Číslo: 35
31.08.1998
Článků: 57
REDAKCE
ARCHIV
minulých čísel
Rok 1996
Rok 1997
Rok 1998
Rok 1999
Rok 2000
Uriah Heep hlavní hvězdou brněnského koncertu
Folklorní soubor z Litvy tancoval všem
Víkend plný kultury
Zamilovali se do pondělí
V divadle se zpívalo, tančilo a křtilo
Když si zaplatí, ať se dobře baví
Vzpomínka Mužského pěveckého sboru
Pohodový hard rock přináší Sára, která je nejmladší kapelou na Moravě
Jak se žije ... s vímen, ve vinném sklepě
Uriah Heep hlavní hvězdou brněnského koncertu
Uh. Hradiště (Mac) - Hlavní hvězdou koncertu Monsters of Hard Rock v Brně dne 10. září se stane kapela Uriah Heep. Zakládajícím členem Uriah Heep a zároveň jediným, kdo ve skupině působí od jejího založení, je Mick Box. Během prvních tří měsíců existence došlo ve skupině k několika personálním změnám. Odchází Alex Napier, přichází Nigel Olssen, který vzápětí kapelu opouští. Na jeho místo přichází Keith Baker, po vydání druhého alba Salibury odchází také. Postupně se v kapele objeví ještě Ian Clarke, který společně s Newtonem kapelu opouštějí, a ta se ocitá na pokraji rozpadu. Dobrá prodejnost alba Look At Yoorself přiměla ostatní členy kapely k dalšímu hledání spoluhráčů. Za bicí usedl Lee Kerslake a zbývalo najít ještě vhodného baskytaristu. První volba padla na Marka Clarkea, který po třech měsících Uriah Heep opouští. V únoru byl na post baskytaristy přijat Gary Thain. V této sestavě vystupovala kapela tři roky a natočila čtyři studiová alba a živé dvojalbum Uriah Heep live.
V únoru 1975 opouští Gary skupinu, jelikož se potýká s problémy drog, a zanedlouho na to umírá.
V září 1976 začala skupina hledat náhradu za Byrona a Wettona. Dlouhý seznam jmen baskytaristů tak dodnes uzavírá Trevor Bolder. Ve skupině znovu zavládl optimismus a dobrá nálada. Následný pobyt ve studiu vyvrcholil vydáním desky Firefly, alba Innocent Victim a Fallen Angel.
V roce 1979 si stres a napětí začaly opět vybírat svou daň. Skupina odešla do studia, ale během nahrávání odešel kvůli hudebním neshodám Lawton. Na post bubeníka byl dosazen Chris Slade. Po dalších personálních změnách se Uriah Heep rozhodli v roce 1980 ukončit svou činnost.
Po rozchodu Uriah Heep si chtěl neúnavný Mick Box založit svou vlastní skupinu Mick Box band. Na přímluvu fanoušků se pak Mick Box rozhodl pokračovat v tradici Uriah Heep a svou skupinu tak přejmenoval. Začala se psát nová kapitola v historii fenoménu Uriah Heep. V roce 1982 natočila skupina nové album Abominog a také EP Abominog Jr. Rok nato vydali další desku Head First. V sestavě skupiny dochází opět ke změně.
Po půlroční pauze se v roce 1986 dávají Uriah Heep opět dohromady v pozměněné sestavě: Mick Box, Lee Kerslake a Trevor Bolder, nový klávesista Phil Lanzon a zpěvák Steff Fontaine. Ten však ve skupině zůstal pouhé dva měsíce. Fontaina nahradil v září 1986 Bernie Shaw. Po jeho příchodu ustaly časté změny v obsazení skupiny a Uriah Heep hrají ve stejné sestavě dodnes. Vzájemné vztahy ve skupině fungují dodnes mnohem lépe než kdykoliv předtím a zatím poslední album Sea Of light je považováno za to nejlepší od Demons a Wizards a The Magician#s Birthday. Podle posledních zpráv by měl Uriah Heep v nejbližší době vydat další album pod názvem Sonie Origami, na němž se producentsky podílí Pip Williams.
