Číslo: 4
24.01.2000
Článků: 79

Titulní
Uherskohradišťsko
Brodský
Kultura
Z
Pro
Humor
Sport

REDAKCE

ARCHIV
minulých čísel
Rok 1996
Rok 1997
Rok 1998
Rok 1999
Rok 2000


DOBRÝ DEN SLOVÁCKO


Rock Theatre 2000 - "mírová" akce tohoto roku!
Lepší je být šťastný než bohatý, když nejde obojí
Výchovné koncerty Pavla Nováka děti prostě milují
Regionální hudební okénko - Hadramašmátrá
V širém poli strom zelený, pod tím stromem ...
Není smutnějšího pohledu než na herce, který nemá práci
Přehlídka kultovních filmů zpříjemní měsíc únor
Trávníčkův čtvrtý princ Ivan v muzikálové parodii
Na krojovém plese bude představen nový král
Ten dělá to a ten zas tohle
Jak se žije v Medlovicích





Rock Theatre 2000 - "mírová" akce tohoto roku!

Pekelně tmavým a pevným hlasem ohromil zpěvák a baskytarista Petr Zapletal z prostějovské formace From Beyond - Foto: P. Paška
Uh. Hradiště (pas) - Něco podobného útroby rockové klubu Mír už dlouho nezažily. Plný sál i předsálí, uchu lahodící hudba a skvělá organizace, tak lze ve zkratce charakterizovat sobotní přehlídku pátého ročníku Rock Theatre 2000. Vystoupení většiny kapel byla ohromující.
Nepřetržitý tok kvalitní hudby na dvou pódiích (v sále scéna rock & metal, v baru scéna grind'n'crazy) produkovalo bezmála sedm hodin celkem devět kapel různého vyznání, image a stylové barevnosti. Směsice tónů pendlovala mezi sálem a předsálím. V něm se nacházel i nenápadný stánek s lesklými cédečky a tričky s motivy.
Včasně příchozí účastníky vítala už z barového pódia hudba blatnické kapely Hadramašmátrá. Informační tabulky: Recese zaručena! nelhaly. Úpravy skladeb ze světa šumu a komerce byly znovu oprášeny, vyleštěny a polocivilizovaně servírovány. Vizitku této kapely čpící chvílemi až punkovým nádechem přinášíme v našem Regionálním hudebním okénku.
Na sálové scéně je vystřídal domácí Leden. Na tepající popěvky "moravské Lucie" (prohlásilo šest ze sedmi podnapilých) se přijel podívat i světoběžník Petr Čtvrtníček. Po půl hodině obrátilo hudební kartu na barovou scénu míkovické sdružení Lesní Plesnivec. Kapela se může od listopadu pyšnit debutových demem Bez konzervačních látek, které obsahuje kolem dvaceti skladeb. Jarův z hloubky země přes hrdlo vyvěrající hlas se proplétal mezi směsí poletujících zvuků, navrstvených do nedalekých reproduktorů.
"Koncert byl strhující a energický," shrnul produkci věrný příznivec Max. Opodál se rozplýval blahem i sběratel písní Vichr. "V životě jsem nezažil tolik radosti a štěstí jako při vystoupení Lesního Plesnivce. I to je jeden ze směrů, kam se má, nebo bude hudba ubírat. Don Pedro byl překonán o tři třídy!" dodal na konec své rozpravy.
Ani chvilka oddechu, ani chvilka ticha. Festival začínal gradovat. Na scéně se objevily Rudé kostry z Hradiště. Čisté rysy výborně zpracované hudby, profesionální přístup a síla podat každým tónem ruku obecenstvu řadí Kostry mezi špičku. V ní mohou změřit své síly s finskými Waltari na sobotním koncertě v Brně. Kvalita, poněkud však těžšího rázu, pódium neopustila. Prostějovská čtveřice From Beyond nabídla křišťálový death metal, jemuž vévodil morbidní hlas Petr Zapletala. Těžkotonážní rytmické dusno se s ostrou razancí a silou valilo z pódia dolů. Klobouk dolů! Ještě naposledy jsme mohli navštívit scénu v baru, a to se skupinou Reek Of Shits z Jindřichova Hradce. Brutální a bezzubý projev asi mnohé zklamal. "Nic, neříkají nic," bodovala kolemjdoucí blondýna. Splašený grind core však uvítala skupinka dvaceti pogujících chlapců.
Uvolnění a poklid zavládl s příchodem přerovských Jethro Tull, kapely Symfonická dáseň. Bohužel slabý odvar. Na tomto koncertě jste pravděpodobně naposledy mohli vychutnat instrumentálně náročný folk rock v podání této kapely. Technickou hudbu z Horňácka a proměnlivě stylový projev přivedly na pódium Sad Harmony. Vřavy a ohlasy fanoušky neznaly hranic. Ani se nedivím. Jako "hosté" uzavřela celý monstrózně vzrušující festival domácí čtveřice D. M. C. Razantní death metal z vlastní kuchyně udělal před půl třetí definitivní tečku. "Takže zase za rok, nebo možná ještě dřív, uvidíme," slíbil spokojený pořadatel Píštěk.







