Číslo: 33
17.08.1998
Článků: 61
REDAKCE
ARCHIV
minulých čísel
Rok 1996
Rok 1997
Rok 1998
Rok 1999
Rok 2000
Mužský pěvecký sbor poprvé
Boršičanka zve na křest CD Vitajte u nás
Druhé Ozvěny Horňácka
Job v záblesku času
CREDO slavilo hned dvakrát
Vizovické Trnkobraní - soutěž pro všechny II.
Ostrožský festival Attack of fire mýma očima
Setkání autorů a čtenářů
Jak se žije ... rehabilitovanému
Mužský pěvecký sbor poprvé
Uh. Hradiště (Mac) - V neděli 23. srpna se ve Slováckém divadle v Uherském Hradišti uskuteční křest první nahrávky Mužského pěveckého sboru Nedakonice. Začátek je plánován na 16.30 hodin. V programu vystoupí kromě MPS Nedakonice a cimbálové muziky Pentla, která hudebně doprovází celou nahrávku, také sólista Jožka Pilát, Dalibor Říha a Pavla Rokytová a mužské pěvecké sbory z Moravské Nové Vsi a Buchlovic. K zhlédnutí bude také vystoupení Folklórního souboru Pentla a Slováckého kroužku Kosárek. Nebude chybět ani ženský sbor Rezeda.
Tato první nahrávka Mužského pěveckého sboru Nedakonice byla vytvořena v TON - Studiu Dolní Bojanovice a na jejím vzniku se podílely firmy jako Boma, s.r.o., ProBohemia, s.r.o., Gore, s.r.o., ale také Obecní úřad Nedakonice a mnoho dalších. O uměleckou stránku se postaral primáš c.m. Pentla a umělecký vedoucí MPS Nedakonice Pavel Franta, který je společně s organizačním vedoucím MPS Nedakonice Jiřím Dvouletým autorem celého nedělního programu.
Srdečně zveme všechny příznivce folklóru a dobré zábavy.
Boršičanka zve na křest CD Vitajte u nás
Boršice (Mac) - Dechová hudba Boršičanka z Boršic byla založena v roce 1968 partou mladých muzikantů. Za svou dlouhou éru navštívila již několikrát naše zahraniční sousedy v Rakousku, Německu, ve Francii. Do srdcí svých posluchačů se zapsala především polkou Boršičanka, jejímž autorem je jeden z členů kapely, a valčíkem Morava je jistě krásná zem. Ke svým 30. narozeninám vydala svou prvotinu s názvem Vitajte u nás. Cédéčko, jež obsahuje čtrnáct skladeb, bylo natočeno v červenci tohoto roku v Tonstudiu Jaromíra Rajchmana v Dolních Bojanovicích.
Kromě klasických valčíku a polek na něm najdeme i waltz Kulatý svět.
Křest desky proběhne 21. srpna v Boršicích. Kmotrem se stane hudební skladatel Blahoslav Smišovský, autor polky Vitajte u nás a několika dalších skladeb. K dalším hostům bude patřit producent CD Antonín Koníček a někteří další autoři.
Kapelník Jiří Dohnal tímto děkuje všem posluchačům za dosavadní přízeň a počítá s nimi i do budoucna.
Druhé Ozvěny Horňácka
Velká nad Veličkou (Mac) - Ve Velké nad Veličkou se v sobotu 22. srpna uskuteční II. Ozvěny Horňácka. Vše začne v 09.00 hodin jarmarkem. Současně s jarmarkem bude probíhat výstava Národopisného souboru Velička společně s výstavou obrazů Jiřího Slováka a plastik Martina Slováka.
Krojový průvod začne v 16.30 hodin se všemi účastníky festivalu. Dechová hudba Veličanka zakončí na náměstí jarmark přibližně v 17.00 hodin. Poté začne dětský program. Od 19.00 hodin bude na horňáckém stadioně účinkovat domácí Veličánek. Ve 20.30 hodin začínají pravé Ozvěny Horňácka. Ve večerních hodinách bude Horňácko patřit souborům. Se svým programem vystoupí Sava ze Slovinska, Oravan ze Slovenska, Radošov z Veselí nad Moravou a další. Závěr bude patřit všem kapelám a muzikám zúčastněných souborů.
Ve večerních hodinách pokřtí Velička své nově vydané CD k 30. výročí vzniku.