Folklorní soubor z Litvy tancoval všem
Folklorní soubor Šeltinis se svým programem na Masarykově náměstí. - Foto: Mac
Uh. Hradiště - Dětský folklórní soubor Šeltinis z Litvy tancoval ve čtvrtek 27.srpna na Masarykově náměstí všem, kdo se chtěli dívat, a tak usměrnili své kroky a alespoň na chvilku spočinuli ve svém každodenním shonu. Děti tancovaly s radostí a dospělými tajně záviděnou přirozeností. Sluníčko svítilo, tancování se podle potlesku těm všem líbilo a chvilička na rozhovor s vedoucími kunovického souboru Handrláček, který soubor Šeltinis u nás hostil, vedoucí a choreografkou Virginijí Skipariene a Loretou Raudonihienou, zástupkyní ředitele Paláce kultury v Kaunasu, také zbyla.
Jaká byla cesta?
Cesta byla dobrá. Cestovali jsme sice 24 hodin autobusem, ale bylo se po cestě na co dívat, tak to rychle uběhlo.
Odkud přesně jste k nám přijeli?
Z města Kaunasu, což je druhé největší město v Litvě, které má půl milionu obyvatel. Náš soubor tam pracuje v Paláci kultury, a to již od roku 1938.
Čili má dlouhou historii.
Ano, letos budeme slavit 60 let našeho vzniku.
Kolik členů a v jakém věkovém rozmezí soubor čítá?
V souboru tančí děti od čtyř do osmnácti let. Máme vytvořené čtyři velké skupinky, jelikož je v současné době v souboru kolem stovky dětí a ty se učí litevské národní folklórní scénické tance. Jejich počáteční průprava ovšem začíná baletem. Tím také začíná i každá jednotlivá zkouška.
Hmm, to by možná potřebovaly i naše soubory. Jak vlastně vzniklo vaše přátelství se souborem Handrláček?
Před dvěma lety. Byli jsme pozváni na folklórní festival Kunovské léto, a tam jsme si, jak se říká, padli do oka. Váš folklór se nám velmi líbí a letos byl Handrláček také u nás v Litvě.
Když už jsme u našeho folklóru, co se vám na něm nejvíce líbí, a vidíte nějakou podobnost mezi našimi a vašimi tanci a zvyky?
Vaše folklórní tance se nám líbí především v tématech. Každý jednotlivý tanec něco vyjadřuje, má dějovou linku a to je pěkné. A hlavně vy v průběhu tance i zpíváte, my ne. Tím nás váš folklór velmi ovlivnil. Začneme zpívat! Podobnosti vídíme v některých krocích a v tom, že děti tančí v párech.
Také se u vás dodržují nějaké zvyky a tradice v průběhu každodenního života?
Ano. Například masopust, svátek sv.Jana, kdy se přeskakuje přes oheň, narození Krista, pastevecké slavnosti a tak dále.
Kolik typů krojů je ve vašem kraji?
Máme čtyři regiony, čili čtyři typy krojů. Odlišují se kroje slavnostní, kroje bohatých a kroje chudých.
Vidím, že vám chutná české pivo.
Velmi. U nás se vyrábí pouze váš Gambrinus.
Co máte v plánu zítra?
Zítra se jedeme podívat do Prahy. Minule jsme ji viděli pouze v noci, i tak byla nádherná, ale letos si chceme vše pořádně prohlédnout.
Hana Galetková
Víkend plný kultury
Veselí nad Moravou (Mac) - V Galerii Ve Dvoře probíhá od 21. srpna výstava dřevořezeb a intarzií. Jedná se o další družební akci s polským městem Žnin. Své práce zde prezentují dva polští kumštíři, Eugenius Izdenský - dřevořezby a Edmunt Kaplunský - intarzie. Vernisáže se zúčastnili i polští občané, kteří s sebou přivezli čtyřčlennou kapelu. Ta se také představila na sobotním Bartolomějském jarmarku. Výstava dřevořezeb a intarzií potrvá do 13. září. Od října budou v Galerii Ve Dvoře instalovány obrazy výtvarníka Františka Hronovského.
Předposlední srpnovou neděli se uskutečnil také Veselký Ryneček, přehlídka dechových kapel. Na letošním devatenáctém ročníku si zahráli Veselané, Galánečka a jiní.
