Při regotizaci kostela v 19. století byly barokní sochy z oltářů odstraněny a předány do nynějšího Muzea v Brně. Doplňkem výstavy, která potrvá do 31. října, je obsáhlý katalog obsahující celostránkové reprodukce všech šedesáti vystavených obrazů a plastik.







Mikulovské výtvarné sympozium zahájeno
Milotice (Mac ) - V sobotu 18. července byl v Mikulově zahájen již pátý ročník Mikulovského výtvarného sympozia dílna. Letošní sympozium poctili svou návštěvou malíři - Stanislav Diviš, Petr Jareš, Antonín Střížek, Laco Teren, sochaři Jaromíra Němcová a František Skála. Jako host fotograf Tono Stano, grafik Aleš Najbrt a malířka Alena Beldová. Oficiální zahájení sympozia provázela hudba mikulovské hudební skupiny M-JAZZYK. Večer koncertovaly skupiny Precedens a Krásné nové stroje. Letošní pátý ročník potrvá do 22. srpna.







Vizovické Trnkobraní - soutěž pro všechny
Uh. Hradiště (Mac) - Dnes je pro vás připravena první část soutěže o volňásky na Vizovické Trnkobraní. Popřemýšlejte a své odpovědi nám zasílejte na adresu redakce do 7.srpna. 

	1. Kolikátý ročník Vizovického Trnkobraní se koná letos?

	a) 33. ročník
	b) 31. ročník
	c) 30. ročník


	2. Ve kterém roce se poprvé konalo Vizovické Trnkobraní?

	a) 1965
	b) 1967
	c) 1968


	3. Kde se Vizovice nalézají?

	a) v polovině cesty mezi Zlínem a Vsetínem
	b) mezi Zábřehem a Českou Třebovou
	c) poblíž Žatce


	4. Který ze známých herců pochází ze Zlína?

	a) Pavel Zedníček
	b) Radoslav Brzobohatý
	c) Bolek Polívka


	5. Vizovice se proslavily výrobou jednoho tradičního nápoje. Je to:

	a) whisky
	b) tequilla
	c) slivovice







Festival Attack of fire již po jedenácté
Uh. Ostroh (Mac) - Stejné důvody, které vedly k přestěhování Strážnického folku, potkaly letos i neméně prestižní stylově odlišný festival Attack of fire, jehož dosavadním působištěm byl Bzenec. Letos se tato zaběhlá akce přesunula do Uherského Ostrohu. Jako každá nová akce, tak i letošní přestěhování festivalu vzbuzuje v místních lidech jistou nedůvěru, ale pořadatelé věří, že obavy jsou zcela zbytečné. Festival je nejstarší fungující akcí svého druhu v republice. Celkem se přihlásilo devadesát kapel, z nichž bylo velmi pečlivě vybráno devatenáct účinkujících. Hvězdou večera bude bezesporu nová holandská deat metalová kapela Houwitser, která je utvořena ze členů Sinister a Judgement day.
V průběhu dvou dnů se dále představí Krabathor, Darkside, Depresion, Jolly Joker, Kurtizány z 25. avenue, Editor, Locomotice, Flood, Dark, Tortharry, The flies, Fleshless, Lemmy Family, Ferat, Mechanický pomeranč, Scabbard, Stagnant, Pandemia. Kolují zprávy, že Kurtizány z 25. avenue nechtějí jezdit na festivaly. Není tomu tak. Letos vzniklo mnoho festivalů, ale málokterý je kvalitně uspořádán. Skupina odmítá působit na neznámých akcích. Z tohoto důvodu odvolala již více jak deset koncertů. Ti, kteří jste se s tímto již setkali, věřtě, že na Attack of fire Kurtizány i výše jmenované kapely vystoupí.
Již jedenáctý ročník festivalu hard a heavy kapel se uskuteční ve dnech
7. - 8.7. 98 ve střeleckém areálů v Uh. Ostrohu.
Prvních sto platících návštěvníků festivalu získá kupón na 50% slevu trika Attack of fire.

Soutěž!
Chcete získat vstup zdarma a k tomu ještě triko Attack of fire? Zkuste odpovědět na naše otázky:
1. Co znamená v českém překladu Attack of fire?
2. Ve kterém roce se uskutečnil úplně první ročník tohoto festivalu?
3. Oba pořadatelé jsou členy jedné kapely, která se na letošním festivalu také představí. Jaký je její název?
Odpovědi zasílejte na adresu redakce.







