Číslo: 39
29.09.1997
Článků: 39
REDAKCE
ARCHIV
minulých čísel
Rok 1996
Rok 1997
Rok 1998
Rok 1999
Rok 2000
Bojkovice - městečko v podzámčí
Z KLENOTNICE MORAVY
Bojkovice - městečko v podzámčí
Původně gotický hrad, přestavěný ve slohu tudorovské gotiky působí impozantně ze všech stran. - Foto: JiV
Bojkovice se rozkládají v údolí podél řeky Olšavy a přilehlých svazích po obou stranách silnice z Uherského Brodu k Vlárskému průsmyku. První zmínka o vsi Boykowiczích je z r.1362. Již od r. 1412 jsou Bojkovice městečkem a náleží k světlovskému panství. V 16. století zde vyvíjel svou činnost cech ševcovský a řeznický. Od Kateřiny z Víckova koupil městečko Václav Tetour a v r. 1592 osvobodil zdejší obyvatelstvo od robot a některých povinností. V té době byl v Bojkovicích také panský šenk, při němž se ročně vyčepovalo plných 65 beček vína.
Městečko velmi trpělo za vpádu Bočkajovců, zejména r. 1605, kdy bylo zcela vypleněno. Válečné pohromy zažily Bojkovice v letech 1663-1705, v r. 1683 lehly celé popelem. Nad soutokem řeky Olšavy a Kaménky vybudovali bratři Zbyněk, Ctibor a Jaroslav z Landštejnu sídlo vrchnosti. Hrad měl pozdně gotický charakter s nepříliš rozsáhlým palácem a věží. Kateřina z Vlčnova v době zvyšujícího se tureckého nebezpečí hrad opevnila novými hradbami. Novou renesanční podobu nabyl hrad v r. 1563, kdy jej získal rod Tetourů. V druhé polovině 18. století byl přebudován dosavadní hrad na barokní zámek. Těžké poměry poddaných ukazuje dochovaná Krevní kniha městečka z let 1630-1731, svědčící o tehdejší kruté justici. V tmavých sklepeních zámku a mučírnách trpěli vinní i nevinní, a zejména ti, kteří byli nařčeni z čarodějnictví. Bojkovicím se nevyhýbaly ani požáry, zejména v r. 1792. Nový požár zachvátil městečko v r. 1866, kdy shořela téměř polovina domů.
Kromě požárů město sužovala řeka Olšava, která jej několikráte zaplavila a divoká voda pobořila mnoho mostů a domů.
Až do doby socializace byly Bojkovice střediskem světlovské zemědělské a lesní velkovýroby, v 18. století proslavilo město soukenictví. V letech 1838-1855 zde pracovala železná huť velkostatku, která zpracovávala rudu od Rudic, ze Slavičínska a Kyjovska. Těžba však byla zastavena, neboť peckovitý ocelek obsahoval pouze 7 % železa.
Světlovské panství odkoupila v roce 1803 Žofie Haugvicová z Biskupic, poté jej zdědila její dcera Jindřiška, která ze Světlova učinila kulturní centrum.
Bojkovice prosluly koncem 19. a počátkem 20. století jako středisko zvěrokleštičů. Starobylé cechy vystřídalo Živnostenské společenstvo. Od r. 1948 zde byl v provozu velkostatek a lesní úřad Světlov. Městečko bylo elektrifikováno v r. 1925 a telefon byl zaveden dokonce o tři léta dříve. Škola a fara města datují svůj vznik již v době předhusitské. V r.1937 byl vybudován Útulek sv. Václava, kde řádové dominikánky vedly sirotčinec, tříletou školu pro ženská povolání a mateřskou školu. Veřejná mateřská škola vznikla v r.1944. Dnešní kostel sv. Vavřince byl postaven v letech 1651-1656.
