Číslo: 41
12.10.1998
Článků: 59
REDAKCE
ARCHIV
minulých čísel
Rok 1996
Rok 1997
Rok 1998
Rok 1999
Rok 2000
Středověký trubadúr bere na steč i moravskou zemi
Svět hraček ve Slováckém muzeu
UH Senior Band hraje písničky z mládí
Otázka tohoto týdne
Modrý pondělí má před křtem
VIII. Festival hudebních nástrojů ve znamení narozenin
Těatr NovoG.O. Fronta v klubu Mír
Slovácké hody v Nedakonicích mají nový kabát
Nespoutaná divočina v brněnském Semilassu
Jak se žilo ... na expedici MONOXYLON II (3. část)
Středověký trubadúr bere na steč i moravskou zemi
Zlín (PA) - V rámci svého turné zavítají Blackmoreďs Night v sobotu 16. října do Zlína, kde se ve Velkém sále Městského divadla od 19 hodin uskuteční jeden ze tří českých koncertů. Jako host vystoupí výborný kytarista a skladatel Dan Janál.
Ritchie BLACKMORE vyrůstal v městečku Heston v hrabství Middlesex v Anglii. Dávno předtím, než ve svých třinácti letech začal studovat hru na kytaru u nejlepšího britského kytaristy Jima Sullivana, byl fascinován hudbou Johanna Sebastiana Bacha, kterou slýchával na návštěvách u své babičky. Když mu bylo sedmnáct, vyjel poprvé na evropské turné po boku Gene Vincenta a doprovázel takové umělce, jakými byli Chuck Berry nebo Jerry Lec Lewis. Později se stal členem méně známé skupiny Outloaws, v níž mimo jiné působil také zakladatel skupiny Led Zeppelin Jimmy Page.
Jeho jméno se však v pravém slova smyslu proslavilo až poté, co se Blackmore v roce 1968 stal členem Deep Purple. S touto legendou natočil celkem deset studiových alb. V roce 1973 se vyhrotily rozpory mezi Ritchiem a Ianem Gillanem a Gillan Deep Purple opouští. Na jeho místo přichází do té doby neznámý mladíček David Coverdale. Ani s ním Blackmore nevychází zrovna nejlépe a v roce 1975 spory vrcholí odchodem Blackmora z Deep Purple. V stejném roce zakládá svou novou skupinu Rainbow. Deep Purple ukončí po americkém turné v roce 1976 svou činnost, aby mohli v roce 1984 opět potěšit své fanoušky návratem v původní sestavě - tedy i s Gillanem a Blackmorem. S Deep Purple natočí Ritchie ještě čtyři alba. V prosinci 1993 ukončí po sérii roztržek Blackomore definitivně činnost v Deep Purple.
V roce 1995 vydal Blackmore společně s Rainbow nadčasovou desku Strager In Us All, na níž představil své kytarové kousky, které mu vysloužily titul kytarový mág. Dokonce sám Blackmore, notorický kritik svých nahrávek, je s albem spokojený.Mé nové album je krokem správným směrem. Je úžasné pracovat s talentovanými, nadšenými muzikanty, říká Ritchie a dodává album je hodně melodické, přesně tak, jak jsme chtěli.
Po rozpadu Rainbow v roce 1997 se Blackmore naplno věnuje svému projektu Blackmoreďs Night. Z tvrdého rocku přesedlal na romantickou notu a společně se zpěvačkou a přítelkyní Candice Night a skupinou doprovodných hudebníků vydává ještě v roce 1997 poloakustické album Shadow of the Moon. Vzápětí po vydání desky vyjíždí Blackmoreďs Night na koncertní turné, které je pojato velmi komorně, neboť Blackmore zanevřel na sportovní haly a v kostýmu středověkého trubadúra koncertuje pouze v kostelích, divadlech a malých sálech.
Vylosování soutěže s Ritchie Blackmorem.
Jak pozorný čtenář zjistil, odpověď na soutěžní otázku z minula zní: Skupina Rainbow.
Výherci: Lenka Mikulová z Tupes a Josefa Ťuhýčková z Buchlovic si můžou hodnotnou vstupenku vyzvednout v redakci.