Job v záblesku času
Luhačovice (mrk) - V sobotu 22. srpna se uskuteční muzikálně laděné představení Job v záblesku času, pořádané mládeží Církve adventistů sedmého dne. Originální divadelní ztvárnění dvou událostí, které ačkoli probíhají v rozdílných dobách, svojí podstatou jsou hluboce propojeny, dává diváku možnost povznést se nad otěže času a sledovat zajímavý příběh tak, jak probíhá již celá tisíciletí. Problém, který je stále aktuální, a přesto je někdy tak těžké najít jeho řešení. Zde se nabízí odpověď, a to formou kulturního zážitku, pořádaného v rámci akce Rozloučení s létem 98. Pořadatelé zvou srdečně všechny do kinosálu Kulturního domu Elektra v Luhačovicích ve 14.00 hodin. Vstup volný.
CREDO slavilo hned dvakrát
Louka (Mac) - Bigbírová skupina Credo oslavila v sobotu 8. srpna v Louce své 2. narozeniny. Na fotografii Honza Jagoš a Ivo Ledabyl při vystoupení.
Louka (PA) - První srpnovou sobotu tomu na den byly přesně dva roky, co se poprvé právě v Louce Pod hájem představila lačnému rockovému publiku nová kapela Credo.
Láďa slavil naplno. Oslavám druhých narozenin skupiny Credo, které odstartovaly v pátek na mistřickém Tančáku, předcházely jen oslavy zpěvákova otcovství. Slavilo se až do půl třetí, ale hlavně se hrálo. Popřát kapele k jejich narozeninám přijela řada jejich kamarádů a zástupy fanoušků. Jako první gratulant zahrála místní legenda Gong a velcí kamarádi - skupina Žízeň. Přišel i bubeník Vlasťa Němeček a se španělkou se představil zpěvák Láďa Švanyga. Právě on vzal oslavu velmi vážně a na konci akce vypadal k nepoznání. Ani fanoušci nepřišli s prázdnou. Věnovali kapele sladký dort a maxipřání, které zakrylo skoro celé bicí.
Tak, tady to začalo. Oslavy gradovaly sobotním vystoupením v Louce Pod hájem. Kréďáci začali vzpomínkovými písničkami a přestávky vyplňovali ucucáváním piva z narozeninové bečky pro gratulanty. Kolem desáté se začali sjíždět první hosté. Bývalý basák Pavel Hoha Hodoňský si s sebou přivezl nejen svůj nástroj, ale i svého dlouholetého kamaráda, zvukaře Františka Koláře.
Spolu s bývalým spoluhráčem v první sestavě Creda, kytaristou Jardou Ševečkem, který v současné době dělá Credu zvuk, zazpívali pár skladeb z tehdejšího repertoáru. Nezapomněli ani na legendární hitovku Jassie James, kvůli které si Hoda nechal ušít zvláštní kostým. Tento kus, který se objevil na první kazetě, kterou Credo minulý rok vydalo, byl tak zpestřen parádní divadelní vložkou nejstaršího rockera, který ještě na Hradišťsku dělá muziku. Potom přišlo na řadu mládí v podobě dalšího gratulanta - skupiny Marien. Ti nezahráli vůbec špatně, stejně jako další kapela Žízeň. Blížila se druhá hodina a s ní finále.
Narozeninová bečka byla prázdná, po šampaňském se leskla zem a písničkou Černý mor definitivně skončily oslavy druhých Kréďáckých narozenin. Co klukům popřát do toho třetího roku existence? Plné parkety a sály lidí, hodně skvělých písniček, pevné držení svého nástroje a třeba se dočkáme další kazety.
Vizovické Trnkobraní - soutěž pro všechny II.
Uh. Hradiště (Mac) - V dnešním čísle vám přinášíme druhé kolo soutěžních otázek o volňásky na Vizovické Trnkobraní, konající se ve dnech 29. a 30. srpna ve Vizovicích.
