Číslo: 41
13.10.1997
Článků: 45
REDAKCE
ARCHIV
minulých čísel
Rok 1996
Rok 1997
Rok 1998
Rok 1999
Rok 2000
Březová - malebná obec v údolí
Z KLENOTNICE MORAVY
Březová - malebná obec v údolí
Kostel sv. Cyrila Metoděje - Foto: JiV
Březová leží v hlubokém údolí Bílých Karpat kolem potoka Hrubáru pod sráznými vrchy Velkého Lopeníka v nm. v. 441 metrů. Římskokatolická fara, pošta z roku 1954 (předtím Strání), telefon z roku 1940, matriční obvod od roku 1950, zdravotní obvod Nivnice. První zpráva pochází z roku 1351.
Původní název Březová, název Nová Březová se neudržel. Od 1. května 1955 byla k Březové připojena obec Olšovec, která je od Březové oddělena jen potokem. Názvy obce: na Brzezowi, na Brzezowe, Nová Březová, Brezowa. Název je odvozen od množství bříz. Poloha s názvem Studený vrch se nachází na kótě 646 severně nad Březovou. Je zde známé opevnění, které Jiří Pavelčík označuje za slovanské hradisko, bližší datování však není dosud známé. Po roce 1325 zakoupilo město Uherský Brod prostor sahající až k Lopeníku s Volenovem a Korytnou, jak nám připomíná konfirmace markraběte Jana Jindřicha z roku 1354. Vedle obou jmenovaných obcí připadl městu i celý katastr dnešní Březové. Název Březová původně měla tamní louka, přes niž vedla široká cesta, spojující oblast s tehdejšími Uhrami. Po zničení Volenova Bočkajovci v roce 1605 byla vybudována vesnice Březová v prostoru Zlatého potoka v místech pozdějšího Dolního mlýna.
Tato ves byla Bošáčany, osobujícími si nárok na sporné hraniční území, zničena a v letech 1615 až 1618 vybudována Nová Březová v dnešních místech obce v prostoru Na Dřevišti. Od města Uherského Brodu přešla v roce 1627 pod pravomoc Kouniců v Uh. Brodě, jak svědčí odstupní smlouva z roku 1641. Utrpení obce vyvrcholilo v druhé polovině 17. a první polovině 18. století. V roce 1663 tu byly zabity 4 osoby a celá Březová byla vypálena. Podle lánového rejstříku z roku 1671 bylo 13 domů osídlených a 9 pustých. Ves tedy byla po roce 1663 témeř z poloviny pustou. V letech 1704 - 1706 byla vesnice znovu vypálena. Nový život nastal v období 18. století. V katastru obce byla orná půda, zahrady, pustiny, pastviny a lesy. Intenzívně pokračovalo klučení lesa, čímž přibývalo orné půdy, ale zejména pastvin, které převládaly. Většina obyvatel žila z lesa a z obdělávání polí. Poddaní byly nuceni chodit za robotou z Březové do Volenova. Tato cesta byla velmi obtížná, zvláště pro ženy, protože vedla přes srázný kopec.
Častý chlad v obci byl důsledkem neúrody, zvláště u chudiny. Ve vesnici pracovaly na potoce Hrubáru a na Zlatém potoku mlýny, z nichž mlýn v Dolních Lázích pracoval do roku 1953. Ostatní zanikly za prvé republiky. Březová před první světovou válkou měla ráz převážně horský, malorolnický a pastevecký. V roce 1900 se tu chovalo 357 kusů hovězího dobytka a 198 ovcí. Hornatá půda nemohla uživit obyvatelstvo, které odcházelo za sezónními pracemi na dvory ve Volenově, Beckově, ale i dále do Rakouska a do Uher. Přitom si přivydělávalo podomním obchodem semeny. V zimních měsících obchodovali (muži i ženy) semenkáři po Uhrách a alpských zemích, po roce 1918 po republice. Bohatství dřeva v rozsáhlých lesích podporovalo domáckou výrobu dřevěného nářadí, zvláště výrobu holí (čaganů), žebříků a vařeček. V důsledku změněných poměrů po roce 1945 vymizely jak příslovečná domácká výroba, tak i tzv. semenkářství. V selských pálenicích se po celou dobu vyráběla slivovice.