Svět hraček ve Slováckém muzeu
Ve čtvrtek 15. října v 17. 00 hodin bude v˙hlavní budově Slováckého muzea ve Smetanových sadech zahájena a veřejnosti zpřístupněna pozoruhodná výstava nazvaná Hračky a divadelní loutky z˙Afriky, Ameriky a Asie. Slovácké muzeum ve spolupráci s˙Náprstkovým muzeem Národního muzea v˙Praze a Dětským muzeem Moravského zemského muzea v˙Brně připravilo doslova pohádkovou oázu, a to nejen pro děti. Výstava hraček je procházkou mezi kontinenty - Asií, Amerikou a Afrikou. Instalované panenky, panáčci, modely domečků, figurky všeho druhu, zvířátka a mnoho dalších hraček jsou vyrobeny z˙takových materiálů, které jsou pro nás neobvyklé, jako např. z trávy, rákosu, kukuřičných klasů, palmového listí, lýka, textilií, hlíny, dřeva, kůže, papíru, kamínků, žíní, vosku a dokonce se můžete setkat i s hračkami vyrobenými ze sušeného masa polepovaného kousky srsti.
Naše pohádkové putování začíná na asijském kontinentě v Číně, pak putuje do Japonska, Indie, posléze se přenášíme do Severní a Jižní Ameriky a cílovým místem je Afrika zastoupená Libyí, Núbií, Egyptem, Súdánem, Nigérií, Ghanou a Angolou. Nepřehlédnutelnou součástí výstavy Hračky a divadelní loutky z˙Afriky, Ameriky a Asie se určitě pro ty nejmenší návštěvníky stane dětský kout v˙malém sále a v˙přísálí muzea. Výstava potrvá do 5. dubna 1999, dětský koutek se všemi doplňky mohou děti a jejich doprovod využívat k˙hrám, odpočinku a relaxaci do konce letošního roku.
Romana Habartová
UH Senior Band hraje písničky z mládí
Tak tihle pánové vás jistě nezklamou. - Foto:archiv
Uh. Hradiště (Mac) - V posledních dvou letech pořádá UH Senior Band pravidelné nedělní taneční čaje pro všechny věkové kategorie. Každou druhou neděli v tomto sychravém a nevlídném počasí si můžete zpříjemnit tancem nebo jen poslechem swingových skladeb z 50. až 60. let. UH Senior Band byl založen roku 1987 bývalými hráči swingových orchestrů.
Bylo to, jako bychom nikdy hrát nepřestali, přitom někteří z nás nehráli dvacet let, doplňuje současný dirigent orchestru Antonín Šácha.
Ze začátku se kapela scházela v Lidovém domě, později začala pracovat pod Klubem kultury, kde působí dodnes. Repertoár UH Senior Bandu je velmi bohatý a pestrý. Skladby od autorů, jako je Miller, Porter, Gray, Ellington, Herman, z našich Ježek, Pokorný, Hála, Hnilička, Krotil, jsou zárukou kvality a dobrého poslechu. O aranžmá a úpravy se stará František Bláha.
Swingový orchestr UH Senior Band se skládá z pěti saxofonistů, čtyř trumpetistů, čtyř pozónů, klavírů, bicích, kytary a basové kytary.
Nezbytnou součástí jsou vokalisté, dva mužské a jeden ženský.
V dřívější době pořádal orchestr večerní koncerty, výchovné koncerty pro školy, objevoval se na plesech města, vystoupil v Piešťanech pro zahraniční hosty.
V roce 1996 se UH Senior Band zúčastnil festivalu amatérských bigbandů ve Vyškově, kde se dočkal velkého úspěchu. V loňském roce oslavili společně s Uherskohradišťským dětským sborem Karla Dýnky desáté výročí vzniku. Nedělní čaje UH Senior Bandu můžete navštívit 25. října, 8. a 22. listopadu, vždy na Klubu kultury.
Otázka tohoto týdne
Co si myslíte o imunitě politiků a vyšších státních úředníků a zasahování veřejnosti do jejich soukromí?
Mgr.David Pavlíček, tanečník, choreograf a vedoucí Kunovjanu, moderátor folklórních akcí, učitel.
