Číslo: 35
01.09.1997
Článků: 39

Titulní
Uherskohradišťsko
Ze
Kultura
Pro
Pošta
Horoskop
Humor
Sport

REDAKCE

ARCHIV
minulých čísel
Rok 1996
Rok 1997
Rok 1998
Rok 1999
Rok 2000


DOBRÝ DEN SLOVÁCKO


Lopeník - obec bez budoucnosti ?
Z KLENOTNICE MORAVY





Lopeník - obec bez budoucnosti ?

K obecnímu úřadu na Lopeníku byla přistavena kavárna, obchod a pokoj pro turisty - Foto JiV
Název obce je odvozen od slova lopen (lupen - vrch s listím, tj. listnatým lesem) nebo od lopata, což představovalo kopec s odvráceným svahem. Původně hora Lopeník, od níž dostala název i vesnice, ležící roztroušeně 13 km jihovýchodně od Uherského Brodu.
V roce 1784 byla oblast Lopeníka připojena k Moravě, čímž započalo systematické osídlení svahů, kde dosud existovaly jen roztroušené chalupy. Jako osada se Lopeník konstituoval v roce 1791. Tehdy vytvořily roztroušené chatrče, budované s rozšiřujícím se klučením lesa v 17. a zejména 18. století, obec, která se do roku 1869 rozrostla v 141 chalup. Ty byly ze dřeva, sroubené, pokryté slaměnými došky. Život tu byl velmi nuzný, neboť katastr Lopeníku se rozkládal ve výši 860 m, několik desítek metrů od Velkého Lopeníku, vysokého 912 m. I klima v ostrůvku Chladná je velmi drsné s 20 letními a 140-160 mrazovými dny v roce. V matrikách se oblast připomíná v první polovině 18. století jako oblast pod Lopeníkem. Původní obyvatelé pocházeli z trestanců a poddaných, kteří utekli před vrchností a našli zde domov v nouzových boudách.
Obec se nachází v kraji nesmírně hornatém, takže z obilovin se dříve pěstovalo jen žito a oves. Většina obyvatel se věnovala dobytkářství. V roce 1900 evidovali 590 ks hovězího dobytka, 150 prasat a 125 ovcí. Lidé se zde věnovali také dřevorubectví, tamní lesy skýtaly surovinu pro dřevařskou výrobu, hlavně pro domáckou výrobu nářadí - vyhledávaný byl zejména buk. Po dědinách prodávali vařečky, lopaty, žebříky, a košťata, též sladké dřevo (lékořici) a léčivé byliny. S tímto zbožím je bylo možno vídat na blízkých trzích.
Obyvatelstvo se velmi nesnadno přizpůsobovalo novým proudům a zůstávalo věrné své tradici. Také feudální řád zde přežíval, lid byl zatížen robotami až do roku 1901. O zrušení roboty se postaral dr. Stojan na říšské radě.
Poněvadž usedlosti pod Lopeníkem nebyly schopny uživit obyvatelstvo, odcházeli lidé sezónně s celými rodinami na letní práce do Rakouska nebo na jižní Moravu, za první republiky na Hanou nebo na jižní Slovensko.
Lopenické kopanice neměly po staletí žádné spojení s blízkým okolím a městy. První silnice byla vybudována do Bystřice pod Lopeníkem po 1. světové válce. Děti do školy většinou nechodily (v létě proto, že pásly dobytek, v zimě pro neschůdnost cest), takže v roce 1902 se zjistilo mezi dospělými osobami 92 procent negramotných. Škola pochází z druhé poloviny 19. století, v roce 1900 uváděla 140 zapsaných žáků v jednotřídní škole. V rámci povznesení Kopanic byly v roce 1934 postaveny 2 školy: v Bošáčká ch a na Dolním konci. Spolkový život byl minimální, v roce 1938 byl založen divadelní ochotnický spolek. Lopeník osvobodila sovětská armáda po těžkých bojích při přechodu Bílých Karpat. 22 padlých vojáků je pohřbeno ve společném hrobě na samém vrcholu Velkého Lopeníku, oběti byly i mezi civilním obyvatelstvem, 21 domů bylo pobořeno dělostřeleckými granáty.
Elektrifikace byla provedena v roce 1946, v sedmdesátých letech přibylo například prameniště s pitnou vodou, autobusové čekárny a vodovod, byl vystavěn most a regulován potok. Místní malotřídky byly zrušeny v roce 1978 a Lopeník přiškolen k Bánovu.
Od třicátých let se staly lopenické hory vyhledávanou rekreační oblastí. Turisty a lyžaři je hodně navštěvována chata na Trojáku a chata na Mikulčině vrchu, kde byly upraveny komunikace. V roce 1981 tu byla vyhlášena Chráněná krajinná oblast Bílé Karpaty.
V letech 1939-1945 sídlila v obci německá finanční stráž.