Jarek Filgas vydal již své třetí cédéčko s názvem Buď jen má

Slovácko (Mac) - Po velmi úspěšných prvních dvou albech s názvy Giogollo a Ženský rády maj... nahrála osobnost české scény pop-music Jarek Filgas novou desku. Během tří květnových týdnů se v bzeneckém studiu SHAARK podařilo vytvořit dílo, na kterém je deset nových skladeb z dílny J. Filgase a jeho bandu s názvem Buď jen má. Na krátké povídání o novém cédéčku jsme si pozvali Jarka Filgase osobně.

Proč název Buď jen má, je to určeno konkrétně nějaké ženě?
Deska je určena především všem holkám. Je to vlastně pokračování mých první dvou desek s názvy Gigollo a Ženský rády maj... Také název třetího alba musí mít nějakou spojitost se ženskýma.

V 96 jsi vydal desku, v minulém roce jsi natočil druhou desku a tento rok je na světě deska třetí? Není to příliš náročné?
Já jsem si na tohle zvykl už u Argemy, u ní se desky vydávaly také každý rok. Každopádně, když jsem odcházel na sólovku, tak jsem si říkal, že chci udělat za první tři roky tři desky. To se mi splnilo a já si chtěl udělat menší pauzu. Vydavatelství ale přišlo s návrhem udělat první Best, tzn. výběr písniček za celou dobu mé hudební dráhy. Když to všechno dopadne dobře, tak na jaře příštího roku by měla být na trhu nová deska těch nejlepších hitů.

Můžeš nám v krátkosti nové album představit?
Na albu je deset písní, z toho čtyři ploužáky a šest takových pohodovek. Je tam trochu bigbítu, trochu reggae... Myslím , že na této desce má každý šanci najít si to své.

Kdo je autorem textů a hudby?
Tak z velké většiny jsem to já. Na prvních dvou byly všechny písničky moje. Tak jsem se rozhodl dát také trochu prostoru klávesákovi Adamu Titzovi. Jedna skladba je půjčená od americké skupiny.

Jak to vypadá se křty?
Do dnešního dne bylo asi sedm křtů. A samozřejmě jich bude ještě několik. Nejbližší křest na Uherskohradišťsku bude 14. srpna v Bzenci na pouti. Jsou naplánovány také větší křty, spíše v severních a západních Čechách, na které mám pozvané hosty známějších jmen, jako je Luděk Sobota, Ivan Mládek, Jiří Wimmer, Jiří Krampol, kteří mě mohou vzít k sobě do svých televizních pořadů.

V Bzenci se můžeme těšit na koho?
V Bzenci bude jedna výborná pardubická skupina Ultra Blue.

Je to tvá třetí deska. Říká se to třetice všeho dobrého, co od ní očekáváš?
No, musím říct, že jsem s ní nejvíce spokojený ze všech desek. To sice říká úplně každý, ale je to logická věc, protože člověk se stále vyvíjí. Myslím, že při poslechu této desky posluchači zjistí, proč jsem odešel od Argemy, a co jsem chtěl dělat za muziku. Na této desce to dávám najevo úplně nejvíc.

Je v plánu nějaký videoklip?
Ano, ten budeme točit v těchto dnech v Itálii na písničku Letní reggae.

Proč zrovna tuto písničku?
Přesně 1. července vydavatelství Vaško Music Praha uvedlo na hudební trh mé nové CD. Je léto a písnička Letní reggae je vyloženě letní píseň. Samozřejmě je v plánu i druhý videoklip, který by se měl točit vzápětí, snad začátkem září. Ten bude zřejmě na písničku Tak nebreč.

Co dál?
Snad si dám nějakou menší pauzu. Pracovat ale na dalších písničkách budu stále dál. Teď se budu spíše zaměřovat na živé vystupování po celé České republice. Kromě toho bych se měl v průběhu léta představit při rozhovorech ve většině českých rádií.

Bude možné vidět videoklip v televizi?
Konečně se nám ho snad podaří dostat do Esa. Věřím, že vydavatelství zapracuje a videoklip se dostane i do České televize.

Děkuji za rozhovor.