Já si myslím, že nezáleží na tom, jestli je člověk politik nebo politik není, ale každý má právo na své soukromí. A pokud svým soukromím nezasahuje do soukromí jiných lidí, tak není potřeba jeho soukromí zveřejňovat. I osoba veřejná má přece svůj osobní, soukromý život. Je ovšem pravdou, že vždycky se najde někdo, kdo bude do těchto věcí šťourat. Novináři v současnosti už můžou prakticky všechno a tady by měl být právě takový právní aparát, aby hranici, kde začíná a končí soukromí, přesně vymezoval a řešil.
MUDr.Jaroslava Maláčová, primářka transfúzního oddělení.
Imunita těchto osobností by měla zajišťovat pouze svobodu projevu a možnost prosazování názoru, ve všech jiných oblastech by měli jít příkladem spoluobčanům, bez jakýchkoliv vyjímek ve smyslu trestně právním. Právo na ochranu soukromí by měli mít zajištěnou jako každý jiný člověk. Zveřejňování skutečně osobních údajů jen s jejich souhlasem - například o podrobnostech zdravotního stavu.
Modrý pondělí má před křtem
Topolná (PA) - Jediný oficiální křest nového alba skupiny Argema s názvem Modrý pondělí se uskuteční v sobotu 17. října v Topolné. Začátek je určen na 21 hodin a celým večer vás bude provázet moderátor HIT rádia Publikum Richard Procházka a jeho diskotéka. Album pokřtí a s Argemou vystoupí její bývalí členové Jarek Filgas a Bobr. Vstupenky jsou slosovatelné a první cenou je horské kolo a další zajímavé věci!
Chcete se s námi podívat na křest nového alba skupiny Argema ? Zašlete nám do čtvrtku (uveďte svoje telefonní číslo) odpověď na otázku: Jak se jmenuje úspěšný videoklip natočený právě k tomu albu, který před nedávnem bodoval v hitparádě ESO ?
Pět vylosovaných obdrží lístek na křest do Topolné.
VIII. Festival hudebních nástrojů ve znamení narozenin
Uh.Hradiště (HaGa) - Osmý ročník Festivalu hudebních nástrojů lidových muzik nebyl tento rok pouze o hudeckých tradicích, muzikantských rodech a rodinách, jak znělo hlavní téma celého letošního festivalu, nebyl také jen o literárním čtení členů českého PEN-klubu a nebyl ani jen o narozeninách cimbalisty muziky Technik, skvělého a především zasvěceného moderátora, hudebního redaktora, skladatele, upravovatele, hudebního režiséra a dramaturga, poradce souborů, organizátora a autora řady hudebních pořadů Jana Rokyty, kterýmžto šedesátinovým oslavám patřil celý páteční večer ve sklepě buchlovického zámku s řadou hostů a gratulantů, ale byl o narozeninách a jmeninách mnohých muzikantů a hudebníků, kteří se široké folklórně-hudební veřejnosti představili v sobotním galavečeru, který ukončoval celý festival, nazvaném Hosti hudci a byl také o chuti a radosti, ze které vyvěrá krása, zakořeněnosti, poezii, citu, technice, ale i o přirozenosti, potřebě něco sdělit a vydat ze sebe a přitom o niternosti, o energii, a to nejen u hostů z Maďarska muziky Dv”, jak sám Jan Rokyta spolu s tříčtvrtěmoravákem malířem Miškou z Bretoňska poznamenali, že byli jako leďvulkan čili sopka, která do obecenstva chrlila nejen lahodné tóny jejich maďarského folklóru, ale především onu energii, a o čem byl festival nejvíce, o sounáležitosti a to nejen s hudbou a hudebními nástroji, nejen s písněmi a tanci, ale především se samotným vlastním krajem, s tradicí, se všemi lidmi v tomto kraji žijícími a s jakýmsi vnitřním pnutím a s touhou se vyjadřovat právě způsobem charakterizujícím tento kraj a identifikujícím v něm sama sebe, festival byl o tom, co kdo sám osobně si v něm nacházel a co právě každému zvlášť v hledišti se líbilo a oslovovalo ho.
