Číslo: 2
13.01.1997
Článků: 37
REDAKCE
ARCHIV
minulých čísel
Rok 1996
Rok 1997
Rok 1998
Rok 1999
Rok 2000
| 
 
Modrá
Modrá, dříve Nová Ves, Neudorf, podle původního názvu nově založená ves. Nynější Modrá je umělým názvem.
Modrá leží v údolí na jihovýchodním okraji Chřibů, 1 km severně od Velehradu. Území, na kterém se obec nachází, bylo osídleno již asi 5.000 let před n.l. To dokládají například nálezy ručně hnětené keramiky s čarami a nehtovými vrypy, pálené a s hrubým zrnem. Dávné zemědělské kultury, stejně jako pozdější uživatelé hrnčířského kruhu a plavené hlíny, nám tak předkládají důkazy o své zručnosti a vynalézavosti.
Pozoruhodný kamenný útvar Králův stůl se stal naposledy v loňském roce předmětem intenzívního archeologického výzkumu i nejrůznějších hypotéz o svém původu a určení. Možná byl součástí pravěkého slunečního kalendáře, jenž byl v pozdější době kamenem hranečným a dokonce zde podle pověsti odpočinul na počátku 13. století i král Přemysl Otakar I..
Dr. Jan Nevěřil objevil v r. 1911 mezi silnicí na Velehrad a silnicí na Modrou základy prastarého malého kostela: velikost stavby je 7x9 metrů (loď), 2,5 metru apsida. Má pravoúhlou loď se základy 4 sloupů, k níž se pojí směrem k východu pravoúhlý presbytář. Šlo patrně o stavbu iroskotské (křesťanské) mise, pronikající na naše území v první polovině 9. století z Pasova. Poloha kostelíka nedaleko od Veligradu svádí k domněnce, že zde kázali Cyril a Metoděj.
Objevená stavba náleží k počátkům křesťanství u nás. Jde o velkomoravský vlastnický kostel, který stával na velmožském dvorci a k němuž náležela i osada zjištěná pod kostelním návrším na břehu Salašky.
Podle všech známek jde o kostel, který je vyobrazen na Hirschmentzlově rytině a který se ve své základní podobě dochoval až do 2. poloviny 17. století. Lze jej asi ztotožnit s oním, o němž nejstarší velehradské listiny hovoří jako o kostelu sv. Jana, který se statkem a polnostmi věnoval moravský markrabě Vladislav Jindřich založenému velehradskému klášteru. Tehdy na počátku 13. století byl pustý a prázdný: po dobu stavby chóru cisterciáckého kláštera sloužil jako provizórium. O jeho zániku nemáme přesné zprávy, ale určitě to nebylo před koncem 17. století. Základní zdiva byla po několik staletí vybírána a odvážena.
Osada v místě dnešní Modré byla po vybudování velehradského kláštera jeho hospodářským zázemím: v místě dnešní obce ležely rybníky, které byly zdrojem obživy obyvatel kláštera. Na okolních úbočích se nacházely jen ovčárny (ve znaku obce stojí ovečka).
Dnešní vesnice Modrá byla založena v roce 1786 po zrušení velehradského kláštera. Bylo v ní zpočátku 20 osadníků. Jednotlivé domy měly nepatrnou rozlohu polí, neboť jejich obyvatelé byli velmi chudobní a byli odkázáni většinou na práci v lesích nebo při dvorech. V roce 1834 tu žilo 186 obyvatel.
Pro značné množství ovoce byla v roce 1909 vybudována menší pálenice a sušárna ovoce, která zanikla v roce 1945. V roce 1880 byla v provozu 2 kovářství, 2 hrnčířství a 3 obuvnictví. V obci se až do 40. let našeho století vyráběla tzv. zakuřovaná černá keramika, která technologií i vozy byla velmi blízká prastaré keramice starověku. Zajímavé je, že po 2. světové válce odešlo do pohraničí z Modré 66 osob.
Vývoj obce byl vždy do velké míry závislý na větším Velehradu, s nímž byla Modrá již vícekrát násilně sloučena a zpětně odtržena. Od roku 1990 existují Modrá a Velehrad jako samostatné vesnice, přestože mají nadále mnoho společného: školu, farnost, čističku odpadních vod, plynofikaci, směrný plán zástavby, program obnovy vesnice atd.
Právě s Programem obnovy vesnice, který se datuje od roku 1991, kdy proběhla (po návštěvě papeže Jana Pavla II. na Velehradě v roce 1990) národní soutěž se záměrem realizovat papežovu myšlenku Velehrad jako místo setkávání východních a západních církevních a humanitárních tradic, se pojí žhavá současnost obce. Soutěž se totiž z důvodů propojení zástavbou i katastrem týkala i Modré. A o tom příště.
