Číslo: 46
16.11.1998
Článků: 43
REDAKCE
ARCHIV
minulých čísel
Rok 1996
Rok 1997
Rok 1998
Rok 1999
Rok 2000
Ekologie se objevuje tam, kde mizí příroda
Improvizované divadlo ve znamení puntíkovaného zvířátka
Dvacáté výročí Malé scény
III. výstava světových vín
Umělcovo hnízdo se skrývá v luhačovické vile Rusalka
Knížka je pravdivá z osmdesáti procent, říkají její největší odpůrci
Australané Tribal Drift na Míru
Wayn má nejraději koupel, sex a lásku
Ekologie se objevuje tam, kde mizí příroda
Publicista Miroslav Náplava a televizní moderátor Petr Horký líčí své zážitky z cest po širém světě. - Foto: PA
Uh. Hradiště - Již několik dnů lemovaly foyer kina Hvězda fotografie sdružení Camera Incognita. Minulé pondělí proběhla vernisáž výstavy za účasti zakladatelů sdružení, publicisty Miroslava Náplavy a televizního moderátora Petra Horkého.
V expozici převládají fotografie z Mongolska, kde cestovatelé uskutečnili před dvěma lety proslulou výpravu Olgoj chorchoj. Svůj název získala podle červa, o kterém domorodci říkají, že je velikosti lidské paže, bleskurychle se pohybuje a je smrtelně nebezpečný.
Na dalších fotografiích najdete loňské snímky z Jihoafrické republiky, Spojených arabských emirátů, Portugalska, Kanady, ostrova Tenerife a letošní fotografie z Argentiny, Tahiti a Spojených států. Jak sám prohlásil Petr Horký: Nejsou to žádné umělecké fotografie, mají zachytit kulturu v té či oné zemi. Právě moderátor, kterého určitě znáte z pořadů Studio 6, Oáza nebo Pyramida, uvedl celou výstavu a doprovodil komentářem diapozitivy z expedice po Velikonočním ostrově a ostrovu Tenerife. Návštěvníkům vernisáže se pochlubil setkáním s badatelem světového věhlasu Thorem Heyerdalem, který se úspěšně snaží dokázat, že starověcí mořeplavci mohli se svými primitivními plavidly překonat Atlantik.
Ještě předtím nám oba brněnští cestovatelé nabídli videozáznam o Mongolsku, který byl natočen jako dokument pro Českou televizi a diváci jej měli možnost před dvěma lety vidět v pořadu Objektiv.
Výstava návštěvníka tak unáší do světů, kam by se skoro každý rád podíval. Poodkrývá mu alespoň částečně kulturu bydlení, práce, zvyků, faunu a flóru dané oblasti. Nepropásněte možnost a přijďte se unést i vy. Výstava potrvá do 30. listopadu.
Pavel Paška
Improvizované divadlo ve znamení puntíkovaného zvířátka
Uh. Hradiště - V rámci akce Klub představuje klub přijede ve čtvrtek z Hranic na Moravě Divadlo Beruška, dříve známé také jako Dekadentní divadlo Beruška. Soubor, jehož absolutní jevištní improvizace z nulového bodu jsou divácky oblíbené především v moravských městech a jsou stálicemi na nejrůznějších divadelních přehlídkách a festivalech. Petr Marek, Jiří Nezhyba a Jiří Nebeský ve svých volných dramatických tvarech využívají všech možných prostředků vyjádření od civilního herectví přes deklamační vypjatost až po muzikálové momenty s bizarními pohybovými kreacemi. V poslední době se podoba představení ustálila na zpívané improvizaci za doprovodu klavíru s mluvenými vsuvkami. Divadlo bylo založeno v Hranicích na Moravě v roce 1991. Herci Divadla Beruška jsou členy Kulturního sdružení Unarclub.
Unarclub je organizace (celým názvem Kulturní sdružení Unarclub), která sdružuje několik uměleckých seskupení, mimo jiné Divadlo Beruška, společnost Unarfilm, hudební skupiny Kakaduo, The Scalders, Unarclub i sólové umělce jako Muzikant Králíček nebo Zpěvák hrabě Grošák von Gulina či nezávislý fotograf a galerista Hynek Polák. Pod jejím názvem také často vystupují členové jednotlivých uskupení dohromady, a to především v rodném městě sdružení - Hranicích.
