DOBRÝ DEN SLOVÁCKO

Číslo: 35
06.09.1999
Článků: 68

REDAKCE

ARCHIV
minulých čísel
Rok 1996
Rok 1997
Rok 1998
Rok 1999
Rok 2000

	Metalové nivnické hody ovládla smrtící hudba
	Regionální hudební okénko - melancholy pessimism
	Regionální boj o posluchače dechové hudby
	Na Malé scéně se bude vraždit naposledy
	Nové tváře Slováckého divadla
	Realista s hlubokým lidským cítěním
	Klenoty umění - Galerie Slováckého muzea
	Když se sem vracím, je to, jako bych spadla do peřin, říká Dana Zátopková
	Jak se žije v Traplicích

Metalové nivnické hody ovládla smrtící hudba

Nivnice (pa) - Pestrou paletu hudebních odnoží nabízely hodové akce o uplynulém víkendu v Nivnici. Kromě krojované veselice, taneční zábavy, country bálu, kolotočů a cukrové vaty se v pátek večer v Besedě uskutečnila kvalitní metalově hodová přehlídka.

Festival měla zahajovat brodská formace Chaos In Head, která dva dny před akcí zrušila svoji účast. Jak jsme se dozvěděli, hlavní důvodem byla nesmyslná ješitnost kytaristy Jirky Hasíka. Zbytek kapely se do Besedy přišel jen podívat, škoda!

A tak se na start postavila kapela Absurd Conflict ze Sebranic. Z pódia se začal hrnout kvalitní death metal plný technických prvků zdatných kytaristů a hnací síly nejmladšího člena kapely, bubeníka Jirky Staňka. V současné sestavě hraje kapela skoro tři roky a před rokem vydala výborné demo "Hopeless Despair", postavené na sociálně zaměřených textech z dílny basáka a vedoucího kapely Milana Prudkého. Závěrečná death balada vypíchla vysoko kvalitu hráčského obsazení a uzavřela skoro půlhodinový pohled do očí smrti! Jejich pódiový nástupce, slovenská brutální čtveřice Sepsa z Partizánského, vůbec nezklamal. Kouzelný morbidní hrdelní hlas zpěváka Miro Magáta vévodil celé brutální death smršti. Ze sousední země přijela i početná skupina jejich příznivců. I přes problémy s basou nevynechali úchvatnou "nekonečnú budúcnosť" a pro další kapely se laťka kvality vyhoupla proklatě vysoko!

To vycítila i hradišťská extraligová death-grindová formace Melancholy Pessimism. Jejich vůdce, energický tanečník a hlasově impulzivní hrobník Vlastimil Mahdal nezapomněl ani na svůj typický humor. Mezi dvanácti skladbami nechyběla ani zlidovělá "Keď sa bůček zeleňá, prasiatko sa červeňá..., a řada dalších, které zněly až po vystoupení před Besedou v Killyho podání podporovaném zbytkem hudebníků z Infanticide a náhodnými kolemjdoucími.

Hardcorové kořeny, trashový kmen a pestrá koruna cyberpunku, řada etnických větví, to vše obklopeno a ovlivněno kosmickým prostorem. I tak lze charakterizovat kultovní brněnské trio, známé už dvanáct let pod hlavičkou Insania. Zpívající strunné duo Poly - Klíma posazené na rytmu bicích Black Druma před nedávnem vydalo sedmé EP s názvem Woodoo Astrology.

Zpátky na zem, ale jen obrazně, nás poslala bzenecká skupina Urschullum, kterou na pódium přivedl nesmírně energický zpěvák s ofačovanou hlavou a rozpoutal lavinu šílené a dosti ostré core hudby. Rozpoutané podpódiové tornádo a skočnou atmosféru narušoval jen nesymetrický metrákový basák. Po skladbách věnovaných Jamesi Bondovi s číslem 007, prezidentovi a prožidovské písni od Prodigy nastaly nicotné technické problémy. "Hrajeme později, ale přijeli jsme brzy, takže to šňůry nevydržely," prohlásil kytarista Aleš Nejezchleba.

Na závěr vydařeného festivalu se představila formace SAD Harmony z Velké nad Veličkou. Přijela po koncertu v hradišťském klubu Mír, kde spolu s kapelou Rudé kostry zahajovala jeho novou klubovou sezonu. Po etnicky nasáklém intru nabídla stylově pestrá, jednoznačně nezařaditelná kapela řadu melodických prvků zasazených do tvrdého podkladu. Jejich přechody hranice od žhavého rocku snad přes všechny odnože těžších odrůd sklidily zasloužený potlesk.

