Číslo: 2
12.01.1998
Článků: 44
REDAKCE
ARCHIV
minulých čísel
Rok 1996
Rok 1997
Rok 1998
Rok 1999
Rok 2000
| 
 
Uherské Hradiště - město s bohatou historií
 | | Lékárna u Zlaté koruny |
Uherské Hradiště se rozprostírá v povodí řeky Moravy v nm.v. 181 m. V letech 1867-1928 bylo statutárním městem. V roce 1943 byly k městu připojeny Staré Město, Mařatice a Sady, o rok později Kunovice. Po roce 1945 se všechny obce osamostatnily a v roce 1948 se opět sloučily i s Jarošovem. Uherským Hradištěm procházely nejstarší obchodní cesty směřující k severu a k jihu, a proto se nám dochovaly stopy osídlení od nejstarší doby. Jsou zde stopy paleolitu, sídliště nejstaršího neolitu, nálezy kultury s malovanou a šnůrovou keramikou, keltské i římské osídlení, objevy velkomoravské. Myšlenka na založení města Hradiště vznikla již v roce 1253 za pobytu Přemysla II. na Moravě. Krátce potom bylo započato s budováním nového města, které bylo v podstatě v roce 1257 dokončeno. Jak nám připomíná listina krále Přemysla II. z 15. října 1257, město vzniklo na ostrově řeky Moravy.
Vlivem dvojího osídlení města, z Kunovic a z Velehradu-Starého Města, vznikla i dvě náměstí - dnešní Masarykovo pro poddané z Kunovic a dnešní Mariánské náměstí pro obyvatele ze Starého Města. Spojovacím článkem byla Prostřední ulice. Město bylo plánovitě založeno se systémem pravoúhlých ulic, který byl ovšem zachován jen ve středu města, na okraji byly ulice zakřivené podle městského opevnění. Ve 14. století máme ve městě doloženy již názvy podle náměstí - forum Antiguum (Staroměstské náměstí) a forum Chunitz (Kunovské náměstí). V listině z roku 1258 se město jmenovalo Nový Velehrad. Tento název se však neujal a uplatnilo se pojmenování Hradiště. Přívlastek Uherské dostalo město daleko později, poprvé se objevuje až v roce 1497, a to spíše analogií podle Uherského Brodu. V 16. století bylo dokonce označováno jako Hradiště nad řekou Moravou. Je nesporné, že Němci tvořili většinu zámožného obyvatelstva a Čech jako člen městské rady byl jen výjimkou, město však bylo jazykově smíšené.
Na nejstarší dochované pečeti z roku 1312 je zobrazena městská brána s cimbuřím, s věží po každé straně a věžovitou nadstavbou nad horním obloukem brány. Vedle toho se roku 1322 užívalo ještě jiné podobné pečeti. Hlavními městskými branami byly Staroměstská a Kunovická. Měšťan Pešek, zvaný kuchař, založil v roce 1362 před branami špitál sv. Prokopa a Oldřicha spolu se hřbitovem. Husitské události se dotkly města velmi silně. Ze sousedního Ostrohu a Nedakonic ohrožovali husité město. Tehdy došlo k přímému byť nezdařenému útoků husitů na město. Město využilo husitských válek, aby setřáslo poslední zbytky závislosti na velehradském klášteře, který byl husity těžce postižen. V roce 1441 město již vlastnilo radnici a zápas o moc ve městě se chýlil k ukončení. Původní budova radnice byla ve druhé polovině 15. století nahrazena novou budovou i s věží, která byla z velké části zničena při požáru v roce 1681.
Od husitských válek začalo ve městě přibývat stále více českého obyvatelstva, které se objevuje i mezi předními měšťany a členy městské rady. V roce 1445 je zapsán prvý český zápis v městské knize. Město se začalo rozšiřovat i za hradby. V 15. století jsou již uváděna městská předměstí - Staroměstské za Staroměstskou branou a na Bezděkově, které snad můžeme lokalizovat k dnešní nádražní budově ČD. Již tehdy se začaly postupně vytvářet další názvy městských ulic, odvozené od topografických poměrů, podle zaměstnání obyvatel nebo významných domů, úřadů i osob. Městem protékalo rameno řeky Moravy. U Moravy stálo několik mlýnů, z nichž městu náležel Pekařský mlýn a Městský. V té době se ve městě počali také usazovat někteří šlechtici. V 16. století byly již domy ve městě vesměs zděné a nejeden z nich náležel příslušníku stavu panského nebo rytířského. Podle pohledu na město v roce 1670 byly domy vesměs jednopatrové s vysokými štíty a úzkými hlavními průčelími.