Kakaduo undergroundová hudební dvojice (Jiří Nebeský - Petr Marek), dříve známá také jako Doktor a Dement. Od roku 1992 vzniklo pod její hlavičkou 14 dlouhohrajících studiových nahrávek. Skupina živě vystoupila pouze jednou.
Unarfilm, amatérská filmová společnost, v jejíž produkci vznikla všechna filmová díla Unarclubu, Divadla Beruška a Petra Marka. Poprvé bylo jejího názvu užito v roce 1991 u experimentální televizní inscenace Karel, kterou natočili Petr Marek, Libor Hanuš a Jiří Nebeský.
Dvacáté výročí Malé scény
Uh. Hradiště (voj) - Dvacáté výročí si Malá scéna v sobotu 21. listopadu v 19 hodin připomene obnovenou premiérou hudební komedie Jiřího Brdečky v úpravě a režii Karla Hoffmanna Limonádový Joe, která se stala se svými zatím 35ti reprízami nejúspěšnější inscenací MS všech dob. Protože se však jedná o oslavu narozenin, večer touto premiérou ještě končit nebude. Legendární éru kabaretů svým nočním vystoupením ještě připomene svým novým pořadem Přemysl Rut. Celé oslavy pak v neděli 22. listopadu vyvrcholí slavnostním komponovaným večerem, na němž vystoupí řada herců, kteří na Malé scéně působili a již odešli do jiných angažmá, samozřejmě za vydatné pomoci těch, kdo Malou scénu vytvářejí v současnosti. Kdo z nich však přijede, je ještě stále zahaleno tajemstvím, ale zcela jistá je již účast Přemysla Ruta. Pořad sestavil Karel Hoffmann a slovem provázet jej bude Jan Gogola. Je jenom příznačné, že oslavy jsou zarámovány premiérou a první reprízou aktovek Eugéna Labiche Nemám čas.
Premiéra se uskuteční v pondělí 16. 11., první repríza pak 30. 11. Již skutečnost, že režisérem nové inscenace MS je debutující David Vacke, který by bez řádné průpravy na vysoké škole za normálních okolností neměl na jevišti SD šanci, potvrzuje význam, který MS pro své tvůrce i diváky má. Kdo ví, třeba budeme svědky zahájení úžasné režisérské kariéry. A právě proto věřme, že si Slovácké divadlo bude svou Malou scénu i v budoucnosti chránit jako oko v hlavě. V době jejího vzniku byla založena při moravských divadlech celá řada komorních scén, dokonce i za daleko intenzivnější mediální kampaně, než tomu bylo v případě Uherského Hradiště, jejich činnost je v mnohých případech dnes známa jen pamětníkům a teatrologům. Svou životností prokázala MS Slováckého divadla oprávněnost své existence.
K oslavám dvacetim MS je připraven také malý Almanach, který se její historií podrobně zabývá. Součástí této publikace bude také historie Zeleného stromu, v němž Malá scéna působí, a studie o předchůdci Malé scény - Divadélku poezie Ateliér, které při Slováckém divadle působilo koncem šedesátých let.
III. výstava světových vín
Buchlovice - Milovníci vína v současné době patří ke šťastným lidem, žijícím ve zlatém věku vína. Nikdy předtím nemělo tolik lidí možnost těšit se z tak dobrých vín z tolika nejrůznějších končin jako dnes. Tato slova z encyklopedie českého a moravského vína mohou být úvodem k pozvání k účasti na největším svátku světových vín v České republice.
Světová výstava vín se uskuteční 22. listopadu 1998 od 10 hodin ve výstavních prostorách U fuchsií státního zámku Buchlovice. Vaší pozornosti bude předloženo kolem 300 vín z více než 20 států, z největších kolekcí můžeme jmenovat Francii, Německo, Itálii, Španělsko a Portugalsko, ale objeví se i rarity z Chile, také vína z Austrálie a Jihoafrické republiky, USA, Řecka a Kypru, včetně dalších překvapení z Číny a Nového Zélandu.
Při ochutnávání zahraničních vín z tak širokého spektra zemí a oblastí bude pravděpodobně více než kdy jindy platit ono vinařovo připomenutí, že jsou-li vína vyrobena s poctivostí, nemůže je klást vedle sebe a srovnávat - toto je lepší a jiné špatné, řekneme prostě, že jsou vína jiná.
