Číslo: 52
29.12.1997
Článků: 20
REDAKCE
ARCHIV
minulých čísel
Rok 1996
Rok 1997
Rok 1998
Rok 1999
Rok 2000
Rozhovor týdne: Zbyněk Hráček
Rozhovor týdne: Zbyněk Hráček
Náš nejúspěšnější šachista
Uh. Hradiště (Mac) - Na sobotní módní přehlídce v kině Hvězda byla představena také kolekce kožených kabátů a bund.
Zbyněk Hráček, narozen 9. 9. 1970 v Uherském Hradišti. Vystudoval Gymnázium v Uherském Hradišti a pět semestrů ČVUT, stavební fakulta Brno. Jeho nejlepší umístění na žebříčku FIDE bylo 20. - 22. místo. Absolvuje asi tak deset turnajů ročně, které se konají po celém světě. V naší lize hraje za Dům Armády Praha a v Německu za klub Werder Brémy. Je klidný, rozvážný, skromný a veselý. Prozatím svobodný.
Právě ses vrátil z mistrovství světa v Groningenu. Jaké to bylo?
Poprvé v historii šachu se hrálo novým modelem, podobným tenisovému. Hrálo se knockautovým systémem, sto nejlepších šachistů se postupně vyřazovalo a vítěz tohoto turnaje se pak utká s Karpovem o titul mistra světa. Tradice turnajů, které začaly asi před 100 lety, se tak narušila. Určitě si veřejnost pamatuje zdlouhavé, až dvouměsíční turnaje, které ale nebyly zajímavé pro sponzory a média. Prezident šachové federace se proto rozhodl systém změnit a udělat šachy dostupné i pro širší veřejnost. Navíc finále s Karpovem se bude hrát pod záštitou samotného Samaranche, takže šachy mají šanci stát se sportem olympijským.
Je ten systém zajímavý i pro samotné šachisty?
Zajimavý je hlavně cenový fond, který sehnal prezident šachové federace, který je mimoto také prezidentem autonomní Kalmitské republiky. Ve fondu bylo tentokrát pět milionů dolarů. Takové peníze průměrný šachista na turnajích nikdy neuvidí. Šachová špička má velké peníze, ale ti ostatní mají teprve tady obrovskou možnost se dostat do povědomí a taky něco vydělat.
Hraje se tedy podobně jako v tenisu?
Startovné se tady nedostává, navíc si ubytování i stravování každý hradí sám. Ale cenový fond to všechno pokryje.
Bylo tedy přijatelné vypadnout hned v druhém kole?
Bylo.
Tvoje dosavadní nejlepší umístění bylo okolo dvacátého místa na světě. Kdybys byl tenista, jednalo by se o velké peníze. Jak jsou na tom šachisti?
První desítka, která hraje top turnaje, je na tom dobře. U těch ostatních už ty rozdíly jsou minimální. Šance, že se to změní, je právě teď, kdy nový systém hraní přitáhne média a tím i sponzory. O tom mluvil i prezident šachové federace, který tento den - tj. zahájení mistrovství světa v Groningenu uvedl jako zlomový den v šachu. Snad se opravdu začne hrát víc turnajů a taky budou lépe ohodnocené.
Co tedy živí šachisty?
Spousta jich dělá šachové programy, píše do šachových časopisů a navíc lze v tomto sportu hrát několik lig současně, takže i to je zajímavé. Já sám hraju jen naši a německou ligu. Doma hraju za Dům armády Praha a v Německu za klub Werder Brémy. Právě tady máme velice perspektivní a mladé družstvo. Ještě před pěti lety hrály Brémy třetí ligu, rok od roku se zlepšujeme a letos chceme v první lize skončit do třetího místa.
Kdo v Německu financuje šachy?
Jejich systém je mnohem lepší než u nás, jednak jsou brány jako sport na jiné úrovni než tady, a taky rozpočet svazu na rok je tři miliony marek. Tato liga je nejsilnější na světě. Nás konkrétně financuje fotbalový klub Werder Brémy a jedna pojišťovací společnost.
Odkdy hraješ závodně šachy?
Naučil jsem se je v pěti letech, což je relativně velmi brzy, závodně jsem začal hrát za Slováckou Slavii, kde jsem měl výborného trenéra inženýra Vratislava Horu. Je to asi náš nejlepší mládežnický trenér. Pak jsem pokračoval ve Starém Městě, kde byla výborná parta, a tady jsme pět let po sobě vyhrávali žákovské Velké ceny a několikrát po sobě i v dorostenecké lize.
Na vojně jsi hrál taky?
Ani bych nemohl říct, že jsem byl na vojně, spíš jsem jenom absolvoval vojnu, protože jsem skoro pořád jezdil po turnajích a po soustředěních, a taky jsem jako jeden z mála v republice měl výjimku od ministra a mohl ještě během přijímače odjet na turnaj, kde jsem hrál s Jansou.
A jaký jsi byl jako dítě?
Prý jsem pořád s něčím otravoval, tak mě naučili hrát šachy, aby ode mě měli pokoj.
