Číslo: 12
24.03.1997
Článků: 42
REDAKCE
ARCHIV
minulých čísel
Rok 1996
Rok 1997
Rok 1998
Rok 1999
Rok 2000
Dolní Němčí - nejen boty Baťa
Z KLENOTNICE MORAVY
Dolní Němčí - nejen boty Baťa
Kostel sv. Filipa a Jakuba je architektonickou dominantou obce.
Dolní Němčí leží v rovině při silnici, vedoucí z Uh. Ostrohu a Blatnice na Slovensko. Takovou malou zvláštností oproti sousedním obcím je naprostá absence lesů v katastru vesnice. Archeologické vykopávky dokázaly, že v okolí obce se nacházelo rozsáhlé keltské sídliště. Bohaté nálezy pocházejí i z období paleolitu, únětické a lužické kultury. Podle historických pramenů se poblíž Dolního Němčí mohl nacházet hrad Lucko. První zjištěný název obce byl Nyemezie a pochází z r. 1358. Ves vznikla v druhé polovině 13. století díky kolonizační činnosti Boreše z Rýzmburka, který zde usídlil německé obyvatelstvo, jak dokládá název. Z nejstarších zpráv však nelze zjistit zda běží o Dolní či Horní Němčí, protože k jejich rozdělení došlo později.
Začátkem 17. století zažila ves vpád Bočkajovců, za třicetileté války tudy táhla vojska Bethlena Gábora. V r. 1663 byla stejně jako většina okolních vesnic vypálena, když tudy táhli kuruci. V obci zůstalo přes 50 domů pustých, tedy téměř dvě třetiny vsi. Podle církevní matriky měla obec v druhé polovině 18. stol. 535 obyvatel, vzrůstal však počet chudiny, která osídlila neobývané chalupy. Epidemie cholery, která obec postihla v r. 1866 po vpádu pruských vojsk, si vyžádala 59 obětí na životech. Obec si uchovávala svůj zemědělský ráz, na staré hoře se dokonce rozkládaly vinohrady. Řemeslný cech byl zastoupen dvěma kovářstvími a stejným počtem obuvnicví. Vodíní mlýn byl v provozu do roku 1914, kdy vyhořel. Od roku 1924 zajišťovala spojení s městy Uh. Hradiště a Uh. Brod soukromá autobusová doprava Antonína Galušky. Politickou převahu si už v předválečném období udržovala lidová strana a svou pozici v obecní radě si zachovala dodnes.
Z posledních komunálních voleb vzešlo patnáctičlenné obecní zastupitelstvo - 5 zástupců má Českomoravská unie středu, stejný počet židlí v obecní radě zaujímá KDU - ČSL, 3 má KSČM a 2 ODS. Funkci starosty zastává od r. 1990 František Baroň, který je představitelem ČMUS, jeho zástupce Ludvík Stojaspal je z KDU - ČSL. Poslední záznamy z matriky vykazují 3051 obyvatel.
Dolní Němčí bylo původně přifařeno k Hluku. Počátkem 18. století se obec zavázala, že vystaví kapli, která však byla následně rozšířena a stala se kostelem. Dnešní kostelní budova pochází z let 1870 - 1874. Původní školní budova byla postavena v r. 1820. Snahy o zřízení měšťanské školy ztroskotaly a žáci byli nuceni dojíždět do Nivnice nebo Hluku. Teprve v roce 1973 byla dokončena nová budova základní školy s 22 třídami, moderními učebnami a bazénem, kterou navštěvují děti nejen z Dol. Němčí. Tato škola též disponuje pokrokovým učebním programem. Od druhého ročníku se pokračuje ve výuce výpočetní techniky, od čtvrtého ročníku ve výuce cizích jazyků a rozvíjí se speciální fotbalová příprava chlapců od třetího ročníku. Byla otevřena specializovaná třída, která pomáhá např. integraci zdravotně postižených dětí do běžných tříd. Dosažení velmi dobrých výsledků v oblasti práce s dětmi dokládá mimo jiné i návštěva 34 japonských učitelů v říjnu 1995.
Projednáváno je také zařazení základní umělecké školy v objektu Základní školy do sítě škol. Za předpokladu kladného vyřízení by ZUŠ mohla zahájit výuku od září letošního roku. Velkou investiční akcí, kterou se v loňském roce po několikaletém úsilí podařilo završit, je plynofikace obce. Ve spolupráci s SPT TELECOM a. s. pokračuje další etapa telefonizace obce a výstavba nové digitální ústředny umožní připojení na telefonní síť každému. Očividných úspěchů obec dosáhla při rekonstrukci památkově chráněného objektu bývalého mlýna. Připravovaná stálá expozice dokumentující život na selském stavení v minulém století by měla být otevřena do konce roku.