Lepší je být šťastný než bohatý, když nejde obojí
Uh. Hradiště (ne) - Hudebník, spisovatel, dobrodruh a samotář v jedné osobě, tedy Jan Burian, přijede ve středu do klubu Mír. V rámci ARTkina bude promítnuta premiéra filmu Chile Jana Buriana, po níž bude následovat Burianova kulturní ozdravovna.
Představení Burianovy kulturní ozdravovny nepředstavují jen obvyklé koncerty u klavíru, ale jedná se o jakási setkání, improvizované pořady, na kterých zpěvák podle aktuální potřeby vybírá z přibližně 250 vlastních písní, vypráví o svých cestách po světě (Island, Jižní Afrika, nejnověji Chile), glosuje současné události a konfrontuje své pocity s diváky. Odpovídá na písemné anonymní otázky, občas promítá filmy či vystavuje fotografie, čas od času si přiveze zajímavého hosta, na vánočních večírcích rozdává dárky, dopisuje si s diváky. Burianova kulturní ozdravovna je setkáním spřízněných duší. Nevěříte?! Tedy pár slov samozvaného primáře ozdravovny Jana Buriana:
"Vážení, pokud máte zájem, můžete se stát "pacienty" Burianovy kulturní ozdravovny. Znamenalo by to, že si můžeme dopisovat a občas dostanete nějakou pozvánku nebo přání k novém roku. Jen vás musím upozornit, že si s vámi nebudu psát e-mailem, ale ručně na dopisním papíře nebo na pohlednici a budeme si to posílat poštou. To kvůli jisté obřadnosti a abychom tak nespěchali. Pokud se tedy na moji adresu ozvete, budu rád. Pacientů mé kulturní ozdravovny je v současné době asi 700 a jsou to lidé, se kterými jsem se vesměs seznámil na mým koncertem. S některými si píšu už léta, úryvky z jejich dopisů občas uveřejňuji (samozřejmě anonymně) v knížkách nazvaných Almanach Burianovy kulturní ozdravovny. Jedna z posledních nese podtitul Jak překonávat pocity marností.
Pokud se ozvete, přestane vás to pak bavit a během roku se ani jednou neohlásíte, tak zase "pacienty" být přestanete a budete "vyléčeni". To jest - vypadnete z počítače. Pokud pošlete alespoň pohlednici, zůstanete tam zase rok. A tak dále až do skonání světa. S výkřikem: Lepší je být šťastný než být bohatý, když už to nejde obojí! se s vámi pro začátek loučím a těším se na odpověď."







Výchovné koncerty Pavla Nováka děti prostě milují
Uh. Hradiště - Celkem čtyřmi koncerty se představil ve čtvrtek a pátek v Klubu kultury dětmi milovaný zpěvák Pavel Novák. Bigbítová hvězda sedmdesátých let tentokráte představila komponovaný pořad z předešlých výchovných koncertů pro děti s názvem Výlet.
Přerovský rodák Pavel Novák už od dětství zpíval lidové písničky. Na gymnáziu začal zpívat se souborem Alfa a v roce 1966 stál u zrodu skupiny Synkopa. Jako první písničku natočil Vyznání a díky Františku Trnkovi z ostravského rozhlasu natočil i řadu dalších. Během dalších deseti let jeho štít zdobilo 150 singlů a 15 elpíček se známými bigbítovými hity jako Pihovatá, Vyznání, Malinká, Podivný spáč, Žofie a řada dalších.
Po Synkopě přišla kapela Vox, se kterou hrál přes patnáct let. Poté jenom lidé přicházeli a odcházeli, až v roce 1989 si založil rodinnou kapelu. Jeho dva synové hráli klávesy a buben, dcera zpívala a její manžel hrál kytaru. Znovu natočili staré dobré písničky a pár nových. V duchu vzácnosti si raději našel cizí hudebníky (jen dcera Olina s ním zpívá na plesích), s kterými vystupuje na výchovných a večerních koncertech.
V sedmdesátých letech, kdy ještě hrával bigbít, přišel za ním jeden pán a řekl mu, že by měl dělat písničky pro děti. "S pýchou jsem tento nápad zavrhl," vzpomíná Novák, ale po třech letech zkusil udělat jeden pořad a zjistil, že děti jsou báječné publikum. Písničky se líbily a v roce 1989 si vymyslel systém tématických nápadů, podle nichž udělal jednotlivé pořady. Ke každému pořadu vydal zpěvník a kazetu. "Teď si musím alespoň rok odpočinout," tvrdí Novák. "Děti mají rády, když se zopakuje něco, co už jednou slyšely." Proto vznikl výběrový pořad nejoblíbenějších písniček s názvem Výlet. Už však tři měsíce dělá na pořadu novém, který nazval Řemesla.
"Přiznám se, že jsem nechtěl dělat nový pořad. Mám již pět stálých, které se dají obměňovat, a také děti odrůstají. Je to úžasná, ale namáhavá práce," poznamenal Pavel Novák.
"Učitelé mi říkali, že každý chce být managerem a zpěvákem, ale co práce? Kdo bude pracovat?" vzpomíná Novák. To byl impulz k práci nad novým pořadem a kazetou o řemeslech. Přes jejich velký počet si Novák vybral ty nejzákladnější - kovář, pekař, kuchař, zahradník, soustružník. "Napsat písničku o soustružníkovi byla strašná komplikace. Tohle téma mě hrozně vyčerpalo. Ale i podlahář, nebo montér interiéru," vzpomíná Novák. Práce na novém pořadu určeného pro mateřinky a žáky prvního stupně základních škol finišují.
Pavel Novák píše i knížky. Zatím mu vyšly dvě. Jak jsem zpíval klokanům z jeho cesty po Austrálii a povodňová knížka Příběhy z vod a bláta. V současné době připravuje třetí.
"Už ji v podstatě mám. Začal jsem ji psát jako první, asi v deseti letech," líčí Novák. Tehdy obsahovala jen klukovské zážitky. Zhruba před třemi lety, když napsal první knížku, se rozhodl, že se k svého životní zrcadla vrátí. "Narodil jsem se v roce 1944 a tak začínám náletem, jenž přirovnávám k letu motýlů, kteří divně bzučeli, a já jsem skončil pod postelí. Otec na mě lehl a spadl vedlejší barák. Tak začal můj život," prozrazuje Novák. Nejedná se o klasický životopis, protože se ve výkladu spíše opírá jen o životní extrémy - první holka, průšvihy a další. "Je to čtení ze života," dodává Novák. V hlavě už má téma na další knihu. Na chalupě se setkal s lékařem, který mu u piva vykládal příběhy z doby, kdy jezdil se záchrannou službou.
Pavel Paška







