Číslo: 33
18.08.1997
Článků: 39
REDAKCE
ARCHIV
minulých čísel
Rok 1996
Rok 1997
Rok 1998
Rok 1999
Rok 2000
| 
 
S Jiřím Dědečkem o stěhování, muzice a Hradišti
Na závěrečný víkend zavítal do Jihlavy na Letní filmovou školu také hudebník a překladatel Jiří Dědeček, dlouholetá polovina známého tandemu Burian & Dědeček.
Patříte mezi stálé návštěvníky LFŠ. Jak jste se vyrovnal se stěhováním z Hradiště na Vysočinu?
Když jsem se dozvěděl, jak dopadlo Hradiště, tak jsem samozřejmě váhal. Dokonce jsme si s Terezou (manželkou a překladatelkou) říkali, že ani nepojedeme, přestože Jihlavu máme svým způsobem rádi a máme nedaleko odsud u Telče chalupu. Hradiště je Hradiště, to tady říká každý. Je třeba, aby se chodilo po rovině, nebyly žádné kopečky, jenom od Lisu dolů, aby bylo horko a koupaliště ve městě. Já jsem se do Hradiště strašně těšil a je mi to moc líto, že to takhle dopadlo. Pro mě je to vždycky nejkrásnější dovolená se vším všudy - trošku pracuju, chodím do kina, vidím kamarády, chodím do hospody a koupat se. Co víc si člověk může přát...
Do Hradiště byste asi přijel dřív...
Snažil bych se, i když by se to asi o moc nepovedlo. My se teď v Praze stěhujeme a já jsem tam z ryze praktických důvodů musel zůstat. Teď je víkend a nepracuje se, takže jsem tady.
Čeká vás na LFŠ nějaká práce?
Ne, chudák moje žena to oddřela všechno za mě. Měli jsme to rozvrženo, že každý budeme překládat čtyři filmy (každý z nich dvakrát), takže nakonec tlumočila šestnáct filmů a nic dalšího neviděla. Ve zdejším knihkupectví U Sovy prodávají vaši desku Kouzlo noční samoty... To je čerstvá novinka, kterou teprve čeká křest. 1. října to v Semaforu poleje šampaňským Jiří Suchý. Právě jsem dotočil další desku, která je připravena k vydání. Na tu jsem přeložil francouzské šansony mého oblíbence George Brassense, sám si je zpívám a se mnou je hraje Vašek Veselý. Obě tyto desky jsou studiové. Potom jsem natočil se svým přítelem režisérem Zdeňkem Tycem v ostravském studiu České televize dva díly pořadu, který se jmenuje Cizí slovo Poezie a měl by být vysílán od vánoc pravidelně jednou za dva týdny.
Neprozradíte víc?
Technicky vzato půjde o poetické klipy. Recitace a obraz. Já si to vybírám, recituji a také o tom diskutuji.
Máte za sebou dvě studiové desky. Znamená to, že po republice a na živo už se objevovat nebudete?
Ne, já se ježdění vůbec nebráním a ani mě to neunavuje. Když mně nebo na agenturu pořadatelé zavolají a pozvou mě, tak přijedu. Ale jen cestovné dnes stojí hrozné peníze a já ve svém věku a se svými závazky jezdit zadarmo nebo za svačinu, jako jsme to dělávali, když jsme byli svobodný klucí.
Jste také autorem nezhudebňovaných textů. Kam jako novinář momentálně přispíváte?
Každý týden píšu fejetony do Internetových novin, občas do Lidových novin, překládám pro Světlanu Nálepkovou světové hity o lásce a dělám spoustu dalších věcí. Připravuju také další desku - tentokrát bigbít.
V jaké sestavě předstupujete před publikum?
Někdy sám a někdy se mnou jezdí Vašek Veselý, který mě doprovází na všechny druhy kytar a na tahací harmoniku. Záleží jenom na penězích, jestli pořadatel zaplatí dalšího člověka nebo ne.
Asi jen málokdo v naší malé zemi se vyhnul záplavám, vlastně proto se spolu bavíme v Jihlavě. Jak jste se zapojil vy?
