Číslo: 11
17.03.1997
Článků: 37
REDAKCE
ARCHIV
minulých čísel
Rok 1996
Rok 1997
Rok 1998
Rok 1999
Rok 2000
Strání - a také trochu Květná
Z KLENOTNICE MORAVY
Strání - a také trochu Květná
Moravské sklárny Květná v telefonním seznamu nenajdete. Musíte vytočit číslo firmy Crystalex pod kterou sklárny patří...
Strání se nazývá podle své polohy - táhne se mezi Velkou Javořinou a Velkým Lopeníkem v povodí říčky Kamenice (tekoucí do Váhu) v nadmořské výšce 410 metrů. K městečku patří i osada Květná - obě části splývají prakticky v jeden celek.
V katastru obce se v poloze u salaše našel sekeromlat lidu se šňůrovou keramikou. Strání se poprvé připomíná v polovině 14. století, již jako městečko s farním kostelem, tvrzí a dvorem; náleželo místnímu vladyckému rodu a v roce 1353 je drželi bratři Ctibor a Pavel ze Strání. Městečko vyrostlo jako důležité středisko při přechodu z českého státu do tehdejších Uher. Název místní části Jablonica svědčí, že od nejstarší doby se tu vybíralo mýto. Význam Strání postupně upadal a znovu vzrůstal, tvrz byla za husitů pobořena, a poté znovu vystavěna. Definitivně zanikla v 17. století - stávala v místě dnešního kostela. Z jejího opevnění se dochovaly na západní straně zbytky valu a na vnější straně příkop.
Těžké chvíle prožila obec v 17. století za vpádů z Uher, několikrát byla částečně vypálena. Četné požáry sužovaly obec i v 18. století a v roce 1892 vyhořelo 92 domů. Do roku 1918 zde byl celní úřad - charakter hraniční obce získalo Strání znovu po rozpadu Česko-slovenska. V převážně zeměděl-ském Strání měla vliv strana lidová, zatímco dělnická Květná volila za první republiky sociální demokraty a komunisty.
Farní kostel Povýšení sv. Kříže stojí na hřbitově. byl postaven na místě starobylého kostela v roce 1749 a nedávno byl opraven.
Těžké boje na konci války stály život dvě desítky místních občanů, celkem zde padlo 201 rudoarmejců a 83 rumunských vojáků.
Po válce se vzhled obce podstatně změnil - byl vybudován nový obchodní dům a dům služeb, obec byla plynofikována a byl zřízen vodovod. Přibylo víc než 400 rodinných domků, vyrostly nové ulice i sídliště, koupaliště a sportoviště. V roce 1976 staré školní budovy nahradila moderní 22třídní základní škola. Pozoru-hodnou památkou je lovecký zámeček Liechtensteinů.
Z posledních komunálních voleb vzešlo patnáctičlenné obecní zastupitelstvo, vítězná koalice ODA, KDU-ČSL a nezávislých kandidátů získala 9 mandátů, 5 potom spojení komunistů a nezávislých a jeden kandidát Svobodných demokratů - LSNS. Starosta Milan Popelka a jeho zástupce Pavel Novák patří k vítěz-né koalici. Ve Strání momentálně žije 3865 lidí, necelých 1200 domů je obydleno.
Po rozpadu republiky se stalo Strání pohraniční obcí a funguje zde pohraniční i cizinecká policie. Celní přechod ve Strání mohou využívat vozidla do 3,5t a pouze ve styku se Slovenskem. Tady působí referát cizinecké policie. Pohraniční policie je vlastně klasickou policií, která se zabývá (navíc i především) ostrahou státní hranice. Takže zpracovává veškerou trestnou činnost, včetně rvaček a krádeží, dbá nad dopravní situací nebo vyřizuje občanské průkazy jako obvodní oddělení v Uh. Hradišti či Uh. Brodě. Jak nám řekl major Kubáník z pohraniční policie ve Starém Hrozenkově, policisté ve Strání hlídají téměř desetikilo-metrový úsek naší státní hranice. Využívají přitom služeb terénních aut značky Volkswagen, zatím neúspěšně žádají o koně, kteří se osvědčují při práci v lesním terénu.
Ve Strání se udržují bohaté lidové zvyky, kroj i hudba, známý je především mečový tanec #Pod šable - ve Strání se koná pravidelně mezinárodní festival fašankových zvyků a v létě setkání Bratrství Čechů a Slováků na Javořině. Tato střetnutí získala zvláštní význam po rozpadu Československa v roce 1992. Tradiční hody se konají vždy v polovině září k Povýšení sv. Kříže.