Bojkovice byly za okupace jedním z důležitých míst pro přechody na Slovensko, vznikly tu ilegální skupiny, z nichž se zformovala partyzánská skupina. Město bylo od fašistů osvobozeno dne 1.května 1945 rumunskými vojsky. Největšího rozmachu dosáhlo město Bojkovice v roce 1971, kdy byla vystavěna nová budova nádraží ČSD, ČSAD, čekárny, benzinová čerpací stanice, koupaliště, dům zdraví, nové bytové jednotky. Od ledna 1965 byl v Bojkovicích zřízen městský národní výbor a obci přiznán statut města, v r. 1980 pak byly k městu připojeny okolní obce.
K Bojkovicím patří obce Krhov, Bzová, Přečkovice. Zastupitelstvo je v Bojkovicích 15ti členné, 5 členů je za KSČM, 4 za ODS, 3 jsou nezávislí a 3 KDU-ČSL. Starosta Ladislav Kocman zastupuje ODS a je ve funkci už druhé volební období. Zástupce starosty František Slavíček je za KDU-ČSL. Mezi nejdéle existující spolky patří Sbor dobrovolných hasičů, který slavil letos 110. výročí založení, Český červený kříž, který letos zorganizoval sbírku humanitární pomoci pro postižené povodní, TJ Sokol, Myslivecké sdružení, Moravský rybářský svaz. Pro mládež jsou k dispozici dvě organizace - Duha a Junák, které jsou velmi aktivní. V oblasti vzdělávání jsou v obci základní škola, do které chodí i děti z okolních obcí, patří sem i čtyři mateřské školy, zvláštní škola a lidová škola umění. Také Dům dětí a mládeže se věnuje mimoškolní činnosti dětí. Při klášteře dominikánek je také v Bojkovicích církevní odborná střední škola.
O kulturu ve městě se stará kulturní dům, který je ve správě města. V něm je také dobře fungující knihovna. Při městském úřadě je zřízen kulturní úsek. Muzeum Bojkovska je umístěno na zámku Světlov, kde jsou expozice rozmístěny v několika místnostech. Provoz tohoto muzea hradí město. Zámek Světlov se vrátil v restituci dědici Rolnému, který k zámku vybudoval tenisové kurty, konírnu, zrekonstruoval ubytovací část. Město má družbu se švýcarským městem Regensdorf, které sponzorovalo církevní školu a také městu dalo finanční dar, z jehož úroku pak každý rok město odměňuje nejlepší studenty. Dalším družebním městem je slovenské město Trenčanská Turná, se kterým má město výbornou spolupráci. Kostel je zasvěcen sv. Vavřinci, hody bývají v polovině srpna.
Pravidelnou akcí bývá v červnu fotbalový turnaj O pohár starosty. Sportovní vyžití je bohaté, stadion TJ Zevety je využíván fotbalisty, vedle je otevřená, v zimě ledová plocha. Krásná sportovní hala je momentálně k dispozici i hradišťským házenkářkám. V létě je hojně navštěvované koupaliště, kde je možno vodu přihřívat. Je vybudováno hřiště na plážový volejbal. Eurocamp je k dispozici i pro zahraniční klienty. Bojkovice mají celkem okolo pěti tisíc obyvatel. Plynofikace i vodofikace je v Bojkovicích dávno dokončená, momentálně je ve výstavbě ČOV a kanalizace. Také škola prodělala stavební úpravy. Pro důchodce je vybudován krásný penzion, kde bydlí okolo 70 lidí. V plánu je vybudovat pro školu stravovací pavilon.
Pracovní příležitosti jsou přímo v Bojkovicích, byť konverze velmi postihla bývalou Zevetu Bojkovice. Mezi další firmy, které zajišťují práci, patří i několik kovovýrob - KZK, SKD, MEPRO, ALBO SCHLENCK, kde se vyrábí hliníkové pasty, MORAVIA CANS - aerosolové obaly, dřevařské závody a další drobné provozovny. Hodně lidí dojíždí do Uh. Brodu. Nezaměstnanost je okolo 2%.