V době nejprudších záplav jsem jel hrát do Štramberka na Novojičínsko a projížděl Olomoucí. Jako většina dalších jsem zastavil a dal místním lidem nějakou vodu a konzervy. Benefiční koncert by v mém případě představoval pustý výsměch postiženým, protože na mě přijde tak třicet, čtyřicet lidí. Asi si koupím státní dluhopisy, když všichni tvrdí, že je to tak inteligentní...
Ivo Vojtík
|
|
Pěvecký sbor SVATOPLUK přijímá nové členy
Vyvrcholením rozsáhlé činnosti sboru SVATOPLUK v uplynulé sezoně byl velmi úspěšný desetidenní koncertní zájezd do Anglie a Spolkové republiky Německo. V nové sezoně chce sbor SVATOPLUK rozšířit svou členskou základnu pro studium větších sborových skladeb. Zveme proto a rádi uvítáme ve svých řadách všechny, kdož rádi zpívají a chtějí si aktivně odpočinout v záslužné umělecké činnosti.
Chystáme se nastudovat nádherné REQUIEM francouzského skladatele Maurice Duruflého s varhanním, případně i s orchestrálním doprovodem. Provedeme je ve farním chrámu v Uherském Hradišti v květnu 1998 spolu s The Royal Free Singers Windsor, s anglickým sborem, který byl naším hostitelem v Anglii v roce 1997.
Již potřetí je sbor SVATOPLUK zván na festival do Savojska ve Francii v červenci 1998. Do rámce festivalu zařadil festivalový výbor #Týden české hudby, v němž by měly zaznít české vokální skladby s doprovodem orchestru - A. Dvořák TE DEUM a ŽALM 149.
V sobotu 1. listopadu 1997 se bude konat ve farním kostele v Uh. Hradišti již tradiční koncert #K uctění památky zesnulých. Sbor SVATOPLUK zazpívá s doprovodem brněnského varhaníka Zd. Špatky dílo P. Ebena Missa Adventus et Quadragesimae a G. Faurého Requiem. Dvě sólové varhanní skladby přednese vynikající brněnská varhanice Věra Heřmanová.
V neděli 2. listopadu odjíždí SVATOPLUK do Prahy, kde v kostele sv. Šimona a Judy bude zpívat G. Faurého Requiem s Pražským studentským orchestrem a s dirigentem Stanislavem Vavřínkem, rodákem z Hluku.
Koncem listopadu bude mít SVATOPLUK dva koncerty ve švýcarských městech - ve Winterthuru a Seuzachu, kam nás zve mužský sbor ze Seuzachu, který byl naším hostem v září 1996.
I pro tyto bohaté plány sboru SVATOPLUK, noví členové, nemějte obavy a přijďte mezi nás. V našem sboru najdete přátelskou atmosféru, dobré kamarády i radost ze zpívání. Zkoušky se konají každé pondělí od 18.30 hod do 21.15 hodin (začínáme již 25.8.1997) v budově Základní umělecké školy na Mariánském náměstí.
Karel Dýnka, sbormistr |
|
Rozhovor týdne: Mojmír Maděrič
Herec, muzikant a Pražák se srdcem Moraváka
Mojmír Maděrič se narodil 7. srpna 1955 v Polešovicích jako páté dítě v rodině. Již v dětství se celá rodina přestěhovala do Uherského Hradiště, kde vystudoval gymnázium a pak Janáčkovu akademiii múzických umění v Brně, obor herectví (s příhledem na muzikál - pozn. Mojmíra Maděriče).
Jak se kluk z vesnice dostane k herectví?
V osmičce či devítce mě učil výborný člověk, se kterým si už dneska tykám, a to je Zdeněk Pilát. Tak trochu jsme s divadlem koketovali už v té době, no a z debat o tom, kam se vrhnout po základní škole, nám vyšlo to, že zkusit se to musí, a tak na gympl jsem už šel s tímto záměrem. Tady jsme pak dělávali takzvané hrátky, a ty jsem moderoval. A abych měl taky divadelní praxi, tak jsem nějakou dobu hrál ve spolku Čapek. Možná také díky tomu se mi přijetí podařilo hned napoprvé.