Na udržení kulturní a folklórní tradice se v Dolním Němčí největší měrou podílí národopisný kroužek Dolněmčan. Za doprovodu dechové hudby Dolněmčanka se jeho vystoupení stala téměř neodmyslitelnými při slavnostech jako jsou třeba hody s právem nebo dožínky. Ze zájmových spolků stojí za zmínku Sbor Dobrovolných Hasičů, Zahrádkářský svaz a svou charitativní činností výlučný Klub Křesťanských Žen. Sporovní tradice v Dolním Němčí přetrvává od roku 1933, kdy zde byl založen sportovní klub. Zřejmě největší oblastní proslulost a místní oblíbenost si získal oddíl kopané. Angažovanost do tohoto sportu je v obci veliká, což dokládají i výborné výsledky zdejších fotbalistů. Poměrně stranou stojí oddíl stolního tenisu a šachu.
Dřívější JZD Javořina, které sdružovalo zemědělce z Dol. Němčí, Slavkova a Hor. Němčí bylo jedním z největších pěstitelů česneku v republice. Ve sféře průmyslové výroby obci zajišťuje značný věhlas výrobní divize firmy Baťa a obuv zde vyrobená nachází cestu jak na domácí, tak zahraniční trhy.
Z KLENOTNICE MORAVY
Milotice - zámek
Asi 6 km jihovýchodně od města Kyjova se rozprostírá obec Milotice. Původní milotická tvrz byla vybudována před rokem 1360, neboť v roce 1360 vlastnili Milotice místní vladykové bratři Zdeněk a Čeněk z Ronova, kteří sídlili v Miloticích. Lze tedy předpokládat, že v té době již zde existovala tvrz. V roce 1400 obsadil král Zikmund Milotice svým vojskem. V roce 1412 pak Hynek z Ronova a Letovic přepustil díl obce Janu z Moravan, jehož rod hrál v dějinách Moravy velkou úlohu mezi stoupenci husitů. Milotice se tedy staly jedním ze středisek husitského hnutí na Moravě. Tamní tvrz byla zpevněna, k čemuž bylo použito materiálu z pobořených kostelů v Polešovicích a Boršicích. Její pevnost se osvědčila hlavně ve 40. letech 15. století, kdy její držitel Jan z Moravan náležel mezi škůdce země. Moravští stavové obléhali tvrz na jaře roku 1449. O její obranyschopnosti svědčí fakt, že museli proti ní vystavět bašty.
Krátce poté přešly Milotice do rukou Jiřího z Kravař, pak rodu z Ojnic a posléze Zástřizlů, kteří je drželi až do roku 1552 a připojili k nim i blízké statky Svatobořice a Dolní Moštěnice. Noví držitelé Milotic, Fridrich, Bartoloměj a Jan Jetřich ze Žerotína, přestavěli v letech 1553- 1569 tvrz v renesanční zámek. Zdá se však , že nová stavba úplně nenavázala na původní areál tvrze, neboť v sousedství zámku stály ještě v roce 1796 gotické zdi s věží. V přízemí i v patře zámku byly vybudovány arkádové chodby, částečně ponechané i v barokní přestavbě. Kolem zámku byla podle urbáře z roku 1611 zahrada # dobře všelijakými věcmi od rozličných koření vysázená a štěpnice, v níž se sejí všelijaké věci ku potřebě kuchyňské, jako zelí a řepa, a rodí se dost věcí k domovnímu hospodářství a v níž je dost trávy i pro dobytek. Tak zní citace z roku 1611. Zámek byl pak přestavěn až za Serenyiů, kteří jej získali v roce 1648.
V roce 1663 pak zámek zpustošili Tataři, nato jej dal zakladatel milotické větve rodu František Gabriel Serenyi opravit, přičemž byla respektována jeho původní renesanční dispozice. Mimochodem tento šlechtic vynikl ve vojenských službách císařských, kdy se zúčastnil obrany Vídně proti Turkům v roce 1683. Podle inventáře z roku 1698 měl zámek jedno poschodí s krásným sálem nad hlavními schody a místnosti byly vyzdobeny štukami. Za pádu kuruců 1. srpna 1705 byl zámek opět vypálen a nový majitel Karel Antonín Serenyi se rozhodl jej přestavět. Projekt svěřil Domeniku Martinellimu, jeho realizaci pak brněnskému staviteli Františku Bernardu Klíčníkovi (1722-1725). Sochy antických božstev na atice zámku i sochařskou výzdobu schodiště vytvořil Jan Kristián Probstl. Velkou fresku v hlavním sále provedl roku 1725 František Řehoř Ignác Eckstein.
Z domácích řemeslníků pracoval na stavbě zámku milotický zedník Martin Pahnost, tesař Wolf-gang Miller a střílecký kameník Václav Divoký. V té době byl pak k zámku přistavěn skleník, oranžérie, konírna a jízdárna. Přístavby tvořily za zámkem jeden harmonický celek, zapadající do prostředí. Naposledy, kolem roku 1766, byl okolo zámku upraven park. V 80. letech 18. století byla zbořena oranžérie a koncem století doplnily zámecký areál kaštanové a lipové áleje, vedoucí ke vstupu do zámku. Tyto změny a úpravy však nenarušily původní charakter francouzské zahrady. V první čtvrtině 19. století doplnily ještě její tvárnost fontány a letohrádky s ptačím domkem, umělá zřícenina a ermitáže. Park po roce 1900 zpustošený byl v současné době rekonstruován. K celku zahrady patří i obora, protkaná hvězdicí průhledů, s krytým pavilonem v jejích průsečíku. Panství zůstalo majetkem Serenyiů do počátku 19. století a nakonec e sňatkem získali Seilernové- Aspangové, kterým zámek náležel až do roku 1945.
