Číslo: 40
05.10.1998
Článků: 66
REDAKCE
ARCHIV
minulých čísel
Rok 1996
Rok 1997
Rok 1998
Rok 1999
Rok 2000
| 
 
Publikum mnohdy přezpívalo svou srdcovou Mňágu a Žďorp
Zlín (PA) - Stovky příznivců mladší generace zaplnily zlínský klub Golem, aby si zazpívaly spolu se svojí krevní skupinou z Valašského Meziříčí Mňága a Žďorp, která vznikla v červnu 1987 z hudebníků skupin Slepé střevo a Knorovo těleso.
Rozjezdovou kapelou večera se stalo zlínské seskupení Mikroténové sáčky.
Svým zajimavým vystoupením navnadilo obecenstvo, které do posledního centimetru místa zaplnilo rockový klub a dovolávalo se meziříčských chlapců. Bouřlivá atmosféra provázela celé jejich vystoupení. To prodloužilo loňské turné k albu Bajkonur a před odchodem hudebníků do nahrávacího studia, kde vznikne další album, tak skupina mohla představit i pár nových skladeb právě z něj. V poslední době máme ve skupině velký problém, prozradil nám literát, textař a zpěvák Petr Fiala, jak se vlastně deska bude jmenovat. Vyjde už na jaro a já věřím, že naše dlouholeté fanoušky nezklameme. Blížil se závěr vystoupení a kapela nezapomněla na osvědčené hity Dveře do pokoje, Ne teď ne, Hodinový hotel, při nichž publikum svým hlasem místy přezpívalo samotnou kapelu. |
|
Jasně zářící hvězda pop music dobývala city přítomných
Zlín (PA) - Průřez svou třicetiletou hudební dráhou nabídla naše stálice pop music Helena Vondráčková spolu s Boom Bandem Jiřího Dvořáka při pátečním koncertu ve zlínské sportovní hale Novesta.
Jednou se mi stalo, že když jsem byla pozvána na natáčení do Československého rozhlasu, chtěli vědět, jak zpívám před mikrofonem a tak mi dali písničky od Evy Pilarové, Marty Kubišové, Yvety Simonové, Ilony Přenosilové, abych je zazpívala, přesně jako ony. Jak to dopadlo posuďte sami, prozradila své hudební začátky Helena Vondráčková a i těmito skladbami začala zlínský koncert. Časem jsem pochopila, že když to chci někam dotáhnout, musím si najít vlastní styl a vlastní písničky. Tu úplně první jsem zpívala v pražské Lucerně v roce 1964, byla George Gershwina a dostala jsem první cenu. A pak už to jelo jako po drátku. V další části koncertu Helena Vondráčková zazpívala směs největších hitů šedesátých (Pátá, Proč mě nikdo nemá rád, Přejdi Jordán...) a sedmdesátých (Dvě malá křídla tu nejsou, Kam zmizel ten song, Čas je proti nám...) let. První část vystoupení zakončila skladbou Archiméde, při které předvedla obecenstvu bravurní výkon ve hře na konga.
Největší aplaus sklízela Helena za písničky z filmů a pohádek Šíleně smutná princezna, Sněhurka a sedm trpaslíků a Noc na Karlštejně. Následovala muzikálová směska z West Side Story a Les Misérables. S blížícím se závěrem zazněly skladby z alba na Broadwayi a songem Růže kvetou dál udělala tečku za večerem. K několika kyticím od svých obdivovatelů ještě přijala i jednu obrovskou s gratulací k jubileu od pořadatele večera pana Hozíka z agentury Quartet production. Chtěla bych vám poděkovat za vaše příjemné úsměvy, za vaše příjemné tváře, za váš potlesk, protože ten je pro mne tím největším oceněním a doufám, že jsem vás moc nezklamala a alespoň trošku pobavila a třeba si doma budete nějakou tu písničku pobrukovat, rozloučila se Helena s obecenstvem.