I když burčák chutnal jako mošt, na záchod jste museli do skoro dvě stě metrů vzdáleného Snack baru, protože sousední hospoda byla zavřená, se akce vydařila. Spokojený byl i pořadatel, který slíbil, že podobné akce na sebe nenechají dlouho čekat. Takže když nepojedete za čtrnáct dní do Dubňan, třeba za rok v Nivnici na hodech!

Regionální hudební okénko - melancholy pessimism

Death-grindové sdružení vzniklo v lednu roku 1992 a první demo "Melancholy Pessimism" se narodilo během pár měsíců. Kapela odehrála asi 250 koncertů po zemích českých a slovenských, podívala se i do zahraničí - Švýcarsko a Portugalsko. Písně z jejich tvorby byly použity na mnoha výběrových kompilacích po celém světě. Jejich debutní CD s názvem "Recompense To Saints" vyšlo až v roce 1996.

Pak následovaly časté personální změny, takže o kapele nebylo slyšet až do vydání jejich druhého alba "Inconsistent World" letos v červnu. Materiál vznikal od loňského roku, v srpnu natočili vzorek. Některé nápady na desku si donesli kluci ze svých bývalých kapel. Album vzniklo v undergroundovém studiu Šopa v Lipově na přelomu roku a závěrečné úpravy probíhaly v bzeneckém Shaarku.

"Na bookletu jsme se poprvé v životě ocitli v roli boháčů na hostině. A na fotkách uvnitř obalu, to jsou naši místní kolegové bezdomovci a podobně. To je realita dnešního dne, je to smutné, ale je to tak," hodnotí Killy. Když se zamyslíme nad textovou stránkou, již tak legrační není. "Inspirace k jejich psaní mám dost všude kolem. Dnes jsi v pohodě, ale během krátkého okamžiku můžeš přijít o vše a stát se homelesákem, aniž by sis to předtím připouštěl," předkládá Killy.

V současné době hraje v Melancholy Pessimism na basu Jan "Flegin" Kráčal, kytary Jindra "Otýn" Tománek a David Menšík. Na bicí tluče Olda Vytrhlík a zpěvačka se jmenuje Killy!

(p)

Kontakt: Lukáš Macháček,

Palánek 3/44, Vyškov 682 01

tel.: 0507/ 211 13 & 0603 71 53 83

Regionální boj o posluchače dechové hudby

"Na Valašsku a Zlínsku se pravidelně na několika místech konají festivaly dechových hudeb. V našem regionu jenom v Hluku, a tak jsme se rozhodli uspořádat nový festival v Kněžpoli. Chceme dát základy pro další tradici a prostor regionálním dechovým kapelám," prozradil Petr Hubáček, vedoucí DH Kněžpolanka a pořadatel festivalu. Festival pořádaný ve spolupráci s místním obecním úřadem započne ve 14 hodin průvodem obcí za účasti zlínských mažoretek a všech účinkujích kapel. Před třetí hodinou dorazí průvod k sportovnímu areálu, kde se uskuteční hlavní pořad. V něm se představí Velký zlínský dechový orchestr, dechová hudba Novovešťanka, Kněžpolanka a Stříbrňanka. Program ukončí společný koncert všech kapel.

"Posledních dvacet let dochází na Hradišťsku ke snižování počtu muzikantů i žáčků na dechové nástroje. Doufáme, že touto akcí alespoň trochu napomůžeme budovat vztah k této muzice," dodává Petr Hubáček. Něco navíc: Dechové hudby Stříbrňanka a Novovešťanka se představí tuto sobotu 11. září pět minut po poledni na televizních obrazovkách kanálu ČT1 v pořadu Znovu Na Vlachovce, uváděném Pavlínou Filipovskou.

Na Malé scéně se bude vraždit naposledy

Uh. Hradiště - Ačkoliv se derniéra úspěšné inscenace Malé scény Vražda na Uhelném trhu ohlašovala již na duben tohoto roku, pro velký zájem diváků a neúnavnou chuť zúčastněných herců se odehrálo nakonec ještě několik představení navíc.