Květná - osada obce Strání, původně zvaná Straňanské hutě, se rozkládá v průsmyku mezi Velkou Javořinou a Velkým Lopeníkem v nadmořské výšce 366 metrů. V místech dnešní osady byla v polovině 18. století založena sklárna, aby se využilo velkého bohatství místního dřeva. To byl také počátek osady, která sestávala z uhlířů a dělníků ve sklárnách. Sklárna vyráběla stolní sklo a dosáhla v tomto odvětví význam-ného postavení. Před 1. světovou válkou se vyvážely výrobky této továrny do Uher, Turecka, Anglie, východní Asie i severských zemí. Sklady se nacházely v evropských velko-městech i v Káhiře. V té době byla sklárna největší v zemi - v roce 1924 zde pracovalo 320 dělníků. Už koncem minulého století měly sklárny svého závodního lékaře. Dnes patří Moravské sklárny pod firmu Crystalex a téměř pětistovka zaměstnanců vyrábí zejména užitkové a nápojové sklo.
V roce 1970 byla v Květné otevřena provozovna Chrono-techny Šternberk, hodinářská výroba však už zanikla a nynější firma Petra vyrábí čalouněný nábytek a zabývá se též kovo-výrobou. Současných šedesát zaměstnanců vyrábí zboží, které je vyváženo i na Slovensko a do Německa.
Ivo Vojtík
Příště: Dolní Němčí
Z KLENOTNICE MORAVY
Veselí nad Moravou - zámek
Město Veselí nad Moravou vzniklo v první polovině 13.století v souvislosti s rozšířením nové obchodní cesty do Uher. První zmínka o něm pochází z roku 1261, kdy se podle něho jmenuje jistý Sudomír. Tehdy zde byl postaven hrad jako vodní pevnost na ostrově chráněném řekou Moravou a jejími rameny. V roce 1297 se připomíná Mikuláš z Veselí. Počátkem 14.století dobyl hrad Matúš Čák Trenčianský, ale Jan Lucemburský jej v roce 1315 připojil opět k Moravě. Původně zeměpanský byl záhy zastaven Vartemberkům, z nichž se v roce 1342 uvádí Ješek, v roce 1379 Beneš a v roce 1391 Čeněk. V té době byl hrad rozšířen. Jeho součástí se staly zděné hradby zabezpečené v rozích věžemi. V roce 1403 držel Veselí Markvart ze Šternberka a v roce 1406 jeho syn Jaroslav, který v roce 1420 padl v boji proti husitům pod Vyšehradem. Aleš ze Šternberka podstoupil pak hrad císaři Zikmundovi, který jej před rokem 1437 přenechal Blažkovi z Borotína.
Ve 40. letech 15. století drželi Veselí opět Šternberkové, z nichž Zdeněk v roce 1447 postoupil hrad, město a předměstí s vesnicemi Mikuláši z Vojslavic. V roce 1468 obsadil město král Matyáš a v následujícím roce byl u Veselí zajat syn Jiřího z Poděbrad Viktorín. V roce 1526 postoupili bratří Jan a Václav z Vojslavic hrad, město a přilehlé vesnice Hynku Bilíkovi z Kornic. Za něho došlo k přestavbě hradu v renesanční zámek, jehož pevnostní funkce však zůstala i nadále prvořadá. Při zámku byla zřízena dosti rozsáhlá zahrada. Veselský zámek silně poškodili Uhři při svém vpádu na Hradišťsko v roce 1621. Při obléhání vojsky krnovského vévody na podzim téhož roku byl rozstřílen a nakonec zapálen. Později byl zřejmě nouzově opraven, protože v dalším průběhu třicetileté války jej pak ještě dobyli švédové. Pak byl zámek prodán v roce 1647 Janu z Rottalu a ten jej přenechal v roce 1652 Pasmanu z Panasu. Po něm jej zdědil Michal Jan Urmény z Urménu. V té době byl zámek znovu upravován.
Urméniovy dědičky prodaly panství v roce 1707 Maxovi Želeckému z Počernic. Jeho žena jej pak odkázala Janu Felixovi Želeckému z Počernic a Františku Karlovi Chorynskému z Ledské, po jehož smrti zdědilo Veselí jeho 5 synů. Není vyloučeno, že v úpravách zámku pokračovali i želičtí. Kolem objektu vznikla zahrada, v níž byl počátkem 19.století postaven společenský zámeček v dorském slohu, zvaný Templ, čínský chrám, rybářský dům a altány. Součástí zahrady se stala i řeka Morava s Ptačím a Růžovým ostrovem. Dosti rozsáhlá zámecká knihovna obsahovala v roce 1821 748 francouzských, 304 latinských a 1706 německých i českých knih. Největší hodnotu měla zámecká galerie s dvěma velkými Heissovými historickými obrazy z roku 1677 a Mužskou hlavou od Rubense. Do Rembrandtovy školy náležel obraz Staré ženy, Kneislovy Krajiny, Beluccci byl zastoupen Hlavou Turkyně, Rembrandtovi se připisovaly 4 obrazy, k benátské škole náležely 2 obrazy.