Až smutné se zdá, jaká návštěva přišla na koncert takového velikána naší hudební scény. Publikum se mi zdálo trošku studené a odměřené. Říkala jsem si jestli jsme něco neudělali špatně, posteskla si po vystoupení umělkyně. Je to velká škoda, protože její výkon byl fantastický. Při některých písničkách se upřímně dojatému publiku zableskla i slza štěstí a radosti. Její pevný hlas vedený do výšek dovedl příjemně zamrazit v těle.
Na závěr vám prozradím, že tato stále se usmívající a energií oplývající zpěvačka poskytla našemu týdeníku rozhovor, na který se můžete těšit příští pondělí. |
|
Polešovičtí budou hodovat o týden dříve
Polešovice (Mac) - Polešovické hody se budou tento rok konat ve dnech 10. a 11. října, tedy o týden dříve, než bylo zvykem.
Hody jako posvícení se tradují k posvěcení kostela a polešovický kostel sv. Petra a Pavla byl vysvěcen 9. října roku 1735.
Nejbližší termín hodů tak připadá na druhou neděli říjnovou.
Program hodů k posvěcení kostela je následující: v sobotu ve 13.00 hodin zahraje dechová hudba Dolanka z Ratíškovic, ve 13.30 hodin proběhne odchod pro stárky a následné vystoupení krojovaných na Salajce. O povolení hodů se bude žádat starosta před místním obecním úřadem. Ve večerních hodinách začíná na sokolovně hodová zábava.
Nedělní den začíná v 8.00 hodin slavnostní mší svatou v kostele sv. Petra a Pavla, po mši svaté je na programu chození chasy po obci.
Večer se uskuteční hodová zábava s cimbálovou muzikou Kunovjan.
Letošním starším stárkem se stal Richard Zajíc s Martinou Holáňovou, mladšími pak Radek Bartošík s Jitkou Martykánovou. Podstárky jsou Radek Holáň a Petra Andrýsková a Miroslav Tomeček s Alenou Bartošíkovou.
Za čtrnáct dní, tedy 23. října jste všichni zváni na dozvuky hodů s VHS Nedakoňanka.
Organizátoři hodů Tělovýchovná jednota a Obecní úřad Polešovice vás zvou na letošní hody, která budou tak veselé, bohaté a pestré jako všechny ostatní.
Předprodej místenek je na obecním úřadě za 100 Kč, na místě pak budou k dostání vstupenky za 50 korun, již bez místa. |
|
Otázka tohoto týdne
Je doba vinobraní a hodových obchůzek a zábav. Jak vy osobně dodržujete tyto tradice a myslíte si, že by měly být stále udržovány?
Mgr.David Pavlíček, tanečník, choreograf a vedoucí Kunovjanu, moderátor folklórních akcí, učitel.
Myslím si, že je úžasná věc, že se najde parta lidí, kteří do toho jdou, a kteří to dělají. Obdivuji je, protože vím, co to je za práci zorganizovat třeba hody. Ale pořád jde pouze o omezenou skupinu lidí. Je krásné, že udržují tradice, i když je sice mění, ale to je vývoj. A já to prakticky nedodržuji, já v tom žiji, takže já radši jdu do divadla na jinou formu kultury, než abych šel na hodovou zábavu, protože už je toho na mě hodně.
MUDr.Jaroslava Maláčová, prim.transfuzního oddělení.
Tradice, jak název napovídá, je něco, co spojuje minulost se současností a budoucností. Uměle se udržovat nedá, musí žít v lidech, kteří ji udržují a předávají dále z pocitu kontinuity. Osobně se těchto aktivit zúčastňuji málo, ale je dobře, že existují. |
|
Soutěž s Ritchie Blackmorem
V redakci čekají dvě volné vstupenky na zlínský koncert této kytarové hvězdy. Stačí jen, když nám do pátku napíšete do redakce správnou odpověď na otázku: Kterou slavnou formaci založil tento osobitý kytarista na začátku sedmdesátých let po odchodu z Deep Purple ? |
|
Čeká vás horoucí objetí i mrazivý chlad
Brno (PA) - Fanoušci kvalitní tvrdší hudby si přijdou na své 9. října v brněnském klubu Semilasso, v němž na pozvání Agentury Velryba Promotion vystoupí trojlístek hvězd metalové scény skupiny Moonspell, Therion a Darkside.