1. Vrcholem Vizovického Trnkobraní je tradiční soutěž v pojídání švestkových knedlíků. Jaký je světový rekord v této disciplině?
a) 134 ks
b) 155
c) 161
2. Jak se jmenuje držitel světového rekordu v pojídání švestkových knedlíků, kterého bylo dosaženo na Vizovickém Trnkobraní v roce 1992?
a) František Pohorský
b) Josef Slabík
c) Karel Novotný
3. Který známý komik letos uvádí na Trnkobraní tradiční soutěž v pojídání švestkových knedlíků?
a) Milan Markovič
b) Jiřina Švorcová
c) Josef Alois Náhlovský
4. V rámci Vizovického Trnkobraní každoročně vystupuje Divadlo Bolka Polívky. Kterou z Polívkových her ještě nikdy ve Vizovicích nehráli?
a) Šašek a královna
b) Seance
c) Trosečník
5. Co letos bude na Vizovickém Trnkobraní rozhodně chybět?
a) dobrá slivovice
b) slivovice
c) nuda
Správné odpovědi zasílejte na adresu redakce do 21. srpna. Výherce zveřejníme.
Ostrožský festival Attack of fire mýma očima
Uh. Ostroh - Již pojedenácté se konal od roku 1989 tenhle prestižní festival, ne však ve Bzenci, nýbrž v Uherském Ostrohu.
Letošní klání hard#n#heavy kapel proběhlo v mně osobně sympatickém prostředí kotliny střelců, ale na to následovalo zklamání v podobě velmi nízké návštěvnosti.
Letošní otvírák obstarali zlínští SCABBARD. Naposled jsem je viděl před dvěma lety v Uherském Hradišti v klubu Mír. Ještě se sólovým zpěvákem Petrem. Tentokrát se kombinovaně zhostili zpěvu baskytarista s kytaristou, kteří mě příjemně překvapili, nicméně přes nevalný zvuk zvládli svou roli velmi dobře.
Jako druzí vrazili na podium černokněžníci PANDEMIA. Death metalisti mě okamžitě uchvátili svým zběsilým nasazením a velmi dobrým zvukem. Kapela předvedla kytarový death metal s dominantním zpěvem, který by své zastal i v black metalu, ale přestože kluci podali skvělý výkon, obecenstvo zůstalo mrtvé.
Pandemia zakončila svou půlhodinku cover verzí skladby Infernal Death z legendárního alba Scream bloody gore floridských mágů death.
Do pohybu lidi dostali až vládci divokých strun - BORON, které považuji za nejlepší kapelu prvního dne. Divoši mě zaujali svými ultra těžkými rify, těžkotonážním zvukem a v neposlední řadě i českým zpěvem Kuby Luboše Tótha, který dokázal navázat výjimečně brilantní vztah s publikem. Po antinásilnících se chystali na pódiu LOCOMOTIVE, kteří pokračovali v duchu svých předchůdců, ale laťku se jim dle mého názoru již překonat nepodařilo.
Následující TORTHARRY jsem prospal, což mě mrzí, neboť jsem o nich hodně slyšel.
Pátými jezdci byly KURTIZÁNY Z 25. AVENUE, jako třetí česky zpívající kapela, drtící bubínky fans sice jejich tzv. panterostylem, za to hodně brutálně znějícím hard core.
Bzenečtí FLOOD (Ex-Terminátor) v čele s bratry Lagovými (Mira -bicí, Petr kytara), hlavními to organizátory celého festivalu, dále novými vokalisty (Flies) a René Hilkem na baskytaru produkují zajímavý Crossover ve slabém thrashovém odvaru. Večer zakončilo sdružení LEMMY FAMILY, dělající, jak už napovídá název, do překopávek britských MOT™RHEAD.
DEN DRUHÝ
Pokračování útoku ohně v sobotu začínalo kolem druhé hodiny odpolední. Bohužel jsem nestihl skupiny STAGNANT a punkové DYING, takže mojí první sobotní skupinou byli zlínští THE FLIES, pouštějící do éteru hard rock, mírně řízlý hard corem.
Zlínští muzikanti mě však posléze začali nudit, takže jsem byl rád, když Mira Laga ohlásil, že asi po půlhodinové pauze nastoupí na podium DARK SIDE.
Rakušani byli jako obvykle výborní. V jejich programu představili novinkovou Evolution nebo připomínku na předešlé album Shadowfields,či velmi dobrý instrumentální song z novinky Evolution, přesně vystihující myšlení a vývoj kapely. Album vyšlo pod křídly společnosti NSM Rec. a u nás je Evolution v distribuci pod hlavičkou Popron Music.
