Přespolní příbuzní - stařečci a kmocháčci (hlavně křestní) nosili svým kmotřencům mikuláša i dva dny předem. Dávaly se pečené figurky, perníkový koník či panenka, sušené švestky , ovoce a ořechy. Tam, kde nepouštěli svaté do domu, rodiče nadělovali za komín, na húru nebo později za okno do okřínku, pléšku či punčochy. K velkým prosincovým svátkům patří i 8.prosinec, na který připadá slavnost Neposkvrněného početí Panny Marie. V roce l856 ustanovil papež Pius IX. tento fakt za článek víry. K tomuto dni se pojí na Uherskohradišťsku adventní obchůzka matiček s obrazem. Ve Starém Městě ještě ve čtyřicátých letech chodily ženy po devět večerů před narozením Ježíška dům od domu a připomínaly tak biblickou událost o hledání noclehu Panny Marie v Betlémě. V každém posledním navštíveném domě zůstal obraz přes noc, kdy se konala malá pobožnost. Cestou s obrazem ženy zpívaly tuto baladickou píseň.
Když Panna Maria po světě chodila,
od města k městečku
noclehu hledala. Přišla ona přišla
k jednému kováři, můj milý kováři, daj ně poležéní.
Poležéní nemám,
moc tovaryšů mám,
ve dne v noci kujú,
nikde nenocujú.
Přišla pak Maria
do jednoho chléva,
jak práh překročila,
syna porodila.
Přišlo tam hned přišlo,
kovářovo dítko,
zakolébaj ty mně,
moje nemluvňátko.
Jak pak zakolébám,
když ručiček nemám,
dotkni se jesliček,
budeš mít ručiček.
A domů běžala,
rukama húšala,
má céro rozmilá,
kdes ručiček vzala.
A táto, tatíčku,
už se ten narodil,
už se ten narodil,
co mně ruce stvořil.
Dala mně jich dala
ta ženička mladá,
ta ženička mladá,
co noclehu ptala.
Dybych já byl věděl,
že to matka Boží,
byl bych jí dal ležet
v novém bílém loži.
A sám bych byl
lehl hlavú na kamení,
hlavú na kamení,
nohama do trní.
Devátý den uložily obraz u některé rodiny, kde zůstal po celý rok, což bylo pro dům velkou ctí.
dr.Ludmila Tarcalová
