Číslo: 25
23.06.1997
Článků: 36
REDAKCE
ARCHIV
minulých čísel
Rok 1996
Rok 1997
Rok 1998
Rok 1999
Rok 2000
HRADČOVICE - ve znamení oslav
Z KLENOTNICE MORAVY
HRADČOVICE - ve znamení oslav
Kostel Všech svatých v Hradčovicích vzhledem napovídá o svém původu v době románské.
Obec Hradčovice si v letošním roce připomíná již 750. výročí první písemné zmínky o této obci. K dnešnímu názvu obec dospěla po mnoha úpravách. V historických pramenech jsou první zprávy o osadě až z první poloviny 13. století, pojmenování obce by předpokládalo, že šlo o osadu starobylého osídlení na významné obchodní cestě s velkomoravským hradiskem Belogradica severozápadně od Hradčovic v poloze Lovisko. Tvarem svého osídlení se vytvořila z obce ulicovka s 34 usedlíky.
Obec musela čelit mnoha nájezdům, a to zejména v 17. století které bylo pro obec obdobím nesmírných útrap v důsledku vpádu vojsk z blízkých Uher. V roce 1605 to byl nájezd Bočkajovců, později trpěla obec za švédských válek a zejména při vpádech v roce 1663 a 1683. Obec také zažila v 18. století tíži pruských válek, kdy v Hradčovicích a celém okolí divoce řádila pruská vojska.Hradčovice utrpěly po slavkovské bitvě v roce 1805 četné ztráty na dobytku, protože sedláci byli povinni poskytnout přípřež jak rakouskému, tak francouzskému vojsku, stejně tomu bylo při pruském vpádu v roce 1866.
V roce 1843 čítala obec, která měla zcela zemědělský ráz, 408 obyvatel. V této době byly Hradčovice známy chovem silných koní. Z řemesel zde bylo obuvnictví a od roku 1911 mlýn s pilou a cihelna. V roce 1908 byla otevřena družstevní mlékárna pro obec Hradčovice, Drslavice a Lhotku. Za okupace byla zrušena.
Obec byla známa rozvojem ovocnářství a pálením slivovice. Po první světové válce zavedl Antonín Holub výrobu borovičky a své produkty vyvážel i do Velké Británie. Závod zanikl v době okupace.
Hlavní silnice z Uherského Hradiště přes Hradčovice na Uherský Brod byla vybudována v roce 1837, jako státní silnice byla zmodernizována. Elektrifikace obce je z roku 1938. Po stránce politické za první republiky vedla lidová strana.
Díky dvěma tragickým nehodám je známá i železniční stanice v Hradčovicích. Mnozí jistě netuší, že dráha přes obec byla zprovozněna již v roce 1888.
Bezesporu nejstarším objektem vesnice je kostel. Mohutné zdivo napovídá o jeho vzniku už ve 13. století. Na kostele jsou patrná tři stavební období. Byl však mnohokrát opravován a doplňován potřebným zařízením. Nepodložená tvrzení o stáří kostela datují jeho vznik až do období Velké Moravy.
Škola v Hradčovicích existovala již v době předhusitské, později zanikla a obec byla přiškolena do Vlčnova. V letech 1671 - 1679 se zaznamenává škola farní, jedna ze 16 škol v uherskobrodském hejtmanství.
První úřední zpráva o triviální škole v Hradčovicích je z roku 1791, kde je v souhrnném přehledu krajského komisaře uváděna mezi 163 triviálními školami v hradišťském kraji, který čítal 409 obcí.
Budova, v níž se škola nachází, byla postavena v roce 1887. Samozřejmě musela během své exisence prodělat řadu oprav a přestaveb. V roce 1984 byla otevřena nová dvoutřídní budova mateřské školy. Od roku 1993/94 se na zdejší škole ověřuje projekt Obecná škola.
Hradčovice mají v současnosti asi 995 obyvatel, spolu se Lhotkou 372 popisných čísel (včetně neobydlených. Z poledních komunálních voleb vzešlo patnáctičlenné obecní zastupitelstvo. Z politických stran je zde zastoupena pouze KDU - ČSL a nezávislí kandidáti, kteří byli rovněž zapsáni na volební listině strany lidové. V čele rady obce stojí starosta Antonín Šrámek (KDU - ČSL) se svým zástupcem Miroslavem Pilkou (nezávislý).
