Číslo: 5
03.02.1997
Článků: 51
REDAKCE
ARCHIV
minulých čísel
Rok 1996
Rok 1997
Rok 1998
Rok 1999
Rok 2000
Polešovice - městečko v kopci
Z KLENOTNICE MORAVY - Buchlovice
Polešovice - městečko v kopci
Farní kostel sv. Petra a Pavla - dominanta obce.
V úrodném úvalu řeky Moravy pod výběžky Chřibských hor se rozprostírá městečko Polešovice. Se svými více než 2000 obyvateli, vyspělým zemědělstvím a svébytným životem je obec střediskem jihozápadní části okresu Uh. Hradiště..., stojí napsáno v publikaci Polešovice 1595-1995, kterou u příležitosti 400 let povýšení obce na městečko vydala před 2 roky Historická společnost Starý Velehrad.
Polešovice - původně ves lidí Polešových - se rozprostírají na jihovýchodním úpatí maršovského pohoří 240 metrů nad úrovní hladiny moře. Rozloha katastru městečka (Polešovice povýšeny do tohoto stavu 3. dubna 1595 císařem Rudolfem II.) byla vyměřena na 1309 hektarů, 59 arů a 43 metry čtverečné. Průtah Polešovicemi měří 2,6 kilometru a obec se nachází na svahu s převýšením okolo 186 metrů.
Bohaté archeologické nálezy dokládají hustotu zdejšího osídlení již v pravěku. Od 7. století bylo možno vysledovat osídlení Slovany, v 10. až 13. století navázala vesnice Záblacany. Prvním názvem Polissowiz z roku 1220, roku 1846 poprvé Polešovice. Obec, která od roku 1220 patřila velehradskému klášteru, byla od počátku známa svými na svazích kopců rozprostírajícími se vinohrady.
K dominantám městečka patří Farní kostel sv. Petra a Pavla, jehož datum vzniku je dosud opředeno dohady. Je ovšem doloženo, že v roce 1421 kostel zničili husiti. Současný barokní farní kostel je nejméně třetí stavbou na stejném místě.
Bohužel Polešovice potkal stejný osud jako jiné obce. Vylidňují se. Je to způsobeno malou investiční výstavbou v posledních letech a odlivem lidí do měst, který nastal v letech šedesátých, říká starosta Polešovic Ing. Ladislav Jančík.
Největší starost dělá v současnosti Polešovjákům a vinařům průběh letošní zimy. Podle odhadů je silnými mrazy a námrazou poničeno až 70 procent vinic.
V obci se dobudovává rozvod vodovodního řádu, což je podle starosty strategickým úkolem, protože s ohledem na polohu obce je vody nedostatek, lidé se donedávna museli spoléhat na vlastní zdroje. Nemalé finanční prostředky na výstavbu získaly Polešovice od státu, potažmo z Okresního úřadu a třímilionovou dotaci od Ministerstva financí. Chybí už jen asi 3,5 kilometrů z celkového počtu 12 kilometrů vodovodních rozvodů, uvedl starosta Jančík. V roce 1993 se zároveň s vodovodními rozvody začala řešit otázka čištění odpadních vod, které v minulosti ohrožovaly zdroje pitné vody Hodonínska a Hradišťska.
Všechny plánované investiční akce jsou ovšem ovlivněny finanční možností obce. Je jasné, že obec by nebyla schopna sama nic utáhnout. Pokud zkušební provoz čističky dobře vyjde, vrátí se nám do obecní pokladny 2 miliony. Ty nám slíbil okres, zadavatel stavby, při dosažení určitých výsledků na čističce. A to je právě částka, kterou bychom moc potřebovali, doplňuje Ladislav Jančík. Připomeňme, že v minulém roce byla v Polešovicích zřízena telefonní ústředna, která by měla sloužit i okolním obcím: Vážany, Ořechov a Tučapy. A aby byl výčet základních sítí kompletní, čeká obec ještě plynofikace, malinko bolavé téma, protože zase hrají roli finance.
Polešovice jsou ovšem známy i jako městečko sportu. V minulosti to byl hasičský sport, dnes je tu sportem č. 1 fotbal. Až si říkám, jestli budou v budoucnu stačit nasazenému tempu, netají starosta obce svůj obdiv k úspěchům FC Polešovice, mužstvu na druhé příčce Středomoravské župy. I zde se obec snaží klubu pomáhat, jak se dá. Nejsou to sice horentní sumy, ale jde spíše o technickou výpomoc, např. při úpravě fotbalového hřiště.
Podle Ladislava Jančíka, který se do Polešovic dostal před 23 lety, nelze práci v obci brát bez zanícení a lásky: Málokterá oblast se může pochlubit takovou škálou pěstitelských možností. Daří se zde meruňkám, broskvím, vínu, obilí, cukrovce a veškerému druhu zeleniny. Polešovice si drží pozici jakési spádové obce. Je zde škola, zastoupeny jsou služby, zdravotnictví, pracovní příležitosti.