K budově farního kostela sv. Jiří na dnešním Masarykově náměstí přibyla stavba františkánského kostela na náměstí Mariánském. Zvláště v 16. století a na počátku 17. století kvetlo hrnčířství. V roce 1595 byl vydán řád pro cech řeznický. Řeka Morava nebyla jen městu nebezpečím, ale také ochranou. Kdykoliv městu hrozilo nebezpečí nájezdu z Uher, byly vypuštěny rybníky, z nichž odtékala voda do Moravy a vytvořila nepříteli nepřekonatelnou přepážku. K povodním však docházelo i v důsledku tání nebo silných dešťů. Vedle církevní školy existovala ve městě i městská škola. Město zůstávalo v 15. století katolické. Ani další léta (1620 - 1848) nebyla léta klidu, a tak bylo město během třicetileté války velmi zuboženo. Mnohem více se města dotkly morové epidemie a požáry. Když mor skončil, byl na základě slibu v roce 1718 položen základní kámen a zbudován kamenný podstavec. V červnu 1721 byl dokončen morový sloup s Madonou a morovými ochránci za účasti všech městských složek a občanů.
Vlivem požárů se radikálně změnila stavební struktura někdejšího gotického města, které získalo takovou podobu, jaká se nám dochovala téměř až do současnosti. Uvnitř hradeb vyrostl vedle radnice a farního kostela areál jezuitských staveb s kostelem sv. Františka Xaverského. První vodovod byl vybudován jezuitou Mračným v roce 1747. Až do doby Josefa II. zůstalo město pevností. Teprve od čtyřicátých let 19. století byla postupně odstraňována především středověká kamenná zeď. Z části se dochovaly dodnes jen tam, kde plnily určitou funkci, např. v hradebním úseku za dnešní střední ekonomickou školou. V roce 1784 nechal krajský hejtman Bossi postavit mosty, náspy a silnice ve směru do Starého Města. V roce 1821 došlo ke zvýšení hrází ve směru na Mařatice a Kunovice z důvodů záplav. Město se také rozšířilo k Rybárnám. Po hospodářské stránce vlastnilo několik výnosných rybníků. V 18. století se zde rozšířil také chov dobytka, ale dobytčí mory způsobily velkou ztrátu.
Nový pivovar se sladovnou získalo město v roce 1628. Jde o bývalý starý pivovar v dnešní Hradební ulici. Zmíněný pivovar, ale po vleklých sporech koncem 17. století přešel do rukou městských singularistů a magistrát si vybudoval nový pivovar v Jarošově. Městu se pro nevhodné podmínky vyhnula železnice Severní dráhy, vedoucí na Přerov. Růst města proto stagnoval a konkurentem se stával Hodonín. Vzdělávání získávala mládež nejen na místní škole, nýbrž i na jezuitském gymnáziu, které bylo otevřeno v letech 1644-1773. V roce 1729 byla otevřena nová gymnaziální budova spolu s postraním sálem. Toto gymnázium zaniklo v roce 1773. Město po stránce školské bylo zčásti ochuzeno, neboť pak scházela téměř sto let střední škola. Na význam zdravotnictví upozorňuje dodnes městská lékárna se vzácnými freskami a štukami z konce 18. století. Po stránce kulturní obohacovali život města četní významní umělci a spisovatelé. V roce 1837 byla zřízena poštovní linka vedoucí z Vyškova přes Kroměříž do Uherského Hradiště.
Od roku 1848 rozvinul svou činnost krajský a okresní soud, berní úřad a finanční úřady. V šedesátých letech 19. století byla v místech dnešní spořitelny vybudována sladovna, která v roce 1928 vyhořela a nebyla již obnovena. V roce 1865 byla založena Řemeslnická záložna, v roce 1869 byla ustanovena Městská spořitelna. Z řemesel byly na začátku XX. století zastoupeny živnosti nevýrobního charakteru.