V současnosti jej spravuje Státní památková péče v Brně a je volně přístupný veřejnosti. Až budete mít někdy v létě v neděli chuť vyjet si na výlet, zkuste to třeba do Milotic. Určitě neprohloupíte.
Jan
Strážnice - zámek
Strážnice byla důležitým centrem obrany země proti uherským vpádům, poněvadž střežila jeden z velmi důležitých vstupů z Uher na Moravu. Odtud také pochází její název Strážnice - místo stráží, jejich funkci nahradila strážní věž, která stávala při zdejším kostele a střežila cestu do uher. Uherským protějškem Strážnice byla Skalica.
První zpráva o Strážnici jako tržní osadě pochází z roku 1086. Její okolí kolonizovali v první polovině 13. století páni z Horky, kteří vlastnili i Veselí, Vnorovy a Sudoměřice. Význam Strážnice se projevil zejména po kumánských nájezdech v druhé polovině 13. století, kdy se zdejší přechod stal hlavní cestou do Uher, jemuž musel ustoupit i přechod přes Uherský Brod. První zmínka o strážnickém hradu je z roku 1302, kdy hrad a město patřilo Milotovi z Dědic. Hrad byl oddělen od města ramenem Moravy a bažinatým terénem, takže přístup k němu nebyl snadný. Strážnický hrad proslul v době husitských válek. Již před tím zde sídlil Petr z Kravař, těšící se zvláštní přízni krále Václava IV. takže se po smrti Lacka z Kravař v roce 1417 stal nejvyšším hejtmanem moravským. Podobně jako jiní příslušníci rodu pánů z Kravař přilnul i Petr k husitství a povolal z Čech na strážnické panství husitské kněze.
Strážnice se tak stala přední oporou husitství na Moravě. Její poloha byla však strategicky příliš významná a panství se stalo terčem nájezdů uherských vojsk, která neslýchaným způsobem mučila a vraždila poddané dobitých krajin. Petr z Kravař musil tedy nakonec kapitulovat, zříci se kalicha a uznat Zikmunda za krále. Předtím však stačil poslat husitské kněze do bezpečí na pevný Ostroh - dnes Uherský Ostroh. Poněvadž se Petr těšil zvláštní úctě a důvěře moravské šlechty, snažil se jej Zikmund získat tím, že ho v roce 1422 opět dosadil do úřadu zemského hejtmana. Po jeho smrti převzal panství spolu s hradem jeho syn Jiří, který nejen pečoval o obnovu panství, ale především rozšířil a přestavěl strážnický hrad v pozdně gotickém slohu. Město Strážnici rozšířil o čtvrť zvanou Nové Město.Slavné dny prožívbqal hrad v únoru 1468, kdy v něm pobýval uherský král Matyáš Korvín, propuštěný z pražského zajetí.
Tehdy na strážnickém hradě byly uzavřeny úmluvy mezi ním a správcem českého království Jiřím z Poděbrad a smluven Matyášův sňatek s Jiřího dcerou Kateřinou. Pak se majitelé hradu střídali a až za povšimnutí stojí majitel Jan Jetřich z Žerotína (1568), který přebudoval dosavadní pozdně gotický hrad v renesanční zámek s výrazným dvoupodlažním arkádovým systémem, který přetrval až do stavebních úprav v 19. století. Během třicetileté války pak město i panství spolu se zámkem velmi trpěly nepřátelskými vpády. Tak v lednu roku 1621 byla Strážnice přepadena Uhry, kterým se však zámek dobýt nepodařilo. Na podzim roku 1623 bylo panství pak zpustošeno Uhry, Turky a Tatary. Dále za zmínku stojí hrůzovláda hraběnky Kateřiny ze Žďáru koncem 17. století, která nejen že všemožně stupňovala útisk a vykořisťování poddaných, ale surovým bitím a žalářováním nutila své poddané k bezmezné poslušnosti. Ti se pak v roce 1691 vzbouřili a hraběnka byla nucena ze zámku uprchnout do nedalakého Bzence.
V důsledku neblahého hospodaření hraběnky Kateřiny ze Žďáru, nepřátelských vpádů a berního útisku bylo strážnické panství velice zuboženo. Dnes je zámek majetkem města a je v něm muzeum s expozicí lidové keramiky (Habánská keramika), hudebních nástrojů, sbírka vzácných obrazů a knihovna s více jak 13 000 svazky. Strážnický zámek a přilehlý park jsou však nejznámější z každoročně pořádaného Mezinárodního folklorního festivalu, který se koná vždy na přelomu června a července a pořádá jej Ústav lidové kultury ve Strážnici, který sídlí na již zmíněném zámku.
Jan
www.hradiste.cz
Program a aktualizace Stanislav Lopata
hudba@hradiste.cz
Čas zpracování: 0 sekund
