Můžeš se nám představit?
"Jmenuji se Michal Křen a chodím do šesté třídy ZŠ Komenského ve Starém Městě. Kroužek debrujárů, který na naší škole vznikl asi v˙roce 1993, navštěvuji druhým rokem. Vede nás paní učitelka Inka Kubíková, která ale na naši novou školu na Komenského sídlišti dochází. Učí totiž na staré škole. Ze školních předmětů mne nejvíce baví fyzika, matematika a tělocvik. Na škole ještě navštěvuji nepovinný kroužek výpočetní techniky, kde programujeme pomocí příkazů v˙jazyce COMLOGO. Ve škole teď proběhla celostátní soutěž v˙COMLOGU a první tři postoupili do okresního kola. Já jsem také postoupil. Jinak rád jezdím na kole (byl jsem například na Bunči, Salaši a nejdál u Žižkova dubu v˙Pašovicích), rád lyžuji na Lopeníku a od začátku tohoto školního roku navštěvuji také rybářský kroužek."

A jak představíš debrujáry?
"Slovo debrujár pochází z˙francouzštiny a překládáme ho jako "být šikovný, umět si poradit". Jde o děti převážně ve věku 7 až 15 let, které se zajímají o vědu a techniku. Neustále něco kutí, vymýšlejí, objevují a tím se učí poznávat svět kolem sebe. Pracujeme ve vlastních klubovnách a jsme sdruženi do Asociace malých debrujárů v Praze. Tato asociace je součástí světové debrujárské organizace, která je v˙Paříži."

Znáš heslo debrujárů?
"Ví br ra si dy uj vž ár dy de. Tak zní v˙našem kryptogramu. Oficiálně zní: Debrujár si vždy ví rady."

Co Tě do tohoto kroužku přivedlo?
"Paní učitelka Kubíková. Měli jsme ji v˙páté třídě a ptala se nás, kdo chce chodit do debrujárů. Vysvětlila nám, že budeme dělat pokusy na základě fyziky. Protože se chci dozvědět něco víc o fyzice, která mne hrozně baví, přihlásil jsem se. Se mnou se přihlásilo ještě asi dalších deset spolužáků ze třídy. Je to učení hravou formou. Jednoduchými pokusy s jednoduchými pomůckami si sami ověřujeme některé fyzikální zákonitosti v˙praxi na vlastní oči. Některé pokusy si také sami vymýšlíme. Taky vyrábíme spoustu krásných a užitečných věcí a učíme se i nějaká kouzla. Nejvíce se mi líbí kouzlo nazvané Kouzelné destičky. Ty jsme dokonce dělali pro děti, které šly letos k˙zápisu do první třídy."

Kterými vlastními pokusy se˙můžeš pochlubit Ty?
"Například jsem si vymyslel lihový teploměr. Funguje tak, že při zahřívání se zvětšuje objem kapalného tělesa, v˙našem případě lihu. Vyrobil jsem jej ze slámky, umělohmotného uzávěru, hrdla PET láhve a korku, utěsněného plastelínou. Při tomto pokusu jsem se také nechtěně dozvěděl, že líh se špatně barví hypermanganem. Bylo by asi lepší, kdybych použil petrolej, ale to jsem ještě nestačil vyzkoušet. Další pokus jsem si vymyslel na táboře, kde jsme měli termosku s˙čajem. Když čaj netekl, museli jsme napumpovat vzduch. Pokus dokazuje, že voda, aby tekla z˙uzavřené láhve, potřebuje vzduch: Vezmete umělohmotnou láhev, naplníte ji vodou a pečlivě uzavřete uzávěrem. Pak láhev postavíte do nějaké mísy a uděláte do dolní části láhve díru. Voda neteče. Když potom uzávěr povolíte, voda začne z˙láhve vytékat dírou ven. Pokud do láhve uděláme tři díry nad sebou, můžeme pozorovat jak se mění tlak vody, protože z˙každé dírky vytéká voda jinak. Další nápady čerpáme ze speciální debrujárské knihy nebo různých jiných knih. Ze společných výtvorů můžu jmenovat třeba pavouka (kouzlo s˙krabičkou od sirek) nebo žabku (přesun těžiště v˙pohybující se krabičce). Zdeněk Lašák zase přišel s˙nápadem na přesýpací hodiny. To bylo v˙rámci soutěže Nevyhazuj, z˙toho by mohlo být..."