O tom všem byl VIII. Festival hudebních nástrojů lidových muzik a také o muzice Jaroslava Čecha, o cimbálové muzice Dolina, Kunovjan, Dv”, Včelaran, muzice Jaroslava Pavlíka, Skřipáci, Babica, cimbálové muzice rodu Kučerů, Šáchů, Hrbáčů, lidové muzice Ječmeni, Soláň a muzice Juraja Pecníka a o lidech jako je Jan Rokyta, Jaromír Nečas, pečlivě skrytý, avšak důležitý Jan Maděrič a účastnivších se členech českého PEN-klubu. Jedním slovem byl o lidech.
Těatr NovoG.O. Fronta v klubu Mír
Uh. Hradiště (PA) - Čtvrteční divadelní lahůdkou bude vystoupení divadelního souboru příští vlny Těatr NovoG.O. Fronta v klubu Mír. Svým představením Fabrika Liudi budou vyprávět příběh malého chlapce vyrůstajícího na internátě v době blížící se katastrofy.
Divadelní soubor vznikl v ruském Petrohradu v roce 1993 a jeho iniciály G.O. symbolizují sympatie s hnutím Graždanskaja oborona. Počáteční tvorba vycházela z experimentů na poli vztahu mezi tělem herce a prostorem, v němž se nalézá. První představení bylo Vremja Durak (Čas hlupák - 1994), jehož tématem je strach z budoucnosti Ruska. Po prvním turné v Evropě se Těatr usadil v Praze, kde se ve hrách Očima vlka (1995), Fabrika Liudi (1996) a Olověná mlha (1997) vždy rozrostl o další herce a tanečníky z České republiky, Japonska, Švédska, Kanady, Itálie a Polska. Práce týmu kolem Janáka a Anrejevové se vyznačuje velmi ostrými až šokujícími postupy a kontrasty. Extatická látka je traktována s mimořádným fyzickým nasazením, hraničícím s riskantním sebeohrožováním. Představení jsou plná světelných, zvukových, pohybových a scénografických efektů.
Slovácké hody v Nedakonicích mají nový kabát
Nedakonice - Mužský pěvecký sbor Nedakonice si vás dovoluje pozvat na tradiční Slovácké hody s právem, které se konají ve dnech 17. a 18. října.
Letos poprvé se organizace této lidové slavnosti ujal Mužský pěvecký sbor Nedakonice, který v pořadatelské pozici vystřídal TJ Sokol Nedakonice, čímž se folklórní akce dostala do rukou folklóristů, což zajisté přinese své ovoce. O tom svědčí i samotné přípravy - hody budú zase hodama. Celý program je koncipován tak, aby byl dán co největší prostor pro všestrannou zábavu, a to nejen nedakonické chasy, mužského sboru, ale i všech lidí, kteří se této akce zúčastní. Samotné hody jsou jako vždy zahájeny mší v chrámu Páně v Nedakonicích. Poté se celý hodový průvod odebere pro mladšího stárka a stárku Michala Dvouletého a Kamilu Rokytovou a následně pak pro staršího stárka Jana Novotného a Kamilu Otrusinovou. Nedakoňská chasa, Mužský pěvecký sbor a dechová hudba Nedakoňanka pak navštíví faráře, kterého jako každý rok pozvou krásnými písněmi na hody. Celý průvod pak zamíří na obecní úřad, kde vyvrcholí sobotní odpoledne povolením pana starosty pořádat hody.
Klasická hodová zábava odstartuje v 19.30 hodin a během večera budete moci zhlédnout klasické hodové tanečky, které se tancovaly již před mnoha lety, a to v tanečním vystoupení nedakonické chasy, ve které nebude chybět ani ta nejmladší generace. V neděli pak proběhne tradiční obchůzka vesnicí.
Letošní Slovácké hody s právem v Nedakonicích mají i další kuriozitu. Z důvodu jistých majetkových problémů bylo třeba pořídit nové právo a šavlu. Na tom by nebylo nic zvláštního, kdyby právo staršího stárka nebylo nazdobeno na důstojnickém meči, který pochází z roku 1820. Mladší stárek pak ponese nazdobenou šavlu, kterou dříve používali strážníci za první republiky a jejíž původ je datován do roku 1920.
Proto neváhejte a přijďte se pobavit na Slovácké hody do Nedakonic.
