Číslo: 49
02.12.1996
Článků: 42
REDAKCE
ARCHIV
minulých čísel
Rok 1996
Rok 1997
Rok 1998
Rok 1999
Rok 2000
| 
 
To snad není pravda...!?
Nepravidelný seriál nevelkých reportáží o neobvyklých zážitcích.
(4) A jako akorát...
Mnoho z vás se už určitě setkalo s názvem Elektro Štěrba. Ne každý už ale ví, že se tato firma jmenuje A Elektro Štěrba. Dlouho jsem nevěděl proč. Už to vím. Je to zkratka slova akorát. Tedy Elektro Štěrba - firma akorát pro vás. Nevěříte? Tak poslouchejte.
Před pár dny jsem potkal kamaráda. Koupil si videorekordér. Je tomu rok. V prodejně Elektro Štěrba ve Starém Městě. Koupil si ho k práci. Živí se sám. Je, jak říkají sociální předpisy, osoba samostatně výdělečně činná. Potřebuje video jen občas. Něco nahrát. Ale ty nahrávky jsou pro něho důležité. Rok mu video sloužilo. A pak najednou: bác! Zničeho nic mu pokrčilo pásky ve dvou kazetách a rozhodlo se nepřevíjet. Prostě si postavilo hlavu. A to se východoasijská pracovitost dává málem za vzor. Přestalo pracovat. Co teď? Zjistil to večer před odjezdem pryč. Však co," řekl si, je v záruce. A vesele odjel. Vrátil se za týden. Našel záruční list a chystal se do prodejny. Ale co to? Proboha! To snad není pravda! Záruka skončila právě před týdnem... Nu což. Nahrávající video potřebuji, řekl si a zkusil to v prodejně. Za zeptání nic nedám. Ale moc nevěřil. Vlastně vůbec. Vždyť to známe. Páni obchodníci... Přepočítal se. Hned několikrát.
Překvapení první: přesto, že přístroj byl reklamován doslova na hraně záruční lhůty, prodejna bez sebemenšího zaváhání záruční opravu přijala. No, podívejme, jak to může fungovat. Odhad doby opravy byl tři týdny, ne-li více. Do prčic, co s tím? Vždyť je to video potřeba. Ne pro zábavu. Pracovně. Zatraceně. Zase od někoho půjčovat. Nepříjemné. Ale co to je...? Překvapení druhé: pracovnice prodejny se poradily, zkonzultovaly to s vedoucím prodejny panem Radkem Frýzou a ... Ač to nedělají a vůbec to není jejich povinnost, po dobu léčby nemocného videopřístroje zapůjčili mému kamarádovi video jiné. No podívejme, jak to může fungovat... Když mně to povídal, držel kamarád v ruce doklad o přijetí přístroje prodejnou do opravy. Takové normální potvrzení. Ale... Nebo ne? Překvapení třetí: na dokladu je kolonka, kde se má zvolit mezi dvěma možnostmi: záruční nebo pozáruční oprava. Rozumím tomu, že berou do opravy i přístroje po záruce. No podívejme, jak to může fungovat.
Nemám moc takových zkušeností. Spíše naopak. Tak si říkám, že to A v A Elektro Štěrba nebude jen akorát. Že to bude spíš stupeň úrovně poskytovaných služeb. Skupina A. Prostě áčko. Zaplať pánbu...
(5) Z poctivé večerky podvečerní občasník...
Když jsem tak u těch kamarádů, vyprávějí mi ledacos. Vím, že si nevymýšlejí. Své kamarády si dobře vybírám. A oni ví, že se trochu zajímám, jak kde s lidmi zacházejí. Myslím v oblasti služeb. Poslední příběh jsem slyšel předevčírem. Poněkud méně veselý, než ten předcházející. Leč, i o tom třeba psáti. Aby lid vezdejší si mohl ověřiti a svůj vlastní úsudek udělati. A hlavně nejen nadávati, jak zde po desetiletí zvykem bývalo jest. Alebrž někam choditi a jinam nechoditi. Aby zlí neřádové krachovati mohli. Neb jinak jim zase jen to nadávání zbyde. A to bychom nabytou svobodu ráčili nezasloužiti si...
V Uherském Hradišti je celkem široká síť prodejen potravin a vůbec zboží žaludkového. Má to jen drobnou chybu: otvírací doba většiny z nich se příliš neliší od otvíracích dob v dobách budování rozvinuté socialistické společnosti. Pravda. Zákony již máme celkem demokratické (až na vyjímky). Ale co to hlavní? To, na čem především záleží svoboda našeho občanstva. No? Co to hlavní? Co? No přece naše mozky. Jak ty zdemokratičtěly, zesvobodněly? Protože páni podnikatelé mohou dělat jen to, co my jim dovolíme. Bez nás by brzy dopodnikatelovali. Ne každý z nás pracuje od šesti do dvou, jak je u nás zvykem. Jsou i tací, kteří končívají kolem osmé večerní i později. Také jim bývají určeny prodejny, které jsme si zvykli nazývat večerkami. V centru okresního města byly dvě. První, spíše podvečerka, na rohu Prostřední ulice a Mariánského náměstí, je pořád otevřena do osmé hodiny večerní.