Večer byl zakončen v Galerii Ve Dvoře koncertem španělského kytaristy.
Zamilovali se do pondělí
Uh. Hradiště (PA) - Dnešní poslední srpnový den, tj. v pondělí, odjíždí skupina Argema do Prahy, aby zde natočila pilotní videoklip k nové desce na skladbu Modrý pondělí. Za čtrnáct dní, taky v pondělí, jim Monitor EMI vydává jejich v pořadí už osmou desku s názvem Modré pondělí.
V divadle se zpívalo, tančilo a křtilo
Uh. Hradiště (Mac) - V příjemném prostředí Slováckého divadla se v neděli 23. srpna uskutečnil křest první nahrávky Mužského pěveckého sboru Nedakonice.
Po prvních tónech cimbálové muziky Pentla z Boršic se přítomným návštěvníkům naskytl pohled na členy Mužského pěveckého sboru Nedakonice při živém rozhovoru s pár koštovkami v ruce. V jejich podání se vzápětí rozezněly tóny písně V buchlovských horách. Po dalších skladbách MPS se na pódiu představil při svém pěveckém premiérovém vystoupení mladičký Petr Šňupík s písní Proč vy ňa, tatíčku, nerád máte. Program pokračoval dalším vystoupením MPS Nedakonice zakončeným krátkým cifrováním. Dalšími hosty nedělního pořadu se stali sólisté Pavla Rokytová, Josef Pilát, Dalibor Říha a Mužský sbor Moravská Nová Ves. Folklorní soubor Pentla zaujal diváky svým představením Vinobraní. Tím také skončila první část programu. Po krátké přestávce následoval vstup CM Pentla. Poté se měl představit Mužský sbor Buchlovice, který bohužel nepřijel.
A tak následovalo vystoupení ženského sboru Rezeda, které konferenciér David Pavlíček ohlásil slovy: přichází hradišťské Spice Girls. Po něžnější části programu se na podiu objevili oslavenci MPS Nedakonice a jejich soukmenovci Slovácký kroužek Kosárek.
V této části programu nadešel čas pokřtít první nahrávku Mužského pěveckého sboru Nedakonice. David Pavlíček pozval na podium tři kmotry. Prvním se stal zástupce hlavního sponzora CD firmy MAKO, spol. s.r.o., druhým primáš CM Pentla Pavel Franta a do třetice byl pozván Jiří Dvouletý, organizační vedoucí MPS Nedakonice. I tentokrát se křtilo šampaňským, které následně putovalo mezi obecenstvo.
Píseň S pánem bohem, dědinečko byla společným a zároveň posledním výstupem všech účinkujících.
Když si zaplatí, ať se dobře baví
Hluk (Mac) - Na jaře loňského roku započala kompletní rekonstrukce budovy, kdy z původního zařízení zůstaly jenom obvodové zdi a některá okna. Po stavebních úpravách proběhly instalace zvukových zařízení a realizace dvou barů. K otevření nové diskotéky Euroclub došlo v srpnu, na hlucké hody. Právě minulý víkend oslavila diskotéka své první narozeniny.
O krátké zhodnocení jsme požádali majitele Ivo Šuránka.
Během prvních měsíců se na diskotéce Euroclub konaly nejrůznější akce. K nim patřila soutěž o nejsilnějšího muže Euroclubu, módní přehlídky, soutěž v armsportu a další zajímavosti.
Jak nám dále prozradil majitel, diskotéka Euroclub se zúčastnila soutěže Zlatý Max. Jedná se o soutěž prestižních diskotékových klubů, kterou pořádá diskotéka Musicland A ze Zlína. Z dvou set přihlášených klubů skončil Euroclub na druhém místě.
V průběhu měsíce prosince se vybudoval třetí bar, ve kterém se podává jídlo a míchané nápoje.
K dalším hostům patřila hadí žena, skupina Gong, Maxim Turbulenc, Dasha z Radiem Zlín, DJ Lucifer z Musiclandu Praha, Trawesty show...
Jednou měsíčně se zde konají akce za účasti sponzorů nebo distributorů alkoholických nápojů, kteří zde prezentují své výrobky a poskytují je do soutěží. Návštěvníci si tak mohli odnést trička značky Adidas a Nike, přírodní kosmetiku a jiné.
