Přesto, že byl Lukáš povoláním lékař existuje doměnka, že byl také malířem. Vznikla totiž z toho, že Lukáš ve svém evangeliu vylíčil podobu Panny Marie nejkrásnějšími slovy. František Sušil zaznamenal o sv. Lukáši tuto píseň:
Svatý Lukáš maléř Boží,
on maloval obraz Boží.
Nemohl ho vymalovat,
chtělo sa mu velice spat.
Matka Boží přistúpila,
obraz svatý malovala.
Svoje líčka přiložila,
hned obrázek ozdobila.
Staň, Lukáši, staň ze spaní,
už jr obraz malovaný.
Zapřahajte šest pár volů
vezte obraz k Čenstochovu.
Budú lidé putovati,
zdraví tamto nabývati.
20. října slaví svátek sv. Vendelín, v překladu čistý, slavný, který byl skotským korunním princem. O svatém Vendelínovi nám nejvíce materiálu poskytují legendy. Prameny se shodují v tom, že se narodil okolo roku 550. Někteří badatelé uvádějí jako rodiště Skotsko, jiní Irsko. Jeho jméno je odvozováno z waleského Owendyl, co je podobné i se způsobem psaní tohoto jména Wendelyn. Ve svých dvaceti letech se Vendelín rozhodl putovat do Říma a odsud odejít do Trevíru, kde se usadil jako poustevník a u šlechtice přijal službu pastýře. Vendelín pásl vepře, později ovce a přitom se oddával rozjímání a modlitbám.
Legenda tvrdí, že i když pásl své stádo sebedál, vždy se navrátil na statek ve stanovenou hodinu. Stal se opatem kláštera v Tholey, kde také v roce 6l7 zemřel. Na jeho hrobě byla vystavěna kaplička, která byla později nahrazena kostelem, v jehož blízkosti vzniklo i město St.Wendel, které se stalo poutním místem. Sv. Vendelín je patronem Sárska, kraje kolem Mosely. Je pokládán za patrona vesničanů, rolníků, ochránce pastýřů, domácího zvířectva a hlavně stád ovcí.
Na moravských Kopanicích se často nechávala sloužit mše svatá ke sv. Vendelínovi za ochranu dobytka. Obyvatelé Bílých Karpat byli odkázáni na chov dobytka, který byl jejich nejcennějším majetkem. Projevovalo se to četnými prosbami - otčenášky ke sv.Vendelínovi, které četl kněz každou neděli v kostele z kazatelny. Podle starohrozenkovského faráře Josefa Hofera prosili Kopaničáři takto:
Prosím ich, velebný panáčinku, něsem ím na omšu sviatú za kravu nebo za našu sviňu nebo za naše prasce. A když je kněz upozornil, že není možno sloužit mši za zvířata, honem se opravili. Chcela sem povedzec k sviatému Vendelínku za ochranu našej kravy, aby nám niejako něochorela. Čo bysme si, Bože mój, počali, keby ochorela a vzala zkazu?
Ke sv. Vendelínkovi byly skládány i modlitby, které můžeme najít ve starých písňových špalíčcích. Ani svátek sv. Šimona a Judy (28.října) není nijak tradicí zafixován. K těmto svatým se pojí řada průpovídek a předpovědí, jež se váží k blížící se zimě.
Šimona a Judy,
zima je všudy.
Šimona a Judy,
tvrdnou na poli hrudy.
Šimona,Judy,
zima leze z půdy
a nemá-li moci,
příjde na Vše svaté v noci.
Šimona a Judy,
vytáhni hlédača z búdy.
dr.Ludmila Tarcalová
