Číslo: 52
29.12.1997
Článků: 20
REDAKCE
ARCHIV
minulých čísel
Rok 1996
Rok 1997
Rok 1998
Rok 1999
Rok 2000
| 
 
Z KLENOTNICE MORAVY
Náboženský život rodin ve vánočním období
Náboženský život v dřívějších rodinách, i když ne ve všech, měl všude stejný základ. Byl založen na hluboké víře a dodržování norem daných Desaterem. Běžně se říkalo Modli se a pracuj, Pán Bůh Ti požehná. Většina lidí tak skutečně žila. Děti se vychovávaly k větší vzájemné úctě, rodičům i starším lidem se vykalo, vděčnost a časté poděkování bylo běžné. Po první světové válce však přibývalo těch, kteří říkali Modli sa, nemodli, z prázdné mise sa nenajíš. Rodiče a dospělejší děti působili na své děti a sourozence především svým příkladem a učili je žít v zásadě Co ukradeš a v neděli vyděláš, druhé koleno neužije. Neděle a zasvěcené svátky lidé světili, nekonaly se žádné větší práce. Některé rodiny ani v neděli nezametaly zem, vařilo se jen obyčejné jídlo, které nedalo mnoho práce. Jen při sklizni sena a o žních někteří z nich pracovali.
V neděli dopoledne, kdo mohl, a hlavně kdo si měl co obout a obléct, šel do kostela. Často se totiž stávalo, že mladší sourozenci čekali, až ti starší se vrátí z ranní mše , aby si mohli půjčit třeba i větší boty , kabát či kožuch. Domácnosti se řídily církevním kalendářem a díky zděděným zkušenostem a praktikám také hospodářským rokem. Větší události v rodině se pojily vždy k některému výročí či svátku během roku. Termínem bylo období před hodama, po fašanku ap.., o církevních svátcích se dověděli v kostele.
Církevní rok a také vánoční obchobí začínaly první adventní nedělí na konci listopadu nebo na začátku prosince. Advent trval čtyři týdny. V této postní době se denně chodilo na roráty . Mše se sloužívala v bílé barvě a začínala slavnou písní Ejhle, Hospodin přijde a všichni svatí jeho s ním a bude v onen den světlo velké. Aleluja. I účast dětí byla velká, přestože přicházely domů zmrzlé a čekalo je vyučování ve škole. Cestou do kostela se však děti klouzaly, zkoušely led a dělaly ve sněhu andělíčky. S rozpaženýma rukama se položily do sněhu a měly radost, že se jim otisk tak vydařil.V průběhu roku bylo v rodinách zvykem se modlívat ráno a večer, před jídlem i po jídle, nebo se jen k jídlu přežehnat. V adventu se denně celá rodina společně modlívala radostný růženec ( v půstu bolestný). Nekonávaly se žádné taneční zábavy, svatby, muži méně kouřili a nebo vůbec, fajku ukládali za trám v jizbě. I děti si musely odpustit nějaký ten mls.
Na první svátek vánoční - Na Boží hod se sloužívala v pět hodin ráno jako první mše tzv. jitřní. Nejslavnější však bývala hrubá s ofěrou, sloužená za mládež. Na tento svátek vánoční se rodina držela doma, na návštěvy se nechodilo. Odpoledne rodiče věnovali dětem. Na druhý svátek vánoční - na Štěpána byla jedna ze mší sloužena za muže v obci, kterých bylo v kostele více než jindy. Na Silvestra v podvečer, pozdějších letech v odpoledních hodinách se konávala děkovná pobožnost.Na ni se četly různé zprávy z farnosti, o hospodaření, o počtu narozených, zemřelých ap. V tento den se v minulosti nechodívalo oslavovat, nepořádaly se ani taneční zábavy. Ještě ve 20. letech hrávali ochotníci v některých obcích na Silvestra večer divadlo. O půlnoci se střílelo karbidem nebo puškou. Jinde zase se v tuto dobu poslouchalo, jak se starý rok bije s novým.
Nový rok byl pokládán za velký svátek. Ráno se chodilo na ranní mši a odpoledne na požehnání. Stejně tak i svátek Tří králů byl zasvěceným svátkem. V předvečer svátku byla svěcena voda, sůl, kadidlo a křída. Svěcenou vodu si brali věřící domů. Světily se s ní úroda, obydlí, stáje, kropily se děti, když se vydávaly na cestu nebo před svatbou, kropila se pole, aby dávala úrodu a chránila ji před živelnými pohromami. Používala se především v kritických životních okamžicích - při rychlém křtu, úmrtí. V některých obcích obcházel v následujících dnech kněz, nebo jen kostelník domy, vykuřoval je kadidlem a vykropoval a psal na dveře křídou K + M + B. Ve zkratce se skrývají tři první písmenka jmen sv.Tří králů - Kašpar - Melichar - Baltazar, ale kromě zkratek jmen bývají písmena odvozena i od věty Christus Mansionen Benedictat - Kriste, žehnej dům. Za tuto službu dostával kněz , kostelník a ministranti pohoštění a peníze, za které se kupovaly potřebné věci, hlavně svíce do kostela.
Posledním svátkem vánočního okruhu byl svátek Hromnic. Tento den byl pokládán za svátek Světla a tvořil spojení mezi vánočním a velikonočním svátkovým obdobím. V den Hromnic se slavilo obětování Vykupitele a očišťování Panny Marie. Podle Mojžíšova zákona každá matka po porodu zůstávala nečistá a nesměla se zúčastňovat bohoslužeb v chrámu. Po uplynutí 40 dní po narození chlapce a 60 dní po narození děvčete obětovali rodiče beránka a holubici, chudobní dvě holoubátka. Hromnice byly v každé farnosti na Uherskohradišťsku svátkem žen. Většina věřících žen z obce se zúčastňovala s rozžatými svícemi průvodu, který měl připomínat příchod Neposkvrněné Panny Marie s Ježíškem - světlem. Slavnost začínala mší svatou. Svíce, které držely ženy v rukou, byly posvěceny a před přečtením evangelia vyzval kněz ženy slovy Pojďmě v pokoji k slavnostnímu průvodu.
V čele průvodu šel ministrant s křížkem, pak ženy s rozžatými svícemi a kněz. Po stranách průvodu byly neseny korouhve a zvonily zvony. Pokud průvod obcházel větší okruh, doprovázela ho dechová hudba. V deštivém počasí se chodilo jen kolem oltáře nebo okolo kostela.
Dr. Ludmila Tarcalová |
|
| |