Jiří Dvouletý
Nespoutaná divočina v brněnském Semilassu
Brno (MiV) - Píše se pátek 9. října a před brněnským klubem narůstá dav bytostí po krvi volajících. Tou krví je dnes večer trojlístek toho nejlepšího, co tenhle žánr může nabídnout - Moonspell, Therion a Darkside.
Málokdo z přítomných tušil, že koncert, který zhlédnou bude jedním z nejlepších co kdy jejich zraky spatřily. Něco tušit, již dávala cedule - vyprodáno a krátce po dvacáté hodině se v sále snižovala hladina dýchatelnosti.
Přeplněný sál očekává první jezdce bouře - vyvolenými byli rakouští Darkside, kteří jsou u nás neméně populární kapelou a není to tak dávno, co tato horda vypustila na svět nového potomka. Novinka dostala jméno Evolution a vyšla pod hlavičkou NSM record. Byla jak se patří pokřtěna Christoferem Johnssonem z Therion a Fernandem Ribeirem z Moonspell. Velmi dobrý zvuk dovolil vychutnat Blood on my Hands, Traces of Red nebo Evolution, další věci převážně z posledního kotouče a místem z předešlého Shadowfields.
To, co předvedl švédský kolos Therion se nevidí každý měsíc a najde se spousta lidí, kteří by měli litovat, že neviděli stěžejní část této akce. Zhasínají se světla a z reproduktorů se linou první tóny The Rise of Sodom and Gommorah, otvíráku poslední fošny Vovin. Druhou hitovkou To Mega Therion dostalo seskupení publikum do pohybu a mě běhá mráz po zádech při Birth of Venus Illegitima,Black Sun a dalších. Velkým přínosem je vystupování doslova hypnotických zpěvaček, které mě neustále vzrušovali svými pocitovými vokály. Došlo i na tvrdší kusy Invocation of Naamah a po Wings of the Hydra jakožto přídavku sál, na chvíli utichá.
Přichází desátá hodina a dav se hlasitě dožaduje portugalských bohů. Sloup mlhy ostře řežou oslepující světla a první tóny úvodníku. Následuje Opium a sál vře. Písně drtící bubínky běží jedna za druhou a krvalačný démon Fernando ze sebe strhává kněžský hábit. Došlo i Wolfheart - ... of Dream and Drama, Vampiria a Alma Mater - apokalypsa. Nejvíc písní však skupina představila z nejnovějšího alba Sin/Pecado. Po hodině kapela opouští pódium, aby se vzápětí vrátila a přidala Awake a totálně poslední Full Moon Madness. Tím končí páteční večer, jenž byl navždy vryt do paměti všech přítomných.
Jak se žilo ... na expedici MONOXYLON II (3. část)
Již potřetí se v rámci expedice MONOXYLON II scházíme u břehů někde mezi Sicílií a cílovou stanicí v Portugalsku. Ovšem než v téměř desetimetrovém dubovém kmeni předělaném na primitivní, ale přesto nebo právě proto bezkonkurenčně stabilní plavidlo, dorazíme do cíle, převalí se v mořích a oceánech ještě tolik vody... Zprostředkovat cestu po moři čtenářům týdeníku Dobrý den, Slovácko si vzal na svá bedra Robert Stojanov, který jako jeden ze členů dvaatřicetihlavé expedice uchopil pádlo do ruky a plul...
Že toto putování, stejně jako jemu podobná přinejmenším zavání exotikou, je dnes jistě zbytečné připomínat. A to máme ještě více než polovinu před sebou. A ze zásob, které mimochodem tvořilo celkem: 30 kg bramborové kaše v prášku, 80 kg těstovin, 50 kg rýže, 100kg předvařené fazole, 1100 balíčků a 75 bochníků chleba, 18 kg sušeného mléka, 300 kg konzerv, 30 kg cibule, 1200 sáčků polévek, 1550 tatranek, 1550 msli tyčinek, 40 bochníků sýrů, 780 paštik, 10 kg soli, 30 kg cukru, 11 kg čaje, 15 litrů šťávy, 7 kg kávy, 40 kg kečupu, 15 kg marmelády, 1 kg pepře, 2 nádoby vegety, 11 litrů oleje, 4 kg hořčice, 25 kg kysaného zelí, 3 litry octu atd., byla spotřebována jen část...
