Číslo: 44
03.11.1997
Článků: 44
REDAKCE
ARCHIV
minulých čísel
Rok 1996
Rok 1997
Rok 1998
Rok 1999
Rok 2000
| 
 
Dufkův odkaz městu Hluk
Na tvrzi v Hluku se konala unikátní výstava k nedožitým devadesátinám místního rodáka, folklóristy, malíře, sběratele a dokumentaristy Matouše Dufky.
Minulou neděli odpoledne ve velkém sále byla výstava slavnostně zahájena básní Dufkova dlouholetého přítele Františka Kožíka. Výstavu přivítal svým projevem i hlucký starosta Jan Šimčík. Připomněl Dufkův vztah k tvrzi a jeho vytvoření městského erbu Hluku v roce 1975. Z úst kulturní referentky Hluku si přítomní mohli vyslechnout Dufkův rozmanitý životopis. Poté byli oba aktéři odměněni lahví dvacetileté slivovice a dortem ve tvaru knihy z rukou jeho pozůstalé rodiny, jejíž zástupci se celého aktu účastnili. Kulturní program připravený paní Krylovou zpříjemňovala cimbálová muzika Dolněmčanka s mužským pěveckým sborem. Výstava krojů, erbů, porcelánů, obrazů, fotografií kostelů, to byla jen část unikátní sbírky Matouše Dufky zaměřená hlavně na folklór a náboženství.
Matouš Dufka - narodil se jako deváté dítě ze čtrnácti sourozenců. Jeho rodiče se rozhodli udělat z něj kněze. Po ročním studiu v Praze odjel domů a kvůli smrti své matky se do kláštera už nevrátil. Nastoupil do učení v Luhačovicích, kde se vyučil malířem a natěračem u mistra Mareše. Nalezl zde druhý domov, na který rád vzpomínal. Ve čtyřiadvaceti letech si vzal dceru hajného a spolu vychovali dvě dcery. Dožil se tří vnuků a jedné vnučky. V průběhu manželství oputil živnost a přes dolněmčanského doručovatele pošty končil důchodem u přepážky v Hluku. Jeho velkou láskou bylo lidové umění, výšivky, malba na skle. Velice těžce nesl, jak upadá tradice a nejkrásnější součásti krojů odcházejí se svým majitelem. Díky pochopení několika lidí vznikla jeho sbírka s pečlivými záznamy o každém inventáři. Tvrdil,že největší krása umění je v kostelích, proto začal sbírat jejich fotografie. Vzhledem k době to bylo velmi těžké a jen díky svým přátelům z řad kněží mohl uskutečnovat svou druhou vášeň.
Bohužel, jako podezřelý tehdější doby při častých domovních prohlídkách přišel o nejcennější sbírky a knihy. Pro rychlejší orientaci v Hluku namaloval mapu města s vyznačením ulic a věnoval ji obci. Dalším darem byla mapa národopisných oblastí, která je umístěna na tvrzi. Velmi nákladným darem obci bylo zpracování erbů všech majitelů tvrze. Podílel se na zpracování historie kostela, fary a dějin hlucké tvrze. Maloval obrazy na skle , olejomalbu, keramiku. Jeho návrhy využil Moravolen Šumperk pro kolekci výrobků na export. Zpracoval historii rodiny svého přítele, spisovatele Františka Kožíka. Patřil do komise pro obnovu hlucké tvrze a později k zakladatelům Dolňáckých slavností. Až do své smrti věřil, že jeho práce najde pokračovatele. Zemřel 17. září 1981. |
|
POSLEDNÍ BRODSKÁ ŽENITBA
Tento čtvrtek se uskuteční v Domě kultury v Uherském Brodě poslední představení komediální hry N.V. Gogola Ženitba v podání brodského divadelního souboru Tomáše Miličky.
Premiéra se uskutečnila 13. února. Představení se hrálo s velkým úspěchem v atriu Muzea J. A. Komenského pro gymnázium, v Luhačovicích pro lázeňské hosty, v Nezdenicích a v Korytné. Pomáhali nám i členové Spolkového loutkového divadýlka, kterému na oplátku pomáháme s jejich pohádkou Popelka, která bude mít premiéru 16. listopadu, říká představitel ženicha Anučkina Josef Koller. Atmosféra na premiéře byla tak nádherná, až nás to překvapilo, pokračuje mladý umělec, diváci byli spontánní, asi jsme se líbili. Potlesk na otevřené scéně patřil hlavní představitelce, nevěstě Agátě Tichonovně (Jaroslava Tchořová),ženichu Podkolesinovi (Bohuslav Křivda) a dalším. Když hráli už poněkolikáté, začali panu Gogolovi vpisovat do textu, a tak některé pasáže oplývaly vlastní úpravou. Při zkouškách a představeních vládla pravá ochotnická atmosféra a nadšení. Výsledek byl poznat i díky režisérskému vedení pana Romana Švehlíka.
