DOBRÝ DEN SLOVÁCKO

Číslo: 14
07.04.1997
Článků: 40

REDAKCE

ARCHIV
minulých čísel
Rok 1996
Rok 1997
Rok 1998
Rok 1999
Rok 2000

	Rozhovor s Vladimírem Mišíkem
	Předposlední rock - BEZ LADU A SKLADU
	HITPANORAMA Zdeňka Dudy
	HOVORY O DROGÁCH
	Problémy Pro Pana Petra Parmu

Rozhovor s Vladimírem Mišíkem

Jak se cítíte po padesátce?
Zrovna dnes to není nic moc, ale ani ne tak po padesátce, ale po zrecidivované chřipce, takže jsem pod léky a přitom hraju.

Jaká byla letošní Gramy?
Tyhlety slavnostní události předávání cen a podobně na jednu stranu mívají někdy trošku trapnou atmosféru, na druhou stranu někteří se těší, až něco vyhrají, takže panuje lehké napětí. V sále to nepůsobilo tak špatně, v televizi to prý dopadlo hůř, ale já to nechci nijak komentovat, je to prostě taková společenská hra a tak to beru a nedělám si z toho žádnou hlavu: Je to pryč a už je to za náma. Ale myslím si, že to není špatně, když nějaká taková ocenění veřejnou či odbornou porotou existují.

Jak jste prožil minulé týdny a předchozí měsíce?
Většinou jsem vypadal tak, že jsem právě ležel s chřipkou a vstal jsem, protože byla Gramy a série koncertů a měl jsem ty padesátiny a pak se mi to trošku vrátilo, ale zase jsem s pomocí lékařů vstal z postele a vyrazil jsem na takovou kratší tkaničku. Ale už je to lepší, takže vlastně normálně: hrajeme... Vystupovali jsme 12-14krát za měsíc, ale nejsou to šňůry, vždycky tak tři čtyři koncerty, říkáme tomu tkaničky. K tomu promotion k nové desce a spousta rozhovorů pro noviny a rádia k mým padesátinám, snídal jsem ve všech možných televizích včetně bratislavských a také jsem čtrnáct dnů ležel v posteli.

Stíháte sledovat své kolegy?
Vzhledem k tomu, že trošku spolupracuju s českým rozhlasem - na stanici Praha mám vždycky jednou za čtrnáct dní odpoledne dvacet minut, ve kterých můžu pouštět, co se mi líbí. Protože jsem fanda do šedesátých a sedmdesátých let a v jazzu a blues do těch padesátých, tak ty novinky až tak příliš nesleduju. A pouštím spíš plejádu svých oblíbenců od Milese Davise až po J.J. Calea...

Co právě čtete?
Přiznám se, že teď to mám takové zmatečné, že mám rozečteno asi pět knížek, s sebou mám teď Klobouk ve křoví od Jiřího Voskovce a to mě blaží. Ne třeba romám, rozečetl jsem od Topola Sestru a nemůžu se do toho zakousnout. Mám s tím problém, že začnu číst a pak začnu přemýšlet o svých věcech a asociuju úplně někam jinam. Najednou prostě zjistím, že deset minut nečtu a přemýšlím. Takže teď nemám takové to období, kdy bych se zakousl do nějaké úplně základní knížky. Poslední kniha, co jsem opravdu prožil, byl Exodus - vlastně literatura faktu o počátku sionismu a izraelského státu.

V sedmdesátých letech jste hodně zhudebňoval Kainarovy básně. Teď se pro texty obracíte kam?
Spíš se rozhlížím po našich souputnících, jako je třeba Jirka Dědeček. Jde o odklon od takříkajíc silné poezie k normálnějšímu, přímočarejšímu sdělení. Dnes, kdy máme svobodu slova, člověk nemusí tolik hledat skryté významy a může otevřeně vyjádřit některé své pocity.

Na muzikál se nechystáte?
Ne, to mě nezajímá. Já nemám přespříliš rád operetu ani muzikál. Jediný muzikál, který jsem viděl, byl Jesus Christ Superstar na pražském výstavišti a měl jsem to štěstí, že jsem to viděl v provedení s Basikovou, Střihavkou a Bártou, což znamenalo vrcholný pěvecký výkon a i inscenace je bezvadná, takže to vřele doporučuju. Jak mám averzi vůči muzikálům, tak jsem ji pro tuto chvíli musel vzít zpět.

Návrat do politiky vás neláká?
Ne, myslím si, že dvouletá zkušenost byla dostačující a chci se věnovat tomu, co mě baví a naplňuje sebeuspokojením, třeba odehrajeme koncert a po koncertě je jasný výsledek. Buďto lidi křičí nebo ne. Zaplaťpánbu zatím vždycky aplaudují a to mě oživuje. V politice je to teď hrozně těžký chleba a myslím, že to bude čím dál tím složitější. A já jsem nikdy tyhlety ambice neměl, to byla jenom přechodná svého druhu služba po té zásadní změně. Momentální situace je velice složitá a komplikovaná. Když si člověk uvědomuje, kolik velkých podniků je před bankrotem a neprosperují, tak jsou těžko splnitelné sliby sociálních demokratů. Já se spíš přikláním k úplně jiným stranám, ale bude to velmi komplikované.