Regionální hudební okénko - Hadramašmátrá
Historie kapely z Blatnice pod sv. Antonínkem se začala odvíjet od silvestrovského večera roku 1995, kdy se sešli tři bývalí členové a jejich nástroje - harmonika, vozembouch a španělky. Elektrika byla zpočátku jejich nepřítelem, což se časem změnilo. Po příchodu bubeníka Tomy Andersona kapela nese svůj první název parodující seriál Beverly Hills 90210, který zněl Blatnica Hills 696 71 Anderson Antonio. Neuběhl dlouhý čas a začal kolotoč razatních personálních změn. Jejich výsledkem bylo splynutí s kapelou Instant Karma, z níž skupinu posílil bubeník a dva kytaristi. V době, kdy se název souboru změnil na Kabla Band, odchází harmonikář Jarek Veverka za alkoholem. Na postu bubeníka se objevuje Petr a čtveřici posiluje v lednu 1998 stávající basák Erik, který přichází s vtipem: "Jak sa indicky řekne uklizečka? Odpověd zní: Hadramašmátrá." A stávají název kapely je na světě. "Tehdy to se mnou šlahlo o zem," vzpomíná John.
Hlavní události loňského roku se stal příchod vokalistky soudružky Lenky. "Na jednom plese se všechno zvrtlo. Pak mne jenom doporučila jedna zpěvačka," říká Lenka, která do té doby zpívala v kapele u Fhrera. V květnu 1999 vzniká v lipovském nahrávacím studiu Šopa první demo s názvem Uštvan a L”ty.
V srpnu se konečně řeší problémy s kytaristy. Příchází Marek a posléze v listopadu Stenleye K. Sestava je kompletní, jen na půl roku odlétá bubeník do USA a zaskakuje Michal Milták ze Strážnice. "Už se vrátil, protože v Americe musel búchat do hrnců," líčí John. Hadramašmátrá hraje staré i nové parodie na jakýkoliv hudební styl (2 Unlimited, Kelly Family nebo Iveta Bartošová). "Hrajeme prostě cokoliv. Co se nám nelíbí, jsme zparodovali. Někdo něco donese a pak to spolu uděláme," uvádí John. Nejnovější songy jsou ale z vlastní dílny. "Teď je skládáme sami bez jakýchkoliv přídavků ke kapelám. Už to nejsou úplné parodie. Nechejte se překvapit," říká John.
Kapela se momentálně připravuje na nahrávání druhého demosnímku. I když nemá managera, hrává docela často, skoro pravidelně.
"Byl to nejvážnější rozhovor do médií. Vždycky jsme páchali samé brutality, tím se všem omlouváme," rozloučil se John.
Kontakt na kapelu: Ladislav Vyskočil, Blatnice 622, 696 71 0606 383 529 nebo pokud chcete si objednat cédéčko, volejte 0631/33 11 80
(pas)







V širém poli strom zelený, pod tím stromem ...
Uh.Hradiště - V sobotu 22. ledna 2000 se na prknech Slováckého divadla po dvaceti letech objevila ženská tematika Gazdiny roby, tentokrát v nastudování Jana Antonína Pitínského.
Pitínský, vnitřně nakloněn hlubokému podtextu tří moravských dramat, Gazdinu robu zcela oprostil oproštěn od klasického pojetí (tytam jsou slovácké kroje a mnohdy sentimentální lidová nostalgie). Právě takto oproštěný pohled umožnil Pitínskému dopodrobna vypreparovat především narůstající tenzi vypjatého příběhu hlavní hrdinky Evy Jagošové, stejně jako její nemilosrdný střet s ničivou až destruktivní silou společenských předsudků a skrupulí. Jagošová ve svém dramatu prožívá setkání s důslednými společenskými postihy, které vyrůstaly zhoubně nejen z předpojatosti, ale i z osobních lidských selhání.
Úvodní hodová zábava navozuje živé pohybové forte, které v dalších částech spěchá ke gradaci. Eva Jagošová (v podání Ireny Vacková) se v první části pohybuje sebevědomě, soustředěně. Nese ji reálná naděje na sezdání s Mánkem Mešjaným (Martin Vrtáček), je schopna uvěřit, že velké varhany lidské lásky lze rozezvučet bez ohledu na sociální nerovnost a náboženské rozdíly. O to syrověji nás navštíví a zahltí druhá scéna (kožešnická dílna).
Eva racionálně dohnaná ke sňatku s kožešníkem Samkem (Kamil Pulec) trpí rozpolceností. Prožívá bytostný rozpor, pere se s konvencemi a nenaplněnou láskou v poloze syrové ženské zralosti pramenící z osudovosti ženského údělu. Kvas vztahu Eva - Samek pohlcuje i ostatní aktéry a usvědčí lidské srdce. Po smrti dcery se Evinou svatyní stává kolébka malé Kačenky (vysoká železná postel s vyčiněnou liščí kůží). Celý obraz nabírá na obrovské síle ve chvíli, kdy Eva projeví odvahu a vnitřní sílu vydat se do stínadel lidských pomluv (rozhodne se, že odejde s Mánkem do Rakous) a odsoudí sebe samu do netušené a trýznivé izolace, která záhy vykrystalizuje. Mánkovo přesvědčení o soužití s Evou je nakonec nahlodáno působením bigotní matky (vynikající Irena Poledníková) Maryši a svědomí.
V Rakousích je Eva podrobena směsici obav a nadšení. Šije si svatební rubáš, žije své poslední léto v pustotě osamocenosti, už neschraňuje to, co jí zbývá z energie a vitality, a před jurodivými oslavami konce žní mění svatební rubáš za ponuré plátno se znakem smrti. Dunaj smývá všechnu špínu a dává zapomenout. Pitínského taktika dokázala vylákat skryté možnosti Ireny Vackové, díky níž se artikulace zamýšleného záměru zdá dosti zvučná. Vacková je nepřítelkyní patiny a nabízí voničku lidskosti, pokory a opravdovosti. V jejím projevu není místo pro strašáka jménem patos.
Pitínský uvedl polohy klidu a rozrušení do rovnovážného stavu. Statečné a silné drama se pomocí jeho realizace stává celistvým gestem nesoucím se na vlně plynulého vyprávění. Divákův záběr nijak nevyruší ani nahrávky Iggyho Popa, ani civilní kostýmy (v některých částech hry). Čistota představení je umocněná i díky vkusným kostýmům Jany Prekové a scéně Jana Štěpánka.
Veronika Němečková







