Číslo: 37
14.09.1998
Článků: 61
REDAKCE
ARCHIV
minulých čísel
Rok 1996
Rok 1997
Rok 1998
Rok 1999
Rok 2000
Významného životního jubilea se dožívá herec Jaroslav Kyncl
Grafičanka v Klubu kultury
Targus si dovolil odletět v baloně
Handrláček vystoupí v městě plném pohádek
První premiéra divadelní sezóny 1998/99
V brněnském Rondu vystoupili mistři tvrdého rocku
Jak se žije ... dostihovým jezdcům a trenérům
Významného životního jubilea se dožívá herec Jaroslav Kyncl
Jaroslav Kyncl první zprava, společně s Pavlem Liškou a Ludmilou Forétkovou v inscenaci Karla Čapka Loupežník. - Foto: Ivan Helmich
Uh. Hradiště (Mac) - Mnohým z nás není jistě třeba představovat vynikajícího herce Slováckého divadla Jaroslava Kyncla. Tento příjemný a stále usměvavý pán v nejbližších dnech oslaví kulaté životní jubileum - 60 let.
Jaroslav Kyncl se narodil ve Ždáru nad Sázavou. Již ve svých čtyřech letech se objevil v Beranově pohádce Vodník v roli malého Vodouška.
Vyučil se řemeslu s hodnotným názvem zámečník pro údržbu a montáž a nastoupil do Ždárských strojíren a sléváren. Následovala přihláška na JAMU a přijetí. Po ukončení školy se dostal na angažmá do Večerního Brna. V roce 1967 opouští Brno a přichází do Slováckého divadla v Uherském Hradišti, kde působí dodnes.
Je čtvrtek odpoledne, pan Kyncl se připravuje na generální zkoušku. Těsně před vystoupením nám stačí odpovědět na pár otázek.
Loni jste oslavil třicáté výročí svého angažmá ve Slováckém divadle, letos se dožíváte významného životního jubilea. Jak se díváte na tzv. účtování s minulostí. Myslíte, že přišel čas, kdy je potřeba se zastavit a zamyslet se nad tím, jestli nenadešla chvíle k odpočinku, nebo patříte naopak k těm, jimž divadelní múza natolik učarovala, že žádný věk nemůže ohrozit jejich soužití s divadlem.
Chvíle odpočinku nastala. Ono takového půl roku absolutní svobody neuškodí, trochu si odpočinu a zreříruji si celý svůj život. Já jsem u divadla už čtyřicet let a mám něco za sebou a rád bych už asi toho nechal. Pochopitelně v případě, že mě bude pan režiser chtít obsadit do malých rolí, ze kterých mě již v prvním jednání vykopnou, tak proč ne. Také musím brát v úvahu, že je to čím dál větší námaha dostat něco do těch obroušených závitů. Já jsem nakonec ve svém životě odehrál přes 170 premiér, o představeních ani nemluvě. Jak se říká: Všeho dočasu a pánhůh navždy. Strašně rád budu chodit za svými kolegi do divadla i na představení, ale myslím si, že na to jeviště už ne. Možná, že po nějaké době se mi začně stýskat a budu se chtít vrátit... Já bych chtěl mít hospodu, takovou malou, se třemi stolečky, v ní dělat je v podstatě také divadlo. Musíte se stále usmívat, být úslužný, nikoho z hostů nezajímá, jakou máte zrovna náladu. Soužití s divadlem nemůže u mě nic ohrozit.
V poslední době jste si zahrál především role dobráckých staříků, kteří přináší ostatním do života trochu optimismu a moudrého porozumění (Tuláček v inscenaci Jak přišla basa do nebe, Šelf v Loupežníkovi, Doktor v Dámě s kaméliemi). Jaký jste ve skutečnosti?
Já jsem měl tragikomické role strašně rád, to jsou prostě takové voňavé role. Mám rád legraci, usměvavé a chechtající se lidi. Tragický jsem právě při pohledu na sebe do zrcadla. Dá se říct, že jsem zarputilý stařec, ale záleží kdy, kde a jak.