Dark side končili cover verzí od skupiny M”tley Cre, odzpívanou klávesákem Wolfgangem.
Po přestávce naklusali krajani Dark side - DEPRESION s novými členy v posádce.
Zpěvu se ujal francouzský slavíček zpěváček a za bicí usedl Alex. Nutno dodat, že oba zvládali své party, jakoby patřili do kapely odjakživa. Zazněly nové kusy i staré fláky Bomb Attack a Pedofil, ale hlavně Kladivo na čarodějnice od veteránů T”rr.
Po Depresion se už na pódiu chystaly známé tváře z Vyškova - moji oblíbenci DARK. Už jednou jsem o nich psal a můj názor se nezměnil - na pódiu tito Blázni opravdu mají image utržených zvířat ze řetězu.
Zazněly tradičně staré i nové věci. O stylu, který Dark hrají, bych řekl, že to jest vše nejlepší z každého stylu, který se v tvrdé hudbě vyskytuje, snad kromě hard coire, grind core, black metalu nebo snad noise core. JOLLY JOKER a P.B.O.T.U. nepatří mezi mé oblíbené interprety. Nutno však pochválit dobrý zvuk a jejich show. Jolly Joker dohráli a začala nejlepší část večera, neboť se čekalo na bohy KRABATHOR.
Kluci začali písní Apocrypha z mini CD Mortal Memories. Druhá věc - klipovka Liquid z Orthodox a v clonách ostrých světel, pekelné páry, pulsujícího stroboskopu, ale především hrdla řezajícího zvuku na lidi kapela chrlila Faces uder the ice a CD Cool mortification, Unnecessarity a Short report on the ritual carnage, Lies nebo politicky orientované Shit comes brown a To red ones z posledního Orthodox. K slyšení byla i píseň Body as a cover a koncert končili hitem Imperator a titulním songem Orthodoxů. Bohužel se už nemohli vrátit s přídavkem, protože už nadcházel čas pro premiéru Holanďanů - HOUWITSER. Kapelu tvoří dva ex-členové Sinister, jmenovitě kytarista Michel a zpěvák Mike, k němuž bych chtěl podotknout, že při poslechu jeho výkladu jsem měl dojem, že mám před očima chladnokrevného vraha v kukle s nejbrutálnějším hlasem na téhle planetě. Baskytarista Theo pochází z Jundgment Day a rovněž zakuklený Aad bubnuje zároveň i v Sinisteru.
Holanďani hrají death metal propracovaný do posledního detailu, který bohužel nebyl místními burany oceněn, neboť, po dobu vystoupení provolávali hloupé poznámky na adresu zpěváka. Přesto koncert dvou posledně jmenovaných byl největším zážitkem, který díky pořízeným fotkám zůstane stále živý.
Milan Večerka
Setkání autorů a čtenářů
Nezdenice (Mac) - V září loňského roku se na knižních pultech objevuje první číslo časopisu zaměřeného na současnou poezii. Nápad založit Psí víno, tak se časopis jmenuje, vznikl v hlavě Jaroslava Kovandy. V těchto dnech je na světě již číslo páté. Své básně prezentovalo v časopise již na sedmdesát básníků z celé České republiky. Své příspěvky zasílají také autoři ze Slovenska, Polska a básníci lužickosrbští. Redakční rada nevybírá podle věku a zásluh, ale směrodatná je kvalita textu. Tak se v časopise objevují básně autorů osmnáctiletých i osmdesátiletých.
Každé číslo Psího vína je ilustrováno zajímavými osobnostmi výtvarného života (František Petrák, Zdeněk Tománek, Jiří Vlach, Jan Hendrych a Miroslav Malina). Své básně už v časopise publikovali Jana Štroblová, Miroslav Holub, Jan Novák, Jiřina Hauková, Jiří Dynka, Michal Šanda, ze slovenských autorů Marian Hatala, Ivan Mojík, Miroslav Bruck, polský autor Wilhelm Przeczek a další. Na podporu poezie pořádá časopis Psí víno setkání autorů a čtenářů, které se bude konat v Nezdenicích 21. až 23. srpna Ve skale. Mimo jiné je na programu perforace v lomu výtvarníka Milana Mikuly - Totální klaustrofobická situace. Své vystoupení přislíbil fyzický básník Petr Váša. V prostoru setkání se bude nejen diskutovat o poezii a recitovat, ale bude se zde konat výstava bronzových plastik sochaře Zdeňka Tománka.
