Číslo: 13
31.03.1997
Článků: 32
REDAKCE
ARCHIV
minulých čísel
Rok 1996
Rok 1997
Rok 1998
Rok 1999
Rok 2000
| 
 
Boršice u Blatnice - vesnička na úpatí Bílých Karpat
Když přijíždíte ve směru od Hluku, přes lokalitu Babí hory se známým rekreačním střediskem, nemůžete přijet nikam jinam než do Boršic u Blatnice. Vesničky, kterou prochází známá silniční tepna Veselí nad Moravou - Nové Město nad Váhom. První písemná zpráva o existenci této malebné podhorské vesničky pochází z roku 1283. Důsledky tragédie českého národa na Bílé hoře roku 1620 zasáhly i sem, do této vesničky. Panství Uherský Ostroh, jehož majitelem byla česká evangelická šlechta pánů z Kunovic, byla prodána pánům rodu Lichtenštejnů. Nebyly to jenom Boršice, ale dalších 22 obcí od Ostrohu počínaje, přes Blatnici, Hluk a Nivnici. Celé 17. století provázelo náš kraj nejenom stupňované vykořisťování poddaného lidu, ale i nebezpečné nájezdy Turků a kuruců. V roce 1663 byla celá obec vypálena. Teprve v 18. století skončila válečná tažení a život v obci se začal, pokud se to dá tak říci, normalizovat. Patentem Josefa II. bylo zrušeno nevolnictví.
Správu nad obcí svěřila ostrožská vrchnost místnímu fojtovi, občany zastupoval purkmistr. Počátek školství se datuje někdy na počátku 18. století. Svědectví o tom dává Boršický kancionál, který byl psán a malován v letech 1727 až 1733 rektorem Martinem Pomykalem. Nejstarším učitelem byl Ondřej Veselý. V souvislosti s povýšením lokalie na kurácii v roce 1788 byl v obci vystavěn kostel sv. Kateřiny, ve kterém najdeme obraz významného barokního umělce Ignáce Raaba. Fara v obci byla obnovena v roce 1858 a patřila k ní i obec Suchov. Revoluční rok 1848 přinesl lidu osvobození od poddanství. Obec zůstala i nadále zemědělskou. Zdejší obyvatelstvo patřilo v té době k nejchudším a nejvíce vykořisťovaným. Bídné sociální poměry obyvatel nutily desítky lidí z obce hledat práci, a tak se rozjíždějí do Ameriky, Uher a Dolního Rakouska. Vypuknutí 1. světové války v roce 1914 přineslo nesmírné utrpení, které dopadlo i na Boršičany.
Po vyhlášení mobilizace odjíždí z Boršic padesát mužů. Své životy položilo 12 občanů a dalších 23 mužů se vrátilo jako invalidi. Ale život šel neúprosně dál. V červnu 1919 se konaly v obci volby. Do čela obce byl zvolen pan Jan Jestřabík. Chudý charakter obce se nezměnil ani v průběhu První republiky. Z drobných živností lze jmenovat: čtyři obchody, tři hostince, řeznictví, obuvnictví, pekařství, lámání kamene, kovářství, mlynářství, stolářství a zahradnictví. Složitost hospodářské a sociální situace v obci se projevovala i na poli politickém. V obci se držely tyto strany: jako vedoucí Malorolnická a Domkařská oproti straně Lidové. Tato roztříštěnost vedla v roce 1927 ke sjednocení do strany Republikánské (Agrární) a ti, kteří nesouhlasili, vytvořili stranu Křesťansko-sociální. Přes tíhu denního života se odehrával v Boršicích čilý společenský a kulturní život. Ze zápisů je patrno, že již v roce 1881 na slavnost sv. Blažeje chodily děti po domech ozdobeny kyticemi a koledovaly.
Také se muzicírovalo. Začalo to muzikou hudeckou. Muzikantů časem přibývalo a hudeckou nahrazovaly dechové nástroje. Průkopníkem tohoto byl občan Josef Sidon. Rovněž divadelní spolek, který začal v roce 1921 pod názvem #Skaláci, přinesl do osvětové činnosti svůj velký podíl. V době okupace byl zakázán. Po 2. světové válce vznikla snaha založit #Slovácky krúžek. Málokdo ví, že v Boršicích tvořil velmi známy malíř-figuralista Vincenc Plesnivý. Rovněž tady žila a tvořila textařka písní Anežka Gorlová. Obec je známa slováckými tradicemi, bohatým krojem, výšivkami a písněmi. Boršice byly vyhlášeny jako partyzánská obec. Jistě právem. Vždyť tady nikdy nepřestával odpor proti nenáviděnému nacismu. Řada občanů pomáhala ilegálním pracovníkům, když dávala všanc své životy i životy svých rodin. O tomto období svědčí pamětní desky a památník obětí. Občané obce byli vždy podnikaví a pracovití. Veřejné akce byly vždy podporovány občany. V roce 1930 byl na katastru obce zřízen vodovod pro Blatnici.