Koncem minulého století se v katastru těžil vápenec. Obec dlouho postrádala spojení s okolím, silnice z Uherského Brodu do Strání přes Volenov a Březovou byla postavena v roce 1897 a na Lopeník teprve v roce 1964, přes Karpaty na Slovensko v roce 1967. Většinu obyvatel v roce 1930 tvořili střední rolníci, malorolníci a pastevci. Neustálým drobením a kouskováním podhorské půdy přibývalo chudiny, která za prací dojížděla do Uherského Brodu, do skláren v Květné, a za první republiky do Zlína. V roce 1880 působili v obci 3 tkalci, 3 krejčí, 4 obuvníci a 4 mlynáři. Tíha nezaměstnanosti značně dolehla na chudou obec. Špatné pracovní podmínky vyháněly obyvatele do světa, ať do USA či do Argentiny. Po březnu 1939 byla do obce uvedena pohraniční stráž, pro niž směrem k Lopeníku byly vybudovány dřevěné kasárny. Obec původně měla faru v Uherském Brodě a od roku 1708 náležela k lokálii v Bánově.
K Březové byly přifařeny Olšovec a Lopeník. Nová farní budova pochází z roku 1949. Na místě původní kaple byl vybudován v letech 1747 - 1749 nový kostel s patrociniem sv. Jana Křtitele a P. Marie. Na jeho místě byl v roce 1865 vystavěn nový prostranný kostel, jehož interiér pochází z roku 1913. Kolem roku 1620 měla údajně existovat v obci nekatolická selská škola. Zanikla asi při vpádech v druhé polovině 17. století. Farní škola vznikla po roce 1747, v roce 1791 byla triviální. Sestávala z jedné místnosti bez lavic. Nová budova byla postavena v roce 1865, ale i tato byla v roce 1921 již na spadnutí. Proto byla v roce 1922 přestavěna. V Březové vyučoval Jan Král, objevitel Dem„novských jeskyní. Nejstarším spolkem je sbor dobrovolných hasičů z roku 1896, po roce 1918 byla založena Omladina, Sportovní klub od roku 1943. V obci se chovali koně, hovězí dobytek, vepři a ovce. Státní lesy náleží pod Polesí Březová, Lesní závod Luhačovice.
Elektrickým proudem se svítí od roku 1948, místní rozhlas je v provozu od roku 1950 a téhož roku bylo zřízeno i stálé kino. V obci byla vybudována v posledních desetiletích veřejná kanalizace, vystavěna mateřská školka. Dále byl zřízen veřejný vodovod o délce 11 km a kulturní dům. Jako koupaliště byl vybudován rybník o ploše 2 ha. Dokončena byla také výstavba víceúčelové budovy, v níž je kromě úřadovny MNV i zdravotní středisko, pošta, knihovna a požární zbrojnice. Od roku 1976 navštěvují vyšší ročníky základní školu ve Strání. Obecní zastupitelstvo v Březové má devět členů. Starostou je Vacula František a zástupce starosty je Michalec Petr. Politické strany v obci nejsou činné žádné. V obci žije v současné době 1147 lidí, popisných čísel je 430.
Co se týká činnosti složek v obci, pracuje Svaz sportu a mládeže, Myslivecký svaz, Sbor dobrovolných hasičů, Zahrádkářský svaz, který je provozovatelem pálenice. Nejčinnější jsou myslivci a hasiči. O kulturu se v obci stará kroužek Dúbrava, který zaznamenal velký úspěch ve Strážnici, když se umístil ve své kategorii na prvním místě. Kroužek existuje asi dvacet let, nepracuje ovšem po celou dobu intenzivně. Tento lidový kroužek spolu s místní dechovkou Brezovjankou se ponejvíce stará o kulturní program v obci při příležitostech hodů, poutě nebo fašanku. Pouť bývá na Cyrila a Metoděje první neděli v červenci, hody pak první neděli v září. V obci je základní škola první až pátý ročník, starší děti dojíždějí do Strání. Mateřská škola je v provozu. V Březové je kanalizace i plynofikace dokončena, vodovod je místní. Zajímavostí je, že obec účtuje vodné a stočné jen ve výši 9,- Kč. V této oblasti je známá kyselka, ke které si jezdí lidé pro vodu z širokého okolí.