Z KLENOTNICE MORAVY
Ze zářijového kalendáře
Do liturgického kalendáře v září jsou zařazeny svátky svatých, jež jsou hodně uctíváni i u nás na Uherskohradišťsku. Patří k nim svátek Narození Panny Marie, který se slaví 8.září. V Nazaretě na konci l.století před Kristem bydleli manželé Joachym a Anna. Těm, po dlouholetých prosbách, se narodila dcera, které dali jméno Maria, což značí sličná paní nebo bohumilá. Podle apokryfních zpráv byla tříletá Marie,tak jak rodiče přislíbili, obětována službě v jeruzalémském chrámě. Mezi lidem se pro tento den traduje název Den Boží Matky semenné. V tento den se totiž světila pšenice na setí. Děvčata ji přinášela do kostela na talířích. a pak posvěcená se přidávala do obilí určeného k setí. Ve vinařských krajích na Slovácku se večer před svátkem Narození P.Marie zarážela hora, zavíral se vinohrad, kde dozrávalo víno.
V dobách, kdy se ještě pěstoval podomácky len, musel být do svátku Narození P.Marie vytrhán a dán do vody. S tímto svátkem se spojuje i řada průpovídek a předpovědí např.Panny Marie narození, vlastoviček rozloučení. Jaké počasí na Narození P.Marie, takové potrvá čtyři neděle.
l5. září je i další mariánský svátek - Sedmibolestné Panny Marie. V tento den se vlastně vzpomíná na sedm bolestí, které Maria vytrpěla. V náboženské ikonografii jsou znázorňované jako meče, které zasahují Mariino srdce. Těmito bolestmi bylo proroctví Simeonovo, útěk do Egypta, ztracení jedenáctiletého Ježíška v Jeruzalémě, setkání se Synem nesoucí kříž, při snímání s kříže a při jeho pohřbu.
Od Panny Marie Sedmibolestné, teplota rychle poklesne. Dalším velkým svátkem, který ctí celý český národ je svátek sv. Václava (28.září). Jméno Václav znamená slávou korunovaný. Václav - syn knížete Vratislava a jeho ženy Drahomíry se narodil asi v roce 908. Vychováván byl babičkou sv.Ludmilou. O sv.Václavu se traduje, že oplýval pracovitostí , zbožností a spřejností - rozdával své jmění,peníze,léky chudým a nemocným. Zavražděn byl ve Staré Boleslavi 28.září 935 bratrem Boleslavem. Stal se patronem České země, symbolem národního českého povědomí. O svatém Václavu se obvykle začínalo s podzimní setbou. K tomuto svatému se pojí i řada folklórních textů: Svatý Václav prosí:Pusťe krávy do otavy. VACLAV.JPG
Ukázka lidového umění: Sv. Václav (obrázek na skle) - Foto: archiv SM
Svatý Václav zavírá zem. Na svatého Václava každá, plánka dozrává. Na svatého Václava českého, bývá vína nového. Sv.Václav víno chrání, po něm příjde vinobraní. Na sv.Václava, bývá bláta záplava. Příjde Václav, kamna připrav.
Na Uherskohradišťsku se slaví v tento den václavské hody s právem (např.v Kunovicích). Sv.Václav bývá zobrazován většinou ve zbroji, v železné košili a knížecí čepici, s mečem a štítem, v ruce drží praporec s orlicí. Od doby baroka často na koni, od l9.století v helmici na hlavě.
l6.září se světí svátek sv.Ludmily, babičky sv.Václava. Narodila se v Mělníku, vdala se českého knížete Bořivoje, v roce 874 přijala křest z rukou sv.Metoděje. Po smrti syna Vratislava, dostala na vychování vnuka Václava, za což ze žárlivosti byla zardousena vlastním závojem, najatými vrahy své snachy Drahomíry. Ludmila je dodnes uctívána jako patronka, vychovatelů, matek a země české. Na den svátku sv.Ludmily často prší, proto je známá průpovídka Svatá Ludmila, deštěm obmyla.
29. září se slaví svátek sv.Michaela, archanděla. Jeho jméno v překladu znamená Kdo jako Bůh. Jeho uctívání je doloženo od počátku křesťanství. Sv.Michael je považován za vůdce nebeského rytířstva, patří k sedmi duchům, kteří stojí nejblíže Božího trůnu. Věří se, že pomáhá umírajícím ve srmtelné hodince i duším na soudu Božím a drží vážky, na nichž spravedlivě váží a duše do nebe se přivést snaží. Je ochráncem proti mocnostem zla, proti ďáblovi, pomáhá v poslední hodině smrti a je patronem nemocných. Bývá také uctíván a vzýván jako ochránce křesťanů, zvláště vojáků. Je patronem Německa a ochráncem Francie. Sv.Michael je většinou zobrazován jako okřídelný rytíř ve zbroji s kopím nebo mečem. Někdy bývá také s váhami, jako průvodce duší do ráje.
V den sv.Michaela se předpovídala budoucnost z ořechů. Když se rozlouskl ořech a byl v něm pavouk, věštil příští rok nešťastný a plný pohrom, když byl v ořechu červ, bude dobrý rok, moucha - prostředně úspěšný, prázdný ořech znamenal, že bude v obci málo úmrtí. Padají-li prý na sv.Michaela žaludy, nastane tuhá zima.
Ke svatému Michaelovi se lidé utíkali modlitbou, z nichž jednu zapsal Fr.Sušil:

	Přimlúvaj sa za nás dycky, v každý čas ó svatý Michale.
	My k tobě voláme, o pomoc žádáme, náš patrone.
Stejný sběratel zapsal i píseň vážící se ke sv. Michaelovi:

	Svatý Michal trúbí trúbú,	
	vstaňte hříšní, poďte k súdu.
	Na tom súdě, kdo tam bude,
	sám Pán Ježíš súdit bude.
Dr. Ludmila Tarcalová







www.hradiste.cz
Program a aktualizace Stanislav Lopata
hudba@hradiste.cz
Čas zpracování: 0 sekund