Číslo: 1
03.01.2000
Článků: 53
REDAKCE
ARCHIV
minulých čísel
Rok 1996
Rok 1997
Rok 1998
Rok 1999
Rok 2000
| 
 
Potomákovo muzeum je otevřeno široké veřejnosti
Dne 26. prosince tomu bylo 30 let, co se občanská veřejnost a příbuzenstvo naposled rozloučili v popovickém kostele s panem Štěpánem Potomákem. Jeho láska ke krojům a lidové tradici jej přivedla na myšlenku shromáždit sbírku a vybudovat místní památník a muzeum. Zastavil čas a zůstalo po něm dílo, ve kterém jeho osobnost a jméno žije dodnes.
Štěpán Potomák vyrůstal v prostředí, které bylo naplněno krásným vztahem k lidovému umění. Jeho sestry se věnovaly šití krojů a všeho, co k nim patří. Záhy pochopil, že všechna ta nevšední krása, která vzniká v rukou člověka, je motivována jeho tvořivostí, znalostí věci, vytrvalostí a láskou k práci předcházejících generací. A to bylo rovněž i pozdějším životním kredem Štěpána Potomáka.
Stavba muzea, pro které se rodina spolu s ním rozhodla, byla provázena velkým pracovním úsilím a odříkáním všech rodinných příslušníků. I pozdější náklady byly rovněž záležitostí rodiny. Stavební práce byly ukončeny v roce 1961. V muzeu pak započaly práce spojené s ukládáním nashromážděných věcí na svá místa. V průběhu dalších let byly doplňovány stále nové a nové kroje. Pan Štěpán Potomák navazoval kontakty v širším okolí, prováděl návštěvy nejen u lidí, ale rovněž v obchodech a dílnách. Bylo potřeba nakoupit materiál pro šití krojů, získat figuríny z oděvních prodejen, pořídit prosklené skříně, aby exponáty byly zajištěny proti vnějším vlivům. A jistě celou řadu jiných důležitých záležitostí.
A tak celoživotní dílo pana Štěpána Potomáka dnes promlouvá k nám a osloví i příští generace.
Památník rodiny Potomáků jako muzeum krojů je otevřeno široké veřejnosti, která se může seznámit, jak naši předkové žili, do čeho se oblékali, jaké uctívali zvyky. I při svých těžkých životních osudech si dovedli lidé uhájit právo na radost, společenský život a veselí.
Práce a úsilí Štěpána Potomáka ovlivňuje i současnost. V Popovicích lidové zvyky žijí a věřme tomu, že tak bude i v budoucnu. Každý rok na první říjnovou neděli jsou v místě slaveny hody. Tento den souvisí se svátkem Panny Marie Růžencové, patronky kostela. Vesnická chasa se obléká do krojů a pokračuje v tradici, která je zde udržována již dlouhé roky. Pan Štěpán Potomák je uprostřed nich, svými myšlenkami a také v krojích, které pomáhal zbudovat.
Jinou oblastí Štěpána Potomáka bylo organizování účasti popovické omladiny na Velehradě. Postaral se o oblečení do krojů, zajistil proviant a občerstvení na cestu, která koňským spřežením trvala více než dvě hodiny. Rovněž vánoční výzdoba kostela byla jeho záležitostí. Desítky ručně dělaných květin z papíru přispívaly k vytvoření krásného prostředí pro účastníky bohoslužeb.
Na průčelí muzea krojů je tento nápis: Mějme úctu a lásku k práci našich předků.
Je to velký odkaz. Je na nás, abychom jej správně pochopili, měli úctu k minulosti a zodpovědnost před budoucností. K tomu nám dává dostatek prostoru pro přemýšlení i celoživotní dílo pana Štěpána Potomáka, obětavého člověka, který svoje zájmy spojil s láskou k lidskému společenství.
rodina Potomákova |
|
Evektor a Aerotechnik se sloučily
V těchto dnech slaví významné jubileum podnik, jenž byl založen skupinou nadšenců, kteří chtěli vyvíjet a vyrábět rotorová letadla a kluzáky - vírníky.
V první provozní budově se kromě takových aparátů od samého začátku prováděla také řada dalších činností převážně strojírenského charakteru, které měly za cíl vytvořit finanční prostředky pro vývoj a výrobu. Postupně došlo k další výstavbě a ke změně náplně výroby, kterou se staly generální opravy letadel Trenér, Brigadýr a Blaník pro československé aerokluby.
Technická úroveň firmy postupně rostla takovým tempem, že si tu záhy mohli troufnout i na samotnou vývojovou práci. Zpočátku to byly různé modifikace a úpravy zde opravovaných letadel, zástavby jiných motorů a vrtulí. Koncem sedmdesátých let se v Aerotechniku začalo pracovat na vývoji motorového kluzáku L-13SW Vivat, který se pak stal hlavní náplní výroby až do počátku devadesátých let. Pro výrobu tohoto letadla se podnik podstatným způsobem rozrostl a zmodernizoval.
