Číslo: 39
29.09.1997
Článků: 39
REDAKCE
ARCHIV
minulých čísel
Rok 1996
Rok 1997
Rok 1998
Rok 1999
Rok 2000
| 
 
Měsíc svítil nejen smolařům
UH. HRADIŠTĚ (Pd) - Ve čtvrtek se odehrávalo na prknech Slováckého divadla mimořádné představení díla Eugena OďNeilla MĚSÍC PRO SMOLAŘE v režii Igora Stránského a v podání herců Slováckého divadla.
Tragikomický příběh plný realismu konce padesátých let se odehrává kdesi na konci Anglie, kde přes dvacet let žijí jako irští vystěhovalci - drsně prolhaný farmář Phil Hogan (Vladimír Doskočil) se svojí potatěnou dcerou Josie (Jaroslava Tihelková). Bojují se svým osudem sami, protože Phil stačil svým nekompromisním chováním vyštvat Thomase, Johna i posledního, třetího syna Mika (Zdeněk Krupka). Irská nátura spojená s tradicí spotřeby burbonu a spolčování v hostincích podtrhuje děj. Phil a jeho dcera farmaří v nehostinném kraji Anglie plném potu a kamení. Jen nějaký peníz navíc jim přináší černý obchod s koňmi a pálenku. Další postavou děje je jejich soused T. S. Harder (Martin Vrtáček), který v okolí vlastní všechny pozemky a všemožně se snaží získat půdu, na které Phil a Josie hospodaří. Proto nabízí jejímu majiteli - Jimmy Tyronu (Petr Franěk) nemalé peníze, aby se svých sousedů zbavil.
Starý Phil totiž svá prasata posílá na jeho půdu, a oni se mu rochní u ledového rybníka. Přestože se několik z nich utopí, Phil každé ráno ničí plot postavený svým sousedem minulý den. Ale vraťme se zpátky k Jimmymu, který neustále vyjíždí po Josie. Jeho nejapné a povrchní flirtování, spojené s jeho dědictvím nenechává Josie chladnou. Prožívají spolu jedno odpoledne a jednu dlouhou noc, která se stane jejich nejkrásnějším životním obdobím. Nasloucháme jadrnému a přitom překrásnému dialogu dvou osamocených, rozdílných, mladých lidí smířených se svým osudem. On bohat, hledajíc rozptýlení a čekajíc dalšího dne; ona toužíc po lásce, vyčkávajíc trochu pohlazení a něhy. Noc ustupuje, šeptání a posměch měsíce pro smolaře utichá. Svítá. Noc skončila a s ní odchází i většina vzpomínek a nadějí.
Dvě otázky pro Jaroslavu Tihelkovou:
Jak byste charakterizovala svoji roli Josie ?
Je to vlastně ženská, která si v životě zvykla na tvrdý život a přizpůsobuje tomu i svůj soukromý život. Na farmě pracuje, dře - tak je vlastně trošku i chlap, s tím, že má ženský srdce i vnímání. Pod hrubou slupkou schovává takovouto něžnost a jemnost, která není vidět na povrchu.
Čím se vám role, za těch pět měsíců od premiéry, stala bližší nebo co vás na ni zaujalo ?
Nemám pocit, že by mi to teď bylo bližší než na začátku. Hlavně musím říct jedno. Mám pocit, že je to hrozně pěkně napsaný.
Pevně doufám, že většina z Vás využila možnosti vzhlédnout tuto drsnou inscenaci, jejíž povahu lze cítit ze slov autora samotného:
,,Byl to velký omyl, že jsem se narodil jako člověk, byl bych býval daleko úspěšnější jako ryba. Takto budu vždy cizincem, který se nikde necítí doma, který vlastně nic nechce, nikam nemůže patři, vždy musí být trochu zamilovaný do smrti.
Eugene OďNeill
PS: Všímavému divákovi určitě neuniklo provedení této hry v podání herců Národního divadla v Praze (Phil - Alois Švehlík, Josie - Zuzana Bydžovská, Jimmy - Oldřich Kaiser), které vysílala Česká televize v sobotu na druhém programu, právě dva dny po slováckém mimořádném vystoupení. |
|
V. BZENECKÉ KROJOVANÉ VINOBRANÍ
BZENEC (Pd) - Poslední záříjový víkend se tradičně stal svátkem vína. Ve Bzenci probíhal pátý ročník bzeneckého krojovaného vinobraní.
Vinobraní začalo tradičně v páteční večer vystoupením rockových skupin v místním kulturním domě. Tentokráte se představili skupiny Urschullum, Credo a AC/DC revival band.