V nejbližší době vás čeká role Stěpana v novém muzikálu Šumař na svatbě. Jak se díváte na to, že vás čeká s partnerkou Alenou Pavelkovou milostný duet? Co si myslíte o rčení Láska kvete v každém věku?
Já bych si především přál, aby nějaká ta láska před smrtí ještě přišla, než mě zatlučou do toho dřevěnýho pyžama. Mám lásky, miluji rodinu a své děti. Ale přál bych si jednou v životě prožít takovou tu lásku, kdy vás brní prsty. Když natáhnete k někomu, koho milujete, ruce a začnete cítit brnění. Všechno je naráz jednoduché, hory to přenáší, ale bohužel, toho se asi nedočkám. Ohledně Alenky Pavelkový, nehraji s ní poprvé. Už asi dvakrát či třikrát jsme hráli manželský pár, tak si to jenom zopakujeme. Na tu roli mileneckou jsem ale zvědavý.
Když se vás zeptám na herecké sny, určitě je zatajíte s obavy, aby se vyplnila. Zeptám se tedy, je nějaký výrazný charakter, který by vás lákal. Většinou ti, co hrají dobráky, mají obrovskou chuť si zahrát někoho hrozně zlého a naopak. Co láká vás?
Já už se nebojím, jestli se mi vyplní nebo nevyplní, takže můžu klidně říct, že mým velkým snem byla role Lakomce v Molierovi, což se mi nesplnilo. Nedá se nic dělat, v duchu budu na něj vzpomínat. Ale můžu vám říct, že těch rolí, o kterých jsem snil a chtěl si je zahrát, se mi vyplnilo z osmdesáti procent.
Na hereckou dráhu se vydala i vaše dcera Alžběta. Jak se na to díváte. Patříte spíš k těm, kdo ji od takového pošetilého povolání odrazuje, nebo ji naopak podporuje a dodává ji víru?
Naopak, já jsem ji naprosto odrazoval. Já jsem nechtěl, aby šla studovat, protože vím, jak to v tom divadle vypadá. Páni pedagogové by si už měli konečně přečíst zase nějakou hru, aby zjistili, že jsou v nich dvě třetiny rolí mužských a jedna třetina ženských. Když je potom v ročníku šest holek a tři kluci, tak holky mají problém s místem, i když jsou talentované, a pak jsou z toho nešťastné. No, ale teď už jí fandím, protože tento rok končí Janáčkovu akademii. Musím ji podporovat, víte, co mě už stála peněz?! Samozřejmě jsem jí celé ty čtyři roky pomáhal, nejen s literaturou.
Na co byste pozval do Slováckého divadla naše čtenáře?
Zcela jistě na Plynové lampy.
Grafičanka v Klubu kultury
Uh. Hradiště (Mac) - Jiří Anderle, Vladimír Suchánek, Karel Demel, Jan A. Pacák a Jiří Slíva, to jsou jména, která zaručují kvalitní a mimořádný kulturní zážitek. Uherskohradišťský Klub kultury nabízí v současné době právě díla tohoto skvělého hubeního seskupení pod názvem Grafičanka.
Mnozí z nás je máte ještě v živé paměti z výstavy v Panském domě v Uherském Brodě, z Malé scény Slováckého divadla nebo z autorských výstav v zámku Buchlovicích.
Pátečního zahájení se z nejrůznějších důvodů nezúčastnil ani jeden z autorů, ale již teď se můžete těšit na 16. října do Uherského Brodu, kde přijede trio Grafičanky - Vladimír Suchánek, Jan. A. Pacák a Jiří Slíva. Výstava ve foyer Klubu kultury potrvá do 9. října.
Targus si dovolil odletět v baloně
Zdeňek Targus Červinka (uprostřed) před odletem.
Uh. Hradiště (Mac) - Svaz přátel Targuse, spol. s ručením neomezeným připravil oslavy 70. výročí narození Zdeňka Červinky, které proběhly na Mariánském náměstí v úterý 8. září v odpoledních hodinách.
Celou Targus Street party zahájila Targusova hymna v podání Honzy Gajdošíka a vzápětí vzlet holubiček.
Poté následovalo odhalení sochy a krátký projev Miroslava Potyky.