Ivo Vojtík

Předposlední rock - BEZ LADU A SKLADU

Martin Beďač - kytara, Michal Kaščák - klávesy,zpěv, Peter Kohout - saxofon, Rasťo Kubica - saxofon, Peter Kaščák - baskytara, Peter Slameš - bicí

Trenčínští BLAS doslova šokovali v druhé polovině 80. let návštěvníky Rockfestů. Neznámá kapela #odnikud překvapila sytým soundem, syrovými a politicky motivovanými texty a především maličkým a mladičkým frontmanem Mišem Kaščákem, který nebyl za klávesami téměř vidět. Z Miša je dnes #vytáhlý Michal a z kapely jedna z nejúspěšnějších a nejzajímavějších slovenských skupin. S léty sice ubylo hudební i textové syrovosti (zvláště po častém hraní ve Francii, kde se #Bezlaďáci přizpůsobili vkusu místního publika a tak trochu #zlaurovatěli), ale pořád jde o navýsost šlapavý bigbítek s nadstandardně chytrými texty. Kapela údajně pomalu končí (především s hraním na Slovensku), ale se svojí účastí v 8xROCK! na beton počítá.

Red

HITPANORAMA Zdeňka Dudy

Premiéra - středa od 20 do 22 hod.

Repríza - sobota od 19 do 21 hod.


	13. týden
	1. squeezer - Saturday Night
	2. blue system - Thank God Itďs Friday Night
	3. spice girls - Mama
	4. backstreet boys - Anywhere 4 You
	5. unique ii - Do What You Please
	6. east 17 - Hey Child
	7. no mercy - Please Donďt Go
	8. no doubt - Donďt  Speak
	9. c-block - So Strong Out
	6. caught in the act - Bring Back The Love

	novinky týdne
	boyzone - Isnďt It A Wonder 
	bee m - Do What You Want
	gina g - Fresh!

HOVORY O DROGÁCH

Připravuje ve spolupráci s Dobrým dnem Mgr. Irena Pilařová, protidrogový koordinátor pro okres Uherské Hradiště. Dotazy pište na adresu redakce, heslo Drogy, nebo volejte přímo Poradnu pro drogově závislé, tel. UH 555 782 (Pondělí 15-17 hod).

Jaké drogy se užívají v Uh. Hradišti nejvíce a kolik je zde narkomanů?

#Drogová scéna v Uh. Hradišti je v podstatě srovnatelná se situací v jiných městech a regionech, respektive s vývojem v jiných městech a regionech. Mezi nejoblíbenější /a tedy i nejužívanější drogy/ zde patří: marihuana, pervitin, LSD /tripy/, extaze. Nárust uživatelů se objevuje také u těkavých látek. Dříve bylo užívání těkavých látek /čikuli, rozpouštědla, lepidla,../ spojováno především s lidmi z nižších sociálních vrstev a s romskými občany. Dnes už toto spojení příliš neplatí. To, co však dodnes platí je skutečnost, že právě těkavé látky patří k nejrizikovějším drogám jak počtem úmrtí při prvním experimentu , tak poškozením, které způsobují na organismu.

Specifikou jihomoravského regionu v oblasti závislostí je vysoký počet gamblerů /mnohem vyšší než v ostatních oblastech naší republiky/. Počet osob závislých na nealkoholových drogách nemůžeme nikdy přesně zjistit. Existují sice různé statistiky a průzkumy, které se snaží počet těchto osob alespoň přibližně odhadnout, ale bohužel i tyto výsledky jsou velmi nepřesné. Co se týká našeho okresu, je zde oficiálně registrovaný pouze jeden #narkoman. V naší poradně se však setkáváme s mnohem větším počtem osob závislých na nealkoholových drogách i s lidmi, kteří s drogami zatím jen experimentují. Každý den jsou pracovníci naší poradny v kontaktu s 5 - 15 lidmi, kteří jsou nějakým způsobem drogovým problémem ohroženi.

Problémy Pro Pana Petra Parmu

Každý se může v životě setkat s problémy, na které sám nestačí. Někteří se je pokusí nejprve zvládnout silou a pak pochopí, někteří vyhledají pomoc hned. Trápí-li vás (či jen zajímá) něco v komunikaci a lidských vztazích, pište či volejte do redakce nebo přímo do Soukromé psychosociální poradny, St. Tenice 1195/A, 686 01 UH, tel. 40518. Ve spolupráci s redakcí Dobrého dne připravuje PaeDr Petr Parma, systemický terapeut a soukromý sociální poradce.