Účastníkům a návštěvníkům nezdenického setkání přejeme pěkné počasí.
Jak se žije ... rehabilitovanému
Josef Kosina žije dnes v Buchlovicích.
Josef Kosina se narodil 27. listopadu 1923 v Žlebských Chvalovicích v okrese Chrudim. Vyučil se nejprve zedníkem, po ukončení základní vojenské služby v Havlíčkově Brodě zůstal u vojska. V Jihlavě se seznámil se svou manželkou, s kterou měl tři dcery.
V tomto týdnu, v pátek 21. srpna, uplyne 30 let od vstupu okupačních vojsk na území tehdejšího Československa. K tomuto neslavnému výročí se vracíme rozhovorem s plukovníkem Josefem Kosinou, který byl do této funkce povýšen při rehabilitaci v roce 1992.
Jak začala vaše vojenská kariéra?
Sloužil jsem od roku 1945. V tomto roce jsem nastoupil na základní vojenskou službu a na vojně už jsem zůstal. V roce 1949 jsem pak odešel do Hranic studovat na Akademii. V následujícím roce jsem pak byl vyřazen jako poručík. Další studium následovalo v roce 1953. Navštěvoval jsem roční kurz velitelů praporu a další roční kurz pak o deset let později v akademii v Brně.
Kde všude jste sloužil?
Dříve bylo běžné, že důstojníci se neustále stěhovali i s rodinami. Výjimkou jsem nebyl ani já. Sloužil jsem přibližně ve dvanácti posádkách. Oženil jsem se v roce 1949 a s rodinou jsem se stěhoval šestkrát. Břeclav, Mikulov, Vyškov, Trenčín, Kroměříž a naposledy Uherské Hradiště.
V jakých funkcích jste po těch třicet pět let sloužil?
Začínal jsem jako velitel čety, pak následoval velitel roty, zástupce velitele praporu. V Kroměříži už jsem už velel praporu a v Uherském Hradišti, kam jsem přišel v roce 1962, jsem zastával funkci zástupce velitele praporu.
Do kterého roku jste sloužil?
V roce 1970 jsem byl z politických důvodů odvolán z funkce a v následujícím roce propuštěn. Byl to důsledek toho, jak jsem se zachoval při okupaci v srpnu 1968. Musel jsem odejít do civilu.
Když došlo k okupaci, věděli jste, co máte dělat, byly vydávány nějaké pokyny?
Kdepak, v tu dobu bylo naprosté bezvládí. Nikdo nevěděl, co a jak udělat. Od ministra obrany Martina Dzúra nám žádné pokyny nepřišly.
Jak to vlastně v srpnu proběhlo?
Zastupoval jsem velitele Sch„efra, který byl zrovna na dovolené. Vojska přicházela do naší republiky přes Polsko, Slovensko, tehdejší NDR a Maďarsko ze všech stran. V noci přibližně v půl druhé ráno 21. srpna mi volal domů dozorčí, abych se okamžitě dostavil do kasáren. Autem jsem tam byl za pár minut. On sám nevěděl, kvůli čemu mě velitel divize shání. Ten mi sdělil, že k nám jedou sovětská vojska a že se máme zachovat tak, jak nám velí přísaha. Poté bylo spojení s ním přerušeno. A jelikož jsme přísahali věrnost československému lidu a ne Sovětům, tak jsme se rozhodli k nám do kasáren je nevpustit. Pro nás to byla cizí mocnost. A na tom jsem postavil své rozhodnutí. Pustili jsme si rádio a informace získávali hlavně odsud. Do Hradiště Rusové přišli až následující noc, z 22. na 23. srpna. Vojska se tenkrát valila směrem od Trenčína.
Jaká opatření jste udělal hned v začátku?
Především jsem svolal téměř všechny důstojníky i vojáky základní služby do kasáren a zakázal jsem všem důstojníkům i poddůstojníkům kasárna opouštět. Celý motostřelecký pluk tenkrát čítal okolo jednoho tisíce lidí. Zařídili jsme ubytování v kancelářích, celý štáb i velitelé jednotek byli neustále v pohotovosti.
Co se dělo, když přijeli Sověti ke kasárnám?