Cena vstupenky, katalogy a normované sklenky, včetně volné degustace všech vín a sektů činí 350 Kč. S přáním pěkného podzimu Vás zvou manažer výstavy Ivo Kaňovský a Vinařská sekce Folklórního studia Buchlovice. Info: tel. 578138, 0602-553618
Umělcovo hnízdo se skrývá v luhačovické vile Rusalka
Uh. Hradiště (PA) - Netradičním způsobem byla v Galerii U Sovy zahájena vernisáž Františka Petráka. Po dohodě autora s majitelem nezahájila výstavu žádná úvodní řeč ani umělcova curriculum vitae, ale v hudbou podbarveném výstavním sále se podávalo křupavé pečivo a dobré víno.
František Petrák je malíř, grafik, ilustrátor, autor absurdních dramat a poetických hříček i loutkových skečů. V současné době působí jako pedagog v Hradišti na UPRUM. Tuto školu také rodák ze Vsetína před dvaceti lety vystudoval. Vrátil se sem přes studia na Pedagogické fakultě v Ostravě a působení na ZUŠ v Luhačovicích.
Pro jeho volnou tvorbu je příznačné, že se v ní často objevují tytéž motivy. Kromě sovy je to například slon, ryba, strom, list, květ, oblak, nekonečný sloup, lidská figura na divadelním jevišti a další. Jak se může na první pohled jeho tvorba jevit po tématické stránce poněkud staticky, tím zřetelněji se vyvíjí výtvarné řešení plochy obrazu. Od graficky pojaté robustní linky přes kubizující tendence po uvolněnou malbu v současnosti, od kontrasně barevných pláten v základních barvách přes pastelově laděné kompozice až po současné téměř monochronní tlumení barevnosti.
Kromě volné tvorby se František Petrák věnuje užité grafice a ilustracím pro děti. Spolu s Petrem Niklem je jedním ze zakládajících členů sdružení Mehedaha, které v osmdesátých letech vydávalo samizdatový sborník stejného názvu a pořádalo veřejná představení loutkového divadla i bytové besídky, jejichž tradice se udržuje dodnes. Příležitostně se zabývá také scénografií.
Knížka je pravdivá z osmdesáti procent, říkají její největší odpůrci
Uh. Hradiště - Mezi nejvlinější média lze zařadit i televizi. V naší zemi patří k nejsledovanějším soukromá stanice Nova. Od svého vzniku zdobila její zpravodajská vysílaní sympatická reportérka Kateřina Kašparová. Její parketou byla politika, parlament a vláda. Mimo to ještě dělala reportáže o týraných zvířatech. Najednou však její roztomilá tvář z obrazovky zmizela a mnoho lidí se ptalo, co se vlastně stalo. Světlo do všeho vnesla kniha, která se pár měsíců poté objevila na pultech knihkupectví a autorka se jejím prostřednictvím ptá: Přichází pravda z Novy?
Na první moravskou autogramiádu své knížky přijela ve čtvrtek odpoledne do hradišťské Galerie U Sovy a my jsme se dozvěděli:
Proč jste vlastně knihu napsala?
Je to velmi jednoduchá otázka, ale strašně těžko se na ni odpovídá. Vůbec na ni nejde odpovědět jednou větou, ale co jednou větou říci lze, že v žádném případě jsem se nechtěla nikomu mstít. Psalo se, že jsme se prali a hned potom se objevily informace, že jsem nespolehlivý pracovník, a to jsem ucítila potřebu uvést spoustu věcí na pravou míru a tak dlouhý článek současně by nikdo nevydal. Další důvod byly moje dopisy vedení Novy, kdy jsem najednou zjistila, že jich mám hrozný stoh a začaly dávat děj.
Čeho jste se v první chvíli chtěla vyvarovat?
Nechtěla jsem, aby kniha byla jenom o posledním roce, protože by to bylo sebelitování. Chtěla jsem přidat i veselé příhody a popsat začátky, protože to bylo něco naprosto unikátního. Nikdo netušil, kam až to doroste, co z toho bude, jak to bude strašně úspěšná televize, a my, co jsme byli u toho, jsme na to strašně pyšní.
Proč podobnou knížku nevydal někdo z vašich kolegů?
Těch pokusů o napsání knihy bylo víc, ale všechny hrozby byly v dobrém. To víte, novináři, napsali jednu stránku a pak šli raději do hospody. Byla jsem první, kdo to dokončil.
Neměla jste strach vydat tuto knížku?