Nyní k˙nám však doráží zpráva o definitivním konci vraždění na Malé scéně, neboť jeden z˙hlavních představitelů Zdeněk Kupka, idol to mnohých hradišťských dívek, odchází do města slavného filmového festivalu a do čerstvě otevřeného divadla v˙Karlových Varech. Pro neznalé připomeňme jen stručně, že v první části večera podnikavý Gaskoněc Dardard všem přítomným ukáže, jak snadno lze překonávat všechny problémy a překážky, když člověk jedná v˙permanentní časové tísni, i když výsledek nemusí být vždy stoprocentní. Po přestávce se všichni dočkají oné slibované vraždy, avšak přestože půjde o život (či spíše o životy), krev nepoteče a nepoteče. Naopak nervy jednoho nejmenovaného počestného občana budou na pochodu a není divu, když ohnisko nejvyššího ohrožení ztělesňuje vlastní manželka. Prozrazovat něco více z˙děje obou nečekaně se vyvíjejících zápletek by nebylo moudré. Připomeňme jen, že tato fraška je také výjimečně zdařilým režijním debutem Davida Vackeho, od kterého nadšení diváci již dlouho očekávají další inscenaci. Davida jsem se proto zeptala, jaké si dává v˙budoucí sezoně cíle?

"Rád bych obhájil prvenství v˙šipkařské Grand Prix v˙divadelním klubu a především dovedl naše Fotbalové tragédy alespoň k˙jednomu vítězství."

A mohl bys nám alespoň trošku přiblížit, jak vypadalo zkoušení s˙odcházejícím Zdeňkem Kupkou, po kterém bude tolik dívek plakat. Určitě jste zažili spoustu veselých historek?

"Tak tohoto dotazu jsem se nejvíce obával - ale teď, když Zdeněk odchází, to snad již mohu prozradit. Na diváka působí Kupka na jevišti jako neobyčejně temperamentní a energický člověk - ovšem opak je pravdou. Tak například Zdeněk nebyl ochotný zkoušet dříve než v˙jedenáct dopoledne a později než v˙pět večer, prý aby se mu nenarušil jeho citlivý biorytmus. Ale ani v˙tomto vymezeném časovém úseku neměly zkoušky normální průběh. Za každé prudší gesto či přechod přes jeviště vyžadoval "mistr" drobnou odměnu. Nejdříve stačil kousek čokolády, potom kolečko salámu a asi dva týdny před premiérou již zabíral pouze na šunku a kaviár.

V˙generálkovém týdnu (poslední fáze zkoušení) přestal na odměny reagovat úplně a vymínil si, že celou hru odehraje leže v˙posteli, do které měla být umístěna i slečna nápovědka s˙textem. Nezbylo mi nic jiného, než abych, s˙povolením divadla, přistoupil k˙mírným tělesným trestům - avšak vyplatilo se a sám Zdeněk Kupka mi po úspěšné premiéře děkoval, že jsem ho doslova vybičoval k˙takovému výkonu."

Na jevišti uvidíme také další výborné herce Slováckého divadla, Martina Vrtáčka, Roberta Bellana, Irenu Vackovou, Michaelu Scheibovou a Jiřího Krause. S˙těmi se však naštěstí budeme shledávat i v˙následující sezóně. Zbývá jen dodat, že derniéra této inscenace se bude konat v˙sobotu 11. září v 19.30 hodin a kdo má zájem, ať si urychleně zakoupí vstupenku, neboť to vypadá, že představení bude brzy vyprodáno.

Andrea Helmichová

Nové tváře Slováckého divadla

Již všichni víte, že ze Slováckého divadla odešlo na konci loňské sezony několik výborných herců, kteří tvořili dobré jádro souboru a po kterých se nám určitě bude stýskat. Ale již málokdo ví, že na počátku nové sezony přišlo několik nových herců, o kterých všichni doufáme, že budou časem taktéž výborní a dobré jádro souboru se tím opět zacelí.

Redakce Dobrého dne, Slovácko se proto rozhodla, že Vám Josefa Kubáníka, Juru Pepřeného, Jakuba Leiera, Barboru Kožušníkovou, Tomáše Šulaje a Zdeňka Trčálka postupně představí. Hned na začátku musím upozornit, že všichni postupně dostanou stejné otázky, a že také všichni dostanou stejný úkol - napsat svůj stručný životopis.

Dnes tedy zahajujeme Josefem Kubáníkem, který o sobě napsal toto:

Jsem narozen jako kozoroh v˙Uh. Hradišti ve 21.20 jednoho sychravého zimního dne.

Mám: velké ambice, malý plat, 2 maturity, 1 sestru, modrou knížku, pár dobrých přátel, čas, chuť a nejraději roli "vola" z˙Nové komedie o Libuši v˙režii J. Morávka.

Nemám: co jíst a pít, řidičský průkaz, výtvarný talent, zelené oči.

Umím: odpovědět na pozdrav, telefonovat, jíst příborem, udržet slib.

Neumím: šplhat, plavat, číst v˙jízdních řádech, sekat dobrotu ani dříví, lhát.