Babyloon pokřtil Rajského hada
Slovácko (Mac) - Svůj úvodní maxisingl s názvem Rajskej had pokřtila moravská rocková kapela Babyloon hned třikrát. První křest proběhl v K Klubu v Kunovicích, druhý se konal ve Bzenci přímo v živém vystoupení. Jako kmotr se bzeneckého křtu ujal Bobr, hostem byl Fany Michalík. Třetí křest proběhl za přítomnosti televize v Říčanech u Brna na velké sportovně-kulturní akci. Přítomni zde byli také členové divadelního souboru Bolka Polívky.
Skupina Babyloon je složena ze zkušených muzikantů, kteří se odpoutali od klasické tancovačkové scény. Za svůj styl považují rockovou kytarovou muziky postavenou na úderné rytmice, melodických kytarách a vypjatých vokálech.
Na albu najdeme čtyři písně. Pomalou baladu Srdce spálený, bigbítovou věc Jsem tady sám, Boogie a Rajskej had. Autorství si mezi sebe rozdělili Fany Michalík, Hana Sorrosová, Tomáš Janyška a členové kapely. Cédéčko bylo natočeno a smícháno ve Studiu Shaark v Bzenci v dubnu tohoto roku. O mastering se postarali v ADK Praha. V rámci propagace nového maxisinglu jsou k dostání plakáty a pohlednice skupiny. Pozadí je tak trochu zvláštní. Pro ty, kteří to nepoznali uvádím, že se jedná o dívčí klín, upřesnil kapelník skupiny Martin Motýl.
Jelikož je CD vydáno v omezeném množství, je k dostání přímo v kapele nebo v regionálních rádiích (Hit Radio Publikum, AZ Radio atd.)
Co má kapela dál v plánu, nám objasnil Martin: Na konec prázdnin nebo začátek září plánujeme natočení druhého maxisinglu. Na jaře příštího roku bychom chtěli vydat větší desku. Prozatím se budeme prezentovat na živých vystoupeních.

Dá se říct, že už máte nejhorší za sebou?
Mám pocit, že ano. Bylo vůbec těžké se rozhodnout, zda opustit naše bývalé kapely a založit si vlastní. Nakonec jsme se rozhodli a nová kapela je již na světě i s maxisinglem.

Jaký je kolektiv v kapele?
Jako muzikanti se známe již několik let. Možnost hrát spolu v nové kaple se objevila před několika lety. Ponorková nemoc se zatím neobjevuje a snad ani neobjeví. Když se bude kapele dařit, když bude v tahu a bude mít úspěch tak si myslím, že i mi budeme v pohodě. Všichni máme nějaké zkušenosti, takže víme co může přijít, víme jak se chovat jak se vyhnout zbytečným problémům. Všechno ale ukáže čas.

Je těžké se prosadit na naší hudební scéně?
Ano, hlavně pro začínající neznámou kapelu. Je velmi složité dostat se do rádií a televize. V současné době je kapel strašně moc. A když každá chce být co nejvíce a nejlépe prezentována, tak je to velký problém. Hledáme způsoby jak se lidem ukázat, jak jim zůstat v podvědomí. Musím, říct, že konkurence je obrovská.

Budeme mít šanci vás vidět v televizi?
Určitě bychom se měli objevit v nějakých zprávách nebo v šotech, například ve vysílání Emurfilmu. Chtěli bychom pozvat také televizi na nějaké naše vystoupení. Momentálně jednáme se Slávkem Bourou o vystoupení v pořadu Rande.

Ty a Pepíno jste opustili Argemu, jak v současné době vycházíte s jejími členy?
Problémy nemáme mezi sebou vůbec žádné. Rozešli jsme se naprosto korektně a v dobrém. Oni nám přejí, aby nám vyšli naše sny a my přejeme zase jim jen to dobré. Je to v pohodě.

Chcete vyhrát?
Pro ty z vás, kteří si pozorně přečetli článek, nebude problém odpovědět na naše otázky a získat tak nový maxisingl Rajskej had. Otázky budou rozděleny do dvou kol a bude jich celkem šest.
1. Napiště složení kapely?
2. Co je na pozadí plakátů a pohlednic?
3. Kolik proběhlo křtů a kde?
Správné odpovědi zasílejte na adresu redakce.