Poblahopřát a pozdravit přišlo mistra Targuse mnoho přátel i známých, mezi nimi i Leo Filipi, Honza Gajdošík, Jan Gogola, Zdeněk Kup i samotný starosta Uherského Hradiště Ladislav Šupka. Mistrovi byly předány medaile, diplomy a věcné dary. Překvapením nejen pro oslavence, ale i pro všechny přítomné bylo nafouknutí balonu a odlet mistra na více jak hodinový výlet. Po jeho návratu pokračovaly oslavy v Galerii U Sovy v nejbližším okruhu přátel.
Na místě byly k prohlédnutí vozy značky Hyundai, jakožto generálního sponzora této nezapomenutelné akce.
Celá hradišťská veřejnost ze srdce děkuje za obohacení a zpestření uměleckého a kulturního života a do dalších let přeje mistrovi hodně zdraví, radost, duševní svěžest, umělecký růst a plno dalších nápadů.
Tato společnost pro zájemce a obdivovatele mistra štetce připravila videokazety o jeho poslední tvorbě a životě spolu s kalendářem na rok 1999, které budou k dostání v Galerii U Sovy.
Handrláček vystoupí v městě plném pohádek
Jičín - Ode dneška, tedy od pondělí 14.9. do soboty 19.9. se město Jičín v Českém ráji stane hlavním městem pohádky, kdy vládu nad městem převezmou děti a začnou platit pohádkové zákony! Bude to již osmý rok, co se tento festival koná a letos se ho zúčastní i děti z dětského folklórního souboru Handrláček z Kunovic. Handrláček se tohoto festivalu před třemi lety již zúčastnil a velmi se líbil, ale letos pojede zcela nová skupinka 39 dětí a bude to jejich úplně první tzv. premiérový zájezd na tři dny. Přijedou hned v pondělí dopoledne, aby se stihly v 16.00 hodin včlenit do slavnostního pohádkového průvodu, který bude procházet celým městem a odjíždět budou trošku předčasně ve středu odpoledne.
V úterý a ve středu budou děti vystupovat na třech pódiích, která jsou na Valdštejnově náměstí, Žižkově náměstí a jedno je před Kulturním domem v Jičíně. Jejich vystoupení budou trvat kolem třiceti minut, čili program mají vcelku nabitý a ještě se samozřejmě můžou zúčastňovat všech okolních akcí, řekla mi vedoucí folklórního souboru Jičíňáček, který náš soubor v Jičíně hostí, paní učitelka Slepičková. Jelikož je letošní festival ve znamení zvířátek, celé dny i jednotlivé akce vybrané z programu se váží právě ke zvířátkům a i Handrláček vystoupí s čísly se zvířecí tématikou. Např. pondělí má hlavní titulek Na okně seděla kočka a ve 20.00 hodin povídání s malířem Vl. Komárkem a senátorem J. Liškou proběhne pod názvem Pohlaďte lva po bradě, v úterý ve znamení Pod kloboukem labuť v 19.00 ND z Prahy uvede Labutí jezero a ve středu Skákal pes přes oves v 16.00 bude otevřena První letní psí a kočičí kavárna U Rasa a to ještě, prosím, není všechno.
Pro děti z Handrláčku máme připravený i speciální program a to výlet do Prachovských skal dodává ještě paní Slepičková. Takže: Bylo nebylo...., aby se v Jičíně Handrláčku líbilo.
Hana Galetková
První premiéra divadelní sezóny 1998/99
Uh.Hradiště (GalH) - Do divadelní sezóny 1998/99 vstoupilo Slovácké divadlo romantickou tragédií Alexandra Dumase ml. Dáma s kaméliemi, jejíž sobotní premiéra 12.září 1998 i přes nepřízeň počasí jistě neunikla žádnému z˙uherskohradišťských, a nejen těch, milovníků divadla a společenských událostí. Dramaturgie v tomto případě zcela přesně a šťastně sáhla k divadelní hře plné hlubokých a zcela upřímných citů ve světě masek, falše, mamonu a přetvářky a jakéhosi pokrouceného vidění smyslu bytí a nesmyslně zpřeházeného žebříčku hodnot. Ačkoli hra byla napsána ve druhé třetině devatenáctého století, jasně promlouvá i k současnému divákovi, který si tím více v námi hekticky žité o hluboké city neprávem ochuzované době uvědomuje její poselství. V režii Igora Stránského a dramaturgii Marty Stránské j.h. tak divadlo aktuálně nastavuje zrcadlo současné době a poukazuje na neuralgická místa v ní.