M. Miškeříková
Z KLENOTNICE MORAVY - Buchlovice
Zámek Buchlovice
TVRZ
Byl by to hřích po hradě Buchlově nepsát o památkách patřících k tomuto hradu. Proto následující řádky budou patřit památkám v obci pod tímto hradem. Památkám v Buchlovicích. Málokdo dnes ví, že v Buchlovicích stávala mimo hradu na kopci a zámku uprostřed obce taky tvrz. Buchlovice jako takové byly do počátku 19. století vsí a teprve pak se staly městečkem.Jsou nepochybně starobylého původu. Již v roce 1270 byly střediskem zemanského statku s tvrzí, která stávala v místech pozdější hlavní správy velkostatku. V roce 1270 jsou uváděni jako vlastníci tvrze Jeroným a Ondřej z Buchlovic a v roce 1987 se vedle nich psal Jarohněv. Pak se vlastníci tvrze střídali a to zejména ve 14. a 15. století, kdy Buchlovice patřily rodu z Kravař a od roku 1437 Domamyslům. V letech 1515 až 1540 byli jejich majiteli Posstatští, kteří je prodali Pavlu,Janu a Václavu ze Žerotína (zápis do desek proveden v roce 1545). Ti připojili Buchlovice k hradu Buchlovu, jehož osudy pak nadále sdílely.
Dosavadní tvrz ztratila své poslání a byla v 16. století přebudována na hospodářské objekty, které v současnosti slouží lesní společnosti. Z vlastní tvrze se nedochovaly žádné památky.
ZÁMEK
Jak léta běžela, hrad Buchlov vyhovoval stále méně a méně nárokům majitelů, až nakonec bylo v Buchlovicích vybudováno nové pohodlné sídlo - zámek. Lidová tradice uváděla, že Jan Dětřich z Petřvaldu jej vystavěl pro svoji manželku Anežku Eleonoru z Colonna-Felsu, jíž se prý na Buchlově nelíbilo a toužila bydlet v prostorách, které by jí připomínaly slunnou Itálii. Proto byl zámek vybudován po vzoru zámecké stavby zvané Villa Colona u Neapole. Petřvaldova manželka však ve skutečnosti nebyla původem z Itálie, nýbrž z Tyrol, kde bydlela na hradě podobném Buchlovu, pocházela však z větve italského rodu Colonnů. Podle pověsti bylo při stavbě použito materiálu z rozbořeného kostela sv. Klimenta u Osvětiman, kde Jan Dětřich z Petřvaldu hledal neúspěšně poklad.
Projektant navrhl budovu po vzoru italských vil - zámečků, zasazených do krajinného prostředí. Stavbu rozvrhl do dvou půlkruhových samostatných budov. Nejprve byl postaven tzv. spodní zámek, určený k obývání a k reprezentaci (někdy okolo 90. let 17. století). Malířská výzdoba hlavního sálu tohoto traktu byla hotová v roce 1701 a lze tedy právem předpokládat, že tenkrát byl již dokončen.
První patro se soustřeďovalo kolem hlavního sálu, vedle něhož byla ještě ložnice s malbami v oválných štukových medailónech, určená k reprezentačním a společenským účelům.Jemný štukový dekor provedl Baltazar Fontana (1658-1736). V přízemí, obráceném do parku, byly zřízeny obytné a hostitelské prostory , pod hlavním sálem směrem do zahrady byla salla terrena.
Protilehlá strana, zvaná později jako Flora (horní zámek), byla vlastně postavena jako hospodářská budova, neboť byla určena pro služebnictvo a jako užitný prostor. Byla vybudována později tj. v letech 1710- 1738. Letopočet udává rok 1738, který lze považovat za dobu dokončení stavby zámku vůbec.
Hlavním autorem zámku je pravděpodobně Domenico Martinelli (1650-1718), italský architekt, činný řadu let ve Vídni a pak zvláště na Moravě. Tak vznikla jedna z nejčistších a nejzdařilejších barokních vil italského typu na Moravě i ve střední Evropě s ústředním sálem, koncipovaným jako samostatná část. Jeho působivé umístění v rozsáhlém parku tento fakt jenom zvyšuje.
Posledním soukromým majitelem Buchlovic byl Alois, syn Leopolda I. Po roce 1945 se stal zámek majetkem státu a spravuje jej Krajské středisko státní památkové péče v Brně.
Že jste ještě v buchlovickém zámku nebyli? Máte velikou škodu. Proto si letos dejte předsevzetí,že se tam někdy zajedete podívat. Třeba na konference o víně,pořádané Folklorním studiem v Buchlovicích.
Jan
www.hradiste.cz
Program a aktualizace Stanislav Lopata
hudba@hradiste.cz
Čas zpracování: 0 sekund