Hned po derniéře Ženitby začnou zkoušet hru Johna Patricka Rajčatům se dneska nedaří a dvě aktovky Antona Pavloviče Čechova Medvěd a O škodlivosti kouření.
-es- |
|
Do Slováckého divadla na dvě premiéry
Hned dvě premiéry proběhnou v měsíci listopadu ve Slováckém divadle. Nejprve to bude v sobotu 8. listopadu premiéra inscenace hry Williama Shakespeara v překladu Aloise Bejbíka Komedie masopustu čili ať si každý přebere jak chce, u nás častěji hraná pod názvem Večer Tříkrálový. Hra sleduje příběh mladičké Violy, která se ve své touze po dobrodružství a z nedostatku jiné příležitosti převlékne za muže. Co z toho vzejde? Nic jiného než taškařice a neuvěřitelné záměny a omyly. Masopust tomu všemu dodává potřebnou atmosféru a džungle obklopující Ilýrii je plná tajemství. To všechno vás může pobavit, okouzlit, překvapit i pobouřit v jedné z nejkrásnějších Shakespearových komedií! Inscenaci nastudoval režisér Ivan Krejčí.
V měsíci listopadu se zároveň uskuteční první premiéra letošní sezóny na malé scéně Slováckého divadla. Bude to hudební komedie Claire Luckhamové Venušin chomout aneb Kudlanka v ringu. Hra popisuje životní peripetie Lenky Kudlové, které celý život někdo uštědřuje rány. V době, kdy Lenka pozná svou životní lásku, jak se zdá, je z nejhoršího venku, ale její životní druh, zápasník Dean Rebel, se začne spíše projevovat jako hýčkané dítě než jako partner, který by měl být Lence oporou. Jenomže Deanovi začne plést hlavu Platinová Zuzi a v Lence se všechno vzbouří. Rozhodne se bojovat o svůj vztah i o své životní postavení. Téma navenek závažné popisuje Luckhamová lehce a s nadhledem a i zdánlivě zapeklité situace se u ní stávají zdrojem komiky a dobré nálady.
Režisérem inscenace je Karel Hoffmann, který si s muzikálovým a komediálním žánrem velmi dobře rozumí. K výtvarné spolupráci si přizval Ilju Hylase. Hudbu napsal Jan Gajdošík a na spoluvýstavbě mírně řečeno pohybových scén spolupracoval náš zápasnický olympionik z Mnichova Jan Neckář. Roli rozhodčího si zahraje Petr Franěk, který se bude při reprízách střídat s Jiřím Vobeckým, dále si v inscenaci zahrají Alena Pavelková (Lenčina máma), Erika Pláňavská (Platinová Zuzi), Zdeněk Kupka (Dean Rebel), Ludmila Forétková v roli Kudlanky Lenky Kudlové a sám režisér v roli Lenčina otce. Premiéra se uskuteční v pondělí 10. listopadu v 19.30 na Malé scéně Slováckého divadla.
-voj- |
|
Rozhovor týdne: Ing. Jaroslav Hrabec
zástupce přednosty a vedoucí referátu obnovy okresu
Narozen 20. 10. 1956 v Uh. Hradišti. Nejdříve absolvoval učňovskou školu v Kralupech nad Vltavou, dálkově pak Střední zemědělskou technickou školu v Přerově a v roce 1992 ukončil své studium - opět dálkové - na Vysoké škole zemědělské v Brně, agronomické fakultě, obor fytotechnika. V současnosti pracuje na Okresním úřadu v Uherském Hradišti.
Zajímal jste se už jako dítě o přírodu nebo to byla záležitost pozdějšího věku?
Spíš už jako dítě, protože s rodičemi jsme hodně jezdili ven. Otec pocházel z Frýdku - Místku a k této krajině měl vřelý vztah. Byl malířem - krajinářem, takže jeho vztah k přírodě se přenesl i na nás. Už od desíti let jsem byl zapojen do Sboru ochrany přírody při Národním muzeu.
