Číslo: 15
10.04.2000
Článků: 106
REDAKCE
ARCHIV
minulých čísel
Rok 1996
Rok 1997
Rok 1998
Rok 1999
Rok 2000
Ten dělá to a ten zas tohle
Jak se žije v Košíkách
Ten dělá to a ten zas tohle
František Horák při přijímání ceny za dva miliony ujetých kilometrů bez nehody
Pokud jste řidičem či řidičkou, víte, jak těžké je dnes nepřijít k˙úhoně. Mnozí řidiči (nejen osobních) automobilů nerespektují předepsanou padesátikilometrovou rychlost v˙obci, riskantní předjíždění je často jejich denním chlebem. Proto bychom si měli vážit takových řidičů, kteří mají pocit zodpovědnosti v krvi a dokáží jezdit bez nehod. Jedním z˙nich je i řidič České autobusové dopravy, František HORÁK z˙Ořechova, který byl nedávno oceněn za dva miliony kilometrů bez nehody.
"František Horák patří k˙našim dlouholetým zaměstnancům a patří do řady těch řidičů, na které je za každé situace skutečně spolehnutí. Za celou dobu jeho působení v˙ČSAD nebyla zaregistrována jediná stížnost na něj, ba naopak přicházely spíše pochvaly a poděkování. Od roku 1972 zajištoval jak pravidelnou linkovou dopravu, tak i zájezdovou dopravu v tuzemsku i zahraničí, která měla významný podíl co do počtu ujetých kilometrů započtených do soutěže Jízda bez nehod. Patří mezi nejlepší řidiče naší akciové společnosti. Ostatně i to je vizitkou, že zůstal po celý život věrný jedné firmě," říká o něm jeho nadřízený Ing. Vladimír Oswald, vedoucí divize autobusové dopravy.
Jak jste se stal právě řidičem autobusu?
"Narodil jsem se 6. dubna 1940 v Ořechově. Po absolvování základní školy jsem chtěl studovat automobilovou průmyslovku v˙Zábřehu, ale z 240 uchazečů přijímali pouze 80. Mne tedy přeložili na Střední průmyslovou školu v˙Přerově, kde jsem vydržel pouze do pololetí, protože jsem chtěl být automechanikem a řidičem. K˙této lásce mne přivedlo to, že za dob svého mládí, kdy jsem ještě chodil do školy, jsem dělal řidiči autobusu výběrčího. Občas jsem si směl s˙prázdným autobusem i zajezdit. Pět měsíců jsem byl v˙ČSAO Uh. Hradiště (tehdy Pragovka) a 1. září jsem se šel učit do ČSAD Zlín jako opravář automobilů. Učil jsem se OUSPZ (tedy "státní pracovní zálohy") v˙Ústí nad Orlicí. Po vyučení v˙r. 1957 jsem nastoupil do ČSAD v˙Uherském Hradišti, kde jsem pracoval jako automechanik až do roku 1959. Pak jsem odešel na základní vojenskou službu do Vimperka, kde jsem byl opět zařazen u automobilů a po měsíci mne poslali do Školy automobilových specialistů v˙Nitře. Tam jsem strávil deset měsíců a vrátil se zpět do Vimperka. Pak mě přeřadili do Českých Budějovic, kde jsem v˙prosinci roku 1961 základní vojenskou službu také ukončil. Nastoupil jsem do ČSAD Uherské Hradiště jako řidič nákladní dopravy a od roku 1963 jezdím s autobusem."
Dva miliony kilometrů. Máte přehled o tom, kolik je to hodin nebo dní za volantem?
"Přesně spočítané na hodiny to nemám, ale tyto dva miliony kilometrů jsem jezdil od roku 1972 až do 30. března 2000. Bohužel, v˙roce 1972 jsem začínal znova, jelikož jsem půl milionu ztratil při dopravní nehodě. Jednalo se o technickou závadu, při níž se autobus dostal do smyku a nedalo se s˙tím nic dělat."
Co všechno jste za tu dobu absolvoval?
"Jezdil jsem od roku 1968 na tuzemské a zahraniční zájezdy. Pak jsem jezdil autobusovou linku Uherské Hradiště - Banská Bystrica a jeden rok také linku Uherské Hradiště - Praha. V˙roce 1969 jsem nastoupil na linku Uherské Hradiště - Napajedla - Zlín a mezi tím jsem jezdil se zájezdovým autobusem do Polska, Rakouska a Chorvatska. Delší linky mi vyhovovaly více. Člověk byl zvyklý na lidi a rád jsem každému vždy poradil, ať to bylo Chorvatsko nebo i na lince do Prahy. Hlavně mne to bavilo."
Jak toto Vaše časové vytížení snášela Vaše paní?