Původem z Portugalska vzešla skupina Moonspell, která se na světových pódiích prosadila díky jedinečnému umění slučování neslučitelného a kombinací různých stylů. Jejich hudba je unikátní směsicí hudebních stylů (black metal, gotický rock, klasický heavy metal, doom metal..., ale ani jedno z těchto přirovnání nedovede přesně vyjádřit její atmosféru) a mění se prakticky s každým novým albem. Vznik skupiny se datuje do roku 1989. Tehdy založil Fernando Ribeiro společně se třemi hudebníky - Tetragrammaton, Mantus Baalberith - skupinu s názvem Morbid God. V roce 1992 nahrávají svůj debutový singl Serpent Angel, který měl celkem příznivý ohlas. V témže roce na post propuštěného Baalberitha nastupuje Nisrich (ex Decayd) a skupina se přejmenovává na Moonspell.
Výsledkem práce v nahrávacím studiu v lednu 1994 je satanisticky laděné demo Anno Satanae. O pár měsíců později vychází mini CD Under the Moonspell, které sklízí obrovský úspěch po celé Evropě díky teatrálním živým vystoupením. Do skupiny přichází nový klávesák Neophytus a kytarista Tanngrisnir a začátkem roku 1995 Moonspell nahrávají v dortmundském studiu Woodhouse za asistence Waldemara Sorychta první oficiální album Wolfheart. V červenci pak vychází druhé album nabyté novými rozměry Irreligious a skupina vyráží na evropské turné i jako předkapela Morbid Angel. Během turné střídá současný kytarista Ricardo Amorin Tanngrisnira. První videoklip Moonspell odehrávající se v prostředí kaváren a knihoven v Lisabonu je na skladbu Opium z alba Irreligious. Klip je podložen odkazy na slavného portugalského spisovatele Fernada Pessou.
Letos Moonspell vydávají zatím poslední album Sin/Pecado. Perfektní zvuk, dokonalá výstavba skladeb a melodika všech třinácti věcí.
Neméně originální bude vystoupení skupiny Therion v čele s Christoferem Johnssonem, která brněnskému publiku představí netradiční spojení heavy metalu se symfonickým orchestrem, to vše podbarveno ženskými vokály a tu a tam stříknuto speed metalem.
Takže v pátek od 19 hodin v brněnském Semilassu nashledanou! |
|
Hradišťan míří z Brna do Prahy
Brno (HaGa) - Ve středu 30.září se uherskohradišťský soubor Hradišťan představil Brnu a jeho divákům. Jejich vystoupení O slunovratu, které bylo premiérováno 30.dubna v Klubu kultury bylo v Brně přijatou s nadšením a dvě představení v Centru experimentálního divadla Husa na provázku byla beznadějně vyprodána. Doufejme, že v Praze v Divadle Bez zábradlí, kam se Hradišťan v blízké budoucnosti chystá, tomu bude nejinak. Bouřlivý a nekonečný aplaus, kdy se interpreti tohoto vystoupení museli několikrát vracet na jeviště a přidávat, jen potvrzoval kvalitu tohoto představení plného lásky, tance, poezie a opravdovosti života. Brněnské publikum zcela nepředpojaté a nezatížené předčasně vyřčenými soudy, pouze toužebně očekávalo, čím se folklórní soubor z Uh. Hradiště představí. V pásmu Slunovrat, kdy se autoři Laďka Košíková a Jiří Pavlica vraceli ke všemu prapůvodnímu a archetypálnímu, k životu žitém v souladu s přírodou, s jejími zákonitostmi v kruhu plynoucího roku, bylo jak hudebních, tak choreografických ná
padů plno. Co tvůrcům v tomto případě zvlášť nahrávalo, byl jevištní prostor experimentálního divadla Husa na provázku. Jedinečný bezprostřední kontakt diváka s tanečníkem dával možnost pohltit diváka daleko snadněji a dýchnout na něho tuto archetypální atmosféru s daleko větší intenzitou. Ohromený divák pak nestíhal ani dýchat. Přesného vyvážení mužského a ženského elementu v tomto vystoupení docílili autoři přidáním dvou tanečních čísel a celkového vypilování od premiéry. Celé vystoupení bych si zařadila do kolonky pro náročné. V tomto divadle se jen potvrdilo, že současný městský divák je schopen vnímat i abstraktnější, neschematické, pouze plynoucí obrazy a bere si z nich, co nabízejí a Hradišťan toho nabídl plnou náruč. Ještě nejsme zcela pohlceni konzumním stylem života a komerčního umění a to nám dává naději. Abych se dověděla já a i naši čtenáři ještě více o Hradišťanu a jeho plánech, šla jsem si popovídat po vystoupení s autorkou a choreografkou celého vystoupení Laďkou Košíkovou.