Jak se žije ... na hranici
Po rozdělení republiky došlo v roce 1993 k zabezpečení ostrahy státní hranice se Slovenskem. Za tímto účelem jsou zřízena tři oddělení pohraniční policie, a to ve Starém Hrozenkově, Březové a Strání. Na těchto pracovištích pracuje 55 pohraničníků a zabezpečují úsek dlouhý 35 km. Samotná hranice probíhá většinou velmi těžkým terénem, který je hlavně v zimě téměř neschůdný. O tom, že tato hranice je prostupná, se dozvídáme téměř denně ze zpráv, které nám neustále přinášejí počty běženců. Vždyť jenom za loňský rok jich na tomto úseku bylo 1280 a je předpoklad, že v letošním roce tento počet bude opět překročen. Běženci jsou v současné době většinou z Kosova, prchají před válkou, ale část jich je z mnohdy i exotických zemí, jako je např. Čína. Běženci jdou přes hranici bez jakýchkoliv dokladů a jejich evidence je pak ztížena tím, že nelze jejich totožnost ověřit. Mnozí z nich, kteří jsou na hranici zadrženi a vráceni zpět na Slovensko, se pak vracejí.
Někteří to zkoušejí tak dlouho, až se jim přechod podaří a dostanou se dál do vnitrozemí a odtud se pokoušejí o přechod do Německa.
Pro místní obyvatele, dlouhá desetiletí žijící v poklidu nádherné kopaničářské přírody, tak vyvstal nový problém. Mohlo by se zdát, že nastal problém ohrožení obyvatel uprchlíky. Sami pohraničníci ale přiznávají, že s uprchlíky jako takovými problémy nejsou, neboť ti se spíš snaží ukrýt a být nenápadnými. Rozhodně nedošlo k žádnému napadení civilního obyvatelstva. Problém je spíš v osobách převaděčů. Mnohdy se jedná o kriminálníky, kteří neváhají použít zbraň. Už nejednou došlo na hranicích k přestřelce. Bandy či jednotlivci z řad převaděčů jsou většinou ozbrojeni, mají vybavení, mnohdy zřejmě lepší než samotná policie, znají perfektně terén. Je problémem je chytit, neboť převaděč je vždy dobře krytý a pokud možno, neriskuje.
Podařilo se mi strávit jednu noční směnu na hranici. Moje představy o práci pohraničníků vzaly už po prvních hodinách služby za své. Nemyslím, že by se přede mnou vytahovali. Podle jejich slov služba probíhala naopak velice klidně. Neumím si tudíž pořádně představit, co to znamená, když neprobíhá klidně. Přiznám se, že jsem se i bála. A nejen o sebe. A to nejsem žádný strašpytel. Ale nevím, jestli bych měla tolik odvahy vběhnout několikrát za noc do prostor, kde se mohl kdokoliv ukrývat. Nepřipadá mi normální, že policista mnohokrát za noc riskuje. Ale asi to k tomuto povolání patří.
Nicméně mám dojem, že služba na hranicích a služba policisty ve městě je podstatně rozlišná. Kdyby nic jiného, tak jenom ve fyzickém výkonu, který musí pohraničníci podat. Za tuto noc jsme najezdili 136 km. Mnohdy nachodí sami pohraničníci kilometry ve tmě, blátě, sněhu. I to je prý normální. Člověk si zvykne na jakékoliv riziko. Nechci, aby to vyznělo, že jsou to hrdinové, kteří denně nasazují svůj život. I když je to možná pravda. Nevím, jaké jsou jejich mzdy. Nevím, zda se jim nevyplatí s převaděči spolupracovat. Najdou se určitě i takoví. Ale nevěřím, že je jich moc. Podle toho, jak jsem je mohla za tu jednu noc sledovat, připadalo mně, že jsou to ti správní chlapi na správném místě. Možná je moc idealizuji. Ale opravdu to byl můj dojem.
Ale pojďme se podívat, jak vlastně taková služba vypadá. Trasa a průběh služby se denně mění. Na noční jdou vždy dva. K dispozici mají služební Volkswagen, vysílačky, dalekohled a běžné vybavení policisty. O neprůstřelných vestách či vybavení, jako je termovize nebo kvalitní auta, si mohou zatím nechat jen zdát.
19.00 - nástup do služby. Oba kluci se oblékají do černé uniformy, obouvají kanady, připravují baterie, vysílačky. S těmi jsou mnohdy problémy. Kanady je do mokra zapotřebí pořádně namazat indulonou, aby nenasákly vodou. Vypadá to, že dnešní noc bude jasná, blíží se úplněk, doufejme, že nebude pršet, což se děje několikrát za den. Naposledy pršelo před půlhodinou. Ze slovenské strany hor se klene nádherná česko-slovenská duha.