"Manželka mi byla vždy velkou oporou. Hodně mi pomáhala při úklidu autobusu, ale také při jeho opravě. Jelikož jsem většinou přijel domů pozdě večer a brzy ráno jsem zase odjížděl, muselo se vozidlo dát do pořádku na další cestu. Moje žena pracovala v˙Mototechně, a tak znala všechny náhradní díly a měla velký vztah k˙automobilům, proto mi také tak mohla pomáhat při opravách autobusu. Navíc je technický typ, takže si většinu domácích oprav a úprav udělala sama. A na to, že jsem věčně pryč, si prostě časem musela zvyknout. Jsem jí za hodně vděčný."
Potkával jste také spoustu zajímavých lidí .
"Ano. Vozíval jsem většinou uherskohradišťské pasažéry, ale vozil jsem také zahrádkáře, Topolanku, Vlčnovjanku, Kněžpolanku a spoustu dalších kapel. Jezdíval jsem také se souborem Dolina Staré Město a hodně také s˙Hradišťanem. Vozil jsem prostě celý region Uherské Hradiště. Jelikož mne znali, tak si mne většinou sami vyžádali."
Co Vám tahle zodpovědná práce přináší?
"V první řadě mne to nesmírně baví, i když je práce řidiče (vzhledem k˙časové vytíženosti a zodpovědnosti za tolik lidských životů) poměrně málo placená. Jsem rád mezi lidmi. A navíc jsem nikdy neměl problémy co se týče podniku."
Je rozdíl mezi řidiči, když jste začínal a řidiči dnes?
"Dříve nebýval takový provoz, takže se řidiči navzájem znali. Nebývalo ani tolik osobních automobilů jako dnes. V˙dnešní době je na cestě velký provoz, a proto jsem rád, že za deset měsíců budu končit."
Chcete něco vzkázat závěrem ostatním řidičům?
"Chtěl bych popřát všem našim řidičům v˙celé České republice, aby se jim další jízdy dařily a dojeli ty kilometry bez nehody, ve zdraví."
Text: Jana Hlavačková
Foto: Pavel Paška
Jak se žije v Košíkách
Kaple Panny Marie byla vysvěcena v roce 1889
Obec vznikla počátkem 17. století jako lesní lánová ves, tedy vyklučením lesního porostu. Poprvé se Kosyky připomínají v˙r. 1618. Podle olomoucké matriky zde žilo v˙druhé polovině 18. století 239 dospělých a 109 dětí česky mluvících. V˙obci pracovala vrchnostenská pálenice, k˙níž po r. 1918 přibyla druhá. Obě však zanikly po r. 1945. Z˙řemesel v˙r. 1880 byli v˙obci dva krejčí. Až do období socializace si zachovaly Košíky zemědělský a dobytkářský ráz. Značná část příjmů plynula obyvatelstvu z˙ovocného stromoví, jehož pěstování se věnovali intenzívně od konce 18. století. Za okupace obyvatelé obce pomáhali partyzánům, zejména skupině Olga. Za tuto pomoc Němci popravili několik občanů. Po válce byl obětem postaven pomník. Boje u Košíků probíhaly až do 2. května 1945. Jako zajímavost však musíme uvést výšinné hradisko - patrně již velkomoravského původu -, ležící severně od Košíků. Je možné, že přežívá i do 11. a snad i 12. století. Je pokládáno za refugium. Opevnění má nepravidelně obdélníkovitý tvar, jeho obvod měří 1022 m. Val je hlinito - kamenný, místy i 2 m vysoký. V˙jednom místě je opevnění proraženo dvěma vchody - bránami a je zesíleno příkopem širokým 8 - 12 m. Bližší časové zařazení hradiska v˙rámci hradištního období není dosud možné, protože kromě průkopu valu zde nebyl zatím archeologický průzkum proveden.
Letos bude znak i prapor
Košíky patřily právě mezi ty obce, kterým byla pečeť a tím i samosprávný status quo přidělen již koncem 17. století, a to v˙r. 1694, jak dokládají staré ověřené listiny. Původní pečetidlo obce Košíky mělo průměr 28 mm. V˙renesančním štítě je košík s˙hrozny a nad ním vodorovně položený kosíř. Název obce byl v˙různých letech na listinách uváděn v˙těchto podobách: Kosyky (1671), Kossiky (1718), Koschik (1720), Koschiky (1751). "Na květnovém zasedání obecního zastupitelstva obce Košíky budeme schvalovat finance na zhotovení praporu a znaku obce. Ostatní bude záležet na heraldikovi, ale podle naší představy by měl znak vycházet z˙původní pečeti," dodává k˙současnosti starosta.
