Číslo: 3
19.01.1998
Článků: 43
REDAKCE
ARCHIV
minulých čísel
Rok 1996
Rok 1997
Rok 1998
Rok 1999
Rok 2000
| 
 
Uherské Hradiště - město s bohatou historií
 | | Mariánské náměstí |
Uh. Hradiště - Historii města Uherské Hradiště jsme podrobně popsali v minulém čísle. Pojďme se teď podívat na přeměnu města po roce 1989. Do komunálních voleb, které se konaly 24. 11.1990, kandidovalo 15 stran a hnutí. Vítězně vyšlo OF, na druhém místě byla ČSL a na třetím KSČ. Do funkce starosty města je zvolen ing. Ladislav Šupka, na místa místostarostů ing. Petřík a Božena Tvrdíková. Hned v lednu je po více než 17 letech uspořádán první varhanní koncert ve farním kostele. V únoru dochází k přejmenování některých ulic a náměstí. Ve městě se začínají objevovat významní hosté. V tomto roce poprvé naše město navštívil např. Václav Klaus, Petr Pithart, Miloš Zeman, Valtr Komárek a další. V tomto roce přebírá od Slovácké Slavie spolek Sokol sokolovnu. Postupně město navazuje družbu s jinými městy - Bridgewaterem, Mayenem a Trenčínem.
Během dalších let přijíždějí významní hosté, např. v roce 1992 Václav Havel, Tomáš Ježek, Vladimír Dlouhý, později Tomáš Sokol, Luděk Rubáš, Josef Zieleniec, Jiří Dienstbier, Milan Uhde. Také z oblasti kultury a sportu se u nás objevují vzácná jména - Rudolf Firkušný, Miroslav Horníček, Marta Kubišová, Eva Kantůrková, Jiří Hanzelka, Miroslav Zikmund, Ivan Klíma, Ludvík Vaculík, Dana Zátopková. Někteří z nich navštěvují Hradiště již poněkolikáté. Ve volbách v roce 1994 dochází ke změně - nejvíce hlasů získává koalice Kruh a teprve pak ODS, KDU-ČSL, KSČM a ČSSD. V současnosti je zastupitelstvo dvaceti sedmi členné a rada má devět členů. ing. Petříka, který se stává senátorem, vystřídal ing. Petr Taťák, funkci tajemníka vykonává ing. Rochovanský.
Z pravidelných kulturních akcí, které Hradiště nejvíce proslavily, je snad nejznámější celorepubliková soutěž TSTTT, Mezinárodní festival hudebních nástrojů a Letní filmová škola. Také Den otevřených památek je vítanou příležitostí, jak se dostat do míst, která jsou jinak nepřístupná. Každý rok je vyhodnocován Dům roku. Kulturní tvář města tvoří spolky Svatopluk, Hradišťan, Hradišťánek, Slovácké divadlo.
Do školství se za posledních osm let investovalo úctyhodně, říká Božena Tvrdíková. Nejvýznamnější investicí byla rekonstrukce školní jídelny na Hradební ulici, dokončení Základní školy Východ včetně tělocvičny a venkovního areálu, Mateřská škola Východ, nádstavba Základní školy v Mařaticích, nádstavba Mateřské školy v Jarošově a Hradišťanka, kde jsou umístěny některé třídy školy UNESCO. Změny zasáhly i zdravotnictví, většina ordinací ve městě byla privatizována, na Východě se vybudovalo soukromé rehabilitační zařízení. Byla také dokončena výstavba penzionu.