Pokud vím, tak také s˙debrujáry cestujete.
"Ano. Vždy v˙květnu se konají tzv. Dny muzejí a v˙prosinci Vánoce mladých debrujárů v Praze. Jezdíme také na zájezdy do ciziny, ale tam jsem zatím nebyl. Já jsem byl v˙Praze a Brně. V˙Praze jsem byl v˙dubnu 1999 na Dnech muzejí. Navštívili jsme pražskou školu, kde jsme ukázali žákům sedmých tříd naše pokusy. Moc se jim to líbilo, nechtěli nás ani pustit domů. Před odjezdem z˙Prahy jsme se šli podívat se na vyhlášení celostátního finále soutěže "Nevyhazuj, z˙toho by mohlo být." Byli jsme ale také ve středověké mučírně, na Vyšehradě, na Hradě jsme se dostali do věže Chrámu svatého Víta."

A co soutěže?
"Nedávno proběhla Okresní soutěž Věda hrou. Vylosovaní dostali knížky podle vlastního výběru, za odměnu pak také zájezd do brněnského Moravského zemského muzea, kde jsme zhlédli naše pokusy, ale na vyšší technické úrovni. Nyní probíhá nová soutěž nazvaná Plastikiáda. To je soutěž, kdy z˙plastikových láhví vyrábíme různé věci: lehátko na vodu, skleničky a tak. A také máme natočit na videokazetu několik našich pokusů. V˙současnosti zároveň probíhá celostátní soutěž S debrujáry na Slovácko. V˙říjnu roku 2000 uvítáme malé debrujáry z˙celé republiky na finále této soutěže v˙Uherském Hradišti. Práce máme pořád dost, nikdy se nenudíme."

Text: Jana Hlavačková

Zpěv od srdce k srdci
V˙roce 1899 čtyřiadvacetiletý Mořic Foltýn se se svými třemi bratry (Jan, Ferdinand a Blažej) a otcem Mořicem rozhodli, že opomíjení jejich muzikantského umění v˙kněžpolské muzice by mělo skončit. A tak vznikla Topolanka, která poprvé zahrála v˙r. 1899 na hasičském výletě v˙zahradě u Rozsypálků na čísle 117. Po dobu války byly povolovány zábavy jen odvedencům, kteří v 18 letech rukovali hned na frontu. Blažej Foltýn padl na italské frontě. V˙prvních volbách nové republiky byl zvolen starostou obce kapelník Mořic Foltýn. V˙r. 1925 postihla topolskou muziku tragédie. Nešťastnou náhodou byl v˙napajedelském zámku zastřelen křídlovák Antonín Gajdošík, který tu byl zaměstnán. Zůstalo po něm pět malých dětí. Po osvobození v˙r. 1945 hraje topolská muzika na Zemědělské výstavě v˙Praze, Světovém festivalu mládeže, na 1. celostátní spartakiádě, dokonce jsou nahrány dva pořady pro brněnský rozhlas. Rok 1962 je důležitým mezníkem - kapela si dává název Topolanka a přechází na nízké ladění. V˙r. 1965 vyjíždí Topolanka poprvé za hranice - do Polska. Pak následuje Německo, Maďarsko, Rakousko, Švýcarsko a Francie. 70. a 80. léta lze označit jako nejúspěšnější období. Přichází rok 1989. Topolanka pečuje o svůj dorost a vychovává nové muzikanty. Kapela čítá 26 členů, z˙toho 2 zpěvačky.