Není smutnějšího pohledu než na herce, který nemá práci
Uh. Hradiště - Právě jsme se dočkali jedné premiéry ve Slováckém divadle, slavné Gazdiny roby Gabriely Preissové, a už se můžeme těšit na premiéru další.
V pondělí 31. ledna v 19.30 hodin nás na Malé scéně Slováckého divadla čeká Katajevova Kvadratura kruhu, režiséra Alexandra Miťkina. O této inscenaci jsme Vás už několikrát informovali a dnes tedy přinášíme rozhovor s˙dalšími představiteli hlavních rolí, Josefem Kubáníkem a Terezou Mikšíkovou.

Na dvě základní témata Kvadratury kruhu, lásku a ideologii, jsem se zeptala Terezy Mikšíkové. Jak se Tebe osobně tato témata dotýkají?
Mě? Pouze láska.

Málokdy se stane, aby mohla herečka během jedné inscenace tak radikálně prostřídat partnery, baví Tě to?
Proto dělám divadlo!

Asi je pro Tebe těžké vrátit se do doby totalitní a už vůbec se nám špatně představuje, jaká byla atmosféra v˙Rusku ve dvacátých letech. Čím, myslíš, že se vám ji povede nejlépe přiblížit během představení?
Sama nevím. Do premiéry budu doufat, že mě to napadne. Nebo to nechám na kolezích. (To napadlo Jožku!)

Během posledního půlroku jsi ve třech inscenací vyzkoušela spolupráci se třemi režiséry. Myslíš, že je pro herce výhodnější takový typ práce, nebo bys dala přednost spolupráci s˙jedním režisérem, který by přesně věděl, jakým stylem Tě vést?
Se třemi různými režiséry přišla různorodá práce, která mi vyhovuje. Někdy u mě nastal problém v˙tom, že jsem si nebyla jista tím, kdo trvá na čem. Ale abych odpověděla, dávám přednost především kvalitě. Josef Kubáník je ve Slováckém divadle teprve od září, ale na nedostatek rolí si zatím určitě nemůže stěžovat.

Proč tedy další práce na Malé scéně?
Ideálním by pro mne bylo, kdyby lidé, kteří mne potkávají, měli ze mě pocit klidu a pohody. Abych v˙nich nevyvolával žádného napětí. A to je možné jen tehdy, když jsem sám plný radosti. Ono totiž není smutnějšího pohledu, než na herce, kteří nemají práci. Proto chci hrát a být za to rád. Pak budou všichni kolem mě taky v˙bezpečí.

Co Tě na Kvadratuře kruhu nejvíce zaujalo?
Kvadratura kruhu je plná hořkého smíchu. To znamená, že při prvním čtení jsem se moc bavil, ale bylo mi zároveň líto všech postav. Abrama nejvíc (toho hraji já). Ideální pak při představení bude, když se diváci budou ptát sami sebe, jsou-li slzy do očí se jim deroucí slzami smíchu, či pláče.

Propadl jsi i Ty někdy nějaké ideologii?
Propadl jsem ideologii ideálu. Kalokagathiá - budeme jednou lidmi fyzicky zdatnými a mravně ušlechtilými. Pak i vše kolem se promění v˙ideál.

Co je podle Tebe důležité pro to, aby spolu lidé mohli vstoupit do manželství?
Ke vstupu do manželství je třeba ideální manželky!

Na co se teď nejvíc, co se divadla týče, těšíš?
Těším se na Kvadraturu kruhu. Pak mě čeká velká role v˙překrásném příběhu Jeřábí peří, který bude mít v˙březnu českou premiéru. Fakt, že se u nás ještě nehrála, je úžasný, neboť se alespoň nedoslechnu, že někdo přede mnou v˙tom byl ideální.