Co se týče investic v Uh. Hradišti, lze je rozdělit do několika kategorií. Bytová výstavba, životní prostředí, historické památky. V posledních letech se dokončila bytová výstavba na Východě a Hliníku, dále dvě etapy výstavby v Jarošově, půdní vestavby na Štefánikově ulici. V rámci zlepšení životního prostředí byla ukončena kanalizace v Jarošově, v Rybárnách, vodofikace a kanalizace ve Véskách. Letos čeká Míkovice stavba ČOV, ukončení kanalizace a zahájení stavby plynofikace. Každý, kdo v okresním městě delší dobu nebyl, je překvapen jeho novou podobou. Velké změny prodělal hlavně střed města. K rekonstrukci Mariánského náměstí, která byla dokončena v roce 1996 v objemu 13 milionu korun, se přidávaly další. Rekonstrukce Prostřední ulice, výstavba lávky přes Moravu, rekonstrukce Slováckého muzea, Charitního domu, který byl městem Charitě věnován, areálu sv. Alžběty ve Vodní ulici, oprava městských hradeb, kaple sv. Šebestiána, dům Portal na náměstí a další.
Velkou rekonstrukcí prochází v současné době také radnice, která přístavbou získává nové prostory. Nejvýznamnější akcí je ovšem záchrana Reduty, která by měla být dokončena v roce 2000. Plány na přeměnu této historické budovy jsou po povodni změněny v souladu s možnostmi, které máme, říká Petr Taťák. Povodeň nám značně narušila plány a záměry v budování města, pokračuje. Museli jsme opravovat domy, suterény, kino Hvězda, komunikace. Letos nás ještě čeká generální oprava kina Hvězda a zimního stadionu, oprava vozovky ve Františkánské ulici a propojení mezi ní a Prostřední ulicí.
Naše město roste do krásy. Projdou jím ročně desítky významných osobností. Mohli bychom ještě dlouho jmenovat, co všechno bylo nebo bude uděláno. Na mnoho akcí se v tomto výčtu nedostalo. Možná někdy příště.
Jindra Váverková
Příště: Uherský Brod |
|
Z klenotnice Moravy
Božena Kovaříková - Úředníčková, malérečka keramiky z Tupes
Jednou z prvních pracovnic v keramické dílně Jaroslava Úředníčka (zakladatele výroby majoliky v Tupesích) byla jeho nejstarší dcera Božena. Stála u zrodu dílny, pracovala v ní po celou dobu její existence jako malérečka. Božena Kovaříková se narodila 26.října l906 v Tupesích. Lásku ke keramice zdědila po svém otci a stejně jako po předcích Úředníčkových z Napajedel. V roce l9l4 navštívila otce na keramickém kurzu v Hodoníně, na který vzpomíná: ...pamatuji si na jednu návštěvu v Domě umělců v Hodoníně, kde se kurz odbýval. Zde jsem poprvé viděla točit na hrnčířském kruhu a ucítila jsem vůni hlíny a otevřené pece... Po absolvování Měšťanské školy v Napajedlích se vrací domů, do Tupes, kde otec zkouší výrobu majoliky. Začíná pracovat v jeho dílně jako malérečka - učnice. Počátky byly velmi těžké, poněvadž nebylo vzorů. Pro první namalovaný vzor na džbánku se stal překreslený ornament z ženského časopisu - výšivkový motiv. Vzor sice nebyl vhodný, ale nic jiného nebylo.
Později, když se výroba začala dařit, poskytoval jim vzory František Kretz ze své soukromé sbírky, později ze Slováckého muzea v Uherském Hradišti. Své znalosti o technice malování a konturování vzorů získala za svého ročního pobytu v Modre na Slovensku. V roce l930 odjela za peníze, které zdědila po mamince, na dvouroční pobyt do Řecka - do Atén. Zde pracovala v keramické dílně v Novém Faleru v závodě Keramikos, kde vedle průmyslové keramické výroby vyráběli i drobné zboží pro domácnost (talíře,misky ap.). Na tyto předměty malovaly malérečky většinou výjevy z řeckých bájí. Když paní Božena namalovala první mísu s tupeskou růží, sám ředitel podniku prohlásil, že už nesmí malovat nic jiného. Tento vzor malovaný barevnými hlinkami na čistý vypálený střep, který se potom poléval průhlednou glazurou, se nedal srovnat s keramikou vyráběnou v Tupesích. V Řecku vznikl díky jejímu snu i nový aténský vzor..