20.00 - odjezd ze základny. Vybavení včetně nějakého jídla a pití ssebou, protože zpět se vrátíme až uprostřed noci. Už krátce po výjezdu přichází první hlášení o ukradeném autě s dítětem. Další hláška upozorňuje na nebezpečného zločince v BMW, který je ozbrojen. Zajíždíme do chatové oblasti v Březové a Lopeníku, kde si kluci prohlédnou přítomná vozidla. Na jedné z chat je připevněn velký prapor se znakem Sovětského svazu. Recesisti se vyskytují i mezi chataři. Údajně je to chata jednoho z podniků v Uherském Brodě. S přibývajícím večerem je zapotřebí si všímat hlavně malých dodávek, které nejčastěji běžence převážejí.
Mezitím přichází odvolání na ukradené auto s dítětem, jednalo se snad o nedorozumění mezi rodiči. Vracíme se zpět, protože další hlášení upozorňuje na podezřelý pohyb v oblasti vodojemu nad obcí. Polní cestou vyjíždíme až k vodojemu. Tady dochází k první akci tohoto večera. Po vizuální kontrole terénu oba s vysílačkami vybíhají do podezřelého terénu. Velký remíz by opravdu mohl ukrývat běžence. A zřejmě se tak nejednou stalo. Po prošetření se oba vracejí do auta a spojují se operačním důstojníkem, který je naviguje o sto metrů níž. Osoby jsou totiž pozorovány přímo ze stanice. Nové určení polohy. Znamená to otočit auto v místě, kde je to téměř nemožné a vrátit se. Jeden z nich opět vybíhá ven.
Po další půlhodině hledání se ony osoby objevují. Téměř v šeru se vynoří tři postavy. Jedná se ale o místní občany, kteří se vracejí z hub. Akce končí. Auto sjíždí do vsi a vrací se na stanici. Tady je zapotřebí se znovu převléct a přezout, protože při běhání v mokrém blátivém terénu došlo k promáčení oděvů i bot. Po krátké zastávce znovu vyjíždíme.
22.00 - Po kontrole podezřelých stezek dojde také ke kontrole odstaveného osamoceného auta. Dotazem na operačního důstojníka je zjištěno, že patří místnímu občanu. Když se k němu vracíme za dvě hodiny, auto už tam není. Zastavujeme před Bystřicí pod Lopeníkem, oba dva si navlékají oranžové vesty s nápisem Policie a začnou provádět silniční kontrolu. Už u prvního zastavovaného auta mám dojem, že řidič hodlá ujet. Nakonec si to zřejmě rozmyslel a prudce zastavuje. Několik zastavených aut je zkontrolováno, jedno z podezřelých i přes evidenci motorových vozidel. Zastavují řidiče, který nemá v pořádku technický průkaz. Dostává blokovou pokutu 500 korun.
V tom si jeden z policistů všiml, že auto, které bylo rozjeté směrem k nám, prudce brzdí, otáčí se a ujíždí zpět. Vypadá to, že řidič netouží po setkání s policií. Okamžitě nasedáme a ujíždíme za ním. Auto mizí v uličkách Bystřice. Naštěstí náš řidič je místní a dobře se tu vyzná. Divoká honička však pro nás končí zklamáním. Náskok byl bohužel natolik velký, že se nám auto nepodařilo objevit. Odjíždíme zpět na stanoviště, bereme druhého policistu a jedeme k další kontrole.
23.00 - Projíždíme další podezřelá místa, kontrolujeme lesní cesty. Pod Lopatou zastavujeme malou skupinku mužů, kteří nám hned hlásí, že jsou tady na chatě. Podle rozjařeného vzhledu je jasné, že snad něco oslavují. Jedeme dál. Všímáme si hlavně odstavených aut. Celá oblast je už v tuto dobu liduprázdná. Kontrolujeme prázdné autobusové zastávky a sjíždíme do lesa. Tady odstavujeme auto. Bereme si věci ssebou, protože příští dvě hodiny strávíme v lese. Scházíme lesní blátivou cestou do rokle blízko k hranici. Postupujeme velmi opatrně, po pár krocích následuje obhlídka terénu. Přestože je jasná noc, v lese je tma. Oba dva cestu znají dobře, takže vědí, kde je která kaluž plná vody. Já bych do ní určitě vletěla. Po čtvrthodině chůze přicházíme na místo. Před námi se objevuje stráň, přes kterou se vine stezka. Oblíbené místo převaděčů. Zatímco jsme tady, dalších několik podobných stezek je ale volných. Opatrně usedáme na zem.