Karin Kuchtová, Jindra Váverková
(Literatura Uherskohradišťsko)
Příště: Topolná
Z KLENOTNICE MORAVY
Mládenecký spolek v Bojkovicích
Bojkovice se staly v roce l449 městečkem, ve kterém cechovní struktura ovlivnila zdejší život až do jejich zániku. Všechny slavnosti,, svátky či veřejné oslavy pořádaly v městečku na přelomu století cechy, společenstva živností a také spolková organizace zv.mládenecký spolek Se svou činností spolek skončil v prvních desetiletích našeho století, kdy ustoupil novým typům nových chlapeckých či mládeneckých organizací.
Spolek mládenců ještě na konci minulého století sdružoval chlapce, kteří mohli vstoupit do spolku v osmnácti letech. Hlavním úkolem spolku bylo starati se o udržování pořádku a dobrých mravů mezi dospělou mládeží. V čele spolku stál rychtář. Toho si chlapci každoročně volili. Měl za úkol se starat o vzorný pořádek při zábavách, rozsuzoval spory mezi chlapci, opatroval spolkové jmění a přijaté finanční příspěvky vyúčtovával k Novému roku. Vnějším odznakem jeho hodnosti a moci bylo právo v podobě vyřezané dřevěné ruky, zdobené stuhou. Hlavní slavností spolku byla volba rychtáře s obřadním přinášením práva a spolkových rekvizit k novému rychtáři. Chlapci se shromažďovali v domě odstupujícího rychtáře, seřadili se do průvodu a v rukou nesli rozžaté svíce. V čele průvodu byl nesen odznak moci rychtářské - dřevěná ruka a dvě šavle, truhlice se spolkovými knihami a spisy. Průvod, který celým městečkem dorpovázela hudba, se ubíral do domu nového rychtáře.
Slavnosti přinášení práva se provádělo před každou zábavou, která byla pořádána mládeneckým spolkem třikrát do roka. První byla v neděli po svatém Duchu, poslední na císařské hody. Před zábavou se sešli mládenci v domě svého rychtáře. Ten nesl právo a za doprovodu hudby se šlo do tanečního sálu - obvykle místního hostince. Právo se zde položilo na stůl před hudebníky nebo se zavěsilo na strop. Úderem anebo poklepem práva na stůl si rychtář zjednával pořádek. Mládenecký spolek se podílel na životě v městečku i během celého roku a sám svým způsobem udržoval obřady, obyčeje, svátky a slavnosti.
V pondělí masopustní chodili chlapci z mládeneckého spolku po babkování. Mládenci nesli právo ozdobené fábory, stuhami, které si k tomuto účelu vypůjčili od děvčat. Děvčata si tím zajišťovala pozvání od mládenců na večerní bál. Mimo právo měli mládenci ještě rožeň na napichování slaniny a koš na vejce. Některý z nich hrál na harmoniku a tak upozorňoval, že začala obchůzka. Mládenci šli obyčejně do těch domů, kde měli odrostlá děvčata. Když přišli k domu, dali hlavu do okna nebo mezi dveře a pokřikovali: Vdávadlo, kvíkadlo. Hospodyně jim vynášela slaninu, vejce a peníze. Nasbírané vejce a slaninu potom prodali a uspořádali si večer mládenecký bál v hostinci. Na tento bál si chlapci dovedli děvčata z těch domů, kde byli dobře obdarováni. Každý chlapec platil své tanečnici vstupné a pohoštění. Na Velký pátek a Bílou sobotu se obvykle v půl páté odpoledne členové mládeneckého spolku modlívali u Božího hrobu růženec, který rychtář předříkával. Této pobožnosti se zúčastňovala i děvčata.
