Číslo: 51
22.12.1997
Článků: 42
REDAKCE
ARCHIV
minulých čísel
Rok 1996
Rok 1997
Rok 1998
Rok 1999
Rok 2000
| 
 
Z KLENOTNICE MORAVY
Z prosincového kalendáře II.
13. prosince se slaví svátek sv. Lucie. Tato světice žila na počátku 4. století v Syrakusách. Vypravuje se o ní, že jako křesťanka se vyznačovala dobročinností a pevností ve víře. Odmítanému nápadníkovi poslala na důkaz pevnosti ve víře na míse své vyloupnuté oči. Od této skutečnosti se odvozuje i její patronství - pomáhá zažehnávat oční nemoci. Den sv. Lucie byl před zavedením gregoriánského kalendáře v roce 1582 považován za nejkratší den v roce. Podle lidských představ totiž dával velký úbytek denního světla nejlepší prostor pro působení škodlivých sil. Věřilo se, že v tento den chodily čarodějnice do chlévů, kde škodily dobytku a kravám odebíraly mléko. Na ochranu proti nim sloužil česnek, kterým hospodáři dělali kříže na dveřích do chlévů. Okna i dveře se obmalovávaly křídou, aby nemohly čarodějnice dovnitř. V tento den se nesmělo z domu nic půjčit.
V předvečer jejího svátku se také na Uherskohradišťsku dodnes udržuje zvyk obcházení lucek. Někdy sama, jindy skupina dvou až čtyř bíle oděných postav je viděna jíti po obci. Luca bývá oblečena v bílé košili, někdy mívala na zádech ze slaměnky udělaný hrb a aby byla co nejvyšší, tak si dávala na hlavu hrotek na dojení krav. Přes hlavu si přehazovala velkou bílou ložní plachtu. Obličej měla namoučený a zuby z řepy jí vyčnívaly z úst. V ruce držela kopisť nebo velkou vařečku. Luca se snažila dostat do stavení, hlavně tam, kde se v minulosti předlo a nebo dralo peří. Někdy podarovala kouskem řepy, jindy klepala přes prsty. Většinou se před tajemnými ženami zamykalo, ty pak však vyváděly pod okny. Přepadly kde koho, vyplatily i muže v hospodě.
Dvanácti dnům od Lucie po Štědrý večer se připisoval i velký věštecký význam. Jednotlivé dny představovaly dvanáct měsíců příštího roku. Podle toho, jaký byl každý jeden den, se pak určovalo počasí v každém měsíci příštího roku.
Sv. Tomáš má svátek 21. prosince. Jeho jméno znamená blíženec. Narodil se v Galileji a povoláním byl rybářem. Po slavnosti letnic hlásal evangelium v Etiopii, zvláště ve východní Indii. Traduje se, že pokřtil mnoho pohanů, mezi nimi i tři mudrce Kašpara, Melichara a Baltazara. Zemřel mučednickou smrtí, nejprve byl kamenován a nakonec probodnut kopím. S jeho svátkem je spojena řada věšteb. Ještě začátkem dvacátých let, když děvčata chodívala k potoku pro vodu k napájení dobytka, prováděla tajně věštby, které nesměli vidět chlapci. U potoka po paměti, tedy se zavřenýma očima, sáhla do vody. Hrstí nabrala potočního nánosu. Z toho, co nabrala, se věštila budoucnost. Nabrala-li hrubší kamínky, měla dostat za muže lamače skály, písek znamenal zedníka, dřívko - tesaře, bláto - zemědělce, střípek z hrnce - hrnčíře ap. Zdálo-li se dívce v noci o nějakém chlapci, dostala jej prý za muže.
Svátek sv. Štěpána se slaví 26. prosince. Patřil mezi prvních sedmdesát dva Kristových učedníků a byl vysvěcený mezi prvními sedmi jáhny. Podle apokryfních zpráv měl přivést mnoho Židů ke křesťanství a provést hodně zázraků. Za nařčení z rouhání proti božímu zákonu byl v roce 36 za hradbami Jeruzaléma ukamenován.
Ke dni sv. Štěpána se pojí řada zvyků a obyčejů. V době, kdy mladí chlapci sloužívali u sedláků, dostávali v den sv. Štěpána smluvenou odměnu a chlapci nastupovali týdenní dovolenou. Po ní se vraceli k původnímu hospodáři, nebo našli si práci u jiného sedláka. Kromě mzdy, kterou rodiče použili na opravu domu, na splátku dluhu či uložili na knížku, dostával chlapec ještě buchtu babůvku s mákem. Buchtu přinášel domů jako dar za celoroční službu. Zvyk vyměňovat službu se tradoval dlouho. Chlapci si vzali s sebou buchtu, sklenici slivovice a i pytel přes rameno. Chodili do domů, kde byla svobodná děvčata nebo měli známost. Tam se nabízeli do služby. Něco popili, pojedli, obvykle něco sebrali a dali do pytle. Pak věci prodávali a kup zapíjeli. Na Štěpána dodnes ženy podávají mužům boty nebo kalhoty. Dříve je nosila žena až k posteli se rčením: Když sa ti tady nelúbí, seber sa a běž na novú (míní se tím službu). Magickou moc měla v den sv. Štěpána i voda.
Dívky a ženy dodnes na Štěpána muže umývají, aby byli zdraví. Někdy ženy používaly třeba hrst sněhu, se kterým je trochu podřely, někdy mokrý hadr či kus ženského prádla. Po celém Slovácku byl známý zvyk v tento den roznášet pastýřem březový prut s přáním zdraví a rozmnožení majetku. V minulosti každý hospodář, kterému pastýř pásl dobytek, si vzal jeden prut a hospodyně jej za to obdarovala. Prut byl uschován na čelném místě v jizbě až do prvního výhonu dobytka na pastvu. Tehdy bral hospodář prut a tímto březovcem šlehal zvíře, aby neoprašivělo.
Na Štěpána se již od 17. století objevuje v církevních obřadech svěcení ovsa, někdy se jím pohazují přítomní v kostele na památku, že sv. Štěpán byl ukamenován. Svěcený oves se míchal se zrním pro jarní setbu.
Svátek sv. Jana, apoštola a evangelisty připadá na 27. prosince. Jméno Jan znamená v překladu Bůh je milostivý. Jan, bratr Jakuba Většího, působil v Judsku a Malé Asii. Sepsal evangelium, které začíná božstvím Kristovým - vznešeně, proto jako atribut má znak orla, symbol vznešenosti. Podle legendy přimíchali Janovi protivníci do vína jed, které měl při sloužení mše svaté vypít. Jan však účinek jedu překazil znamením kříže. Již od 17. století je známý obyčej svěcení vína se slovy: Napij se lásky svatého Jana ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého Amen a také zvyk rozlévání vína do každého vinného sudu na ochranu proti čarodějnicím. Víno vypité v den sv. Jana mělo chránit proti onemocnění těla i duše, před hadím uštknutím, a především mělo uchovat přátelství a mír mezi lidem.
Dr. Ludmila Tarcalová |
|
| |