Strach jsem měla ještě před vydáním, aby se někomu nepovedlo ji zakázat, tak aby nemohla vyjít. Měla jsem strach, aby se obsah nedostal do rukou nějakého vedení novin, prostě nechtěla jsem, aby to četli dřív, než to vyjde. Strach z toho, že mě Obzinová za to může zmlátit, ten mám pořád, protože jí ještě nikdo neřekl, že se to nedělá. Ale obavu z nějakého Železného nemám, protože si myslím, že by novinář neměl mít z takových lidí strach. Počítám s tím, že budu mít zavřené dveře do Novy i do jiných médii. Už se stalo. Někdo se mnou chtěl udělat rozhovor a druhý den volal, že si to rozmyslel, protože si nechceme rozházet vztahy s Novou. Je to jeho věc, mně je to celkem i jedno.
Jak dlouho jste sbírala materiál na knížku?
Vlastně to byl hrozný fofr. V podstatě jsem ji tvořila necelé dva měsíce. Sbírala jsem materiál a zároveň jsem psala. Začala jsem v červnu a v srpnu jsem ji odevzdávala.
Na co jste hrdá, že knížka obsahuje?
Jedna z nejpyšnějších věcí je fotografie pana Vávry, coby pejska Buliho, protože jsem vlastně byla první novinář, který fotku vyšpiónoval a sehnal. Půjčila jsem si ji a dala jsem ji otisknout. O tom jsme básnili tři nebo čtyři roky a přemýšleli jsme, jak vlastně vypadal jako pes. Jinak, když to sama po sobě čtu, tak kolikrát zírám, co všechno jsem tam vlastně napsala, úplně jsem z toho překvapená. Ani neumím říct nejoblíbenější kapitolu, všechny mám ráda, protože u všech jsem strávila strašně času. Dva měsíce jsem se pořádně nevyspala a snažila jsem se dát do toho všechno, všechny síly, které jsem měla k dispozici.
Který z vašich bývalých kolegů z Novy vám bude nejvíce chybět?
Z Novy jsou kolegové, kterých si nesmírně vážím, jak po lidské stránce, tak po profesionální, ale to jsou lidé dostatečně osobnostně silní, takže se nebojí se mnou setkávat i teď. Jenom mě mrzí, že se nemůžeme vídat častěji a pracovně, protože jsou to lidé s kterými se bezvadně pracovalo. Nerada bych jmenovala, protože bych mohla na někoho zapomenout a to nechci. Není jich, pravda, moc, ale jsou tam kvalitní lidé.
Na které své pracovní období nejraději vzpomínáte?
Na začátky v Nově, protože to byla zvláštní doba. Jen tak něco takové určitě už nezažiji. Všichni jsme se sešli a vůbec nebylo rozeznat kameramana od redaktora, protože všichni byli stejně neznámí. Jak já říkám, ještě jsme byli stejní voli, ale myslím to v dobrém. Na to ráda vzpomínám a budu určitě. Myslím si, že se pracovalo v mnohem lepší atmosféře, než se v Nově pracuje teď - to se vůbec nedá srovnat.
Momentálně jezdíte jenom po autogramiádách, takže vám zůstává hodně času na koníčky. Jaké vlastně jsou?
Miluju zvířata. Teď mám doma už dvě kočky, obě jsou nalezenci. Také ráda jezdím autem a baví mě cizí jazyky, hlavně se ještě více zdokonaluji v angličtině.
Za dobu svého působení v televizi jste dělala řadu reportáží. Při které jste se opravdu bála?
Bála jsem se při reportáži na Silvestra přelomu roků 94/95. Byl to první Silvestr, který Nova natáčela. Bylo to na Václaváku, kde jsme chtěli zaznamenat, že se Arabové poprali a jeden tam zůstal ležet zkrvavený. Arabové nás chtěli napadnout a začali se na nás vrhat s rozbitými láhvemi, že nás pořežou nebo co. Tak to jsem se opravdu bála. Jestli mám z něčeho strach, tak je to fyzické násilí. Nikdy jsem se nebála, že si na mě bude ministr stěžovat nebo že na mě bude protivný Klaus. To je mi úplně ukradené a k té práci to prostě patří.
Kterou otázku jako novinář nesnášíte a nikdy byste ji nepoložila?
Jaké máte pocity. Nenávidím otázku na pocity. Nikdy bych se tak nikoho nezeptala. Vždycky se dá zeptat jinak a když už alespoň, jak se cítíte. Prostě, jaký máte pocit, já to slovo prostě nesnáším. Je to moje zvláštní úchylka.