FRANCOUZSKÁ ČÁST EXPEDICE
Přes hranice
Ráno 16.srpna 1998 expedice dorazila do San Rema, nejzápadnějšího výběžku italského pobřeží. Přivítalo nás tady dusno spolu s desítkami velkých hotelů a ohrazených soukromých pláží, které byly plné opékajících se turistů. Pro nás to byl téměř civilizační šok. Až dosud jsme byli zvyklí na obyčejné (veřejné) a poloprázdné pláže v jihozápadní Itálii, ale tady nás čekala pověstná Riviéra - ráj bohatých snobů. Ovšem tradiční italský nepořádek nechyběl ani zde. Odpadky a špínu jsme potkávali na každém kroku, stejně jako na Sicílii nebo v Calábrii.
Druhého dne jsme vyrazili směrem na západ, do Francie. Naše posádka vyrazila s takovou vervou, že jsme nevědomky minuli domluvené místo střídání posádek (ještě na italské půdě) a připluli do města Menton, ležícím již na francouzském území. Tady se nám při přistání dostalo neočekávaného aplausu od přihlížejících Francouzů. Možná to pro ně bylo krátké vytržení z nudy, ale nám to udělalo radost. Během dalších dnů jsme projeli kolem známých center této oblasti - Monako, Nice,Cannes a St. Tropez - a ujeli téměř 200 km. Avšak cestou do St. Raphael dalo poprvé o sobě vědět počasí.
První střet s vlnami
Očekávala nás etapa dlouhá 24 km a příjezd se očekával až za tmy. Po vyplutí z malého zálivu nás překvapil silný a studený protivítr s 1,5 - 2 m vysokými vlnami. Naše posádka, zvyklá pádlovat v bermudech a nahoře bez, začala na sebe navlékat vše, co bylo po ruce. Moc toho nebylo, a tak přišlo i na záchranné vesty, které až dosud sloužily jako polštáře na sedačce. Pro kamarády, kteří pozorovali náš souboj s mořským živlem ze břehu, to byl signál , že jde do tuhého. V takových chvílích je na tom nejhůř háček (pádlař na první lavičce), který schytá absolutně největší kvantum slané vody, která se řítí přes příď. Nejenže musí vydržet silné nárazy vln, ale ještě při tom musí udávat tempo, na kterém je celá posádka závislá. Musím si nyní trochu přihrát vlastní polívčičku, háčkem v naší posádce jsem byl já. Kromě toho, že jsem byl úplně mokrý, tak mne šíleně pálily oči od slané vody. Nezbývalo mi nic jiného, než je zavřít a soustředit se na udržení tempa, což sám o sobě byl úkol téměř nadlidský.
Udržení jednotného tempa pádlování na obou stranách člunu bylo důležité především kvůli stabilitě. Kdyby se v takové situaci tempo rozhodilo, hrozilo by převrácení lodi. Protože stabilita člunu byla posunuta hodně dozadu, vlny si s přídí dělaly, co chtěly. Najednou jsem měl kolem sebe tolik vody jako potápěč, ale o několik sekund později jsem pádlem na hladinu nedosáhl. Přesto se mi spolu s Jirkou, druhým háčkem, podařilo tempo udržet. Avšak i přes zvýšenou frekvenci záběrů jsme postupovali velmi malou rychlostí. Zhruba po hodině marného boje kormidelník loď stočil zpět. Po přistání jsem se domníval, že jsme se právě vrátili z pekla a nic horšího nás už nemůže potkat. Netušil jsem však, že šlo teprve o malou předehru.
Tyto francouzské plavby se již odehrávaly bez doprovodné plachetnice, která nás měla v podobných situacích jistit. Plachetnice doprovázela monoxylon pouze při plavbách na Sicílii a přes Messinskou úžinu. Ale zaplacená objednávka zněla nejen na celou italskou etapu, ale i na francouzskou část. Údajně po cestě do Francie, u ostrova Elby se posádce pokazil motor, a tak jsme téměř celou expedici odjeli bez ní. A o pokaženém motoru jsme si mysleli svoje. Doprovodu jsme se dočkali až v Portugalsku od místních úřadů.
Vaření či alchymie?