Další slavnosti v Bojkovicích, kterou prožívalo celé městečko a účastnil se na ní mládenecký spolek, bylo cúdění neboli čištění studánek v úterý po svatodušních svátcích. Mládenci nejprve všechnu vodu ze studánky vybrali, pak se jeden z mládenců do studánky ponořil, aby očistil z pramene hlínu a nánosy. Na okraji studánky čekali pomocníci, kteří v putnách vynášeli kal a nečistotu. Čištění studánky probíhalo za všeobecného veselí a za povzbuzování mládeže z celého městečka. Po ukončení čištění byl utopený ze studánky slavnostně vytažen, naložen na vozík a vozen městečkem. Mládenci při obcházení města vybírali , ptali na utopeného. Dostávali peníze, vejce, slaninu, z čehož si připravili slavnostní večeři. V době letní konávali chlapci a děvčata růžencovou slavnost při boží muce v Komenského uličce. Slavnost se konala na památku chlapce z Krhova, který zemřel na následky zranění po bitce.
Na svátek sv.Štěpána měl mládenecký spolek slavnou mši svatou s hudbou, zpěvem a ofěrou. Na ofěru šel první rychtář spolku a za ním všichni členové spolku a děvčata. Za zemřelé chlapce a děvčata se sloužívala ve stejný den tichá mše svatá. V předvečer svátku sv.Cyrila a Metoděje byli před radnicí v Bojkovicích přijímáni chlapci a děvčata mezi mládež. Tzv. iniciační obřady měly v Bojkovicích zvláštní průběh. Chlapci vždy mezi sebou zápasili, a to tak, že se jeden druhého snažil položit na zem. Vítěz dostal dva sáhy dlouhý řemen a dva kohoutí kosírky. Dívky bývaly staršími děvčaty obtáčeny kruhem a byly prohlíženy. Za zpěvu písní dostala vyvolená věnec z pestrých umělých květin se žlutou stuhou.
Na druhý den po svátku sv.Cyrila a Metoděje se slavívaly v Bojkovicích hody neboli posvícení. Všude se horlivě smažilo, vařilo a peklo. Po požehnání začala v obou hostincích taneční zábava, kde se tančilo až do rána. Tanec zahajovali muži tzv. šavlovým tancem, pak se tancoval kurucký, soukenický, sedlácký a panský. Při hodech odevzdával purkmistr městečka Bojkovic prvnímu stárkovi feruli - právo, a ten stárek se pak staral celý rok o pořádek.
Ve slavení posvícení se pak pokračovalo ještě příští neděli. Při svatbách v Bojkovicích, pokud si cizí chlapec vybral místní děvče, mládenecký spolek zatrhoval cizímu ženichovi cestu, když šel s nevěstou k oddavkám. Dva členové spolku zkřížili před svatebním průvodem cechovní šavle a rychtář s právem - dřevěnou rukou, přál snoubencům. Nato podal ženichovi červené jablko, rozmarýnem ozdobené, a žádal vyplacení nevěsty. Ženich dal do jablka několik rynšťáků a jablko s penězi vrátil rychtáři. Pak pozval ženich mládence na svatbu. Snoubenci pod zkříženými šavlemi odcházeli na svatební obřad.
O pohřbu mladého chlapce a děvčete doprovázel spolek mládenců v Bojkovicích mrtvého s rozžatými svícemi na hřbitov. Svátky a slavnosti, které v Bojkovicích udržoval mládenecký spolek, se jen v malé míře udržely dodnes. V některých vesnicích v okolí Bojkovic se používá obřadní ferule, která se nosí při masopustní obchůzce i v současnosti. Ve sbírkách muzea na Novém Světlově v Bojkovicích je možné vidět obřadní předměty, které nám dodnes připomínají slávu mládeneckého spolku v Bojkoviích a jeho zvláštní tradice.
Dr. Ludmila Tarcalová
www.hradiste.cz
Program a aktualizace Stanislav Lopata
hudba@hradiste.cz
Čas zpracování: 0 sekund