Na měsíc září je na programu Kamil Emanuel Gott, taneční skupina Ex Flash, Dance Power a spousta dalších překvapení.
Diskotéku Euroclub stabilně hlídají dva až tři členové profesionální agentury. Pravidelně jsou prováděny kontroly od požární ochrany, hygieny, kriminální policie, České obchodní inspekce... Zatím máme dobré vztahy také s místním městským úřadem, dodává majitel diskotéky.
A co si přeje do budoucna? Stálou přízeň návštěvníků a co nejméně problémů kolem diskotéky.
Vzpomínka Mužského pěveckého sboru
Uh. Hradiště - V neděli 23.srpna se na prknech Slováckého divadla křtilo. Mužský pěvecký sbor Nedakonice, založený v roce 1988 bratry Jestřabíkovými, křtil své první CD, příhodně nazvané Vzpomínka, věnované právě zakladatelům tohoto sboru. Nebylo tedy žádných překážek trochu si o Mužském pěveckém sboru Nedakonice, jeho CD a o celém vystoupení nad sklenkou toho dobrého vínka s organizačním vedoucím Jiřím Dvouletým a uměleckým vedoucím a zároveň primášem cimbálové muziky Pavlem Frantou (oba taktéž autoři celého programu) v klidu o všem popovídat.
Nejdříve tedy k novému CD. Pavle, podle jakého klíče jste vybírali a řadili jednotlivé písničky na vaše cédéčko?
To je jednoduché. Jsou to písničky, které se ve sboru zpívají už od jeho založení, tedy celých deset let. Ty nejpěknější. A chtěli jsme zkrátka, aby nové cédečko zachytilo náladu našich zkoušek, když se všichni jednou týdně sejdeme a pěkně si s radostí zazpíváme. Podle toho jsme také vybrali hned první píseň Není lepší jak v nedělu, když sa všeci chlapci sejdú..
Kolik času, zkoušek a vůbec energie tvorba takového CD potřebuje?
Všechen volný čas. Bylo důležité písničky vybrat, secvičit, sehnat potřebné peníze, sólisty, mimo to bylo i nějaké sponzorské hraní, v podstatě víc než půl roku dopředu bylo potřeba se připravovat. Vlastně přesně před rokem Jura prohlásil:Chlapi, do roka a do dne bude naše CD hotové. A bylo. No ale nejvíc energie a podpory bylo třeba od našich manželek. (Pavel se směje)
Jak by sis představoval fungování a zkoušení MPS Nedakonice v blízké budoucnosti?
Jediná podstatná věc, která nám zatím při zkoušení nejvíc chybí, je docházka. Celkově by to chtělo náš kolektiv ustálit. Jinak jsem se zkouškami celkem spokojen. Důležitá je především jejich organizace. Byl bych moc rád, kdyby se sbor v budoucnu dostal na vyšší úrověň.
Juro, jak jsi byl spokojen s průběhem celého vystoupení a samotným křestem?
Vše probíhalo, já si myslím, velice dobře. Pro chlapy to byla jakási osobní oslava, jakési zadostiučinění na závěr. Všechno proto taky náležitě prožívali. Ale je jasné, že chybička se najde kdekoli a nic nemůže být zcela dokonalé. Celkově vystoupení, doufám, splnilo svůj účel a to, co jsme především chtěli všem předat, jsme předali.
Jakým nejbližších akcí se MPS Nedakonice zúčastní?
Hlavní akce bude hned 19.září Beseda u cimbálu s volením stárků u nás v Nedakonicích a zárověň to bude příprava na Slovácké hody, které se budou konat 17-18. října. Tuto akci také pořádáme. No a velká oslava 10.výročí MpsNedakonice proběhne 6.prosince tzv. Mikulášské zpívání. Je přislíbena účast až deseti sborů, tak doufám, že to vyjde.
Přeju vám to. A na závěr, co byste oba přáli novému cédéčku?
Aby se lidem líbilo, aby písničky, které upadly již trochu v zapomnění opět ožily a zpívaly se dál. Aby z něho posluchači pochopili naši upřímnou radost ze zpívání.