Zhruba tisícovka obyvatel Hradčovic a Lhotky už dávno není závislá na zemědělství. Většina z nich je však nucena za prací dojíždět a proto se jich neustálá regulace spojů citelně dotýká. Aby nedocházelo k vylidňování vesnic, snaží se jejich představitelé o ulehčení a zpříjemnění života občanů. V posledních letech se vybudovala vodovodní síť, dokončila se plynofikace obce, po dlouhých desetiletích byla zrekonstruována elektrická síť, vybudovaly se chodníky a opravily některé komunikace. Do vesnice zajíždí dvakrát v týdnu obvodní lékařka MUDr. Žáková, čímž se ulehčil život pacientů, neboť cesta na polikliniku v Uherském Brodě je zvlášť pro starší občany velice obtížná.
Služby obyvatelstvu ve vesnici ještě nejsou na potřebné úrovni. Rozvoji podnikání brání do značné míry nedostatek telefonních přípojek, což by mělo být dořešeno v dohledné době.
Co se týče větších podniků, nachází se v obci firma Moniform, která se zabývá výrobou kovových forem pro plastovou výrobu a má zhruba deset zaměstnanců. Dále se zde nachází Mědikovectví (v části Lhotka), autodoprava Kusák - Zábrana a dvě pily, patřící firmám Mava a Fagus Moravia.
Ze sportovních aktivit obce můžeme snad jmenovat fotbalový klub, který se v roce 1995 sloučil s VTJ Hulín a z okresního přeboru se vyhoupl do přeboru župního. V uplynulé sezoně vystupovalo mužstvo pod názvem VTJ Hulín #B. V současné době se znovu uvažuje o osamostatnění hradčovického fotbalového mužstva, ale situaci komplikuje fotbalová legislativa, která je velmi složitá. Dále existuje v obci sdružení zahrádkářů, jehož členové se rekrutují spíše z řad starších občanů.
Aktivní jsou hradčovičtí hasiči, kteří se velkou měrou podíleli na organizaci oslav 750. výročí vzniku obce. Ty proběhly ve dnech 21. - 22. 6. 1997 v areálu víceúčelového zařízení ve Chrástce, velké chloubě občanů Hradčovic. Stejně tak jsou obyvatelé obce pyšní na Hradčovjanku, která se na výroční veselici starala o zábavu.
Z důvodu oslav výročí obce jsme aktuálně zařadili do této rubriky Hradčovice. Zároveň se tímto omlouváme občanům Zlechova, o jejichž obci budeme psát za dva týdny.
Dana Pilková, Evžen Slavík
Literatura: (Uherskohradišťsko)
Příště: Blatnice pod sv. Antonínkem
Z KLENOTNICE MORAVY
Poutě a poutníci I.
Chození na poutní místa či k sakrálním objektům má starý původ. Už ve starozákonní Druhé knize Mojžíšově v kap. 13. Hospodin přikazuje Židům třikrát do roka putovati do Jeruzaléma o slavnosti Velké noci, po první žni, o tenicích a v době, kdy je všechno sklizeno.
Putování do Říma k hrobům sv. Petra a Pavla, jakož i pozdější navštěvování chrámů a hrobů národních světců má dlouholetou náboženskou tradici. Poutní místa se dostávala do povědomí lidí zázraky a mimořádnými událostmi. Následně pak zde lidé hledali pomoc nebo děkovali za její uskutečnění.
Na Moravě se tradice poutí zesílila po roce 1863, kdy se na Velehradě slavilo milénium příchodu Cyrila a Metoděje. Obyvatelé Uherskohradišťska navštěvovali poutní místa Velehrad, Provodov, sv. Kopeček u Olomouce, Žarošice, sv. Klimentek u Osvětiman, sv. Hostýn, sv. Hora u Příbrami, Štípa u Zlína, sv. Antoníček u Blatnice, Křtiny, Vranov, Šaštín, Vambeřice. Mariazell nebo porcinkula v Uh. Hradišti, Uh. Brod, Barborka u Buchlovic či Mařatice. Pouť byla organizována obvykle nějakou nábožensky orientovanou korporací nebo organizací.