Do sobotního dne vítalo účastníky letošního krojovaného vinobraní zamračené nebe, sem tam vykoukl paprsek slunce. Jak nám jeden pamětník sdělil, většinou díky špatnému počasí se musel program krátit, takže tento rok se počasí drželo opravdu na uzdě. Již od časného rána zvali na odpolední a večerní programy místní Slovácký krůžek a cimbálová muzika. Od deváté hodiny začal tradiční jarmark. Ten se konal v areálu u zámku a přilehlých ulicích, protože tradiční místo - bzenecké náměstí, se stalo díky opravě místní komunikace jen skladištěm písku a kamení. Na jarmarku jste mohli najít všechno a pro všechny. Dospělé pokolení hlavně navštěvovalo stánky s oblečením a občerstvení, nejen kvůli čerstvému burčáku. Na své si přišly i děti. Většinou dováděly ve velkém nafukovacím hradu, škemraly o špalek či sladký med nebo dřevěnou hračku, prostě byly neposední. Pro zamilované tu měli velká perníková srdce.
Dříve narození občané jen posedávali po lavičkách, pomalu ucucávali burčák a vyčkávali první tóny jejich oblíbené dechovky. Městem projížděly kočáry a všude vládlo obecné veselí. Kolem jedné hodiny odpolední, zahájila letošní krojované vinobraní dechová hudba Základní umělecké školy z Veselí nad Moravou svým krátkým výstupem. Poté se na vedlejším pódiu představila skupina historického šermu Canimus Surdis z Veselí a své stepařské umění ukázala skupina Bzeneckého stepu, i ZUŠ. Další na řadu přišla opět veselská dechovka. To už byl areál u zámku skoro úplně zaplněn, a počet návštěvníků s nastávajícím časem rapidně vzrůstal. Mohli jste mezi nimi najít bzenecké rodáky, přespolní, ale i návštěvníky z Čech, Rakouska a Německa. Ve dvě hodiny vyrazil slavnostní krojovaný průvod od mateřské školy. Veden jezdeckým oddílem mířil přes Horní náměstí k zámku. V průvodu tančila krojovaná chasa, hrála cimbálová muzika, vezl se soudek s vínem.
U zámku se pak konalo odevzání královského hroznu, předváděly se zvyky zarážání a otvírání hory a probíhala krátká představení pro milovníky dechové hudby, cimbálu a historického šermu. Odpoledne a večer se v místním kulturním domě představil folklórní soubor Lipovjan a řada dalších souborů. Současně probíhala tradiční vinotéka.
Na závěr pojďme spolu nahlédnou do dějin vinářství ve Bzenci.
R.1826 sice vinice vypučely, ale víno nebylo téměř žádné.
R.1827 a 1828 byla úroda prostřední, jakost dobrá. Vědro mestu se prodávalo za 8 zl.
R.1829 byla sice úroda hojná, jakost však byla špatná a víno se neprodávalo.
R.1830 a 1831 byla úroda prostřední, jakost dobrá, vědro mestu se prodávalo za 8 zl.
R.1832 byla úroda prostřední, jakost nevalná.
R.1833 byla úroda prostřední dobré jakosti, vědro mestu se prodávalo za 6 zl. 48 kr.
R.1834 byla úroda hojná, jakost výborná, vědro mestu 6 zl. Víno bylo tak dobré, že nebylo pamětníka. Bylo silné, sladké a čisté, vinobraní bylo již 20. září.
R.1835 byla úroda velmi hojná, o třetinu větší jako v přešlém roce.
R.1836 a 1837 byla úroda slabá, jakost špatná, vědro mestu 4zl.
R.1838 byla úroda prostřední, jakost dobrá, to stejné bylo i v roce 1839.
R.1840 byla úroda malá, jakost méně dobrá.
Zapisovatel ukončil záznam slovy: Tyto památky zaznamenal pro všechny potomky a obyvatelstvo bzenecké z úpřímné náchylnosti 42 letý bývalý horný Filip Rúbík. |
|
Rozhovor týdne: Mitchelle Tucker
Aktivistka amerických mírových sborů
Mitchelle - narozená 11. srpna 1971 ve znamení Lva, plnoštíhlá, dlouhovlasá usměvavá dívka, která má procestovaný pěkný kus světa.Vystudovala univerzitu a posgraduální studium v oboru urbanistické a regionální plánování. Část studií absolvovala v Anglii. Je naprosto samostatná, nezávislá, šťastná v každém dnu, který žije. Dokáže se postarat nejen o sebe, ale i o ty, kteří potřebují pomoci. Je připravená kdykoliv vyjet do kteréhokoliv koutu světa, kde se něco děje a kde by mohla být někomu užitečná. Je prostě skvělá.