Další hodinu mluvíme jen šeptem, žádná cigareta, žádná baterka. V nočním tichu doslova řve pták, jeho skřehotavý zvuk protíná zvuk jak siréna. Dalším pravidelným zvukem jsou kapky, které padají ze stromů. Celou louku máme jak na dlani. Díky infráku máme louku jako osvětlenou. Každý pohyb by byl okamžitě zaregistrován. Pomalu se snáší mlha. V půl jedné už nemá cenu zůstat na místě, protože není nic vidět. Zvedáme se a vracíme. Mám dojem, že za každým stromem je někdo schovaný. Dokonce slyším i kroky. Ale to jenom fantazie pracuje na plné obrátky. Opravdově se mně uleví až v autě. Když se zeptám, co bychom dělali, kdyby se opravdu vynořila skupina běženců, odpovědí mi oba jedním dechem: No co, pochytali bysme je. Jak, to si radši ani nepředstavuju. Vracíme se na stanici.
1.00 - Horká káva, jídlo. Přestávka. První dojmy, které sděluji, s nimi moc nehnou. Pro ně je to běžné. Možná to vidím já příliš dramaticky. Po přestávce nasedáme do auta a jedeme dál. Druhá půlka noci prý už bude klidnější. Opět objíždíme podezřelá místa, kde by se mohli běženci schovávat nebo čekat na transport. Přejíždíme jeden z mostků. Podezřelé značky, které tam předtím nebyly, donutí okamžitě posádku reagovat. Prudce brzdíme, oba dva vytahují baterky a pistole a jdou prozkoumávat celé okolí mostku. Sedím v autě a jen přemýšlím, co bych udělalala, kdyby se u auta objevil někdo cizí. Za čtvrt hodiny se oba vracejí a jedeme dál. Převaděči si totiž nechávají na silnicích značky a podle toho, pokud je pohraničník opravdu znalý terénu a všímavý, lze zjistit, kde dojde k naložení osob. Směji se jim, že jsou víc než policisté stopaři. Ale je fakt, že dokáží z terénu vyčíst hodně. To, co laik vůbec nevidí, umějí oni dešifrovat.
Objíždíme znovu trasu, kterou už jsme dnes projeli. Pořád nic. Vypadá to, že dnešní noc bude opravdu klidná.
3.00 - Protože je na vrcholcích mlha, přijíždíme k místu, kde si převaděči dovolí v tomto počasí převádět. Zajíždíme autem do křoví a čekáme. Pomalu začíná svítat. Jsem pořád v takovém napětí, že nemám ani chuť na jídlo, ani pomyšlení na spánek. Okolí se s přibývajícím světlem hodně mění. Víc než hodinu tady čekáme, přijíždí první ranní autobus. Také my měníme stanoviště. Ještě jsem nebyla přímo na hranici, tak mě vyvážejí na Kykulu. Tady vidím, jak vypadá hraniční kámen, co to samotná hranice vlastně je. Mlha se trhá, je vidět na stezku, kterou jsme předtím v noci pozorovali. Krajina působí velmi opuštěně až hororově.
Po podrobném výkladu se vracíme. Riskujeme jízdu padesátimetrovým úvozem. Nepovedlo se. Auto se zapíchlo do břehu, nejde ani tam, ani zpět. Pomoct nám nemá kdo. Je půl šesté ráno, chladno, mlhavo. Hledáme nějaké desky, kameny, větve, abychom mohli podložit kola. Mám výčitky, že je to kvůli mně. Po třičtvrtěhodinové námaze se nám podaří odjet. Není to prý poprvé ani naposledy, smějí se oba dva. Poslední ranní kotrola. Na zpáteční cestě prověřujeme opět staré známé záchytné body. Po návratu na stanici, což je v půl sedmé ráno, se loučím a odjíždím zpět do Uherského Hradiště. Začíná pršet, na vrcholcích se pořád válí mlha, je pošmourno. Jen co se dostávám za Uherský Brod, objevuje se slunce. V Hradišti si připadám jako v jiném světě. Teplo, slunečno. O čtyřicet kilometrů se právě střídá služba. Normální den začíná.
Jindra Váverková
P.S. Chtěla bych poděkovat majoru Kubánikovi, který mi umožnil strávit tuto službu, a policistům, kteří měli se mnou trpělivost.







www.hradiste.cz
Program a aktualizace Stanislav Lopata
hudba@hradiste.cz
Čas zpracování: 0 sekund