Celý příběh začíná koncem. Licitací nábytku a předmětů po zemřelé, kdy se nám představují všechny postavy příběhu a svými maskami předznamenávají prostředí, ve kterém se budeme pohybovat. Ony vylicitované osobní předněty první dámy celého příběhu Marguerite Gautiere, divákovi jako připomínku stále plynoucího času a přibližující se smrti, v jakýchsi s mystickým nádechem snových variacích přináší Dívka - sen, která je zároveň průvodkyní nejtajnějších myšlenek této dámy. Ikdyž je tedy takto široce divákem vnímána, jediným narušujícím až křečovitým bodem jejího plynutí je zcela zbytečné objevení s kyticí kamélií při souboji dvou ryvalů Armanda Duvala (Martin Vrtáček) a baronem de Varville (Jiří Vobecký).
V poloze mladé krásné dámy, která umí žít a mrštně se pohybovat v tzv. vysoké společnosti s jejími vrtochy a náladami byla představitelka hlavní role Erika Pláňavská přesvědčivá. Ovšem v poloze hlubokých a z pravidel úzkoprsé společnosti zcela vybočujících láskyplných citů byl přesvědčivý pouze její protějšek, výborný Martin Vrtáček. Hudba Giuseppe Verdiho zcela nepodbízivě a nenásilně umocňovala divákovo emocionální vnímání celé hry. Scéna ve výpravě Petra Dosoudila j.h. výborně symbolicky vystihovala pohnutý život plný večírků a také milenců Marguerity Gautiere. Všichni herci se pohybovali na zrcadlové šikmé ploše, doplněné zcizujícími a sterilně působícími černými igelitovými závěsy. Scéna tak jen umocňovala pěčlivě, jak dramaticky, tak i režijně vystavěný příběh.
V brněnském Rondu vystoupili mistři tvrdého rocku
Brno (PA) - Hala Rondo se ve čtvrtek stala místem setkání legend amerického a anglického hard rocku.
Po sedmé hodině zahájila tento hudební svátek česká legenda KATAPULT. Zahráli to nejlepší co mají a fanoušci to dokázali ocenit. Po poslední skladbě Někdy příště kytarista Olda Říha hodil kytarou o zem a odešel. Ducha americké klasiky přivedli na pódium fascinují ILLEGAL EAGLES. Jejich hodinové vystoupení lemovaly pasáže výborného coutry a ostrého rocku. Nezapomněli na baladu Desperado a publikum si doslova vydupalo Hotel California, kterým se rozloučili. Atmosféra i vzduch v hale houstly, když se rozezněly první tóny kapely SLADE. Jeden hit střídal druhý a srdce přítomných zběsile tepala. Energický Dave Hill předvedl famózní pódiovou show a spolu s lídrem nenechal bránice publika ani na chvíli v klidu. Blížil se závěr a s ním vystoupení Uriah Heep. Na tiskovce Mick Box slíbil, že se večer můžeme těšit na staré vypalovačky, ale také na věci z nového alba Sonie Origami, které vychází právě dnes.
Začátek vystoupení poznamenaly problémy se zvukem, ale i přesto se jejich vystoupení nedalo vůbec srovnat s velkolepou show, kterou předvedli minulý rok v Uherském Hradišti. Bohužel někteří lidí odcházeli zklamáni, protože se nejvíce těšili právě na Uriáše.
Závěrem nezbývá jen dodat, že mistři rocku dostali letité publikum pod tlak, který je vrátil o několik let nazpět, do doby, kdy hard rock vzkvétal. Kéž by tomu bylo i dnes, protože na to jaké hvězdy se představily na čtvrtečním koncertu v brněnském Rondu, mohla být návštěva o mnoho vyšší.