Sourozenci jdou stejnou cestou jako Vy?
Vůbec ne, bratr je vyloženě technický typ a sestra se zabývá spíš domácími pracemi, baví ji plést, šít a tak podobně.
Očekávala bych, že studia budou už od střední školy zaměřená na přírodu...
To bylo trochu jinak. Na základní škole mě hodně bavila chemie a biologie, tyto předměty jsem opravdu měl rád, ale situace byla trochu komplikovaná, a tak jsem šel na učňovku do Barev - laků jako provozní chemik. Tu chemii jsem pak dělal jen krátkou dobu. V roce 1977 se zakládala Správa CHKO Bílé Karpaty, kam jsem se přihlásil a byl přijat. Tehdy byl vedoucím Milan Králíček, nyní vyučující na Vysoké škole zemědělské entomologii. Dnes už je to velká organizace, ale v tu dobu jsme byli tak průměrně čtyři zaměstnanci. Jelikož to byla práce špatně honorovaná, byla také velká fluktuace lidí.
Kdy jste odešel Vy?
V roce 1986 jsem odešel na tehdejší odbor kultury ONV do funkce inspektora pro ochranu přírody okresu Uh. Hradiště, ale spíše to bylo tenkrát z rodinných důvodů. I když ta finanční otázka i u mě hrála roli.
Trvala spolupráce i nadále?
Samozřejmě, protože Správa CHKO byla pouze odborně metodický orgán a já jsem vlastně přešel do funkce, která jejich činnost posvěcovala.
Z odboru kultury následovala cesta na nynější místo?
Ze změny režimu vyplynula nová struktura státní správy a vznikla skupina lidí, která připravovala tehdy ještě odbor životního prostředí a já jsem byl pověřený sestavením tohoto odboru. Po konkurzu na vedoucího, který jsem vyhrál, jsem vlastně až do letošního léta na tomto místě setrval. Po povodni jsem přešel na nově vzniklý referát obnovy okresu. Ten měl původně fungovat jen do konce roku, ale termín ukončení se posunul na konec května příštího roku.
Jaký je rozdíl v práci na referátu životního prostředí a referátu obnovy okresu?
Je to markantní rozdíl, na životním prostředí to byla spíš odborná a správní agenda, kdežto tady je to zase ekonomickoprávní záležitost. Mapují se škody, vyčíslují a shání na ně peníze. A taky pak rozdělují.
Z čeho máte dobrý pocit, co se v posledních letech na okrese povedlo?
Povedlo se toho určitě dost, hlavně se dovedla do konce vodofikace, okres je z 95% zásobován vodou. Následně nato se postavilo velké množství kanalizací a čističek odpadních vod. No a díky ekonomickoorganizačním tlakům jsme donutili spoustu podniků se starat trochu o ovzduší, třeba jenom tím, že přešli na jiný druh otopu.
V okrese je několik zajímavých ekologických projektů, viz briketárna Vápenice nebo ekologický projekt pro Hostětín. Myslíte si, že do budoucna by se takových obcí mohlo objevit víc?
Obcí, kde by se to dalo realizovat, máme několik, ale záleží na tom, jaký člověk stojí v čele obce, jaké má zázemí u lidí, jak se k tomu staví sami občané. V Hostětíně je šťastnou shodou náhod v čele obce starosta, který se ochraně přírody věnuje dlouhodobě a má za sebou velkou část obce. A to je velmi důležité.
Pokud vím, dělal jste nějaký přírodovědný seriál v televizi...
Už za dob působení v CHKO jsme dost často natáčeli hlavně s Josefem Velkem pořady Příroda pro zítřek. Díky němu jsem byl - a nejenom já - na obrazovce poměrně často.
Má Josef Velek nějakého důstojného nástupce?
Myslím, že v současné době nemá. Pepa byl jedinečný člověk, zvláštní osobnost. On svým způsobem ani nahraditelný není. Možná režisér Bezouška se svými pořady o přírodě se snaží dělat něco podobného, ale není to ono, má jiný přístup k tématu.
Doufám, že jako ůsprávný ekolog auto nemáte...
Tam, kam potřebuju, se vždycky dostanu vlakem, autobusem nebo pěšky.
Často je Vás vidět jako doprovod různých politických činitelů. Kdo na Vás zapůsobil nejvíc?
