Číslo: 18
02.05.2000
Článků: 89
REDAKCE
ARCHIV
minulých čísel
Rok 1996
Rok 1997
Rok 1998
Rok 1999
Rok 2000
| 
 
|
|
Z historie sletů čarodějnic - sabatů
Víra, že čarodějnice se scházejí na sabatech, při kterých provádí nejrůznější obscénnosti, je výmyslem křesťanských lovců čarodějnic. Tento názor se v˙Evropě rozšířil ve 14. a 15. století.
Kořeny sabatů pravděpodobně sahají k˙pohanským obřadům beltine (30. dubna) nebo samainu (31. října). Beltine je jedním z˙největších keltských svátků slunce, který se dříve slavil zapalováním ohňů. Obřady beltine oslavovaly narození, plodnost a rozkvět všeho života ztělesněného spojením Bohyně a Boha slunce, kteří jsou v˙křesťanské tradici známi jako zimní král a májová královna. Při oslavách se skákalo přes košťata a tančilo kolem májek, symbolů plodnosti. Beltine se začínal slavit 30. dubna večer při východu měsíce. Věřilo se, že slavnostní ohně zapálené beltine zajistí bohatou úrodu i plodnost zvířat a rodin. Kolem ohňů se tančilo ve směru hodinových ručiček nebo se pro štěstí a k˙ochraně zdraví proplétalo mezi plameny či se jimi prováděl dobytek na ochranu před různými nemocemi. Druidové zapalovali ohně na úbočích a pronášeli přitom zaříkadla. Beltine si církev přizpůsobila křesťanské tradici a nahradila pohanské obřady mší a procesími do polí, kde oheň zapaluje kněz. Název sabat pochází ze staré francouzštiny a je částečně odvozen z˙hebrejského slova sabbath, což znamená odpočívat.
Na setkání čarodějnic se údajně pořádaly sexuální orgie, hltavé hostiny, rouhačské a ďábelské obřady, kdy se vzýval satan a obcovalo s˙démony. Sabaty se však čarodějnictví začaly připisovat, až když se stalo kacířstvím.
První zmínka o sabatu se objevuje v˙zápise případu v˙Toulouse v˙roce 1335. Název sabat se však pro setkání čarodějnic začal používat až ve druhé polovině 15. století. Sabaty získaly pevná pravidla, když se tato setkání stala důležitým svědectvím při soudním líčení: konaly se pouze v˙noci na vzdálených místech, např. v˙horách, jeskyních nebo hlubokých lesích. Nejznámějším místem sabatů se stal Brocken v˙Německu, kde se konalo nejvíce sabatů 30.dubna. Čarodějnice se na sabaty dopravovaly zásadně vzduchem na zádech démonů přeměněných ve zvířata nebo na košťatech a tyčích. Ve zvířata se někdy proměňovaly i samotné čarodějnice a na sabaty je doprovázeli jejich domácí skřítkové. Ďábel se obvykle zjevoval v˙podobě ošklivého, zapáchajícího kozla, i když někdy mohl přijít i v˙podobě ropuchy, vrány nebo černé kočky a řídil sabaty ze svého trůnu.
Čarodějnice si svlékly šaty a projevily mu úctu polibkem hanby, což znamenalo, že ho políbily na zadek. Tento obřad se konal vždy na začátku sabatu poté, co ďábel přečetl jména přítomných. V˙některých případech k˙němu čarodějnice přistupovaly pozpátku, což bylo považováno za správný pekelný způsob, pak se otočily, uklonily, škrábly ho a políbily. Za oběť sloužila nepokřtěná novorozeňata, která se uvařila a snědla. Při zasvěcení se musely čarodějnice podepsat vlastní krví do Černé knihy, odmítnout křesťanství, složit přísahu a pošlapat kříž. Ďábel zasvěceným vyznačil svým drápem čarodějnické znaménko. Potom následovala velká hostina. Jídlo prý mělo odpornou chuť, protože čarodějnice nesmějí jíst sůl. Po hostině vždy následovalo tancování a obcování s˙démony. Některé čarodějnice se při sabatu soustředily na přivolávání bouře nebo způsobovaly jiné nepříjemnosti. Domů odlétaly až před úsvitem.
Ani dnes není prokázáno, zda se takovéto obřady skutečně konaly nebo jsou to pouhé výmysly lovců čarodějnic, kteří tato přiznání získávaly od mučených obviněných.
Dnešní slety čarodějnic, sabaty či oslavy Beltane konající se 30.dubna vychází z˙historie a prolínají se při nich všechny možné keltské, řecké, římské či čarodějnické tradice. V˙dnešní době by to však měl být především svátek radosti z˙nadcházejícího letního období a radosti ze života.
Hana Omelková |
|
| |