Výroba L-13SW však byla nerozlučně spjata s tehdejší koncepcí rozvoje aeroklubů, která pro nedostatek financí na začátku roku 1990 zanikla. Aeroklub ukončil nákup nových motorových větroňů, a přestože se výrobci podařilo určitý počet prodat do mnoha zemí světa, byla výroba řady S-13SW prakticky ukončena. V polovině devadesátých let se v Aerotechniku rozvinula výroba ultralehkých letadel, která vycházela původně nejen z francouzského vzoru, ale i z vlastního vývoje. V roce 1996 dochází ke změně vlastnických vztahů, Aerotechnik se stává majetkem společnosti Evektor. Vývoj a výroba se dále rozvíjí, podnik významně kooperuje například na dopravním letounu Aero 270, ale i na nejnovějším bitevním proudovém letounu L-159 z Aero Vodochody.
Největší a nejnáročnější současný program pro nastávající období je konstrukce a výroba prototypu dvoumotorového víceúčelového letounu RAVEN 257. Vlastníkem tohoto projektu je Wolfsberg-Evektor Aircraft s.r.o., společný česko-belgický podnik. V polovině příštího roku by měl v Kunovicích vzlétnout první prototyp, který bude certifikován dle předpisu FAR 23. Tímto bezmála třítunovým strojem se firma staví po bok ostatním našim leteckým výrobcům. I v dalších letech bude pokračovat výroba ultralehkých letadel, připravuje se jejich další zdokonalení certifikací do vyšší kategorie VLA (Very Light Aircraft). Konstrukční a vývojové práce jsou usnadňovány velmi rozsáhlým používáním výpočetní techniky na úrovni zahraničních leteckých výrobců.
Na konci třicetiletého období, k 1. lednu 2000, se oba podniky slučují v novou společnost Evektor - Aerotechnik a.s.. Vzniká tak v našem leteckém průmyslu nový subjekt, u kterého lze předpokládat, že ještě zlepší již tak významnou pozici, kterou už v rámci českého leckého průmyslu zaujímá.
Společnosti Evektor - Aerotechnik byl dne 10. 11. 1999 předán společností KEMA Brno Certifikát systému jakosti dle ČSN ISO 9001, který zahrnuje vývoj, výrobu, údržbu a opravy letadel. Získání tohoto certifikátu dokazuje, že organizace má vytvořen systém jakosti, který může zaručit výrobek v dohodnutém termínu a kvalitě.
Albert Orlita |
|
Spejbl a Hurvínek - velká neznámá
Staré Město - Kdo by neznal Spejbla a Hurvínka, spanilé dřevěné šviháky. Víme ale, kdy oba roztomilí baviči spatřili světlo světa? Zeptali jsme se ve Starém Městě a v Uherském Hradišti.
"To jste mě nepěkně zaskočil, není to vůbec jednoduchá otázka," řekla po chvíli zamyšlení Kamila Tomečková. Nakonec tipovala datum zrodu Spejbla v roce 1951 a Hurvínka o rok později. Paní Marie Hrabcová již mnoho let vede ochotnický soubor ve Starém Městě a právem jsme byli zvědavi na její odpověď: "Spejbl se poprvé objevil v roce 1929 a Hurvínek v roce 1930," sdělila Hrabcová. Téměř stejný odhad měla Magdalena Dudová, která tipovala letopočty 1930 a 1931.
Dalších devět dotázaných bylo zcela mimo obraz. Mladí tipovali vznik loutek do padesátých a šedesátých let. Většinou odpovídali. "Když jsme byli malí, už jsme je viděli v televizi, ale kdy vznikli, to nevíme." Starší lidé si mysleli, že taťulda s Hurvajsem poprvé potěšili diváky na konci třicátých let.
Gabriela Černíková z Huštěnovic odpověděla, že první se na jevišti objevil Hurvínek v roce 1954 a teprve po pěti letech byl stvořen Spejbl. Naši tipovací soutěž vyhrála Ludmila Vaňková ze starého Města, která datovala vznik Spejbla na rok 1920. Ve skutečnosti byl jako první stvořen Spejbl v roce 1919 a nezbedný synáček Hurvínek si poprvé zaskotačil v roce 1926.
Milan Kubíček |
|
Tříkrálová sbírka pomůže i jiným
Uh. Hradiště (red) - Již v tomto týdnu se ve středu a ve čtvrtek uskuteční tříkrálová sbírka. Tu vyhlásil arcibiskup Jan Graubner. V našem regionu je organizována Charitou Uherské Hradiště.
"Koledníci budou doprovázeni dospělou osobou, která se musí prokázat pověřujícím průkazem a jmenovacím dekretem arcibiskupa. Pokladničku budou mít zapečetěnou," uvedla Blahová z Charity.
Finanční prostředky budou použity pro lidi v nouzi u nás i zahraničí. |
|
| |