Jednou z nejdůležitějších a také nejproblematičtějších záležitostí na expedici bylo jídlo. Seznam potravin potřebných pro výpravu byl vypracován našimi lékaři. Podle něj se sponzorsky sháněly a dokupovaly jednotlivé položky. Jen pro představu uvedu několik takových položek: 100 bochníků chleba a 100 kusů vánoček a mazanců (to jen na 1 týden), 80 kg těstovin, 50 kg rýže, 100 kg předvařených fazolí, 1100 balíčků extrudovaného chleba, 50 kg sójového masa, 750 kusů műsli sáčků, # Vlastně jsme si vezli veškeré potraviny na šest týdnů cesty. Jídlo bylo naskládáno do různých papírových beden, které byly umístěny v kufrech autobusů a pod sedadly. Na každý den byl vypracován přesný jídelníček. Každodenní stravu nám připravoval kuchař, který nepádloval a taky nic neplatil. Ten měl vždy k ruce určenou službu složenou z pádlařů nebo momentálních nemocných.
Voda na vaření a pití se většinou sehnala v přístavu nebo u benzínových pump. Avšak několikrát se stalo, že jsme museli pít jen odsolenou vodu, která nebyla považována za pitnou. Po ní jsme se kontrolovali, jestli nezačínáme žloutnout. Většinou se vařilo dvakrát za den, avšak někdy byl spěch tak velký, že se nevařilo vůbec a my jsme museli vydržet s marmeládou a extrudovaným chlebem. Zachránily nás francouzské a španělské bagety, které jsme si kupovali za své peníze. Protože se sponzorsky nesehnal dostatek masových konzerv a z rozpočtu se mohl koupit pouze omezený počet, byl po celou výpravu cítit nedostatek tzv. masotamínů. Nevadilo to jen dvěma vegetariánům, mně a Honzovi Chovanečkovi, kterému se navíc podařilo sehnat spoustu sójového masa, vloček a műsli sáčků i tyčinek. Vegetariáni se měli na expedici vcelku dobře.
Horší to už bylo se zbytkem výpravy (asi třicet lidí), kteří z již zmíněného nedostatku financí museli jíst převážně nemasitou potravu. To časem vyvolávalo zbytečné konflikty, ale i občas veselé situace. V tomto směru držel primát zatvrzelý masožravec Michal Polák z Uherského Brodu. Ten po prvním týdnu neustálého pojídání čokolád, mazanců a vánoček odmítl tento druh potravin jen vidět a dal raději přednost chlebu, na jehož okraji se spokojeně rozmnožovaly různobarevné plísně. Za další dva týdny odmítl konzumovat műsli a vločkové kaše, a tak jeho tělu hrozilo vážné přerušení dodávky veškerých potravin. Když to už vypadalo na první oběť expedice, překazil nám radost kuchař, který zázrakem někde nalezl několik masových konzerv. Ale nakonec i Michal, nejtvrdší nepřítel vloček a műsli, byl nucen ustoupit a poslední dva týdny trvání expedice spokojeně a rád chroupal műsli tyčinky i műsli sáčky.
Mistral
Ráno, 21.srpna, za poměrně silného větru vyrazila naše nic netušící posádka vstříc skutečnému peklu. Asi po kilometru jízdy kolem souostroví Hyéry jsme se dostali do míst, kde foukal obrovský protivítr. Byl daleko silnější než ten, který jsme potkali o několik dní dříve. Vlny se proti nám zvětšovaly čím dál více, až některé z nich dosahovaly výšky tří metrů. Loď na těchto vlnách jezdila nahoru a dolů a nabírala spoustu vody přes příď, kterou bylo potřeba neustále vybírat. Všichni jsme byli promoklí až na kost a oči jsem měl znovu plné soli. Přesto mne stále něco nutilo dívat se na ten rozbouřený živel. Byl jsem fascinován tím, že dokážeme plout i za takových podmínek. Monoxylon na vlnách seděl perfektně. Ani jednou mne nenapadla myšlenka, že by se snad měl převrhnout či přelomit sám o sobě. Měl jsem v něm absolutní jistotu. Potom záleželo jenom na nás, jak se s větrem a vlnami popereme a jestli při tom neuděláme chybu.