Přišli za námi sovětští důstojníci a chtěli se mnou mluvit, tak jsem je pozval k sobě do kanceláře. Zajímalo je, jestli je tu klid a během půl hodiny se rozloučili a odešli. Byl to jenom předvoj, protože nad ránem přijel motostřelecký pluk, přibližně dva a půl tisíce vojáků, který se ubytoval ve Starém Městě. S jejich veliteli jsme se po celý následující týden dohadovali.
Co požadovali?
Otevřít kasárna, umožnit vstup a nabídli nám své síly v boji proti kontrarevolucionářům. To jsem odmítl s tím, že máme svých sil i zbraní dost. Přijížděli i několikrát denně a docházelo mezi námi k hádkám a ostrým výměnám názorů, které byly mnohdy nekonečné. Když jsme jim řekli, že jsou okupanti, velice se na to urazili. Pak zase přišli s tím, že když budou chtít, tak se do kasáren dostanou. Na to jsem jim odpověděl, že nedostanou, a okamžitě jsem postavil do všech bran tanky.
Jak to všechno skončilo?
Sověti nás původně chtěli všechny odzbrojit. Jejich maršál však prostřednictvím prezidenta Svobody vydal rozkaz, kterým odzbrojení naší armády zakázal. O tomto jsme se dozvěděli z rozhlasu a hlavně tím jsme argumentovali. Nicméně v Topolné na vysílači skutečně naši hlídku odzbrojili. Volal mi velitel strážní čety o problémech, které má se Sověty. Nemohl se dovolat pomoci ani na OVS, ani na KVS. To mě vzteklo a okamžitě jsem tam odjel. Chytl jsem se tam s jejich velitelem, na kterého jsem pak už řval, ale zřejmě to zabralo, protože zbraně našim vojákům vrátil. Zůstala tam nakonec jejich hlídka, která bránila provozu vysílače. Naši technici to stejně vyřešili jinak, takže vysílač fungoval dál. Naproti kasáren na parkovišti pod kinem Hvězda stály téměř pořád obrněné transportéry, které byly namířené na kasárna. Rusům se nelíbily otvory v horních patrech velitelství, které vypadaly opravdu jako střílny. Bylo to však přichystáno k instalaci plynových kamen. Dalo nám pak hodně práce jim vysvětlit, že to je opravdu jenom plynové topení.
Co by se stalo, kdyby se našel nějaký horlivý vlastenec, který by proti nim vyběhl ozbrojený?
Stalo se i to a zřejmě by to špatně dopadlo. Jeden voják z povolání sebral ve skladu několik granátů a chtěl s tím jít do města. Naštěstí jsem se to dozvěděl a stihl jsem ho na bráně zastavit. Všechno jsme mu museli odebrat a poslal jsem ho domů, ať si jde odpočinout. Když se to všechno převalilo a přišly prověrky, tak se hájil tím, že nešel s těmi granáty proti nim, ale naopak, šel je chránit.
Vy už jste prověrkami zřejmě neprošel...
Velitel pluku trval na tom, abych byl za svůj postoj vůči sovětské armádě přísně potrestán. Já jsem ho po dobu okupace zastupoval. Když se 29. srpna vrátil z dovolené, první odvelel tanky ze všech bran a všechna moje nařízení zrušil a začal se se Sověty smiřovat. Se mnou už se nepočítalo a nakonec jsem z armády v 48 letech musel odejít. Zaměstnání jsem sháněl velmi těžko, protože s mým kádrovým posudkem to bylo obtížné. Na pár měsíců mě zaměstnal ředitel ZZN a od l. ledna 1972 jsem dělal vedoucího v cihelně v Buchlovicích. Potom, když provozovna byla zrušena, jsem přešel do služeb pod obecním úřadem. Do důchodu jsem odešel 1. prosince 1983.
Jaké koníčky vás provázely?
Vedl jsem u útvaru cyklistický oddíl a také jsem si udělal zkoušky na rozhodčího. Později mě chytlo zahrádkaření a dnes se věnuju hlavně svým psům a zahradě. I teď ještě pracuju, pomáhám v ABS Frukt.
Jindra Váverková
www.hradiste.cz
Program a aktualizace Stanislav Lopata
hudba@hradiste.cz
Čas zpracování: 0 sekund