Takže pozvánku na další premiéru, kterou pro nás Slovácké divadlo připravuje, jsme si právě přečetli. A na závěr nezbývá než dodat, že scénu ke Kvadratuře kruhu připravil Jaromír Pátek, kostýmy navrhla Šárka Bellanová a hudební spolupráci měl na starosti Josef Fojta. V˙dalších rolích uvidíme Juru Pepřeného, Moniku Horkou, Tomáše Šulaje, Vladimíra Doskočila, Barboru Kožušníkovou, Zdeňka Trčálka, Ivanu Špundovou, Davida Vackeho a Jakuba Leiera.

Andrea Helmichová







Přehlídka kultovních filmů zpříjemní měsíc únor
Region (pas) - Pražskou projekcí Trnkova filmu Sen noci svatojánské byla předminulou středu neveřejně zahájena již šestá putovní přehlídka Projekt 100 - 2000. Všech jedenáct filmů tentokráte mohou diváci vidět v průběhu února v kinech Hvězda (Uherské Hradiště), Máj (Uherský Brod) a Morava (Veselí nad Moravou).
Nejen nabídku filmů Projektu 100 - 2000 osvětlil v pátečním pořadu České televize Dobré ráno s ČT jeho autor a organizátor Jiří Králík. Těsně před započetím letošního ročníku projektu nabídla hradišťská Městská kina přehlídku Best of Projekt 100, která končí právě dnes v kině Hvězda filmem Kuchař, zloděj, jeho žena a její milenec. "Podle očekávání o ni byl větší zájem než o filmy mimo tento projekt," sumarizoval Králík.
Letos poprvé se nabídka projektu rozšířila z deseti na jedenáct filmů. "Mezi desítkou filmů nikdy nesměl chybět český snímek," říká Králík. "Nechtěli jsme žádný film vyhazovat. Raději jsme jeden přidali jako prémii, a to český snímek Sen noci svatojánské, čímž jsme povinnost splnili." Rozšíření ovlivnil i počet přihlášených pětasedmdesáti kin.
Kritéria výběru filmů zůstávají stále stejná. "Snažit se najít kultovní filmy patřící v historii světové kinematografie mezi hojně citované díla, která přitom v české distribuci nebyla nebo jen byla velmi krátce," prozradil Králík.
Nabídku Projektu 100 - 2000 lze rozdělit na dva typy filmů. Kultovní staré, které jsme mohly vidět už dávno, ale nestalo se tak z různých politických, morálních či etických důvodů. Příkladem je Satyricon Federica Fellini. "Nechápu, proč nikdy nebyl uveden v české distribuci," tvrdí Králík o filmu, který zahájí v úterý 1. února letošní Projekt 100 v kině Hvězda. Další kultovním snímkem je Pasoliniho Dekameron, nejpsychologičtější sci-fi film Muž, který spadl na zem a film Pod sluncem satanovým, který překvapivě na úkor snímku Nebe nad Berlínem zvítězil na MFF v Cannes 1987, ale nikdy se neobjevil v české filmové distribuci.
Na druhé straně filmy kultovní, nové, o kterých jsme četli hlavně v minulém roce, protože vyhrály velké světové festivaly a přitom nenašly u nás distributora. Projekt 100 vytváří možnost tyto filmy představit a "otestovat" úroveň divácké připravenosti je vnímat. Většina těchto kultovních filmů jsou náročná díla. Věčnost a den (hlavní cena MFF v Cannnes 98), Sud prachu (cena Fipresci na MFF v Benátkách 98 a Felix 98) a debut málo známého americko - vietnamského režiséra Tony Bui Tři sezony (získal poprvé v historii tři nejdůležitější ocenění na prestižním festivalu nezávislého filmu v americké Sundance)
Kromě celovečerních filmů je tradičně uváděna i kolekce krátkých filmů. Letos byla zvolena tvorba ruského génia Jurije Norštejna a v rámci přehlídky budou uvedeny všechny jeho animované filmy.
Zlevněná pernamentka na všechna představení stojí 200 Kč. Na jednotlivé filmy lze žádat slevu člena ARTklubu. Bližší informace získáte v pokladnách kin.(Přesný program projektu 100 - 2000 přineseme v příštím čísle).







Trávníčkův čtvrtý princ Ivan v muzikálové parodii
Uh. Hradiště (pas) - Herci pražského divadla Skelet v čele s jeho ředitelem Pavlem Trávníčkem přijeli ve čtvrtek do Klubu kultury se svojí muzikálovou parodií na motivy klasické ruské pohádky Mrazík.
Skoro hvězdné obsazení hlavních rolí: Pavel Trávníček (Ivan), Nastěnka (Markéta Hrubešová), Marfuša (Martina Hudečková) a macecha (Jaroslava Obermaierová), slibovalo skvělou podívanou. Mnozí si říkali, vždyť takovou klasiku, jakou je ruská pohádka Mrazík, nejde nikterak znetvořit. Že ne!? Už podtitul sliboval, že parodie je nejen pro dospělé, snad proto některé maminky přivedly, i v tento pozdní čas, své ratolesti. To neměly dělat. "Je to pěkně drzé," komentovala skoro šestiletá holčička sérii vulgárních výrazů, kterým se většina publika smála. "Na ledě to bylo mnohem lepší," odvětila její stejně stará kamarádka.
Nejchytlavější scénky vytržené z ruské pohádky střídaly novodobé písničky plné nešvarů současné společnosti. Chvílemi se režisér Trávníček nechal inspirovat Čechovou Dívčí válkou, která se s tímto představením nedá vůbec srovnat. Vadou na kráse byl i zvuk. V mnohých částech nebylo herce díky hudbě vůbec slyšet (Ještě, že v zadních řadách nebylo tolik lidí).
Svým pojetím potěšila parodie hlavně starší děti, tedy mládež. Připomněla si nesmrtelnou vánoční pohádku a občas se zasmála novodobé satiře. "Komedie jsou základním pilířem i našeho divadla," prozradil ředitel Divadla Skelet Pavel Trávníček. Nesmrtelný pohádkový princ a věčný optimista se kromě divadla, které mu zabírá nejvíce času, věnuje televiznímu hudebnímu pořadu Do-re-mi. "Důležité je brát tento pořad s určitým nadhledem," říká na jeho adresu. "Jinak před všemi zúčastněnými smekám klobouk."