Jak se žije ... dostihovým jezdcům a trenérům
Jen málokterý jezdec a trenér dostihových koní se může pochlubit tak rozsáhlou plejádou účasti v rovinových a překážkových závodech a úspěchy snad na všech dostihových drahách bývalé Československé (byť socialistické nebo federativní), dnes České a Slovenské republiky. Pan Evžen Pindur (nar. 27. 3. 1930) ovšem o sobě nerad mluví. Takže jej přemluvit k rozhovoru, to samo o sobě považuji za úspěch na poli sportu i žurnalistiky zároveň. A protože jsem spolu s dalšími desítkami koňařů více než deset let získávala pomyslné ostruhy v sedle právě pod dohledem tohoto muže, berte následující řádky jako složení poklony, kterou si jistě za svou neutuchající lásku k nejušlechtilejšímu tvorovi na světě - koni - Evžen Pindur zaslouží.
Evžen Pindur svůj život spojil s koňmi, které nejdříve sám v dostizích sedlal, aby s přibývajícími lety a kilogramy (těch ale určitě nebylo nikdy mnoho) zůstal u toho nejdůležitějšího - připravit koně do dostihu tím nejlepším způsobem.
Snad nejprůkaznějším hodnocením každého trenéra jsou výsledky ve významných dostizích. A protože se blíží start populární a v celém světě uznávané Velké pardubické, začala se pochopitelně řeč točit kolem ní. Trenér Pindur totiž v letošním roce připravuje do tohoto dostihu sedmiletého hřebce Devila, (Amyndas - Difuse) majitelky Blanky Valentové, ustájeného v mařatické stáji TJ Monty - Inpost Uherské Hradiště. Startuje se 11. října 1998.
Kolikátým koněm, kterého do Velké jako trenér připravujete, Devil je? A v čem byli všichni výjimeční?
Třetím. Prvním z nich byl Jalec, vyložený rošťák a dareba, který nechyběl u žádné lumpárny. I když z počátku se zdálo, že to bude průměrný koník, dokázal se během let vypracovat do kondice, že jsme nezaváhali jej do Velké přihlásit. A že měl smůlu, to už je věc druhá. Hnědák Continentál, to byl skutečně třída kůň, který se za každé situace choval suverénně. Prakticky kromě nezbytné vytrvalosti dokázal běžet rychle a zbývalo ho pouze připravit skokově. Jako mladý koník získal řadu úspěchů v rovinových dostizích v Chuchli a protože mu vydrželo zdraví, mohl pokračovat v kariéře překážkového koně. Devil, kterého Velká letos čeká, má dobré základy, které získal u trenéra Vítka v napajedelské stáji. I když má trošku vzpurnější povahu, nemá závažné zdravotní problémy a má šanci, že náročný kurz dostihu zvládne.
Jakého úspěchu tedy oba ve Velké dosáhli?
Jalec doběhl čtvrtý, Continentál jednou druhý, jednou třetí a čtrtý.
Jak bude vypadat Devilova příprava před pardubickým startem?
Na zaběhnutém tréninkovém plánu by se nemělo nic změnit. Práce však bude intenzívnější a ve větší frekvenci. Na zkoušku možná jednou, dvakrát zajedeme na dráhu do Slušovic.
Jak prožívá trenér nejvýznamnější dostih celé sezóny?
Každý určitě jinak. Já už, vzhledem k tomu, že cosi pamatuju a řadu proher mám za sebou, si z ničeho těžkou hlavu nedělám. Udělám všechno proto, aby to vyšlo. Podle papírové formy, pokud i konkurence nijak nevybočí ze svého standardu, by Devil mohl doběhnout desátý až dvanáctý. Zatím bylo přihlášeno celkem padesát čtyři koní, když maximálně jich může startovat třicet. Ti nejslabší budou nakonec vyškrtnuti a půjdou z kola ven. Letos možná do Pardubic přijede i vítěz Velké liverpoolské, přihlášeni jsou čtyři reprezentanti Anglie, šest Ruska, dva Francouzi a jeden Ir.
Vraťme se ale ještě na chvíli k vašim začátkům. Jak jste se ke koním vůbec dostal?