Jak vznikla nabídka k účinkování v Huse na provázku?
Když jsme dělali celé vystoupení, chtěli jsme se samozřejmě někde prezentovat. Já jsem měla kontakty v Huse už dříve, když jsem tady dělala choreografii k představení Babička. Scéna se mně líbila a nabízela se tu možnost vyzkoušet si nové věci, netradiční jeviště, možnost lepšího kontaktu s divákem.
Jak se vystupovalo? Přizpůsobili jste nějak choreografii prostoru?
Myslím si, že pořad je natolik sdělný a obsahuje hodnoty, které byly, jsou a budou, jen jsme na ně zapomněli a má co říci divákům kdekoli a kdykoli, že nebylo potřeba žádných větších choreografických úprav.
Přidali jste nová čísla. Proč to?
Představení se od premiéry stále vyvíjelo a pilovalo a pracovalo se na něm. Měla jsem pocit, že pro lepší vyvážení mužského a ženského elementu bylo potřeba přidat ještě jedno mužské číslo.
Co Hradišťan čeká v blízké budoucnosti?
Vystoupení v Praze v Divadle Bez zábradlí a 27.11. v Břeclavi. |
|
Veselské hody kvetou
Veselí nad Moravou(HaGa)- Ve Veselí n.Moravou se letos hodovalo zcela nově. Zavedla se totiž nová tradice, kdy se nešlo pro stárky domů, ale celý průvod vyrazil společně i se staršími a mladšími stárky v sobotu odpoledne od kulturního domu do centra města. Součástí průvodu byl také dětský soubor Štěpnička, soubor Radošov i se svojí cimbálovou muzikou a dechová hudba Šohajé. Šlo se na městský úřad, kde letos pouze místostarosta udílel hodovníkům právo pořádat hody. Večer, tak jako to bývá zvykem ve všech okolních městech a vesnicích, se pak konala hodová zábava. O rostoucí popularitě a zájmu o tyto lidové tradice a zvyky na Veselsku svědčí i účast na této hodové zábavě, kdy přišlo více jak dvěstě lidí, což zatím ve Veselí nebylo dříve zvykem. K příjemné atmosféře přispívala právě cibálová muzika Radošov pod primováním Radima Havlíčka a dechová hudba Šohajé a celý večer zpříjemnilo i vystoupení souboru Radošov.
Jak nám pan inženýr Milan Frola potvrdil, letošní hody se opravdu vydařily a lidé z Veselí si konečně začínají na tyto tradice opravdu zvykat a uctívat je. |
|
Zveme všechny příznivce folklóru
Klub kultury a Město Uh.Hradiště s granty Ministerstva kultury ČR a Odborového svazu pracovníků kulturních zařízení Praha pořádají ve dnech 9. a 10. října již VIII. FESTIVAL HUDEBNÍCH NÁSTROJŮ LIDOVÝCH MUZIK. Tento festival je v našem městě plném vzkvétající lidové tradice, muziky, tance a zpěvu již každoročně očekáván všemi, kdo mají rádi lidovou písničku a rádi se dovědí o ní i něco nového a zajímavého. Každý jednotlivý festival byl postupně zaměřen na jiný hudební nástroj. V minulých letech to byly dudy a píšťaly, cimbály, smyčcové nástroje, lidský hlas atd.