A Mužskému pěveckému sboru Nedakonice?
Především zkvalitnění a hlavně hodně zpívání.
Hana Galetková.
Pohodový hard rock přináší Sára, která je nejmladší kapelou na Moravě
Veselí nad Moravou (PA) - Na světě je další hudební seskupení. Skupina Sára vznikla koncem června, natočila svůj debutní maxisingl a její vystoupení můžete sem tam vidět i v našem regionu. Její hudba je odrazem klasického hard rocku z dob jeho největší slávy. Její řady tvoří technicky výborný kytarista Jan Jiříček, s kterým jsem si dal dostaveníčko a zjistil jsem pro vás následující ...
HUDEBNÍ DÍTĚ
Narodil se ve Zlíně, delší dobu žil v Prostějově a nakonec zakotvil v nedalekém Veselí, kde žije se svou ženou a půlročním synkem. Jeho velkým koníčkem jsou ryby a jejich odchyt. V hudbě je velkým světoběžníkem. Nejvíce miluje jazz rock. Všechno to začalo uvnitř rodinného kruhu. Teta hraje na klavír a táta je country muzikant, takže měl k dispozici hromadu nástrojů s kterými to zkoušel. Začal hrou na banjo, klavír, housle, mandolínu, kontrabas a nakonec díky poslechu první desky od Rolling Stone skončil u kytary.
PRVNÍ KROKY
Jako žák prostějovské základní školy začínal v gymplácké kapele Gravitace. Postupem doby přicházel na chuť hudbě Jimmyho Hendrixe, Van Hallen, Black Moora a dalších. Dost ho překvapilo, že přišla doba thrash metalu, kde se na kytaru hoblovalo a jemu jako kytaristovi odchovaném Erikem Claptonem to činilo problémy si zvyknou. Jako člen prostějovského Krakenu však hrával věci od Slayer, Death, Exodus a Metallicy. Nerad vzpomíná na některé konce vystoupení, které končily na policejní služebně dlouhým výslechem.
ČAS HLEDÁNÍ
Postupem času thrash metal umlkl a Jan se vrátil do vod klasického hard rocku. Jednou jsem ucítil, že jsem nakažený metalem. Veškeré kytarové figury jsem znal a začal jsem se nudil. V tom ho chytla hudba starých Yes, Genesis a Pink Floydů a začal se více zajímat o art rock. Složité aranžmá, rytmika, používání lichých taktů a zajímavě vrstvené vokály, to byl jeho svět. Touto fantastickou hudbou se člověk nemůže živit a tak jsem ji hrával jen v klubech a v nahrávacích studiích.
PŘÍCHOD NA SLOVÁCKO
Po působení ve zlínských, prostějovských, olomouckých, třebíčských a brněnských kapelách následovala delší pauza, kterou vyplňoval studiovými projekty a hraním doma. Na pódium se vrátil s kapelou Jarka Filgase, kde hrával hard rock. Po Jardovém přechodu na pop odchází do skupiny Credo. V ní přes rok hravál klasický metal, který momentálně produkuje, jenže více techničtěji, v nové kapele Sára.
PŘICHÁZÍ SÁRA
Kapelu založil koncem června bývalý bubeník Reflexů originál Láďa Machů. Jak kapela přišla ke svému názvu nám nikdo nechtěl říct, přesto na samolepkách stojí napsáno, že Sára je největší děvka na světě. Hudebně si spolu rozumíme, protože chtěl postavit kapelu na stylu Ozzyho, Van Hallen, přiblížil nám okolnosti spolupráce Jan. Potom Láďa sehnal dva bývalé Giovanisty, Radka Bartoše a Mirka Pláška a kapela začala šlapat na plné obrátky.