Obecní úřad v Boršicích uvažoval o zřízení vlastního vodovodu a vykoupil 50 ha lesa od Lichtenštejnů. K uskutečnění výstavby ovšem nedošlo, k tomu došlo až v roce 1948, po provedení kanalizace v obci. Co se neprovedlo s vodovodem, to se podařilo s elektrifikací obce, a to už v roce 1942, kdy se v Boršicích rozsvítilo ve všech domácnostech. Boršice u Blatnice měly k 1. lednu letošního roku 867 obyvatel žijících v asi 280 domech. V posledních komunálních volbách tu uspěly pouze dvě politické strany, lidovci a komunisté. KDU-ČSL obsadila v patnáctičlenném zastupitelstvu 9 míst, zbylých 6 potom KSČM. Starosta Karel Petrů i jeho zástupce Josef Gál byli zvoleni za stranu lidovou.
V obci působí dvě menší firmy, které se zabývají převážně kovovýrobou - Hrabal a ŽUFY. Místní školáci pořádají pravidelně o Vánocích, k Mikuláši či ke Dni matek besídky, nechybí ani karneval.
Fašank tradičně končí pochováváním basy, kateřinské hody přicházejí ke slovu v listopadu. Mezi sportovci je nejvíce fotbalistů, tenisté momentálně přerušili svou činnost. Střelci z Branných sportů dávají postupně do pořádku místní střelnici.
A co se v obci ještě chystá? Na to jsem se zeptal pana starosty Karla Petrů: "Připravujeme plynofikaci obce, na kterou je stavební povolení připraveno. Je to otázka financí. Máme zažádáno o dotaci u Státního fondu, jak dopadneme, těžko říci. Ale myslím, že s tím, co máme v rozpočtu bychom se do toho možná vešli. Jedná se zhruba o 1.5 mil. Kč. Chtěli bychom alespoň provést napojení mateřské a základní školy. Na to ostatní nám asi nezbude. Ale pevně věřím, že se nám v krátké době i to ostatní podaří."
A co dodat na závěr? Tato obec už není tou, jak jsme ji znali my, kteří si říkáme #mladí. Takže Boršičané, držte opratě pevně v rukách, aby ta naše podhorská vesnička byla ještě krásnější a půvabnější.
Hrabovský Jaroslav |
|
Z KLENOTNICE MORAVY
Velehrad - klášter a zámek
Původní cisterciácký klášter s kostelem Nanebevzetí Panny Marie byl založen před rokem 1205 moravským markrabětem Vladislavem Jindřichem. Kostel byl vybudován jako románská bazilika s příčnou lodí a pěti apsidami. Presbytář byl ukončen asi v roce 1228, loď kolem roku 1240. Z původního kláštera se přes různé úpravy a přestavby dochovaly pod kostelem románské vykopávky ze 13. století s lapidáriem, zachovanými portály, hlavicemi, které jasně prozrazují spojitost umělecké huti mezi klášterním kostelem a nejranější stavební fází blízkého hradu Buchlova. Klášter se stal od 13.století střediskem rozsáhlého panství především v okolí, ale také v obvodu opavském, kolem Brna a na jižní Moravě. Klášterní komplex značně utrpěl v husitských válkách a po nich byl jen skromně obnoven. Po požáru roku 1681 byl přebudován v honosné barokní panské sídlo s přiléhajícím barokním kostelem. Na výstavbě se podíleli četní umělci, kteří budovali celý areál až do roku 1777.
Generální projekt přestavby pochází od neznámého architekta. Z umělců se zapsali na honosné výzdobě Paolo Pagani - freskou v kostelní kapli, František Řehoř Ignác Eckstein a Karel František Topper - výjevy v letní klášterní jídelně, Jan Jiří Etgens - úpravou kaple, řádový umělec Ignác Raab - obrazem Cyrila a Metoděje s prospektem starého Velehradu a oltářními obrazy i nástropní malbou v refektáři z roku 1778. Jako sochaři se na výzdobě podíleli Ondřej Schweigel, Josef Antonín Winterhalder a František Hiernle. Štuková výzdoba interiéru pochází od Baltazara Fontany, nástěnné a stropní malby od F. Ecksteina a J.J. Etgense z let 1721 - 1722.
Mohutný areál kláštera, prelatury a kostela uzavíral ze tří stran rozsáhlé nádvoří. Východní část sloužila prelatuře a byla stavěna v druhé polovině 17. a počátkem 18. století. Západní dlouhé křídlo pochází ze dvou stavebních období. Část sahající po dvoupatrovou, poněkud vystupující budovu je starší, z poslední čtvrtiny 17. století, dvoupatrová část zvaná zámek a konečně zbývající části byly postaveny ve druhé polovině 18. století před zrušením kláštera. Ještě v roce 1764 byla přebudována prelatura. K areálu přiléhala rozsáhlá zahrada a hospodářské budovy. Klášter byl zrušen v roce 1784 a připadl náboženskému fondu. V roce 1837 koupil velkostatek za 567 000 zl. Šimon Jiří Sina, který přestavěl klášterní komplex, a zvláště prelaturu na zámek. V roce 1883 bylo panství předáno Katolickému podpůrnému spolku arcidiecéze olomoucké, jemuž patřilo až do roku 1948. V současnosti je v prostorách kláštera umístěn sociální ústav pro mentálně retardované děti.
Jan |
|
| |