Letošní festival je věnovaný, jak mi řekl jeden z autorů celého festivalu pan Jan Maděrič, hudeckým tradicím a muzikantským rodům a rodinám, proto také v sobotu 10. října v 19.30 v klubu kultury na hlavním festivalovém koncertě nazvaném Hosti hudci vystoupí tyto muziky: Skřipácké kvarteto z Jihlavy, Hanácká muzika Ječmeni z Prostějova, Včelaran v Bílovic, muzika Jaroslava Pavlíka v Bojkovic, muzika Babica z Hluku, Horňácká muzika rodiny Kučerů, Šáchů, Hrbáčů, lidová hudba Pecníkovci z Čerína ze Slovenska, lidová hudba Dúvó ze Salgótarján z Maďarska a muzika Soláň z Hutiska ze Solance. A to ještě není vše. Hned v pátek večer ve sklepě zámku v Buchlovicích si budete moci poslechnout gratulanty, kteří přijdou svou muzikou popřát k šedesátinám Janu Rokytovi. Bude to cimbálová muzika Jaroslava Čecha, Dolina, Kunovjan a Dúvó a muziku bude vyvažovat mluvené slovo, kdy se budou číst texty spisovatelů PEN klubu.
V Sobotu odpoledne pak v salónku KK proběhne seminář věnovaný nejstarší české písni zaznamenané na Edisovově fonografu Leošem Janáčkem, který povedou Jiří Plocek a druhý z autorů celého festivalu Jaromír Nečas. Poté proběhne v knihkupectví Portál autogramiáda autorů PEN klubu. Na otázku jak došlo ke kontaktu s Maďarskou cimbálovou muzikou Dúvó, mi Jan Maděrič odpověděl:Nejdříve jsem si poslechl jejich CD, to se mi velmi líbilo. Z tohoto kraje čili z Maďarska vždy přichází výborná muzika. Zkontaktovali jsme se s nimi a pozvali je na festival a oni pozvání přijali. A na co byste naše čtenáře z celé festivalové nabídky nejspíše pozval? Pozval bych je na dva hlavní programy festivalu a to v pátek večer na besedu u cimbálu do sklepa buchlovického zámku a v sobotu do klubu kultury v 19.30 na pořad Hosti hudci.
A proto, jak zve ředitel KK pan Jarostav Zapletal: Přijďte a přesvědčte se, že Hradiště je městem hudby. Přijďte okusit, jak velice příjemná, krásná a zajímavá je lidová muzika, klenotné znamení našeho města.
Hana Galetková |
|
Výstava obrazů Františka Ronovského
Veselí nad Moravou - Od neděle 11. října vystavuje galerie Ve dvoře obrazy Františka Ronovského.
O něm víc než o komkoliv jiném platí slova Jozefa Šímy: Malíř maluje od začátku až do konce jediný obraz. Maluje lidské situace, zdánlivě obyčejné příběhy lidského bytí, a tak tvoří jakoby jediný obraz, kterého obsahem je lidskost sama. Obrazová kompozice je Ronovské síť, do které zachytává osudovost člověka v díle, ve kterém spojuje jistotu kresby se smyslem pro krásu barevné skladby. Ronovský patří nepochybně k umělcům, v jejichž tvorbě byla osobitým tvořivým činem znovu vzkříšena velká figurální malba v souznění se stále živým a životodárným anticko-renesančním snem o umění, kterého středem a mírou byl a zůstává člověk.