START V SHAARKU
Za velmi krátkou dobu Sára natočila velmi dobrý hudební materiál. Debutní maxisingl obsahoval tři písničky. Zjistili jsme, že čím delší dobu se budeme rýpat v nahrávce, tím bude výsledný efekt chemičtější a bez drajvu. Chtěli jsme napodobit živě hrající kapelu a výsledek se povedl, zhotnotil nahrávku Jan a prozradil, že si po dlouhé době zahrál i na basu. Jednotlivé skladby nám přiblížil takto: Nejvhodnější věcí do rádia je LADY EX s chytlavým refrénem. Je to těžka americká vypalovačka se vším všudy. Další skladba je ŽVANIL. Toho jsme postavili na rytmice americké Ságy, kořeněné Van Hallenovským sólem. Třetí věc je klasický Purplovský bigbít, taky se tak jmenuje. Celý maxisingl nazpíval nejlepší zpívající bubeník Luděk Struhař. Chtěli jsme ho jako zpěváka, ale on nakonec vzal místo u Babyloonu. Vokály hlasově obstaral Jiříček.
SEHRADICKÉ HNÍZDO
Kapela zkouší v Sehradicích, kde má svoje hnízdo z něhož vyjíždí na bigbíty. Živě vystupuje hlavně o sobotách na Vsetínsku a přilehlých regionech. Díky působení kytaristy v několika kapelách se Sára s nimi představí na mnoha společných koncertech. V nejbližší době se uskuteční křest maxisinglu v Pozlovicích. (Termín včas zveřejníme)
Pozvánka od Sáry:
Kromě vlastních věcí hraje Sára hodně americké klasiky Van Hallen, Ozzy Osbourne, anglické Uriah Heep. Je to kapela produkující klasický hard rock s bluesovými kořeny. Velmi dobrou věcí je textově zajímavá, pomalá skladba o kytaristovy Ozzy Osbourna Rendy Roocovi, který se zabil v letadle. Ale i ostatní skladby stojí za to slyšet. Muziku hrajeme pro potěšení a lidi. V kapele vládne totální pohoda, protože se muzikou neživíme, řekl závěrem kytarista Sáry.
Jak se žije ... s vímen, ve vinném sklepě
Vinařství v Boršicích má dlouholetou tradici. Dnes je tato obec s více než 2.200 obyvateli pokládána za největší vinařskou obec okresu Uherské Hradiště. V současnosti na jejím katastru napočítáte celkem okolo 65 hektarů země, na kterých se pěstuje vinná réva, přičemž zhruba 40 hektarů zabírají vinohrady akciové společnosti AGROSOVÍN. S ohledem na všechny skutečnosti, patří dnes Boršičtí mezi patnáctku nejúspěšnějších vinařských organizací v republice. V Boršicích má prostě vinařství zelenou.
O tom, jaké to je pěstovat vinnou révu a koncem každého kalendářního roku koštovat sklizenou úrodu, jsme si jednoho deštivého dne povídali se Zdeňkem Havlíčkem, předsedou představenstva a.s. Agrosovín, Josefem Magdálkem, vedoucím sklepu a vinic, a Františkem Dudeškem, sklepmistrem Sovína a členem Státní oceňovací komise.
Dobrou strategickou polohu pro zakládání vinic na Boršicku předurčovala už v minulosti existence hrabství a blízkost zámku, které společně zajišťovaly stálý odbyt boršických vín. Největší rozmach vinohradnictví bylo možné v této lokalitě zaznamenat v době před třicetiletou válkou, když pochopitelně během ní zase nastal výrazný úpadek.
Po roce 1945 pak nastává čas doslova zaslíbený tzv. velkoprodukčnímu systému, kdy se do vinařství zavádí nové způsoby pěstování vinné révy.
Odkdy se konkrétně společnost Agrosovín věnuje vinařství?
Družstvo pěstovalo vinnou révu vlastně od svého zrodu. Největší rozmach vinařství zaznamenalo v roce 1985. To jsme ještě zdaleka nemohli tušit, že následující dvě zimy roku 1985 a 86 přijdou velké mrazy, které se výrazně podepsaly na snížení stavu vinic. Nejvíce hektarů mělo tehdejší družstvo ZD Boršice u Buchlovic právě v roce 1985, kdy se na katastru Újezdec, Osvětimany, Stříbrnice a Boršice nacházelo celkem 209 hektarů vinic. ZD Boršice se díky tomu řadilo mezi nejsilnější vinohradnická družstva na Moravě.
To byla minulost. Jaký je stav dnes?