Které spolužáky na JAMU jste měl nejradši?
Je to jednoznačně Olda Navrátil. Ten byl o dva ročníky výš než já, my jsme jako ročník nebyli moc silní, ale hrávali jsme se staršími ve školním divadle. S ním vlastně kamarádím nejvíc dodnes.
A co spolužačky?
No my jsme jich ani moc neměli, ale já fakt kamarádil daleko víc s klukama.
Co vojna?
Absolvoval jsem v roce 1978, tenkrát se chodilo na vojnu po vysoké na jeden rok. Ten jsem strávil v Kolíně, už ani nevím, u čeho to bylo, utkvěla mi ponejvíc pěkná historka z nástupu. Když se mě ptali na jméno, příjmení, školy atd. a co dělám, tak jsem odpověděl po pravdě, že jsem herec. Dotyčný to ovšem nepochopil, a tak následovala další otázka, že to je sice pěkné, ale co vlastně dělám normálně? Tak to se mi tam nejvíc líbilo.
Kam jste šel po škole a vojně?
Už v třetím ročníku jsem se čtvrťákama hrál v Commedii dellďarte, kterou režíroval Peter Scherhaufer z Divadla na provázku a na základě toho jsem od nich dostal nabídku na angažmá. Po vojně jsem se tam vrátil a zůstal až do roku 1988.
Na které hry z tohoto období nejradši vzpomínáte?
Strašně rád jsem měl Velký vandr, který byl o polárním cestovateli Eskymo Welzlovi, kterého hrál Jirka Pecha a já jsem vplul do role po zemřelém Frantovi Kocourkovi. Pak jsem převzal po Oldovi Navrátilovi hlavní roli ve Svatbě Bertolda Brechta, no ale vzpomínat by se dalo i na další.
Co bylo dál?
V roce l988 mi nabídli roli v Prozatímním divadle Františka Ringo Čecha (zkráceně Prdfrč), takže jsem se dostal na volnou nohu a spolu s Oldou jsme hráli ve třech kusech, s kterými se jezdilo po vlastech českých - byly to hry Dívčí válka, Loupežníci na Chlumu a Třikrát s Vildou. Vlastně to byla naše nejkrásnější léta. Na Provázku se udělal komponovaný pořad z písniček a vyprávění, s kterým se taky jezdilo. S Oldou a Jardou Dobiášem jsme pak sestavili pořad Zakázaná literatura, bylo to výchovné literární pásmo pro středoškoláky. Sestavilo se to z autorů, kteří se v učebnicích nevyskytovali - jako například Kundera, Otčenášek, Mňačko a podobně. S tím jsme tak nějak překlenuli tu dobu, kdy kultura byla na pokraji zájmu. Náhoda tomu chtěla a zase s Oldou jsme potkali našeho kamaráda Petra Kratochvíla, který byl kdysi v Ypsilonce, pak v Americe a po revoluci se vrátil zpátky. Nabídl nám angažmá v divadle Ta Fantastika. Tam jsme hráli asi dva roky, ale přece jenom to černé divadlo už trochu unavovalo a taky se začí
naly objevovat další nabídky z televize a hostování v divadlech, a tak poté, co jsme projezdili půl světa, to chtělo změnu. Olda v tu dobu už jenom točil, já jsem hrál hodně hostovačky, taky jsem pak udělal s Pavlem Trávníčkem představení - s kterým jezdíme dodneška - detektivní komedii Vražedné dědictví. To je velká sranda. No a pak přišla nabídka od Landy do Krysaře na roli vraha - opilce, kde alternuju s Míšou Suchánkem a další roli mám v prima legraci s Krampolem, Navrátilem a Jirákem Vítr ve větvích sasafrasu, s kterou taky jezdíme na zájezdy.
Takže z Brna jste odešel a bydlíte v Praze. Nestýská se Vám po Brně?