Výstava potrvá do 25. října. |
|
Jak se žilo ... na expedici MONOXYLON II (2. část)
Právě před týdnem jsme na tomto místě odstartovali miniseriál o více než třicetičlenné výpravě mladých lidí, kterým se životním osudem stala archeologie, pátrání po událostech dávno minulých a objevování zapomenutého či stále neprobádaného. Díky Robertu Stojanovovi, absolventu Vysoké školy pedagogické v Hradci Králové a především jednomu ze členů expedice MONOXYLON II, který pro čtenáře týdeníku Dobrý den, Slovácko jsme před sedmi dny mohli nahlédnout do kuchyně, kde se celá téměř dvouměsíční akce připravovala.
Dnes tedy víme, proč expedice MONOXYLON II vůbec vznikla, kdo byl jejím organizátorem, co bylo její náplní a kdo nakonec vzal do rukou pádla, aby téměř deset metrů dlouhá pramice doslova vydlabaná z jednoho kusu dubu mohla vyrazit na svou pouť kolem pobřeží Itálie, Francie, Španělska a Portugalska. Tak si to alespoň její protagonisté v srpnu 1998 přáli. Dnes, kdy už je téměř vše připraveno vyplout, by nemělo stát nic v cestě, abychom vyrazili na italskou část expedice, která odstartuje na Sicílii. Tak pojeďte s námi...
ITALSKÁ ČÁST EXPEDICE
Sicílie
Během dvoudenní jízdy (5. a 6. srpna 1998) z česko-rakouských hranic jsme se dostali až do nejjižnější části Itálie - Calábrie. Cestou jsme stačili navštívit významné starověké centrum antické kultury Paestum. V tomto městě Italové ve velkém stylu opravují obrovský chrámový komplex (s největší pravděpodobností za peníze Evropské unie, jak je v těchto jižních krajích dobrým zvykem). Odsud jsme odjížděli ještě s jednou významnou zkušeností, která nás provázela až do Portugalska. Místní domorodci , v tomto případě Italové, neuměli žádný cizí jazyk. Z celého tábora, plného mladých Italů, s nimiž jsme hráli volejbal, uměla anglicky jen jedna dívka. Zřejmě i to je jeden z důvodů, proč je jižní Itálie i Sicílie jednou z nejchudších oblastí EU. Bez vzdělání nejsou kvalifikované pracovní síly a bez nich nejsou potřebné investice. Přesto je jejich chudoba velmi relativní v porovnání s jinými evropskými oblastmi.
V noci ze 6. na 7.srpna jsme přeplouvali na trajektu Messinský průliv, oddělující Itálii od Sicílie. Trajekt i přes svou stabilitu se neubránil poměrně velkým náklonům. Nyní jsem si uvědomil, že přeplout nejen tuto úžinu nebude žádná legrace.
Po první noci strávené v přístavním městě Milazzo poprvé vyjel náš monoxylon na moře. Za asistence doprovodné plachetnice se speciálně vybraná posádka vydala na plavbu přes otevřené moře na ostrov Vulcano. Tento ostrov leží v již zmíněném Liparském souostroví, odkud se v pravěku převážel obsidián. Posádka zde tento kámen našla a přivezla na Sicílii. Od nynějška se velké kusy obsidiánu, spolu se dvěma malými pytli pšenice dvouzrnky, staly trvalým nákladem naší lodi. Zároveň se staly symboly celé naší expedice.
Posádce se podařilo uplavat dvakrát 32 km, což byl na otevřeném moři úctyhodný výkon. Další etapa vedla ze Sicílie na pevninu. Cestou bylo potřeba překonat již zmíněnou Messinskou úžinu s velmi silným proudem, což se po velkém úsilí podařilo. Těmito významnými plavbami jsme dokázali možnost přepravy obsidiánu před 8000 lety nejen na Sicílii, ale i na evropský kontinent.