I dnes zaujímáme významnou pozici mezi moravskými pěstiteli a výrobci vín. Ovšem hospodaříme zhruba na poloviční rozloze vinic. Z celkového počtu 102 hektarů je zhruba 90 hektarů vinic plodných, 12 hektarů je mladých výsadeb. Omezení ploch se přitom týkalo především těch, dá se říci, horších ploch. Chcete-li znát plány, chceme se dostat přibližně na 110 hektarů, které bychom rádi do budoucna udržovali. Předpokládáme, že se pokusíme posílit modré odrůdy pro výrobu červených vín, které jsou už dlouhodobě považovány za jakýsi módní trend.
Jaké odrůdy tedy nejčastěji v boršických vinicích najdeme?
Jak už jsem řekl, trh s víny zahltila poptávka po červených vínech. Modré odrůdy dnes pěstujeme na zhruba 20 procentech celkové výměry, ale potřebovali bychom ještě tak o 10 více. I když pořád říkáme, že trend čevených vín je trend současný, přesto vlastně obliba červených vín u nás přetrvává už nějaký čas. Lidé mají rádi aromatická vína, ze kterých si jich asi nejvíce získal Tramín, módní odrůda Chargonnay, která vlastně vzešla z Burgundského, velký zájem je o červená vína typu Vavřinec, Merlot, Cabernet Savignon apod. Právě ten posledně jmenovaný jsme v letošním roce vysadili na 2,5 hektarech. Připouštíme, že je to pro zdejší oblast trošku nezvyklá odrůda, ovšem nezbývá než vyjít zákazníkovi vstříc...
Existuje nějaká tradiční odrůda, která se vždy v Boršicích a přilehlých oblastech pěstovala?
V naší lokalitě je tradiční Veltlínské zelené, Mller Thurgau a u vinařů značně oblíbené veškeré Burgundy, a to ať bílé nebo šedé či modré. Ty v naší oblasti dosahují špičkové kvality. V posledních letech je navíc velmi vyhledávaným vínem Portugal modrý, což byla v minulosti dosti nedoceňovaná odrůda.
Jedna věc je víno vypěstovat a sklidit, na druhé straně je však třeba jej dobře prodat...
Tak jako v obchodě s jinými zemědělskými produkty je i ve vinařství velký přetlak na trhu. Především se dnes hlasitě mezi vinaři mluví o přílivu levného vína, které se k nám v cisternách dováží z jižní Evropy. Protože se jedná o stolní víno, je pochopitelně hojně dotované zeměmi EU. České vinařství touto skutečností velmi trpí a prakticky nenachází účinnou zbraň proti dováženým levným vínům. Stát, potažmo vinaři, si nemůžou ve stávajících podmínkách dělat žádné iluze, když všude kolem nás, v okolních státech je výroba vína dotována, kdežto u nás nikoliv, nebo jen málo.
Kde se s vaším vínem mohou zákazníci setkat?
Největším odbytištěm je pochopitelně Praha, střední a západní Čechy. Samozřejmě se snažíme především využívat přímého vztahu se zákazníkem. To znamená, že jedenkrát až dvakrát do týdne sami podle objednávek zavážíme tamní specializované prodejny nebo přímo vinárny. V letošním roce jsme kromě toho rozjeli odbyt přes velkoobchody a sítě obchodních domů, jako jsou Meinel, Delvita a podobně. Obrat dnes činí zhruba kolem 1,2 milionů korun měsíčně a má stále rostoucí tendenci, neboť obliba našeho vína pozvolna stoupá.
A co vinařské soutěže a výstavy?