V důsledku válečných událostí na jaře roku 1945 byl zámek silně poškozen, později však došlo k jeho opravě.
Strážnice - zámek
Strážnice byla důležitým centrem obrany země proti uherským vpádům, poněvadž střežila jeden z velmi důležitých vstupů z Uher na Moravu. Odtud také pochází její název Strážnice - místo stráží, jejich funkci nahradila strážní věž, která stávala při zdejším kostele a střežila cestu do uher. Uherským protějškem Strážnice byla Skalica.
První zpráva o Strážnici jako tržní osadě pochází z roku 1086. Její okolí kolonizovali v první polovině 13. století páni z Horky, kteří vlastnili i Veselí, Vnorovy a Sudoměřice. Význam Strážnice se projevil zejména po kumánských nájezdech v druhé polovině 13. století, kdy se zdejší přechod stal hlavní cestou do Uher, jemuž musel ustoupit i přechod přes Uherský Brod. První zmínka o strážnickém hradu je z roku 1302, kdy hrad a město patřilo Milotovi z Dědic. Hrad byl oddělen od města ramenem Moravy a bažinatým terénem, takže přístup k němu nebyl snadný. Strážnický hrad proslul v době husitských válek. Již před tím zde sídlil Petr z Kravař, těšící se zvláštní přízni krále Václava IV. takže se po smrti Lacka z Kravař v roce 1417 stal nejvyšším hejtmanem moravským. Podobně jako jiní příslušníci rodu pánů z Kravař přilnul i Petr k husitství a povolal z Čech na strážnické panství husitské kněze.
Strážnice se tak stala přední oporou husitství na Moravě. Její poloha byla však strategicky příliš významná a panství se stalo terčem nájezdů uherských vojsk, která neslýcha-ným způsobem mučila a vraždila poddané dobitých krajin. Petr z Kravař musil tedy nakonec kapitulovat, zříci se kalicha a uznat Zikmunda za krále. Předtím však stačil poslat husitské kněze do bezpečí na pevný Ostroh - dnes Uherský Ostroh. Poněvadž se Petr těšil zvláštní úctě a důvěře moravské šlechty, snažil se jej Zikmund získat tím, že ho v roce 1422 opět dosadil do úřadu zemského hejtmana. Po jeho smrti převzal panství spolu s hradem jeho syn Jiří, který nejen pečoval o obnovu panství, ale především rozšířil a přestavěl strážnický hrad v pozdně gotickém slohu. Město Strážnici rozšířil o čtvrť zvanou Nové Město.Slavné dny prožívbqal hrad v únoru 1468, kdy v něm pobýval uherský král Matyáš Korvín, propuštěný z pražského zajetí.
Tehdy na strážnickém hradě byly uzavřeny úmluvy mezi ním a správcem českého království Jiřím z Poděbrad a smluven Matyášův sňatek s Jiřího dcerou Kateřinou. Pak se majitelé hradu střídali a až za povšimnutí stojí majitel Jan Jetřich z Žerotína (1568), který přebudoval dosavadní pozdně gotický hrad v renesanční zámek s výrazným dvoupodlažním arká-dovým systémem, který přetrval až do stavebních úprav v 19. století. Během třicetileté války pak město i panství spolu se zámkem velmi trpěly nepřátelskými vpády. Tak v lednu roku 1621 byla Strážnice přepadena Uhry, kterým se však zámek dobýt nepodařilo. Na podzim roku 1623 bylo panství pak zpustošeno Uhry, Turky a Tatary. Dále za zmínku stojí hrůzovláda hraběnky Kateřiny ze Žďáru koncem 17. století, která nejen že všemožně stupňovala útisk a vykořisťování poddaných, ale surovým bitím a žalářováním nutila své poddané k bezmezné poslušnosti. Ti se pak v roce 1691 vzbouřili a hraběnka byla nucena ze zámku uprchnout do nedalakého Bzence.
V důsledku neblahého hospodaření hraběnky Kateřiny ze Žďáru, nepřátelských vpádů a berního útisku bylo strážnické panství velice zuboženo. Dnes je zámek majetkem města a je v něm muzeum s expozicí lidové keramiky (Habánská keramika), hudebních nástrojů, sbírka vzácných obrazů a knihovna s více jak 13 000 svazky. Strážnický zámek a přilehlý park jsou však nejznámější z každoročně pořáda-ného Mezinárodního folklorního festivalu, který se koná vždy na přelomu června a července a pořádá jej Ústav lidové kultury ve Strážnici, který sídlí na již zmíněném zámku.
Jan
www.hradiste.cz
Program a aktualizace Stanislav Lopata
hudba@hradiste.cz
Čas zpracování: 0 sekund