Posádky
Od této chvíle se změnila organizace celé expedice. Dosud speciálně vytvořené posádky byly nahrazeny třemi posádkami pravidelnými. Každá z nich se skládala z osmi až devíti pádlařů a jednoho kormidelníka, který posádce velel. Kormidelník měl zpravidla u sebe vysílačku nebo mobilní telefon. Avšak velmi často se stávalo, že vysílačka nebyla funkční. V tom případě nastaly pro posádku krušné chvíle. Závislost pádlařů na spojení s autobusem, který se zbytkem výpravy hledal vhodné místo na přistání a výměny posádky, byla obrovská. I když místa střídání byla smluvená předem, přesto se velmi často muselo improvizovat. Mezi pobřežím vyznačeným na mapě a pobřežím skutečným byl nebetyčný rozdíl. Velký rozdíl byl také mezi pohledem z moře na určité místo a pohledem z pevniny na stejné místo. Mnohokrát se stalo, že i přes fungující vysílačku se obě části výpravy nemohly najít. V takových případech nezbývalo nic jiného, než se spolehnout na intuici, která naštěstí nezklamala.
Expedici Monoxylon II tvořilo celkem dvacet osm pádlařů i s kormidelníky, čtyři řidiči, kuchař a lékař, který si také dost zapádloval. Jednání s úřady měl na starost PhDr. Jan Klíma. Náš okres reprezentoval ještě mladý nadějný student archeologie Michal Polák z Uherského Brodu.
Itálie
Po přistání na italské pevnině nás čekalo důležité rozhodnutí. K původní ztrátě pěti dnů se přidal ještě jeden, získaný cestou na Lipary. Kvůli tiskové konferenci, která se měla konat na českém velvyslanectví, jsme bezpodmínečně museli být 14.srpna v Římě. Proto bylo rozhodnuto přesunout se i s monoxylonem po pevnině blíž Římu. Dne 11.srpna jsme dorazili do města Mandragone (ležícího asi 50 km severně od Neapole), odkud jsme vyrazili na sever. Bohužel, nemilosrdný čas nás o dva dny později přinutil znovu naložit člun na vlek a odjet na jezero Bracciano. Tím byla předčasně ukončena italská část expedice. Ovšem než se tak stalo, nevyhnuli jsme se incidentu s italskou pobřežní hlídkou, jež nás považovala za immigrants from Albania. Kapitán, který výjimečně ovládal anglický jazyk, nám hrozil zatknutím. My jsme se mu snažili vysvětlit, kdo jsme a kam jedeme, ale kapitán nám nevěřil. V životě neviděl takovou divnou vlajku a Čechoslováci (Českou republiku tady nikdo neznal) jsou přece suchozemci.
A když to už s námi vypadalo špatně, zachránilo nás Michalovo expediční tričko s přehlednou mapkou naší trasy. Pochopil, že to s tím kusem dřeva myslíme opravdu vážně, a že tedy imigranti zřejmě nebudeme. Nakonec si přes vysílačku ověřil naši totožnost na české ambasádě a propustil nás. O tomto incidentu vyšel druhého dne článek v italských novinách, v němž nějaký redaktor líčil smyšlený příběh o tom, kterak hrdinná posádka člunu italské pobřežní hlídky zachránila na moři středoevropské studenty a v pořádku je přivedla do přístavu.
Po tiskové konferenci v Římě, návštěvě Prehistorického a etnografického muzea s originálem nalezeného člunu z jezera Bracciano a krátké prohlídce Vatikánu jsme autobusem vyrazili do severoitalského města San Remo.
Italská část expedice splnila naše předpoklady i cíle, i když se po moři podařilo ujet jen třetinu (180 km)původně zamýšlené trasy. Monoxylon byl na vodě stabilní a voda dovnitř netekla. Průměrnou rychlostí 4 km/h dokázal překonat úžinu, otevřené moře i plout při pobřeží. Ovšem to vše se dalo uskutečnit za klidného moře a při vlídném počasí. Příroda nám dosud ukazovala jen svou přívětivou tvář. Jestli budeme moci plout i při zhoršených podmínkách, jsme nevěděli. Zatím jsme nedostali šanci poznat hranice svých možností. Zanedlouho jsme tyto hranice měli objevit a taky tvrdě pocítit. |
|
| |