Na krojovém plese bude představen nový král
Vlčnov (pas) - Na krojovém plese ve vlčnovském Klubu představí v sobotu 29. ledna v 19 hodin vlčnovská mládež ročníku 1982 nového krále pro rok 2000.
Jedenáctiletého Mirka Kováře, žáka 4. třídy ZŠ Vlčnov, si vybrali legrúti za 191. krále vlčnovské Jízdy králů. Krále do sálu přinesou na ramenou pobočníci a doprovodí jej družina jednadvaceti krojovaných legrútů a sedmnáct družiček ročníku 1982 ve slavnostním kroji. "Je to mimořádně silný ročník, protože 39 mladých lidí ve slavnostním kroji se ani ve Vlčnově nevidí tak často," prohlásil Antonín Pavelčík, vedoucí vlčnovského Klubu.
Pro krále připravili krátký hudební a taneční pozdrav vlčnovské soubory Šohajek s cimbálovou muzikou Kačůch a soubor Vlčnovjan. Královské družině a všem návštěvníkům budou k tanci a poslechu vyhrávat krojovaná dechová hudba Vlčnovjané a cimbálová muzika souboru Vlčnovjan. "Zveme všechny příznivce tradic folkloru a Jízdy králů na nevšední přehlídku krojové krásy," uzavřel Pavelčík.







Ten dělá to a ten zas tohle

Nejlepší kombinace je být dobrým odborníkem, který má v˙sobě něco z ˙psychologa, ˙výtvarníka, uklizečky, údržbáře, řidiče, fotografa atd.
Něco o sobě
narozena jako nepovedený Rak - tj. v˙noci při změně znamení Raka ve Lva) (v˙roce 1964 v˙Uherském Hradišti.)
Cestovatelka od narození - ještě ne jednoletá se s˙rodiči stěhovala na hranice s˙Polskem - do Stonavy mezi Českým Těšínem a Karvinou.
Rodný kraj rodičům chyběl, a tak se v˙roce 1976 vrátili zpět do Polešovic.
Po maturitě na Gymnáziu v˙Uherském Hradišti studovala Filozofickou fakultu Masarykovy univerzity v˙Brně. Od roku 1984 získává individuální studijní plán a místo ve Slováckém muzeu v˙Uherském Hradišti, kde je letos už 16. rokem. V˙roce 1991 společně s˙kolegyní etnografkou Marií Náplavovou obhájila titul doktor filozofie.
Zájmy a záliby
Život, děti a lidé vůbec, cestování a z˙pohybu vlastního těla nejraději tanec a sjezdové lyžování, staré věci a práce všeho druhu.

Co Vás k˙vaší práci přivedlo?
Vlastně jsem ještě na gymplu nevěděla, že národopis (jenž byl na FF otevírán jednou za 4-5 let) existuje jako samostatný studijní obor na vysoké škole. Po neúspěšném pokusu dostat se na brněnskou konzervatoř a věnovat se profesionálně tanci bylo dalším mým velkým přáním studovat jazyky a výtvarnou výchovu. V˙té době, snad od roku 1980, jsem bývala častým hostem ve Slováckém muzeu v˙Uherském Hradišti, kam mě dovedli manželé Miloš a Marie Plachých, bývalí vedoucí souboru Kunovjan. Jejich způsob práce v˙souboru mě nadchl a hodně ovlivnil. S˙doktorkou Ludmilou Tarcalovou, vedoucí etnografického oddělení, jsme často hovořili o tom, co práce v˙muzeu obnáší. Nakonec jsem měla velké štěstí, protože byl tento obor vypsán právě v˙roce, kdy jsem maturovala.