Porovnávání vín je samozřejmě prestižní záležitostí a všichni lidé, kteří rádi do sklepa chodí, se hned ptají, jakého úspěchu jste dosáhli. Dobré výsledky na výstavách pochopitelně vždy pomáhají následnému obchodu. Je jasné, že vždy záleží na úrovni výstavy, na její určité věrohodnosti. Pro nás jsou nejdůležitější velké vinařské výstavy, mezi které patří Valtické výstavní trhy, Zahrada Čech, Vinex a podobně. Přesto se snažíme obsazovat i soutěže a výstavy v našem regionu. Tam se ovšem na kvalitě bodování vzorků silně podepisuje subjektvní názor hodnotitele a dost záleží na tom, kdo se v dané komisi sejde a jaké víno třeba právě v tu chvíli jeho chuťovým buňkám lahodí. Od roku 1995 je v platnosti nový vinařský zákon. Podle něj jsou všechny vinařské společnosti povinny vína deklarovat, což je třeba u mnohých výstavních vzorků drobných výrobců velmi těžké. Takže když to shrneme, vinařské výstavy mají určitě vypovídající charakter a samozřejmě platí, čím větší výstava, tím lepší. Boršické víno se může pochlubit ř adou významných ocenění: Burgundské bílé - pozdní sběr získalo cenu na Valtických trzích, Portugal modrý byl nejlépe hodnoceným vínem na Vinexu 1992, Burgunda šedá získala zlatou medaili na Zahradě Čech v roce 1992 apod.
Říkali jste, že současným trendem jsou červená vína. Co ještě?
Z těch červených jsou u nás nejoblíbenější Modrý portugal, Svatovavřinecké a Zwegeltrebe. Z bílých vín jsou nejznámější Mller Thurgau, Veltlínské zelené, Rulandské bílé, Rulandské šedé a Muškát moravský. Celkově se dnes jde cestou výroby suchých vín. I v obchodě převládají suchá vína, protože lidé se rozhodli žít zdravě. Ovšem třeba právě při výstavách se více uplatňují vína s takovým tím sladkým ocáskem. Milovníci nasládlých vín z naší produkce oceňují známková vína Buchlovské hradní, Buchlovické zámecké a červenou Barborku.
Zkuste odhadnout, jak dopadne letošní úroda hroznů. Budeme mít vína dostatek?
Po loňském roce, který byl sice méně úrodný, ale díky pěknému září, kdy vinaři říkají: ...pěkné září, víno vaří..., byla sklizeň velmi kvalitní. Odborníci dokonce tvrdí, že se jedná o nejlepší ročník od II. světové války, nebo někdo úrodu přirovnává k ročníku století. Faktem zůstává, že díky dlouhému teplému podzimu odrůdy, byť i ranné, jsme sklízeli v kvalitě takové, že jsme z nich mohli vyrábět víno s přívlastkem kabinetní, tedy nemuselo se docukřovat řepným cukrem. Nejkvalitnější oblastí se opět stala oblast v katastru obce Újezdec na Kyjovsku, kde se dříve nacházely berchtoldské vinice v okolí Pánské búdy. Na těchto plochách máme zastoupeny všechny nejkvalitnější odrůdy včetně Savignonu a Chardonnay. Na letošní sklizeň, pokud nedojde nějaká hrůza, se díváme s optimismem. Sklizeň by totiž mohla být ještě vyšší než v minulém roce. Srážkově byl rok dobrý, takže hrozny jsou nejen pěkné, ale snad budou mít i dostatek cukru. O tom ale rozhodne ještě konec srpna a průběh září. Jen aby ještě nějaký čas vydržela r osná rána, sluníčko a teplo. Hlavně ať dlouho neprší a nedojdou brzo mrazy!
Pojďme ještě na chvilku do vašeho sklepa Sovín...
Vinný sklep Sovín byl ve stejnojmenné trati založen v roce 1978. A troufáme si tvrdit, že je největším skladovacím zařízením na okrese Uh. Hradiště. V současnosti je jeho kapacita 1,2 milionů litrů. Jeho vybavení patří mezi velice moderní a má naprosto rozdílný charakter, než jaký známe z tradičních malých sklípků. Sovínský sklep je polopovrchový, to znamená, že využívá terénní stupeň. Ročně se zde zpracovává 600 až 700 tun hroznů. Prostory ve sklepě lze rozdělit na ležáckou část a část s archívním sklepem, na lisovnu, zpracovnu, lahvovací linku, ke kterým přiléhají skladovací kapacity včetně chladíren.
Tož teď už nezbývá než si připít na zdraví a na to, aby i letošní úroda byla dobrá a v příštím roce bylo co pít.
M. Miškeříková
www.hradiste.cz
Program a aktualizace Stanislav Lopata
hudba@hradiste.cz
Čas zpracování: 0 sekund