Co se týče zaměstnání, spousta lidí dojíždí. Ve vesnici je příležitostí málo, a tak část mužské populace jezdí za prací na týdenní turnusy do Prahy a na Ostravsko. V blízkém okolí našla zaměstnání část lidí v Uh. Brodě nebo Strání. Jen několik desítek je jich zaměstnáno přímo v Březové. V obci je několik firem, Santra ze Strání, Moravská ústředna, Agro GP a dále asi pět soukromých drobných firem. Z investičních akcí se mohou Březovjané pochlubit za poslední roky hlavně plynofikací, vloni byla dokončena telefonní síť a nyní v rámci Programu obnovy vesnice dostavují obecní byty, připravují další výstavbu bytů pro mladé manžele. Nakupovat je možno základní potraviny, drogerii a částečně průmyslové zboží. Pro větší nákupy je nutno zajet jinam.
Obec vlastní dva rybníky, byť majetkové vypořádání není úplně provedeno. Podle starosty jsou v obci největší problémy s nedostatkem peněz. V červenci se obec také musela vypořádat s přívaly vod. Nejvíce to odnesla komunikace, která po vydatných deštích zůstala podemletá. Obec je vlastníkem části lesa, ze kterého v budoucnu hodlá těžit dřevo. Jelikož je obec hraniční, je tady také celnice a obecní policie.
Petra Macalíková, Jindra Váverková
(Literatura Uherskohradišťsko)
příště: Nivnice
Z KLENOTNICE MORAVY
Miškéřské řemeslo na Bojkovicku
Po staletí pracovala na Bojkovicku řada řemeslníků, kteří proslavili městečko Bojkovice i za hranicemi naší země. K nejproslavenějším patřili zvěroklestiči , miškéři, šviháci nebo ludé světoví, kteří v několika generacích rodů z obcí okolo Bojkovic dokázali šikovnost svých rukou. V archivních dokladech, ale i v knize Práv a kšeftů městečka Bojkovic je první zvěroklestič - miškéř zaznamenán v roce l567.
V průběhu času se s nimi setkáváme na celém světlovském panství. Např. v l8.století je jich už 86 a rychlým technickým rozvojem, především zavedením železniční dráhy, počet zvěroklestičů ještě vzrostl. Doklady z roku l906 uvádí, že v Bzové a Hostětíně byli téměř všichni muži ve světě jako zvěroklestiči, z Pitína 30, ze Záhorovic a Slavičína po 50 ap. Velký počet zvěroklestičů a vzájemná konkurence vedla ke vzniku organizace zvěroklestičů. První spolek byl založen v roce l890 ve Slavičíně, druhý v roce l903 v Komni a teprve potom ústřední spolek v Praze. Tento fakt svědčí o tom, že právě Bojkovice měly významné postavení v tomto řemesle. Před rokem l890 až do roku l903 vydávali miškéřům vysvědčení způsobilosti bývalí zeměpanští okresní zvěrolékaři, před kterými skládali adepti zkoušky k dosažení svých licencí.
Po roce l902 prováděla zkoušení zvláštní spolková komise, která pracovala až do roku l920. Od tohoto roku z nařízení čsl. ministerstva zemědělství se konaly zkoušky dvojí - teoretické a praktické. Komisi tvořil státní zvěrolékař a další dva zkušení miškéři.
V roce l9l2 byly v Bojkovicích zahájeny klestičské kurzy. Práce zvěroklestičů byla narušena vytvořením samostatného státu a vytvořením hranic. Zvěroklestiči tím ztratili velkou část území, kam často docházeli. Nebylo možné i volné putování po jiných zemích. Z tohoto důvodu zůstávali staří klestiči pracovat doma v zemědělství, mladší chodili i nadále do světa, ale jejich výdělky byly velmi špatné. K úplnému zániku zvěroklestičského řemesla dochází po II.světové válce, kdy byla jejich profese nahrazena studovanými odborníky. Za svým řemeslem odcházeli zvěroklestiči vždy v sezóně - začátkem února, a vraceli se až na začátku listopadu.