S˙jakými pocity do Slováckého divadla vstupujete?
Do SD jsem nastoupil čistě oblečen, učesán a oholen, s˙pocitem, že je to na mně znát, ale očekávám, že to se mnou nepůjde takhle dál.

Na jakou inscenaci se v˙této sezoně nejvíce těšíte?
Nejvíce se, při své výšce 183 cm, těším na velké role. (h)

Realista s hlubokým lidským cítěním

Malíř Jiří Hudeček žije a tvoří v Uherském Hradišti. S tímto městem jsou těsně spjaty jeho pracovní, tvůrčí i životní osudy. Svým naturelem patří k rodu těch malířů, kteří svou uměleckou výpověď korigují prizmatem hluboké lidské pokory a úcty k životu, jeho základním humanistickým principům a ideálům. Především je to široké téma života rodiny v každodenních intimních okamžicích vzájemného vztahu rodičů a dětí, ve chvíli pohody a poznávání, klidu, citu i životních tragédií.

Zvláště pozorně se Jiří Hudeček věnuje tématu dětí s jejich světem neustálého hledání, poznávání a objevování všeho nového a neznámého. Vznikají tak figurální kompozice čerpající ze vzpomínek, jež mapují odrůstání vlastních potomků či vzpomínek na vlastní dětství. Velmi citlivé jsou pak náměty generačních vztahů dětí, rodičů a prarodičů vycházející z každodenního rodinného života umocněného zrozením a smrtí, zdravím a nemocí, štěstím a neštěstím. Vždy se jedná o lidsky hluboce prožitou a malířskými prostředky citlivě ztvárněnou sondu do lidských osudů.

Druhým významným tématem Hudečkovy tvorby je malba zátiší. Ta vychází z předmětů každodenního užívaní. Jsou to vlastně rekvizity dějů jeho figurálních kompozic. Věcí, ke kterým má osobní citový vztah daný vlastním užíváním a právě onou souvztažností k dějům rodinného žití.

Hudečkova tvorba se nese v duchu zachycení pomíjivé atmosféry i v námětech krajinářských. Jsou mu tedy blízká zákoutí lesů, idylické meandry řek či nostalgicky otevřené krajiny moravské. Zajímá jej zachycení atmosféry letního dne před bouří, stejně jako uklidňující letní podvečer.

Se stejným zádumčivým pohledem se zaměřuje na zákoutí starých dvorků, zavádí nás do opuštěných kůlen a dílen, ukazuje mizející svět svého dětství s nostalgickým pohledem moudrého pozorovatele. Jiří Hudeček je tedy malířem nálady, intimní výpovědi, střežící lidský život a svět kolem něj.

Josef Fantura

Klenoty umění - Galerie Slováckého muzea
Historie a vývoj umělecké sbírky ve Slováckém muzeu III. díl

Do slibného vývoje však zasáhla II. světová válka, jejíž důsledky postupně zcela omezily činnost muzea. Když se ve druhé polovině roku 1945 mohlo navázat na předchozí práci, prvořadým úkolem se stalo odstraňování válečných následků. Opět se jako kustodové sbírky umění - Kubíček a Heřman, ujali svých povinností a kromě nápravy vzniklých škod se snažili o obnovení výstavní činnosti.

V˙roce 1946 dosáhla sbírka umění počtu 231 kusu, přičemž v 87 případech se jednalo o pozůstalosti zděděné státem a konfiskáty. V celkové činnosti přibývalo výtvarných výstav. V˙roce 1949 byla navázána spolupráce s˙Národní galerií v˙Praze, která ze svých sbírek uvolnila jako dlouhodobé deponáty větší počet prací regionálních umělců. Tento aktivní vývoj jako by předjímal nástup 50. let, kdy se situace výrazně změnila, a ve své druhé polovině byl již nenávratně přehodnocen dosavadní styl muzejní práce.

V˙roce 1952 byla do Uh. Hradiště převedena ze Zlína Uměleckoprůmyslová škola a s˙ní pochopitelně přišla i skupina pedagogů, kteří se mimo své pracovní povinnosti věnovali vlastní volné tvorbě. Slovácké muzeum v˙rámci svého uměnovědného zaměření navázalo s těmito autory pracovní kontakty (V. Hroch, J. Jaška, S. Mikuláštík, J. Habarta, J. Blažek aj.) a je tedy přirozené, že i výstavní a sbírkotvorná činnost byla tímto faktem ovlivněna. Spolupráce se školou se promítla i do nárůstu sbírkového fondu.