Je to těžko souměřitelné, pokaždé je to jiné. Jenom návštěva premiéra, což bylo v letošním roce dvakrát, byla pokaždé úplně odlišná. Asi nejvíc na mě zapůsobil sám prezident Havel, když tu byl v roce 1992, už jenom tím, že všechny konvence se snažil odbourat. Také poslední návštěva předsedy senátu Pitharta byla zajímavá. Je to člověk, který se zajímá o problémy a hodně poslouchá druhé.
V době povodní jste byl mluvčím krizového štábu. Situace byla mnohdy napjatá a za tohoto stavu Vás několikrát denně kontaktovaly všechny druhy médií. Došlo k nějakým větším zádrhelům?
Jednou došlo ke slovní přestřelce s redaktorkou Novy Kárnou, když nebyl čas na jejich záměry, ale dá se říct, že s médii se vycházelo vzájemně korektně. Co mně ale vadilo, bylo to, že většina médií šla s vodou. Kde byla momentálně největší hrůza, tam to bylo atraktivní, jinak se o dané místo nezajímala.
Povodeň prověřila i charaktery lidí. Přehodnotil jste i Vy své vztahy k některým lidem?
Tady se ukázalo, kdo je schopný jak reagovat ve vypjaté situaci, kdo je či není schopný organizátor. Já, přestože jsem skeptik vůči uniformám, musím vyseknout poklonu policii, hasičům i vojsku. Bez nich by to nešlo, a teď mám na mysli zrovna brigádu rychlého nasazení.
Kdo Vás nejvíc zklamal?
Zklamali mě mnozí starostové. Naopak ti, s kterými jsem do té doby neměl moc dobré vztahy, nebo jsem o nich měl horší mínění, se ukázali v lepším světle.
Co přinesla povodeň příznivého?
Nebýt povodně, tak by se neopravilo mnoho komunikací. Vyčistily se sklepy a jiné prostory a tím se také ztížilo nebezpečí vzniku požárů. Jen si vzpomeňte, kolik se z města vyvezlo odpadu. Další pozitivní věci se udály třeba v přírodě, není zcela pravda, že by povodeň jenom ničila. Je spousta druhů, které se díky vodě objevily po mnoha letech. Došlo ke genetickému posílení izolovaných ryb ve slepých ramenech Moravy a další a další.
Co Vaše mimopracovní činnost pro děti a mládež?
No, dříve bylo součástí mé práce, že mám aktivizovat mládež a spolupracovat s různými hnutími. Do těchto aktivit bylo nutno vnášet profesionální pohled. Po revoluci sice zanikla hromadně organizovaná činnost, ale vznikly nové - Duha, Děti Země a jiné, které se zabývají různými obastmi životního prostředí. Každý ví, co asi chce dělat a čím se chce zabývat. K tomu mnozí dojdou až v dospělosti.
Je zájem dětí menší než před těmi deseti lety?
Bohužel ano, ten povrchní zájem je asi stejný, ale nové možnosti - což jsou počítače a technika, odvedly děti od hlubšího zájmu o přírodu a ve školství se také upouští od výuky, která měla k přírodě blízko, jako například obyčejné práce na pozemku. Cesta k tomu, jak přivést děcka nazpět, je. Ale to, čemu se říká ekologická výchova, to tady musí být. Mnohdy i naivní akce připomínají problém, který tady je a je potřeba jej vyřešit. Ale k tomu musí hlavně každý dojít sám. Na západě už je posun směrem k přírodě z tohoto přetechnizovaného světa. My teprve doháníme nedostatek technických výdobytků a až se společnost nasytí, zase se budeme vracet zpátky k přírodě.
Co Váš volný čas?
Tak to je horší. Mám různé koníčky. Největší je ale botanika, konkrétně evropské orchideje, vzhledem k tomu, že je to specifika zejména Bílých Karpat. Trochu dělám se skauty a pokud je čas, tak o víkendu jdu někam do přírody, nebo aspoň na zahrádku.
Máte nějaké motto, kterým se snažíte řídit?
Nedělat jenom pro sebe, ale i pro druhé. To, co dělám, by mělo být základem i pro další generaci.
Kterých vlastností si u lidí nejvíc vážíte?
Zejména upřímnosti a spolehlivosti. To jsou dvě vlastnosti, ve kterých se odráží spousta ostatních vlastností člověka. Nemám rád podrazy.
Jste sám také spolehlivý a upřímný?
Snažím se být.
Děkuji za rozhovor.
Jindra Váverková |
|
| |