Od malička jsem se mezi koňmi pohyboval. Chodil jsem k řezníkům, k sedlákům, kteří koně měli. I na vojně jsem sloužil u koní a pak jsem si konečně pořídil prvního vlastního koně. V hradišťském regionu působím od roku 1962, když před tím jsem byl v Přerově, Praze a Šamoríně. Do Hradiště jsem se dostal díky nabídce pana Večeři, který pořizoval koně na statku v Kunovicích. Byl to jakýsi prvopočátek dostihových koní na Hradišťsku. Přidalo se Veselí nad Moravou, Uherský Ostroh, Staré Město a další.
Za dobu vaší kariéry jezdce a trenéra existoval kůň, který byl vašemu srdci nejbližší?
Určitě jich byla celá řada. Nejdelší kariéru se mnou udělal Vánek, kterého jsem také většinou jezdil já. To byl koník, který od svých čtyř let nepřišel v překážkovém dostihu bez dobrého umístění. Každým rokem odváděl skvělou práci, když v sezóně startoval v pěti až sedmi dostizích.
Vedete si svůj osobní přehled úspěchů, kterých jste na dráze dosáhl?
Někde to mám, ale z hlavy si určitě nevzpomenu. (Bleskově však přesné počty věděla manželka Jarka Pindurová: V rovinových dostizích jel 27 dostihů, z toho 2 x první, 18 x do pátého místa. V překážkových dostizích startoval 289krát, z toho 43 x první, 186 x do pátého místa. Jako trenér startoval v rovině 338krát,z toho 26 x vyhrál, 148 x do pátého místa. Trenérem překážkových koní se stal u 1.092 startů, z toho 159 x vyhrál, 634 x do pátého místa. Celkově se tedy, ať už jako jezdec nebo trenér, zúčastnil 1.430 dostihů, z toho 185 x vyhrál a 782 x se umístil.)
Kromě úspěchů však tento náročný sport provázejí i neúspěchy a zranění...
Musím říci, že zranění se mi celkem vyhýbalo. Vlastně bylo jediné větší zranění, i když se mi stalo, že jsem v jednom dostihu spadl i třikrát.
Takže jste nikdy neuvažoval o tom, že se závoděním jednou provždy skončíte?
Kdo dělá dostihový sport, ten to pokládá každý den. Až se vyspí a přejde ho to, pokračuje dál. Alespoň dřív.
Dá se říci, že dřív byla doba jiná?
Když jsem si tehdy pořídil koně jako soukromník, tak jsem si o dostizích mohl jen nechat zdát. Už proto, že jsem měl koně vlastního a nebyl jsem družstevník, tak jsem byl prakticky jednou nohou v kriminále. Veškeré krmivo bylo na příděl, takže co se shánělo, to bylo načerno. Dnes stačí mít peníze, chuť a věci už jdou samozřejmě dál.
A jak se změnili třeba dostihoví jezdci?
Dnes mají mnohem více příležitostí. Dříve se do roka pořádalo do dvaceti dostihů, nepočítám-li Chuchli, která pro nás byla trošku z ruky. Každý dostihový den se pak běhaly tak dva dostihy steeple-chasse (překážkové dostihy - pozn. red.), proto dřív žádný jezdec nemohl najezdit tolik závodů jako dnes. Navíc dnes jsou jezdci daleko univerzálnější, jezdí roviny i překážky. V současnosti můžeme v sedlech koní vidět převážně profesionály s velice nízkou hmotností, která je pochopitelně pro každého koně přijatelnější.
Je věc, po které ve své profesi ještě toužíte?
To jsou vzdušné zámky a přání. Protože se považuji za velmi realisticky smýšlejícího člověka, vidím a beru to, co mám, a podle toho dělám. Čili, na nějaká přání nemyslím. Když se naskytne příležitost, budu se snažit jí maximálně využít. Ale když nebude, nic se nestane, nedá se nic dělat.
Přeji pevné zdraví, hromadu životního optimismu a sportovních úspěchů. M. Miškeříková
www.hradiste.cz
Program a aktualizace Stanislav Lopata
hudba@hradiste.cz
Čas zpracování: 0 sekund