Neumí přijmout sama sebe
Před pěti lety jsem se oženil. Byl jsem vždycky taková veselá kopa, mám rád život, lidi, umím se radovat z maličkostí. Všichni kolem mě brali jako kamaráda, kluka, který si z ničeho nic moc nedělal a dlouho se něčím netrápil. Myslím, že jsem byl hodně oblíbený. O to víc byli všichni překvapeni, když jsem začal chodit s Martou. Kromě mě. Já jsem byl v sedmém nebi. Marta byla nádherná. Krásná, štíhlá, ušlechtilá... Já vím, že teď o ní mluvím trochu jako o klisně, ale tenkrát jsem to tak nebral. Byl jsem z ní unešený. Pravda, věděl jsem, že je taková rezervovanější, hodně vážná a přemýšlivá, nad vším hrozně hloubala, měla velmi vážné, ale překrásně hluboce hnědé oči, klidný až smutný výraz a společnosti se spíš vyhýbala, ale to mě k ní kupodivu spíš přitahovalo. Život měla dopodrobna naorganizovaný a já jsem do jejích plánů zapadl. Tak jsme se vzali. Nemuseli jsme, to ani náhodou, děti měla v plánu až o dost později. Prostě jsme chtěli. Oba jsme měli po výšce a možnost získat byt. Uběhlo pět let a... Mar ta zůstalo pořád stejná. Studená, odtažitá, tělesně chladná. Jen se trochu rozmluvila. Trvale je s něčím nespokojená. Už tenkrát jsem si všiml, že je hodně nespokojená sama se sebou, jakoby se pořád trochu trýznila. Ale já jsem to bral jako dobré znamení, že na sobě bude pracovat, že se bude pořád měnit k lepšímu. Když jsem dobře poznal její matku (otce neměla) a to bylo až nedávno, pochopil jsem. Zakaboněná, naštvaná, zklamaná a nešťastná žena, zoufale nespokojená se sebou, s druhýma, se světem. Setkání s ní jsou pro mě doslova hrůzná. A hrůzné je i to, že mám pocit, jakoby Marta šla tímto směrem. Je mi z toho moc úzko. Děti pořád ještě nemáme, jen celkem přepychově zařízené bydlení. Vím, že mě Marta potřebuje. Hrozně potřebuje. Mám pocit, že jsem snad to jediné pozitivní, co v životě má. Ale já se měním. Čím dál, tím víc. A mám pocit, že k obrazu mé ženy. Z toho mám největší strach. Už tak jsem někdo jiný, známí z dřívějších dob mě nepoznávají. Mám strach, že pokud s Martou zůstanu, dopadne to pro mě špatně . A když odejdu, dopadne to špatně pro ni. K dovršení všeho mně před pár dny řekla, že by už chtěla mít dítě. Jakoby si vůbec nic neuvědomovala... (Kamil, manažer, 31 let)

Váš dotaz jsem, Kamile, zveřejnil v plném znění, protože na něj odpovím velmi spoře. Myslím, že dobře rozumím tomu, co vás zneklidňuje. Někdy se hovoří o kladném a záporném zaměření na sebe a na svět. Někdo přemýšlí tak, že život vnímá pozitivně a to i v tom, co někdy trochu bolí a trápí. Jinému jeho mozek zase #konstruuje svět jako negativní, smutný. Podle mě záleží hodně na tom, jak přemýšleli lidé, s nimiž jsme vyrůstali a na tom, jak sami přemýšlíme o svém přemýšlení. Rozumím tomu tak, že vy s Martou jste tak trochu na opačných pólech. To může být skutečně, jak to sám cítíte, #hrobem pro vás, ale i šancí pro Martu. Jen si nejsem jist, zda jí můžete sám pomoci. Proto vám doporučuji obrátit se na odborníka přes mezilidské vztahy buď sám nebo společně s Martou. A moc bych nečekal...

K zamyšlení na závěr:

Náš růst začíná tím, že umíme přijmout sami sebe. Jinak se navždy uzavřeme do vnitřní, bolestné a nekonečné války. Protože čím více přijímáme sami sebe, tím méně máme pochyb, zda jiní přijímají nás. Lidé žijící naplno, se berou a přijímají takový, jací jsou. Nežijí k vůli příslibu nějakého zítřka. Obvykle v sobě cítí stejné hřejivé a líbívé pocity, které v sobě všichni nalézáme, když potkáme někoho, koho doopravdy máme rádi nebo koho obdivujeme.

Lidé žijící naplno si všímají všeho, co je v nich dobrého, od maličkostí, jako je úsměv nebo chůze, a přirozený talent, kterým jsou nadáni, až po vlastnosti, které se snaží kultivovat. Když takoví lidé najdou na sobě nějakou nedokonalost, snaží se jí porozumět. Největší pramen k plnosti života máme v sobě. A navíc, radostné sebepřijetí, dobrá představa o sobě a trocha oslavnosti k sobě samému je základem fontány tryskající do plnosti života.

(J. Powell)

www.hradiste.cz
Program a aktualizace Stanislav Lopata
hudba@hradiste.cz
Čas zpracování: 0 sekund