Nosili osobité oblečení - tmavěmodré manšestrové kalhoty a kabát s bílými perleťovými knoflíky, na nohou vysoké holínky z jemné kůže, podobné mysliveckým. Na vestě měli mnohdy zavěšený půlkruhovitý stříbrný nebo zlatý řetízek. Přes rameno visel širší kožený řemen a na něm zavěšená brašna z protlačované kůže, obvykle zdobená reliéfy koní a býků. V brašně se přenášelo zvěroklestičské nářadí a nástroje. K nim patřily různé druhy nožů, obyčejně poloviční břitva, připevněná mosazným drátkem k dřevěnému držadlu. Dále to byly jehly, nitě, dezinfekční zásyp, dřevěné svorky - klemky a mnoho dalších. Všechny věci uložené v brašně zapáchaly, a proto v kraji platilo úsloví Smrdíš jak miškéřská kabela. Pro tento zápach je lidé, zejména na Hané, neradi brali na nocleh do některé z obytných místností. Nikdy nechyběl v ruce těžký čakan nebo samorostová sukovice, o kterou se opírali nebo se jí chránili při přepadení, ke kterému často docházelo.
Při svých obchůzkách po vesnicích bylo pro zvěroklestiče typické vyvolávání héjování: Miškovat dajté héééj... Miškéři chodili převážně pěšky, svěřujíce se pod ochranu Panny Marie Čenstochovské, které vystavěli v roce l820 nad Bojkovicemi kapličku. Po svém putování, někdy až ve střední, jižní a východní Evropě se rádi vraceli ke své rodině. S ní v prvních dnech po návratu ze světa šli do kostela a postupně navštěvovali příbuzné a známé, kterým odevzdali vítaného - drobné dárky. Někteří se furiantsky chlubili, co si mohou dovolit, a v hospodě platili útratu všem přítomným. Vydrželi v hospodě vyprávět i několik dní. Světové lidi bylo možné poznat i podle způsobu vyjadřování. Aby se ještě více odlišovali od místních obyvatel, vymysleli si vlastní řeč pro dorozumívání mezi sebou zvanou šviháčtinu. Nová slova vznikla přimísením cizích slov s místním dialektem. Např. košile byla huňka, hlava segyňa, klobouk lapák nebo hucáň, nohy okřesky, býk rožek,, pes pazůr ap.
V obci poznal zvěroklestiče každý na první pohled. Byl prosáklý vůní šňupavého tabáku, který při setkání s kamarády na ulici jim rádi nabízeli.
Miškéřské chalupy patřily svým vzhledem k nejúhlednějším v obcích. Byly svědkem dostatku peněz, které miškéři přinesli ze světa. I když s miškéřstvím v jejich rodinách pokleslo polní hospodářství, nedostatek byl nahrazen penězi ze světa. Miškéři a jejich rodiny patřili k prvním pansky oblečeným lidem. Jejich dcery byly nejvyhledávanějšími nevěstami v kraji. Synové byli vysíláni na studia do Kroměříže, Trenčína, Kremnice a také později do Uherského Brodu a Uherského Hradiště. Zvěroklestičské plesy byly pořádány ve světáckém duchu. Miškéři se zde rádi předváděli, snažili se honosně vystupovat a často mezi sebou mluvili cizími jazyky, kterým se naučili ve světě.
V současné době jedinými doklady o tomto řemesle jsou sbírkové předměty uložené v depozitářích a vystavené v expozici bojkovického muzea na zámku Nový Světlov, kde tvoří ojedinělou sbírku zvěroklestičského řemesla.
dr. Marie Náplavová
www.hradiste.cz
Program a aktualizace Stanislav Lopata
hudba@hradiste.cz
Čas zpracování: 0 sekund