Chlouba místních věřících
Na místě dnešní kaple stávala na Košíkách v˙minulosti menší zděná kaplička, postavená někdy okolo r. 1780. Sloužila především jako zvonice. Roku 1875 se sesula vlivem velkých a častých dešťů, neboť měla mělké základy. "Její ztrátu lidé těžce nesli a toužili po nové kapličce," říká starosta. "Základ k˙jejímu obnovení podala vdova po Pavlu Pospíšilovi z˙čp. 74, když svou dobrou vůlí odkázala 50 zlatých na stavbu nové kaple. K˙tomuto odkazu se přidávaly i další osoby a tak za 13 let po zániku první kapličky byla postavena nová, větší a prostornější kaple na hlubších základech. Kapli postavil Karel Tříska a jeho dva synové za 100 zlatek v˙r. 1888." Po dokončení a vybavení kaple došlo k˙jejímu vysvěcení dne 15. září 1889. Zasvěcena je Panně Marii a současně byla posvěcena i socha Panny Marie Lurdské, určená pro novou kapli.
Škola v Košíkách
Vznik školy v Košíkách se nedá přesně datovat. První škola - přesněji řečeno počátky společného vyučování dětí - byla údajně v˙domě č. 8. Podle ústního podání zde vyučování prováděl snad tkadlec Pokorný, neboť prý při vyučování tkal sukno. Škola v˙tomto domě byla do r. 1840, kdy obec společně s˙velkostatkem jako patronem vystavěla školní budovu, dnes č. 104, z ˙tlučenice. Vyučování v˙nové škole bylo zahájeno teprve roku 1891. "V roce 1978 byla základní škola v˙obci zrušena, stejně jako v˙Jankovicích, a děti z˙obou obcí začaly dojíždět do úplné základní školy do Traplic, kde byla otevřena nová školní budova. Školní budova na Košíkách však dále plnila své poslání. Po nezbytných adaptačních pracích a stavebních úpravách zde byla zřízena mateřská škola, jejíž ředitelkou je Pavla Puková z˙Uherského Hradiště."
Novodobá historie obce
"Z novodobé historie obci si musíme neustále připomínat především dobu fašistické okupace a válečná léta," říká Mgr. Jaroslav Šlechta. "Za znovunabytí svobody také Košíky platily válečnou daň krví svých obyvatel. Bývalý starosta obce Cyril Remeš (starostou byl v˙letech 1938 - 1942) byl napojen na protifašistický odboj prostřednictvím parašutisty Vojtěcha Lukaštíka vyslaného do našeho kraje z˙Anglie. Parašutista Lukaštík se ukrýval v Jankovicích u bratra starosty, autodopravce Josefa Remeše. Po vyzrazení úkrytu byla celá Remešova rodina zatčena zlínským gestapem a postavena před soud. Všichni byli odsouzeni k˙trestu smrti a dne 30. června 1943 popraveni ve Vídni."
Spolková a osvětová činnost
Nejstarší zájmovou organizací v Košíkách je Sbor dobrovolných hasičů (1895). Další velmi agilní zájmovou organizací je Český zahrádkářský svaz. Ač byl založen až v˙r. 1965, má již v˙obci neodmyslitelnou tradici. Myslivecké sdružení bylo založeno v˙r. 1925 a jeho posláním je pečovat spolu se správou zdejšího polesí o chov a zušlechťování lesní zvěře. O zdravotní prevenci zde pečuje Český červený kříž, který byl založen 15. července 1971. Členové této organizace jsou i pravidelnými dárci krve. A neméně záslužná je i jejich pečovatelská služba, za kterou si jich starosta obce nesmírně váží. "TJ Sokol Košíky hraje základní třídu a vzhledem k˙tomu, že se jedná o >mladší generaci< (věkový průměr je 40 let), schází mi u ní větší zapojení se do dění v˙obci."
Sdružení Salamandr
"V˙obci pracuje občanské sdružení Salamandr, které má ve svých stanovách ochranu životního prostředí. Velmi rád jsem uvítal tuto iniciativu, protože zlepšení životního prostředí je jednou z˙rozhodujících otázek pro další spokojený život lidí v˙obci. Avšak na druhé straně musím konstatovat, že občanské sdružení po celou dobu mého působení ve funkci starosty neprovedlo jedinou konkrétní práci. Jejich jediným záměrem je se vším nesouhlasit a jen posílat petice ke všemu, co obecní zastupitelstvo dělá. Místo toho, abych řešil podstatné otázky a úkoly ke zlepšení dostupných vymožeností, řeším z˙větší části jen podněty a připomínky občanského sdružení Salamandr, které zatím nevedou ke zlepšení stavu životního prostředí," uzavírá starosta.
Text: Jana Hlavačková
Foto: Pavel Paška
www.hradiste.cz
Program a aktualizace Stanislav Lopata
hudba@hradiste.cz
Čas zpracování: 0 sekund