RED |
|
Z KLENOTNICE MORAVY - Sakrální stavby
Sakrální stavby jsou stavební objekty církevní (náboženské) povahy roztroušené v obcích i v krajině. Mnohé z nich vzhledem ke svému vzniku i způsobu stavby patří do okruhu lidové architektury. Zděné vesnické kostely, které se přes své charakteristické rustikální prvky vážou k slohové architektuře, mohou být východiskem k datování sídla i k určení jeho původní polohy, jsou význačnou architektonickou součástí návsi (centra) a dominantou obce. Z hlediska lidové architektury mají zvláštní postavení dřevěné sakrální stavby (v našem regionu se nevyskytující). Drobné sakrální stavby představují kříže, boží muka, kaple a zvonice.
Kostely
Kostely byly a jsou největšími sakrálními stavbami vůbec. Ve vesnicích a hlavně v městech byly stavěny většinou vrchností a šlechtici a byly umísťovány na náměstích, návsích, nebo frekventovaných ulicích. Návrhy a projekty podle kterých se stavělo, zpracovávali odborníci nejen ze zemí českých, ale byli povoláváni z celé Evropy. Proto se v dnešní době setkáváme u kostelů s pracemi sochařů německých, malířů z Holandska nebo architektů z Itálie. Kostely dokladující lidovou architekturu se v našem regionu nedochovaly, proto se o nich ani v této pasáži nezmiňuji.
Boží muka
Je to drobná stavba ve tvaru sloupu, pilíře apod., někdy se stříškou, s výklenkem na obraz, reliéf nebo sošku, na vrcholu často opatřená křížkem, stojící volně v krajině, na rozcestí nebo na veřejném prostranství uvnitř obce. První zprávy o božích mukách se začínají objevovat ve 14. století. Dodnes se zachovalo poměrně hodně pozdně středověkých božích muk (hlavně z 16. stol.). Jedny z nejstarších stojí v Jiníně (okres Strakonice), v poli na katastru Telče, Ondrovic a obce Sítiny u Mariánských Lázní. Původ božích muk byl spojován se slovanskou liturgií a s tzv. cyrilometodějskými kříži, s pravěkými pohřebišti a jinými uměle vykonstruovanými hypotézami. K rozšíření těchto sakrálních staveb došlo z řady důvodů (na památku šťastných nebo nešťastných událostí, jako projev díků za odvrácení neštěstí, epidemií, za uzdravení, k uctění mrtvých, k usmíření sporu o majetkovou držbu mezi sousedy a vrchností, k vymezení hranice pozemků, jako pokuta za spáchaný přečin apod.)
Významnou úlohu také měla boží muka jako orientační ukazatel na rozcestí. Byla budována ze dřeva, z kamene nebo cihel. Některá boží muka tvoří přechod k architektuře kapličky. Pozoruhodné doklady těchto staveb se dochovaly zejména v jižních Čechách a na Moravě.
Kříže
Drobné sakrální stavby v podobě křížů rozesetých po krajině jsou zpestřením krajiny polí,luk a lesů. Podle stáří a místa vzniku byly stavěny ze dřeva, kamene nebo později i železné s kamennou podezdívkou. Nejstarší dochované kříže jsou kamenné. Většinou se stavěly ze stejného popudu jako u božích muk.
Zvonice
O zvonicích jsme se již zmiňovali hned na začátku seriálu (říjen 96) Klenotnice,ale vzhledem k tomu,že zde neodmyslitelně patří, zmíníme se o nich jen ve stručnosti. Zvonice jsou stavby sloužící k zavěšení zvonu a nejstarší dochované zvonice pocházejí z 16. století. K obecnímu rozšíření dochází od roku 1751, kdy císařovna Marie Terezie vydala příkaz o vyhlašování poplachu úderem na zvon. Stavební vývoj zvonic postupoval od jednoduchého zavěšení zvonu na příčku zasazenou do rozsochy stromu až po stavby dřevěné či zděné z kamene, hliněných nebo pálených cihel. Některé z nich byly postupně přeměněny v kaple.
Kaple a kapličky
Sakrální stavba obvykle zděná, architektonicky a výtvarně pojatá v souladu s charakterem světských lidových staveb regionu, v němž je situována (ohlasy slohových vlivů v jižních Čechách a na jižní Moravě, ornamentální výzdoba u nás na Slovácku). Vnitřní vybavení kaple tvoří zpravidla malý oltář, socha nebo vyobrazení světce. Z hlediska liturgického se vyznačuje tím, že se zde nepřechovává eucharistie. V obcích, kde není kostel, bývá situována v jejím středu. |
|
Malérečky vymřely ?
V posledním čísle našich novin jsme v soutěži KLENOTNICE zadali soutěžní otázku:Znáte ve Vaší obci "malérečku" ještě malující slovácké ornamenty? Jaké bylo naše překvapení, když za celý týden nepřišel ani jeden odpovědní korespondenční lístek. Asi opravdu ty slavné slovácké "malérečky" vymřely po přeslici. Vzhledem k tomu, že nikdo neodpověděl, neměli jsme ani koho vylosovávat. Výhru v podobě flašky dobrého velehradského vína proto vypije redakce na jejich počest.
Jan |
|
| |