Co obnáší zaměstnání etnografa?
Práce v˙muzeu je výjimečná. Musíte mít od každé profese aspoň trošku. Nejlepší kombinace je být dobrým odborníkem, který má v˙sobě něco z ˙psychologa, ˙výtvarníka, uklizečky, údržbáře, řidiče, fotografa atd. A pokud přece jen v˙něčem není člověk až tak úplně ideální, záleží pak na týmu lidí, který vás obklopuje. Pak může být práce stoprocentní. Při svých cestách terénem zjišťuji, že řada lidí v˙muzeu doposud nebyla. Tak vás tedy zveme.
Náplň práce etnografů v˙muzeích by se dala rozdělit do čtyř hlavních okruhů. Stěžejní je práce se sbírkami, jejichž počet na našem oddělení dosáhl 30 tisíc. Obnáší to opatrování a starostlivost o fond, s˙čímž pomáhají konzervátoři, dokumentování sbírek, evidence, odborné zpracovávání, využití pro publikování, pro výstavy nejen u nás v˙muzeu, ale i v˙rámci spolupráce s˙muzei jinde v˙republice. A přes sbírky jsem se dotkla i dalších odvětví naší muzejní činnosti - oblasti výzkumné. Díky ní jsou získávány předměty doposud nezastoupené v˙našich sbírkách, ale především jsou studována, objasňována a zpracovávána specifická témata z oblasti hmotné, sociální a v˙poslední době stále více duchovní kultury. O nich se každý zájemce může dočíst v˙odborných, vědeckých i populárních časopisech, sbornících i samostatných publikacích. Se vším výše uvedeným souvisí výstavní činnost. Každý správný muzejník zúročuje svá každodenní bádání, výzkumy, práci v˙depozitářích formou zpracování scénářů a libret a jejich následné výstavní ztvárnění pro naše návštěvníky je už tím vlastním bonbónkem. Činnost kulturně - výchovná a metodická, činnost přednášková a výklady v˙expozicích a na lokalitách jsou téměř na denním pořádku. Zahrnujeme sem pomoc jednotlivcům, studentům, souborům, školám, institucím, patří sem naše velikonoční a vánoční předvádění tradiční rukodělné výroby a taktéž rukodělné kurzy, které si získaly velkou oblibu. A vše doposud řečené, či napsané se neobejde bez publikační činnosti, propagace v˙tisku,˙rádiu, televizi, bez video- a foto-dokumentování. A opomenout nelze organizování a přípravu odborných konferencí, zpracování referátů, účasti v˙poradních sborech, kulturních komisích, programových radách festivalů...

Když jste se dotkla slova festival, co Kunovské léto?
To je takový noční vedlejší pracovní poměr. Právě v˙těchto dnech je uzavřena možnost podání ministerského grantu, byl vypracován projekt letošního, už sedmého ročníku, po nocích faxuju, rozesílám detailní, dnes už pětidenní programy pro soubory, které si máme možnost vybrat díky velkému zájmu u nás v˙republice, a s˙potěšením říkám, i v˙zahraničí. Nabídka je letos překrásná. V ˙Kunovicích, v˙ Hradišti, v˙Buchlovi-cích a na Buchlově budete mít možnost spatřit nejen soubory z˙našeho regionu, ale také z ˙Karlových Varů - Ostrova, z˙Lipníka nad Bečvou, ze Slovenska přijede dětský soubor z˙Očovej. Ze zahraničí se pro letošní rok přihlásily soubory z˙Polska, Itálie, Turecka, Maďarska, Estonska, Litvy, Rumunska, Jugoslávie, Makedonie, Turecka a dokonce z˙Thajska a Nigérie. Jen pět nebo šest bude moci přicestovat. Termín letošního festivalu je 14. - 18. červen. Pro celý třicetičlenný tým však práce začne podstatně dřív. I když jsme při každém právě ukončeném festivalu celkem dost vyčerpaní, už při nastupování dětí do autobusů, loučení a slzách našich souborových dětí, dětí odevšad a často i slzách nás dospěláků je jasné, že všichni do toho půjdeme s˙láskou a chutí znovu. Za to patří všem velký dík.

A co Vaše souborové aktivity s˙dětmi a dospělými?
Je to práce velmi zodpovědná. Svým způsobem se v˙dětském souboru stáváte dětem sestrou, maminkou, tetou. Musíte je zaujmout, vzájemným porozuměním přesvědčit. Písničky a tance, ty tomu dají barvu a pohyb. Důležitý je vztah, prožitek. A když je k˙tomu ještě talent (který je v˙našich zeměpisných šířkách vrozený a navíc tak krásně přirozený) a veliká chuť, nedělejte to! Děcka z˙Kunovic tvoří od˙loňského roku 35 nových talentovaných dětí, se kterými pracuji společně s Milenkou Bídovou. Děti mají za sebou první vystoupení - vánoční koledování. Pokud zůstanou, čeká je spousta pěkné práce a poznání. O tom by mohli psát všichni, kdo souborovou činností prošli.

A Kunovjan?
Letošní rok bude tvůrčí. Podobně jako Čechovci a Hradišťan i my máme plné hlavy, a vzápětí i ruce a nohy práce s˙přípravou nového pořadu. V˙současné době je v˙souboru řada výrazných osobností, díky který je soubor takový, jaký je. Dostali jsme také řadu zajímavých nabídek k˙účinkování na Gorolském svátku v˙Jablunkově, v˙rámci svátku Praha - Evropské město kultury, v˙Karlových Varech, Táboře, v˙jednání je reprezentace v˙zahraničí. Přesto, že je zharmonizování programu v˙dospělých souborech mnohem náročnější, věřím, že i rok 2000 bude aspoň dobrý.

Máte opravdu široký záběr společenských aktivit, které jsou jistě náročné na čas. Jak tento fakt přijímají Vaši blízcí?
Mám velké štěstí, že žijeme celkem v pohodě. Někdy je samozřejmě před bouří klid, jindy neklid, někdy bouřka vůbec nepřijde, a když tak jsem to já, kdo bouří, protože něco nestíhám tak, jak bych si přála. Ale vesměs je to o toleranci.

Vedete spoustu dětí ke kulturnímu, národnímu a národnostnímu cítění. K˙čemu vedete své vlastní děti?
Holky mi dělají vcelku radost. Vyváříme takové rodinné zázemí, aby našly a vytvořily si trvalý vztah k˙tradicím, hudbě, aby si uměly v˙životě všímat pozitivních hodnot. Ve víře, v˙úctě a v lásce je vedu k ˙tomu, o čem byla řeč po celou dobu našeho povídání.