Podle toho, v jaké vzdálenosti se poutní místo nacházelo, se organizoval i způsob putování. Na vzdálenější místa se v minulosti chodilo pěšky a s koňskými potahy, někdy se cesta kombinovala s dopravou vlakem. Po druhé světové válce se začalo využívat autobusů, vlaků a později osobních aut.
Pěší průvody měly svůj pevný řád a průběh vžitý časem. Poutníci ze Starého Města a okolí chodili na Velehrad pěšky. Průvod vycházel z obce od kostela za zvuku zvonů. V čele průvodu byl nesen ministranty ověnčený křížek a #cedulka s označením místa procesí. Nejprve šli chlapci, pak muži a v jejich středu #předříkávač, zpěvák, jemuž se také říkalo #starší bratr. Jeho úlohou bylo vedení a organizování průvodu. Měl zodpovědnost za pořádek a šťastný návrat domů. Odrostlejší chlapci nesli korouhvičky. Na konci průvodu šly ženy, vůz s muzikanty anebo jen s hudebními nástroji, když šli muzikanti v průvodu spolu s muži. Procesí vyprovodil místní kněz po hranici obce. Sám se pouti nezúčastňoval. Během průvodu se lidé modlili růženec, litanie, které byly předříkávány stejně jako slova písní. Nejčastěji se chodilo polní cestou, hájem a zastavovalo se u sošky sv. Jana nebo po hlavní silnici a procesí se krátce zastavilo u kříže či svatého obrázku k malé pobožnosti.
Na pokyn hlavního organizátora se průvod zastavoval i ke krátkému odpočinku, kde se lidé občerstvili. Jedlo se málo, vždy si každý něco k jídlu nesl s sebou. Většinou si brali chleba, uvařená vajíčka a nepečené buchty. Když bylo vidětvěže velehradského kostela, průvod se zastavil naposled. Poutníci se upravili, ženy, které nosily kroj, si přioblékly lepší vrchní sukni či jupku, popř. se obuly, aby mohly vejít do kostela. Za hlaholu zvonů vítal procesí místní kněz, který průvod přivedl ke chrámu.
Procesí z Topolné měla na Velehrad dál, a proto vycházela dřív. Obvykle po ranní mši sv. v 6 hodin ráno se seřadil průvod před kostelem v Bílovicích. Nejprve šel s křížkem ministrant a kněz, pak děti, muži, někdy jen tři muzikanti. Vždy se chodilo přes louky k řece Moravě, kde celé procesí převezl postupně převozník na druhou stranu. V Huštěnovicích byla větší zastávka, kde se něco málo #vzalo k jídlu, které většina žen nesla v noškách na zádech.
Procesí na různá místa měla svá #specifika. Na poutní místo do Žarošic se nosila v průvodu soška Panny Marie na nosítkách, ženy nesly rozžaté svíce.
Na Hostýnek chodili uherskohradišťští poutníci dva dny a po cestě museli přenocovat. Spávalo se na známých, již ověřených místech - v soukromí, ve školách, na farách, ve stodolách na slámě i v hospodách. Na Hostýnek se chodilo dvakrát do roka. Nejčastěji 15. srpna na svátek Nanebevzetí Panny Marie a v první neděli v říjnu na pouť růžencovou nebo druhou říjnovou neděli na pouť dušičkovou. Na dušičkovou pouť se vycházelo z úpatí Hostýnka, poutníci nesli v průvodě v rukou svíčky, někteří i fotografie svých zemřelých, za něž se večer sloužila mše. Často zde poutníci zůstávali na adoraci přes noc, kde v lavicích přespali. Řada hostýnských schodů dávala poutníkům možnost provést pobožnost kajícnosti, která se prováděla pomodlením otčenáše na každém schodku. Poutníci z Topolné nesli s sebou v roce 1870 na horu Hostýn i dvě cihly, kterých bylo potřeba na opravu kostela, čímž přinášeli také oběť, jež patří k pouti.
Dr. Ludmila Tarcalová
www.hradiste.cz
Program a aktualizace Stanislav Lopata
hudba@hradiste.cz
Čas zpracování: 0 sekund