Mitchelle, tvoje čeština je velmi dobrá. Jak jsi ses ji naučila?
V roce 1995 jsem přijela do České republiky jako zástupce Amerických mírových sborů. Byli jsme sem vysláni hlavně kvůli výuce jazyka, obchodu a ekologie. Strávila jsem tu dva roky, až do letošního července. Žila jsem v Kopřivnici a pracovala na městském úřadě, kde byli fantastiční lidi a prostředí, a kam se určitě zajedu brzy podívat. Zrovna dnes mi odtamtud volali, protože zjistili, že jsem přijela zpátky.
Jaké úkoly jsi plnila v Kopřivnici?
Například jsem pro děti zařídila dětské hřiště, učebnu v přírodě, a hlavně jsem se starala o ekologickou výchovu. Taky jsem po večerech učila angličtinu.
Proč tato mise skončila?
K tomu poznatku došla i vaše vláda, a myslím si to i já, že vlastně pomoc, kterou jsme vám věnovali, už není zapotřebí. Vaši učitelé už umí anglicky, naučili jste se byznysu a naši pomoc je možné přesunout do zemí, odkud si nás vyžádají. Americké mírové sbory jedou jen tam, kde je o pomoc požádají. Pro každou zemi máme jiný program, to podle toho, co je kde nejvíce zapotřebí. Náš program pro vaši zemi skončil.
Jak to, že jsi zase po tak krátké době zpátky?
Může za to katastrofa, která vás postihla. V případě tohoto extrému bylo možné znovu urychleně vyslat několik lidí, kteří už tu situaci tady znají a mohou být nápomocni ve vyhledávání zdrojů peněz, které budete potřebovat na obnovu a opravy. Tentokrát to ale proběhlo všechno velmi rychle. Jindy než vyjedeme, musíme několik měsíců dopředu vyplnit formuláře, dokázat svou odbornost nebo schopnosti v konkurzu, ale tady bylo zapotřebí jednat hlavně rychle. Proto se vláda obrátila na ty, kteří tady už žili a znali české poměry. A hlavní podmínkou bylo umět dobře česky a být zaměřením ekolog. Nakonec nás bylo jenom sedm, kteří sem osmnáctého září přiletěli.
Jaká bude tvoje náplň práce?
Především musím napsat granty, abychom získali peníze na určité projekty. Vím, kolik domů ve Starém Městě spadlo, vím, kolik lidí to postihlo. Staré Město má například projekt na penzion, který by mohlo postavit hlavně pro lidi, kteří o tu střechu nad hlavou přišli. A já se pokusím na to sehnat peníze. Mám adresy, mám kontakty, oni zase mají peníze. A já je musím přesvědčit, že je to na potřebnou věc. Celá Morava je postižená a já doufám, že aspoň trochu pomůžu.
Jaký obor jsi vlastně vystudovala?
Po univerzitě jsem studovala postgraduál a moje profese se jmenuje urbanistické a regionální plánování, specializace životní prostředí a ekologie.
Jak to, že jsi ekolog a kouříš?
To se mě tu ptá každý. Ale to jsou cigarety ještě z Ameriky, mentolové a velmi lehké. Zkusila jsem už i vaše lehké Petry, ale to se nedá kouřit, to je moc silné.
Studia jsou u vás jistě finančně náročná. Platila jsi to sama, nebo rodiče?
Univerzitu jsem studovala na soukromé škole a postgraduál na státní. Obojí je ale hodně drahé. U nás je to zavedeno tak, že student si na studia může vzít půjčku. Jeden rok stojí asi deset tisíc dolarů - to je tak u vás jedno auto. Dá se to pak pomalu splácet třeba celý život. Já jsem ale chtěla být nezávislá a volná, tak po studiích jsem hned pracovala ve dvou zaměstnáních, a to asi devadesát hodin týdně. Už jsem si splatila první čtyři roky. Ještě dva mám splácet. Musím taky hodně šetřit, vůbec nic si nekupuji, nemám ani televizor nebo jiné věci, bydlím vždy pokud možno s někým, abychom se o nájem dělili a pokud mám peníze, tak raději cestuji. I teď, když se vrátím, najdu si hned dvě zaměstnání.
Rodiče ti studia nemohli zaplatit?
Mohli, ale já jsem už byla dospělá, tak je to moje věc. Tatínek je viceprezident jedné firmy a maminka je v domácnosti.
Kde v Americe bydlíš?
Každou chvíli jinde, bydlela jsem už v deseti státech Ameriky, taky jako dítě s rodiči v Japonsku, a studovala jsem půl roku v Anglii.
Kam se vrátíš po návratu?