...Jednou večer jsem měla sen.Viděla jsem drobný vzoreček, uprostřed červené jednoduché kvítečko, dvě žluté po stranách a po každém boku tři modrá stínovaná kvítka.... Následující den, inspirována tímto sněním, přemalovala vzor v barvě na papír. V Řecku byl tento motiv malován pouze jednou na soupravu misek pro manželku předsedy řecké vlády.
Po návratu domů pokračovala ve své práci malérečky v dílně svého otce v Tupesích. Vycházela ze starých habánských vzorů a vzorů západoslovenské keramiky (Modra, Košolná, Sobotiště, Dechtice), které však sama rozvíjela a přizpůsobovala tvaru nádob. Vedle květinových a rostlinných motivů používala i zoomorfní náměty ( ptáčci, srnci, jeleni, lvi ap.). Na keramice na zakázku používala iniciály, celá jména a dataci. Aténský vzor malovala především na drobnější keramiku - kávové soupravy, dozy, vázičky. Zejména Lidová tvorba Tupesy vyrobila tisíce kusů s tímto motivem. Jejím autorským vzorem,který Tupesy uvedl ve známost po celém světě, se stala červená tupeská růže. Dodnes je tato růže centrálním motivem, který je dále doplňován barevným rostlinným dekorem do stran.
K malování používala různé druhy kupovaných a podomácky vyráběných štětců. Zhotovovaly se z hovězích chlupů stříhaných kravám z uší, zaječích vousů a vybraných vepřových štětin. Síla štětce odpovídala momentálnímu použití barvy a vzoru. Barva se nanášela na předkreslený motiv. Nejdříve se vymalovala červená růže, pak žluté květy, doplnila se modrá a vše bylo konturováno černou. Zelená barva byla nanášena v opačném postupu. Pro paní Boženu patří dodnes k nejmilejším modré vzory. V roce l937 - l938, za svého pobytu v Praze, překreslila řadu vzorů z fondu keramiky Náprstkova muzea. Dokladem toho je řada náčrtníků, vzorníků, které používala po celou dobu své práce. Předala je nejmladší dceři Boženě Šáchové z Vések, která zdědila po matce lásku ke keramice.
Ve svých 38 letech se provdala za úředníka Josefa Kovaříka, který pracoval v otcově keramické dílně, a přestěhovala se do jeho rodinného domku do Břestku. Odtud dojížděla každodenně pracovat do Tupes. Měla tři děti, nejstaršího syna Jaroslava, dceru Ludmilu a Boženu. Po zrušení dílny zůstala doma a v padesátých letech se znovu vrátila do Lidové tvorby, kde pracovala pět let. V následujícím patnáctiletém období se malováním keramiky nezabývala. V sedmdesátých letech se opět vrací do Lidové tvorby a pracuje zde až do odchodu do důchodu. Na svá léta v Lidové tvorbě a zejména na vedoucícho Ladislava Hartla vzpomíná s velkou láskou. Byl to člověk s všestranným zájmem k lidem a ke keramice. Velmi si cenil práce všech lidí a dovedl ji ocenit. Když mne potkal v dílnách, často říkával. Božko, Boženko, prosím Vás, řekněte mně, kde berete ten optimismus. Jindy přišel, sedl si vedle mne, donesl modře malovaný, velmi podařený džbáneček, hladil ho a říkal. Božko, ty Vaše vzorečky jsou čím dál pěknější.
Po svém odchodu do důchodu se s manželem odstěhovala do Buchlovic, kde malovala podomácky až do svých osmdesáti pěti let. V současné době žije u své dcery Ludmily v Buchlovicích. Celý svůj život zasvětila malování keramiky, o které si i dnes s radostí s každým popovídá. Většina z nás by si mohla myslet, že je obklopena svými výrobky. Opak je pravdou, neboť Božena Kovaříková svým příznivcům velmi ráda věnovala něco ze své tvorby. Přes svůj vysoký věk ji neopouští optimisumus a má jedno velké přání, namalovat si modrý svícen.
dr.Marie Náplavová |
|
| |