Velký počet obyvatelstva nacházel zdroj své obživy v majetkové rentě, státní službě, školách a úřadech. V 19. století se užívalo ve městě plynové osvětlení. Město trpělo nedostatkem pitné vody. V roce 1879 byl rozšířen počet pramenů. V roce 1918 byla postavena vodárenská věž pro zdravotní stanici. Také stará městská kanalizace se neosvědčovala. Teprve v roce 1913 se přikročilo k vybudování kanalizační sítě, která se dokončila až po první světové válce. Dřevěný most mezi Starým Městem a Uh. Hradištěm byl nahrazen železnou konstrukcí v roce 1905. V roce 1882 došlo k regulaci řeky Moravy a Olšavy. Ke konkrétnímu jednání se ustavil Vodní spolek, který dokončil regulaci Moravy až v roce 1938. Tok řeky Olšavy byl sveden přímo od Kunovic do řeky Moravy ke Kostelanům. První elektrické osvětlení zavedla ve městě v roce 1912 Jarošova firma. Město bylo také střediskem zdravotní služby pro město i okolí jak počtem lékařů, tak i lékáren.
V devadesátých letech 19. století přibylo k dosavadním dvěma náměstím třetí, zvané Palackého. V letech 1892-1897 tu byly postaveny objekty soudní budovy, někdejšího krajského soudu (dnes SUPŠ) a v sousedství tři domy, tvořící architektonický celek. Blok s budovou spořitelny, vystavěný kolem roku 1930, stojí na místě vyhořelé sladovny. Vlivem růstu obyvatel se značně rozrostla i výstavba města. Město se rozrostlo především za první republiky a stalo se sídlem okresních úřadů i institucí. Početné byly i vojenské a bezpečnostní složky. K modernizaci přispěla elektrifikace. Aby byl odstraněn nedostatek pitné vody, byla v roce 1931 realizována první etapa nového vodovodu ze Salaše. Během první světové války téměř zanikla městská nemocnice a byla nahrazena sanitní stanicí. V roce 1930 začala stavba nových kasáren. Dopravní problémy byly dočasně vyřešeny vybudováním nového silničního okruhu, s jehož stavbou se začalo v roce 1936.
Nejvýznamější změnou bylo zahájení autobusové dopravy, která měla své počátky v polovině dvacátých let. Předním ústavem Slovácka se stalo Slovácké muzeum, které se v první řadě věnovalo výzkumu Velké Moravy. Město Uherské Hradiště bylo osvobozeno Rudou armádou 1. května 1945. Období po roce 1948 znamenalo podstatnou změnu v politické i v ekonomické struktuře města. V období první pětiletky vyrostl nový závod dnešního podniku Let Kunovice. Dalším novým závodem byla Mikrotechna, nynější Mesit. 1. dubna 1958 byl vytvořen národní podnik Slovácké konzervárny. V roce 1952 byl vybudován moderní silniční most přes řeku Moravu a upraveno přilehlé Tyršovo náměstí. V roce 1957 dostala novou podobu obě vnitřní náměstí, byla postavena velká sportovní hala, sloužící tělovýchovným a kulturním akcím. Celý sportovní areál byl v letech 1969 až 1971 doplněn moderním koupalištěm. Na základě směrného plánu vyrostlo v letech 1949-1951 první sídliště Mojmír I, v letech 1958-1962 se začalo stavět v Tůních.
Největším sídlištěm se stalo sídliště Mojmír II., vybudované v letech 1973-1978. K nejvýznamějším uměleckým souborům patří pěvecký sbor Savtopluk, soubor písní a tanců Hradišťan a další. Na vysoké úrovni kulturního života Uherskohradišťska se podílí Slovácké divadlo, založené v roce 1945. Důležitým činitelem kulturně výchovné činnosti okresu je Slovácké muzeum, které patří k předním kulturním ústavům u nás. Pozoruhodná je činnost jeho archeologického oddělení i bohaté sbírky jeho galerie.
pokračování příště
literatura: Uherskohradišťsko
Petra Macalíková |
|
| |