V některých chvílích se nám zdálo, že se vůbec nepohybujeme vpřed. Naštěstí to byl jen dojem způsobený rychlostí vln. Protože kormidelník je schopen ovládat loď jen při větší rychlosti, museli jsme zvolit rychlejší tempo, než bylo zvykem. Nejhorší však bylo toto tempo udržet, což byla záležitost prvních tří pádlařů. V těchto chvílích byli hlavním motorem kluci sedící na lavičkách vzadu, s kterými to tolik nehoupalo, a tak mohli pořádně zabírat. S námi vepředu to házelo až moc. Chvíli jsme byli ve vzduchu, chvíli jsme se pohybovali pod vodou. Pádlaři uprostřed měli za hlavní úkol vybírat vodu.Přírodní živli řádily s takovou silou, že dokázaly Honzovi vzít pádlo i kbelík na vybírání vody.
Po dvou hodinách neustálého pádlování jsme konečně zakotvili v nejbližším přístavu (Port du Niel). Všichni jsme byli naprosto vyčerpaní, ale šťastní, že jsme si to mohli prožít. Během těchto dvou hodin se nám podařilo ujet asi šest kilometrů. Za takových podmínek to byl výkon jistě skvělý, ale za cenu obrovského vyčerpání posádky.
Na základě meteorologických zpráv, které předpovídaly trvání tohoto větru (mistralu) ještě několik dní, rozhodlo vedení výpravy o naložení člunu na vlek a odjezdu do klidnějších míst.
Portiragnes
Druhého dne jsme dorazili do města Saintes Maries de la Mer, které se nachází v oblasti francouzského národního parku Camargue, jenž je známý zejména pro svá obrovská hejna plameňáků. Protože mistral přetrvával i tady, rozhodli jsme se pro zvláštní plavbu po jednom z ramen nedaleko ústící řeky Rh“ny. Na toto rameno navazoval kanál, kterým jsme se znovu dostali na moře. Zde jsme znovu naložili monoxylon na vlek a odjeli do blízkosti městečka Portiragnes - našeho cíle na francouzském území.
Do Portiragnes jsme dorazili 25.srpna, kde nás již očekávali novináři, televizní štáby, celé městské zastupitelstvo i se starostou. Na pláži, kde byla postavena slavobrána, proběhl uvítací ceremoniál, při němž nechyběly ani velké kytice, rozhovory pro všechny druhy médií. # Zažili jsme téměř mystický zážitek. Zkuste se vžít do role zpocených a špinavých mladých lidí, kteří téměř měsíc pádlují po moři, přespávají na smetištích, živí se většinou vločkami a extrudovaným pečivem, každý den vstávají za tmy a chodí spát za tmy.
A teď si představte, že přijedete na místo, kde na vás čekají stovky lidí, chtějí s vámi mluvit, zajímají se o vás, poplácávají vás po zádech, oceňují vaše výkony a ještě vám dají najíst spousty skvělého jídla a pití. A to snad nejdůležitější, neustále se na vás smějí a evidentně vás rádi vidí. Asi byste to cítili podobně. Bylo to prostě neuvěřitelné a těžko se to dá vylíčit. V takovou chvíli byla celá výprava drsňáků naměkko. Dokonce vedoucímu expedice Radomíru Tichému a Janu Klímovi udělil starosta čestné občanství města Portiragnes.
Dostalo se nám tady takových poct, o kterých se nám ani nesnilo. Proto jsme tu zanechali část našich symbolů - velký kus obsidiánu a jeden ze dvou malých pytlů pšenice dvouzrnky, které jsme vezli až z Liparských ostrovů. Cítili jsme, že je to malá odměna za tak velkolepé přijetí, ale my jsme s sebou jinou vzácnost neměli. Naštěstí jim naše skromné dary udělaly velkou radost.
Nakonec nám tedy Francie vrátila vše, co nám v průběhu plavby vzala. Tohle přivítání jistě stálo za ty všechny problémy a bouře. Pozdě večer jsme vyrazili do Španělska, vstříc novým zážitkům.
Zaznamenal Robert Stojanov
(Pokračování příště)
www.hradiste.cz
Program a aktualizace Stanislav Lopata
hudba@hradiste.cz
Čas zpracování: 0 sekund