Text: Jana Hlavačková
Foto: Pavel Paška







Jak se žije v Medlovicích
Název vsi je odvozen od osobního jména Medl. Obec leží mezi Hostějovem a Osvětimany, na potůčku tekoucím do Stříbrnic. Roku 1351 odprodal v Medlovicích 14 lánů a 3 podsedky Mládek z Medlovic Benešovi řečeném z Doupova. Jinou část vsi držel Albert Kužel. Další část měl Racek ze Zborovic, který ji v roce 1369 směnil za statky v Roštíně s Janem ze Zárušek. Roku 1900 tu bylo 247 ha polí, 38 ha pastvin, 607 ha zahrad, 4 ha luk a 0,7 ha vinic. Orba poskytovala v Medlovicích hlavní zdroj obživy, ale domkáři byli nuceni poohlédnout se ještě po jiných zdrojích příjmů. Vzhledem k blízkosti buchlovských lesů a k možnostem výdělku dopravou dříví vydržovali si medlovičtí čtvrtláníci ještě 12 volů. V obci se uchovaly lidové kroje a zvyky (stavění máje, fašank, tradiční svatby), které jsou udržovány do současnosti.
"Oficiálně schválený znak ani prapor zatím nemáme. Na našem obecním zpravodaji však používáme znaku získaného z původní pečeti. Do budoucna ale se zřízením platného obecního znaku i praporu počítáme," říká starosta obce Medlovice. Optimistický šestačtyřicátník stojí v čele obce od prosince 1994. Historická obecní pečeť má podobu hroznu mezi dvěma listy směřujícími dolů, po nimiž je vinařský nůž. "Naše obec je odedávna ve znaku dvou barev, žluté a modré. Dodnes se nám však v historických pramenech nepodařilo vystopovat existenci znaku nebo praporu," upřesňuje Milan Strapko.

Rarita světového významu
V katastru obce Medlovice se nalézá lokalita, zvaná Medlovický dóm. Těžila se zde "červenica" už za dob samotného Berchtolda. "Jedná se o červeně zbarvenou hlínu, kterou se vysypávají chodníky pro zpevnění a které se rovněž využívá při výrobě antuky. Při opravě místních komunikací jsme využili našeho nerostného bohatství a zpevnili jsme je právě červenicí." Vznik červenice je připisován vyhaslé sopce, jejíž magma vypálilo hlínu do dnešní podoby. "Byli zde geologové z Brna, kteří lokalitu Medlovického dómu prohlásili za raritu nejen v naší republice. Lokalita je dnes sice v soukromém vlastnictví, jedná se však o chráněnou oblast.

I přes nedostatek financí se podařilo mnoho
"Jako většinu obcí nás trápí nedostatek financí. Pokud nebude obec mít možnost chovat se jako samostatný právní subjekt v rozdělování peněz, nebude se obcím dobře dařit. Od financí se totiž odvíjí další činnost obcí, jejich zvelebování, zlepšování životní úrovně občanů. V naší obci se i přes nedostatek financí podařila již spousta věcí, například vyřešit problém rekultivace starých skládek, provést plošnou plynofikaci obce, trvale zajistit dostatek pitné vody v suchých obdobích. V souvislosti s plynofikací obce se nám zároveň úspěšně podařilo snížit řadu respiračních onemocnění, především u dětí, a snížit odvoz tuhého komunálního odpadu," dodává starosta. Pokud jde o plány do budoucna, obecní zastupitelstvo se hodlá dále potýkat s rekultivací skládek, komplexním řešením komunikací, rekonstrukcí veřejného osvětlení a v závislosti na financích také s plynofikací kulturního domu.

Místní kostel je vlhký
Po záplavách byla zjištěna vlhkost v kapli svaté Panny Marie v dolní části obce. "Na provedení hydroizolace obvodového zdiva již v blízké době budeme žádat o finanční podporu Okresní úřad v Uherském Hradišti - referát regionálního rozvoje. Opravu jsme zahrnuli do programu obnovy vesnice a doufáme, že se nám kaple podaří opravit co nejdříve," uvedl dále Milan Strapko.

Na Soví hůrce bude trať
V návaznosti na územní plán Medlovic, který byl schválen v červenci 1999, bude obec žádat o jeho změnu. Motoklub Medlovice totiž hodlá obnovit na Soví hůrce svou proslulou motokrosovou trať, na níž se kdysi konávalo dokonce mistrovství republiky.

Mladí požárníci nejsou
Medlovice jsou snad jedinou obcí v regionu, v níž nepracuje sbor dobrovolných hasičů, přestože zde vznikl již v roce 1922. Požární ochranu proto zabezpečují Osvětimany, které ovšem nemohou reagovat v plné pohotovosti. "V případě požáru lidé vybíhají před domy a hasí tím, co mají po ruce. Je to velký nedostatek, avšak schází nám lidé, kteří by vychovávali mladé hasiče," posteskl si starosta.

Bývalá škola je využita
V obci se nacházela nevyužitá budova základní školy. Proto představitelé obce poskytli tuto budovu okresnímu ústavu sociálních služeb, který investoval do přístavby lůžkové části, kotelny, kuchyně a sociálního zázemí. Vznikl tak nový Ústav sociálních služeb s celoročním pobytem pro tělesně a mentálně postižené.

Text: Jana Hlavačková







www.hradiste.cz
Program a aktualizace Stanislav Lopata
hudba@hradiste.cz
Čas zpracování: 0 sekund