Čestnost - nečestnost
"V okrese Uh. Hradiště má několik obcí problémy se sportovišti, jedná se vesměs o majetkoprávní záležitosti. Myslím si však, že náš problém je nad jiné specifický. Už to, že pravda se hledá pomocí soudu, který není schopen rychle reagovat na proměny doby a na skutečnost, že obyvatelé žijící několik desítek let vedle sebe se najednou nedokáží dohodnout. Nevěstí to nic dobrého, je to však bohužel tak. Územní plán obce Topolná hovoří jasnou řečí - sportovní plocha je na něm schválena jako občanská vybavenost. Zejména starší generace přijímá tuto skutečnost nerada a naopak sní o tom, jak pozemek výhodně zpeněžit. Možná proto byl u soudu vyřčen požadavek na 120 Kč/m2, potom 60 Kč a posléze i cena podle vyhlášky, jako by se jednalo o stavební pozemek. Dalším faktem je, že místní komunikace, která se dotýká okraje hřiště, vybudování kanalizace, pokládka kabelů Telecomu, přípojky vody a elektřiny do šaten TJ a účelové komunikace podél kratší strany hřiště nejsou v˙tomto sporu vůbec brány v˙úvahu. Zástupci obce místo uznání pravdivých fakt slyší jenom My jsme vlastníci. O vlastnictví ale není pochyb a také nabízená cena 30 Kč za m2 louky není, myslím, zrovna málo," říká starosta obce.

Vysvěcení kostela
"Jen málokdo ví, že náš kostel nebyl dosud posvěcen. K˙tomuto zjištění se došlo po prostudování kostelní kroniky. Po jeho dostavbě v˙r. 1940 byl pouze požehnán - patrně pod vlivem válečných událostí. Ke svěcení kostela by mělo dojít v˙r. 2000 při příležitosti 60. výročí jeho vzniku. Požádali jsme olomouckého arcibiskupa P. Graubnera, aby náš kostel posvětil poslední květnovou neděli v˙r. 2000 v 10.30 hodin při slavnostní mši svaté. Součástí slavnosti by mělo být i posvěcení nových okenních vitráží a sochy sv. Anny. Tato socha byla restaurována, a protože její cena je vysoká, nemůže být vrácena zpět na původní místo do kapličky směr Napajedla, kde byla ohrožena její bezpečnost před zloději a vandaly. Proto bude umístěna v˙pravé zadní části našeho kostela. Rád bych poděkoval našim spoluobčanům, kteří přispěli na nové okenní vitráže i na opravu sochy sv. Anny," svěřil se Samsounek.

Rekapitulace roku 1999
V˙únoru byla jako priorita stanoveno dokončit stavbu bytů nad MŠ a byla ukončena energetická rekonstrukce MŠ. V˙březnu proběhla revitalizace mokřadu Pod Padělkama, bylo zde vysázeno 60 bříz a 20 oskeruší. Obecní zastupitelstvo schválilo záměr výstavby domu s˙pečovatelskou službou. V˙dubnu probíhá další výsadba stromů (20 švestek, 40 jehličnanů), je položen živičný koberec V˙Ulici. Červenec je v˙duchu oslav 100. výročí založení dechové hudby Topolanky, nezapomíná se však ani na plynofikaci, úpravy kotelny MŠ a opravy kapličky sv. Antonínka na horním konci. Srpen byl bohatý: kolaudace nově opravených komunikací, ZŠ se připojuje na Internet, probíhají velké přípravy na slovácké hody. V˙září zahajuje nový školní rok ZŠ se 100 žáky. 80 dětí dojíždí do Bílovic, v˙první třídě se objevuje 22 žáčků. V˙říjnu je po dvou letech dokončena restaurace sochy sv. Anny z˙kapličky, v˙kostele se zahajuje výměna oken a montáž vitráží. Ani listopad svým počasím neodradil radní od činnosti: probíhá výstavba cesty k˙mokřadu, současně proběhla kabelizace sítí Telecomu, kabelové televize a prodloužení kabelu místního rozhlasu. V˙prosinci se dokončuje cesta k˙mokřadu, zastupitelstvo schvaluje návrhy symbolů obce a probíhají inventury hmotného i nehmotného majetku obce.