A víte, že už ani ne? Protože s odstupem vidím, že to Brno je vlastně maloměsto. Na jedné straně je to pořád my - Brno a na druhé straně se ohlíží všichni na to, co by tomu řekla Praha, radši to nebudem dělat a tak, no ...
Co je pro herce vděčnější - dobrý film nebo dobrá divadelní role?
Je to věc názoru, ale kdo čuchl k divadlu, ví, že kontakt s publikem je neopakovatelný. V televizi se všechno dá uhladit, přetočit, ale na divadle divák cítí, že nás to baví. To mluvím konkrétně o hře Vítr ve větvích sasafrasu. Každé představení je pak trochu jiné, pořád na sebe zkoušíme něco nového, čím bychom toho druhého nachytali na hruškách. Jelikož se všichni velice dobře známe, víme, co si můžeme dovolit, kam až můžeme jít a představení tak mají různé polohy. Divadlo je prostě neopakovatelné.
Váš oblíbený režisér?
Karel Smyzcek, Viktor Polesný, Peter Scherhaufer, u kterého jsem se naučil hodně, no a neměl bych zapomenout také na Ivo Krobota, s kterým jsem udělal několik nezapomenutelných inscenací.
Máte roli, kterou byste si v životě chtěl zahrát?
Možná až budu starší, tak Falstaffa - buď od Shakespeara nebo Wericha, typově i myšlenkově je mi to blízké.
Kterého herce preferujete?
Pana Somra a pana Svěráka. Z dřívějších Voskovce a Wericha, no a pak jednoznačně Rudolfa Hrušínského. No a koho nesmím opomenout je Míša Štibich. To byl - bohužel byl - neuvěřitelně skvělý herec. S ním jsem také dělal dnes možná nedoceněný film Karla Smyzcka Nemocný bílý slon. Tento film se natáčel v roce 1988, do kin se dostal těsně po revoluci a ve víru dějin prošel nepovšimnut. Je to ale velký film.
A co rodina? Kolik času na ni zbývá?
Mám dvě děti - jedenáct a devět let. Když zrovna není období zkoušení, tak mám jakžtakž volné dopoledne i odpoledne, občas do toho vleze dabing. Ale tomu moc přednost nedávám. No a večer se vracím z představení co nejdřív, takže zbývá chvilka i v tu dobu.
Půjde někdo ve vašich stopách?
Kluk asi ne, ale holka k tomu inklinuje. Je to takový kašpar.
Co jako Moravák raději pijete, slivovici nebo víno?
Slivovice je pro mě lék, ale přiznám se, že víno pít neumím. Pořád to do sebe nějak rychle leju, takže si raději dávám vinný střik. Ale moc nepiju, většinou jezdím autem.
Předpokládám kladný vztah také k jídlu ...
Tak u nás vařím já. Nemám rád rajskou a koprovku, naopak mám rád špagety, těstoviny vůbec a rýži. S čímkoliv. Anebo samotné brambory. I se slupkou.
Co děláte, když vám zbude volný čas?
Tluču špačky u televize, objevuju s Vojtou svět počítačů, ale jenom tak, abych trochu věděl co a jak. No a s ním se také věnuju angličtině. Maturoval jsem z ní na gymplu u profesora Mazůrka, který nás perfektně naučil. V době, kdy jsme jezdili po světě, jsem hodně mluvil a dá se vlastně říct, že angličtina je můj koníček.
Jak to, že jste změnil image?
Myslíte vousy? Tak to jsem udělal hlavně kvůli pohodlí, je to prostě jednodušší. Vousy se hodí hlavně do dobových her.
A poslední otázka - jak budete trávit letošní dovolenou?
No asi většinou v Praze, protože jako jeden z klientů Travely jsem měl zaplacenou dovolenou na Mallorce, a ta se jaksi nekoná. Ale v druhé půlce srpna bych se měl objevit v Hradišti.
Jindra Váverková
PS: Děkuji za příjemný rozhovor a laskavé zapůjčení fotografií |
|
| |