Text a foto: Pavel Paška
Australané Tribal Drift na Míru
Uh. Hradiště - Blíží se sobota jedenadvacátého, kdy se v klubu Mír představí australská ethno break beatová kapela Tribal Drift.
Tribal Drift spojují starodávné divoké zvuky australského nástroje didgeridoo se současnými techno rytmy a zvukem taneční hudby, čímž vytvářejí hudební skládačku, jejíž dílky pocházejí doslova z celého světa - opravdovou hudbu jednoho světa. Skupině jde o to pozvednout posluchače k pozitivnímu pohledu na svět, obeznámit jej s ekospirituálními myšlenkami a šířit myšlenku sepětí s přírodou, jak ji žijí lidé na australském venkově. Dosahují toho tím, že strhují posluchače k tanci, při němž problémy a starosti vytancují, a stravitelnými texty, tvořícími příjemnou protiváhu proti záplavě pesimismu a pochmurnosti, které jsou nám neustále vnucovány.
Priority Shift, poslední album skupiny, vydané na přední nezávislé značce On U Sound, bylo ovlivněno nejrůznějšími styly, od upřímného reggae přes techno a drumďnďbas až po zadumané ambientní pasáže. Předchozí album Collective Journeys se pak vyznačovalo především zvukem didgeridoo, frenetickými rytmy a indicky znějícím zpěvem, který se výborně doplňoval s techno doprovodem.
Při živých vystoupeních produkuje pětičlenná skupina zvuk, bohatý na samply hudebních a zvukových textur, doplněný úctyhodnou baterií živých perkusí, zvukem didgeridoo a často (téměř) dubovou basovou linkou. To vše bez špetky předstírání nebo neupřímnosti. Výjimečnost této skupiny obzvláště vyniká dnes, v době zoufale omílaných formulek, kdy neinvenční popový přístup stále více nahrazuje ochotu undergroundových kapel riskovat. Vystoupení Tribal Drift ve vás zanechá příjemný pocit obohacení, protože se nepovyšují nad své fanoušky.
Skupina hrála mnoho koncertů v Anglii i v kontinentální Evropě, které měly za následek, že poptávka po jejich vystoupeních stále narůstá.
Skupina si vybudovala základnu fanoušků s velmi různorodými zájmy (což byl vždy její záměr), od tanečních puristů až po fanoušky folku a world music.
Wayn má nejraději koupel, sex a lásku
Uh. Hradiště (PA) - Už to bude víc než rok, co dostala skupina Wayn nabídku od vydavatele W Music k natočení druhého hudebního alba. Jeho jedinou podmínkou bylo znovunahrátí skladby Šeptání do ticha.
Moc se nám do této písničky nechtělo, říká Robert Šimčík a Mirek Junák dodává, protože předělávat něco, co už je hotové a vracet se ke starým tématům hodně spoutává ruce, v našem případě prsty na hmatníku kytar. Nic jiného však nezbylo, a tak kluci nahráli předtéma k této věci a pozměnili aranže. Vlastně víc jak půl roku pendlovali mezi svým bydlištěm a Slovenskem, kde natáčeli.
Několikrát se stalo, že jsme přijeli do studia a zkrátka nebyla ta správná konstelace a nálada, proto jsme nenahráli ani notu a vrátili se domů. Nechtěli jsme nic uspěchat, protože víme, že každé víno musí uzrát. Samozřejmě, že by to nebylo možné bez dobrých podmínek, které nám byly poskytnuty ve studiu 911 Dušana Antalíka, vysvětlil nám kapelník, proč kapela s albem vůbec nespěchala. Zdali jejich dílo uzrálo, se můžete přesvědčit již v těchto dnech, kdy deska s názvem Koupel, sex a láska vychází. Většina písňových příběhů se týká různých podob lásky.
Hodně jsme kladli důraz na pocitovou stránku, kdy láska může být smutná, veselá, rozdováděná, konejšivá, křehká, ale taky třeba vypočítavá, dodává zpěvák Vláďa Lysek. Autorsky přispěl na desku i Dušan Antalík (Team) se svým dvorním textařem Milo Jakubíkem a Tony Valíčkem a jejich skladba Zbav mne pout se objeví na desce. Tentokrát za kapelou na křest desky nepřijede žádná porno-star Dolly Buster, ale skupina Chinaski, a to už příští sobotu v Březolupech.
www.hradiste.cz
Program a aktualizace Stanislav Lopata
hudba@hradiste.cz
Čas zpracování: 0 sekund