Chtěla bych si najít místo v Kalifornii, protože já k životu potřebuji teplo, slunce, moře. Asi to bude někde na východním nebo západním pobřeží, určitě ne ve vnitrozemí. Než jsem přijela znovu sem, bydlela jsem a pracovala na Floridě.
Která práce se ti zatím nejvíc líbila?
No asi to bylo právě v Kopřivnici práce s dětmi v projektu Globe. To se mi moc líbilo, učila jsem je posílat informace na Internet, taky trochu španělsky...
Kolik řečí ovládáš?
Domluvím se i německy, jako dítě jsem uměla docela dobře japonsky, česky, španělsky, ale nerada se řeči učím.
Co ti šlo tedy ve škole nejlíp?
Moje nejoblíbenější je matematika, fyzika, chemie.
Ty jsi studovala i v Anglii?
Jo, ale jen půl roku.
Tipuju, že tvůj koníček bude cestování ...
To tedy jo, cestovat jsem začala už v devatenácti právě v Anglii. Já tomu podřizuji celý svůj život. Už jsem stihla navštívit 35 zemí celého světa. Naštěstí mám taky hodně kamarádů, takže když někam chci jet, stačí mi zařídit si letenku a o ubytování se mi už postarají oni.
Tak to znáš i všechny kuchyně světa...
Já jsem vegetariánka, ale nejradši mám čínskou kuchyni, taky arabskou. My máme v Americe tu výhodu, že máme možnost chodit na jídlo do jakýchkoliv restaurací, takže jednou jdu na čínu, jednou na mexické jídlo, příště na indické. Tady je to trochu horší, ale nestěžuju si.
Co ti chutná z naší kuchyně?
Miluju rohlíky a pivo. To mi nejvíc chybělo, když jsem odjela zpět.
Počítáš s tím, že se taky budeš muset usadit?
Zatím se mi nechce, mám sice v Americe přítele, který by se rád oženil a založil rodinu, ale ještě mám čas. Chci být úplně volná, ještě jsem toho tolik neprocestovala.
Jaké máš další koníčky?
Miluji potápění v moři, nejfantastičtější jsem zažila na Jamajce a v nejjižnější části Floridy, tam jsou v moři nádherné korály a taky barevné exotické ryby - no to bylo něco! Taky ráda lyžuji, i na vodě.
Byla jsi někdy v Alpách?
Byla, dvakrát. Jednou jsme neměli sníh, takže se nedalo lyžovat, a podruhé do rána spadla lavina, takže se tři dny nesmělo vycházet a pak už jsme museli odjet.
Co bys ještě chtěla zkusit?
Ráda bych si ještě vyzkoušela parašutismus a naučila se ovládat nějaké malé letadlo.
Kterou zemi jsi si nejvíc oblíbila?
Turecko - protože mají krásnou přírodu, jinou než kdekoliv jinde - líbí se mi poušť i kamenné domy. Tam jsem byla ve vesnici, kde nikdy neviděli jiného Američana než mě. A Irsko proto, že jsou tam báječní lidé, kteří umí užívat života, smějí se, pijí, nemají žádné stresy jako v Americe.
Co znáš z naší kultury?
Vím, že Čapek vymyslel slovo robot, znám vaši hudbu, Smetanu, Dvořáka, ale i tu novou, Psí vojáci, Laura a její tygři, Buty, Kurtizána, jezdila jsem tu na rocková setkání. Tento týden jsem byla v Brně na opeře, to bylo super!!! Taky jsem už viděla Jesus Christ Superstar i Draculu, Lucie Bílá je fantastická.
Jaký je rozdíl mezi námi a Američany?
Jste daleko přátelštější a jste hrozně šikovní, umíte si všechno opravit, udělat, ušít, uplést... A děti máte hodnější a taky mládež se umí o sebe daleko dřív postarat než u nás. Ale co mi připadá divné, je to, že vy pořád s něčím chodíte k doktorovi a zůstáváte doma i s rýmou. To u nás neexistuje, kdybys marodila měsíc se zády, jako je to tady zvykem, už bys byla bez práce. Nebo marodit s vysokým krevním tlakem, půlka Ameriky má tyto problémy, a vy s tím zůstáváte doma. U nás si nemoci nepřipouštíme, ale vy se moc pozorujete a hned se vším běžíte k doktorovi a dlouho marodíte.
Umíš si představit, že bys tu zůstala natrvalo?
Ne. Já nechci žít nikde po celý život na stejném místě. Maximálně tři nebo čtyři roky vydržím na stejném místě, pak se musím zase někam přestěhovat.
Kterých vlastností si u lidí nejvíc považuješ?
Mám ráda lidi přátelské a šťastné.
Jindra Váverková
|
|
| |