Ty, co bydlí na Mojmíru, určitě potěšilo před pár lety otevření konkurence Many ve Štěpnicích. Prodejna byla prostorem malá, ale sortimentem, cenami i otvírací dobou do devíti večer více než příznivá. Mnoho lidí jí dávalo před velkoprodejnou Mana jednoznačnou přednost. Také to bylo vidět na počtu nakupujících. Vládla spokojenost.
Před časem se něco stalo. Čert ví, jestli výměna majitele, či co. Množství druhů zboží začalo rapidně upadat a začaly se kazit i ceny. Překvapení vyvolala přestavba prodejny. Prodejní prostory se asi dvakrát zvětšily a sortiment jako by se současně dvakrát zmenšil. Nepochopitelné. A ceny vyskočily. Divné. Ještě divnější bylo, že často byla prodejna zamčena pět až deset minut před zavírací dobou. To hodně připomínalo doby socialistických služeb. A ještě divnější bylo, když prodejna před pár týdny omezila otvírací dobu do osmi večer. A co bylo nejdivnější? Že minulý víkend přicházeli koupěchtiví občané k zamčeným dveřím podvečerky, ze kterých jim už několik dní dost neuctivě vysvětloval uzavření prodejny nepěkně fixem načmáraný nápis: Inventura - přejímka nového zboží. Tolik nového zboží? Asi to byla přejímka pro všechny obchody ve městě. Inu, takypodnikání. Škoda...
PEPA |
|
Graffiti na Míru
Uh. Hradiště (paf) - Vděčnou plochou pro zajímavou techniku se stala jedna ze zdí kina a klubu Mír (ta od parku). Student hradišťské UMPRUMky odhaduje práci na čtrnáct dní a že to není nikterak levný koníček, ukazují ceny speciálních barev. Jeden sprej vyjde na 130 korun a celý obraz pak až na 6000 Kč. Potěšující je, že náhodní kolemjdoucí dnes už tvůrce graffiti neobviňují z vandalství, jak tomu bylo v minulosti, a projeví svůj upřímný obdiv. |
|
Klempířství či slibotechny
Porouchal se nám balkon. Bylo zapotřebí vyměnit hurtny, zaizolovat a oplechovat. Sháněla jsem klempíře a zedníka. Někdo mně poradil klempířství p. Dvořáka ve St. Městě. Jela jsem tam učinit objednávku. Mistr byl plný ochoty, řekl zítra jsme u Vás. Čekala jsem asi 10 dnů, než se přišel podívat. Potom přišel asi za 14 dnů poměřit. Pak zase nic. Celkem se to táhlo asi 6 týdnů. Pak jednoho dne přijeli s mladíkem a začali. Polámali mně 1/2 broskve, zničil 2 keře růží a shodily omítku asi 60cm. Dala jsem jim občerstvení. Pak asi za 2 hodiny skončili. Dala jsem jim svačinu, po ní mně p. Dvořák sdělil, že je balkon hotový a chtěl 1.450 Kč. Dala jsem mu 1.500 Kč. Až měl peníze v kapse, řekl mně, že to není hotové, že musí být ještě jedna vrstva jipy, že to dodělají během 14 dnů. Jelikož se nedostavili, a nastaly deště, balkonem začalo protékat. Začala jsem k p. Dvořákovi jezdit, ale zbytečně, ti jeho zaměstnanci řekli, že neví, kde je.
Když jsem asi 5x jela zbytečně, po šesté se mně stalo, že opilý šofér vletěl autem na chodník, porazil děvče i s kolem a zastavil se až na domě. Byla jsem 2 krůčky od toho děje a byla jsem z toho šokovaná. Ale větší šok mě čekal u p. Dvořáka, všechno otevřené, na ponku rozpitý burčák. Pak tam přišel jeho vnuk, který ho někde ze zahrady přivolal. Ale pan mistr mně místo omluvy začal tak nadávat a urážet, že ty urážky by byly i žalovatelné. Pochopila jsem, že se budu muset obrátit na jinou firmu.
Našel se slušný člověk (důchodce), který práci velmi kvalitně za p. Dvořáka dodělal. Pan Dvořák dal jipu ze dvou dílů a bylo to víc došlapané jak svařené. Toto může důchodce dosvědčit. Díky slušným řemeslníkům mám balkon asi po 3 měsících dodělaný. Budu potřebovat na jaře větší klempířské práce , ale od Vás, pane Dvořák si nenechám ani hřebík zatlouci. Za všechny stejně postižené jako já.
Chrástková - St.Město |
|
| |