Ve škole tě bavila nejvíc matematika?
To ani ne, ta spíš až na vysoké.
Proč jsi nedostudoval?
V tu dobu jsem už hrál dobře šachy a školu jsem si našel v Brně kvůli klubu, za který jsem hrál. Původně jsem chtěl studovat práva, ale nakonec jsem si vybral ekonomii na ČVUT.
Jak vidíš svou budoucnost?
Šachy bych mohl hrát asi dlouho, prý mám na to dobrou povahu. Je to ale náročné, spousta šachistů s tím po čase přestane a přejde do normálního povolání. Musím počítat s tím, že taky jednou skončím, ale nemám strach z toho, že bych nemohl dělat něco jiného.
Tak jaké povolání by sis vybral?
No, právník už asi nebudu, ale v životě záleží hodně na náhodě, jaké lidi kdy potkáš. Tys taky netušila ještě před rokem, že se mnou budeš dělat rozhovory pro noviny.
Na co v souvislosti se šachama rád vzpomínáš?
Mám rád šachové olympiády. Na to se těší všichni šachisté, hraje přes tisíc hráčů, potkáváme se tu všichni vlastně jednou za rok i s těma nejlepšíma. Na té poslední olympiádě v Jerevanu jsem hrál s Kasparovem a už jenom to, že člověk může takovéto hráče sledovat během partie nebo s nimi konverzovat po partii, je obrovsky zajímavé. A samotná atmosféra je naprosto specifická. Ta poslední olympiáda měla skvělou atmosféru, ale to ostatní kolem toho bylo děsné. Ubytování i strava. Střevní potíže měla většina hráčů. Další olympiáda má být v Elistě v Kalmitské republice, což je konec světa, kde údajně nejsou ještě ani hotely, ani letiště.
Takže někteří tam pojedou už jen ze zvědavosti, ne?
No právě ze zvědavosti nepojedou, protože už byli v Jerevanu. Když měl ruský šachista Svidler obhajovat potřetí přebor města Elista a odmítl přijet, tak se ho novináři ptali, proč nejede. Odpověděl, že kdo tam byl dvakrát, už tam potřetí nejede. Podobný případ jsem zažil teď na tom mistrovství, kdy jsem si objednával hotel jenom na telefon a potkal jsem v recepci právě jeho, jak odchází. Tak jsem se ho zeptal, jestli se mu nelíbí pokoj, když odchází a on jen tak zasmušile odpověděl: Ty uvidíš. A když jsem došel na pokoj, tak jsem to pochopil. Bylo to stejné jako v tom Jerevanu. Taky jsem se hned na druhý den odstěhoval.
Je mezi šachisty řevnivost?
Ani ne, protože šachisté se mezi sebou dost znají a po partii jdou spolu třeba na večeři. Zvlášť na turnajích, kde hraje dvanáct lidí v systému každý s každým, to ani nejde se nějak izolovat.
Na kterou partii rád vzpomínáš?
Partie s Kasparovem na olympiádě, je to nejsilnější hráč světa, ale mělo to své kouzlo, pozorovat jej při i po partii. Jeho chování není úplně sportovní a spousta šachistů si na to už stěžovala. Běžné u něj je, že třeba po zápase v analýze soupeře ještě deptá i po partii.
A na kterou bys nejraději zapomněl?
Právě na tu poslední, kde jsem udělal úplně nesmyslnou chybu, kterou snad neudělá ani začátečník. Když jsem to pak přehrával ostatním, tak to nikdo, ani já, nedokáže pochopit, jak jsem to mohl udělat. Na vině byla taky únava z předešlého dne. V partiích je nutno se soustředit i několik hodin, a stačí vypnout na půl minuty a je zle. V tenise nebo fotbale se to dá dohnat, ale tady ne.
Jak relaxuješ po namáhavé partii?
Nejlepší je spánek, anebo cokoliv, co se zrovna netýká šachů. To znamená jít na pivo, přečíst si na pokoji knížku, nebo si pustit jakoukoliv muziku. A v té nejsem vybíravý, poslouchám cokoliv.
Šachy jsou sice sport, ale děláš i něco jiného?
Nejraději hraju fotbal nebo tenis. Pravidelně na Štědrý den hrajeme turnaj ve fotbale, takže už se těším na zítřek. Taky rád plavu a jezdím na kole.
Jaké vlastnosti jsou pro šachistu nejdůležitější?
Bojovnost, touha po vítězství, ale hlavně objektivita. Objektivně zhodnotit situaci a nenechat se strhnout hrou.
A jakých vlastnostní si považuješ u lidí?
Upřímnost, otevřenost a srdečnost.
Dáváš si o půlnoci do nového roku nějaké předsevzetí?
Dávám každý rok, ale už po týdnu na to zapomínám.
Zbyňku, děkuji za rozhovor a v příštím roce hodně úspěchů.
Jindra Váverková
www.hradiste.cz
Program a aktualizace Stanislav Lopata
hudba@hradiste.cz
Čas zpracování: 0 sekund
