Číslo: 17
28.04.1997
Článků: 37

Titulní
Uherskohradišťsko
Ze
Kultura
Pro
Pošta
Horoskop
Humor
Sport

REDAKCE

ARCHIV
minulých čísel
Rok 1996
Rok 1997
Rok 1998
Rok 1999
Rok 2000
DOBRÝ DEN SLOVÁCKO


Povídání s Ondřejem Hejmou
Co nového u Reflexů?
HITPANORAMA Zdeňka Dudy
Problémy Pro Pana Petra Parmu




Povídání s Ondřejem Hejmou

Ondřej Hejma "pod obraz" ještě před koncertem.

Široké veřejnosti jste se před lety představil jako spoluautor netradičního cestopisu Autosto-pem do Nepálu. Nechystáte se podniknout a popsat něco podobného?
Želbohu na takové věci teď není čas. Ani na to, aby člověk podnikl nějakou velkou cestu, natožpak aby o ní psal. Já se přiznám, že veškerý volný čas, který mám, investuju právě do muziky. Což neznamená, že za pár let, až ten cvrkot bude menší, si na to čas nenajdu.

Čas nehudební vypadá ve vašem případě jak?
Vždycky jsem měl tu filozofii, že aby člověk mohl dělat muziku podle svých představ, tak si na ni musí nejdřív vydělat. A protože jsem si navykl chodit do práce, tak to je věc, která funguje dodnes. Pracuju jako novinář, v rádiu a televizi apod., a potom je určitý volný čas, kterého je teď naštěstí čím dál tím víc, protože své hlavní zaměstnání u tiskové agentury Asociated Press (Všeobecné zpravodajství od politiky přes sport, počasí a nehody) momen-tálně dělám takříkajíc na půl úvazku.

Nepřekvapilo vás ocenění skupina roku pro Žlutého psa?
Dalo by se říct, že ano. Pokud bych ho čekal, tak spíš vloni. Ale osud to zahrál takhle, a letošní soška je hezčí než ty předchozí, takže z tohoto hlediska jsem docela rád.

Pociťujete zvýšený zájem o Žlutého psa?
Jedna věc je, nějaké ocenění dostat, a druhá, jak se toho využije. A to je záležitost poměrně složitá, související s marketingem, vyžaduje to úsilí gramofonové firmy, což zatím moc nepociťujeme. Ale tohle všechno jsou nové věci, kterým se firmy teprve učí: v Americe to třeba znamená hodně, ale u nás, když třeba mluvím s kolegy, kteří Gramy dostali dřív, to žádný světoborný předěl není. Navíc zisk naší Gramy má trochu rozporuplný dopad, hudební komunita to pořád neuznává jako nejvyšší hudební cenu, jsou tu ankety, jako je třeba Zlatý slavík... Je to prostě zatím rodící se věc.

Vaše současné turné souvisí právě s Gramy?
Vypadá to tak, ale my jsme loni vydali desku Trsátko a následné turné jsme pořád odkládali, až bude hezčí počasí, což se ukázalo být úplně zbytečné. Takže teď je to turné, na kterém hrajeme dvacetkrát za měsíc, ale jinak hráváme míň. Jsme teď v tom cyklu, kdy se vydá deska, natočí videoklipy a udělá turné. V létě potom budeme hrát dál na festivalech - nějaké další mediální ofenzívy nechystáme.

Stíháte muzikantsky i něco jiného než Žlutého psa?
Veškerou hudební energii, kterou mám, věnuju právě Žlutému psovi. Důležitá věc: poprvé v životě jsem si koupil magnetofon, takže se můžu snažit zachytit nápady a třeba se skládání písniček budu věnovat trochu víc.

Jak je vám jako novináři, když jste zpovídán?
Jsem na to zvyklý a nevadí mi to. Svým způsobem je mi to i příjemné, protože interview jsou dobré v tom, že ať novinář klade jakékoli otázky, tak já si aspoň potom ujasním, co si o tom myslím. Člověk formuluje nějaký názor a kouká, co mu leze z huby a leckdy se doví o sobě zajímavé věci.

Ivo Vojtík







Co nového u Reflexů?
Před nedávnem vyšlo skupině REFLEXY další řadové album, nazvané Nové Touhy, jež vzal pod svá #kmotrovská křídla Janek Ledecký. Na titulní písničku byl představen videoklip ve Snídani s Novou a zřejmě nezůstane jen při jednom. Protože od vydání desky už nějaký čas uplynul, vyzpovídali jsme Jardu Garguláka (zpěv) a Martina Koníčka (klávesy).


- Jak se prodává deska?
Jarda: Přesné informace nemáme, ale nejvíc se určitě prodává na Moravě.
Martin: Já bych řekl, že největší brzdou prodeje jsou někteří obchodníci. My, když jsme podepisovali smlouvu s vydavatelem, tak jsme trvali na tom, aby ceny CD a kazet byly přijatelné. To tě pak docela naštve, když přijdeš např. do Žďáru nad Sázavou do obchodu a místo vydavatelem doporučené ceny 279,- Kč si někdo naše cédéčko kupuje za 359,-.

- Pojďme dál - máte natočený videoklip, kdy ho uvidíme?
Jarda: Od minulého týdne by se měl objevovat v S.O.S. a od pondělí 28. 4. bude nasazený v Sosákově pětce. Za všechny hlasy děkujeme.

- Jak jste spokojeni s klipem?
Martin: Vzhledem k situaci, za jaké jsme ho točili, jsme spokojeni.
Jarda: Zatím jsme si všechny klipy platili sami, takže těžko můžeme chtít, aby vypadaly stejně jako klipy, které točí velké firmy za desetkrát větší peníze.
Martin: My nejsme video skupina a klipy točíme hlavně proto, aby věděli, že jsme vydali nové album. Hlavní práci odvádíme ve studiu a důležité pro nás je, co lidi uslyší, až si poslechnou celou naši desku. Jedna písnička to nikdy neřekne.

- Které písničky se nejvíce líbí?
Jarda: Já považuju za nejzdařilejší #Smutné oči. Na bigbítě se nejvíc chytají #Na kolenou a #Káva.
Martin: Můj favorit je #Poraněná a na tu bude taky druhý videoklip, který by se měl točit někdy v létě.

- Co vás motivuje?
Jarda: Motivace je jasná - když za tebou někdo přijde a řekne: #Ta nová deska se mi fakt líbí.

Red







HITPANORAMA Zdeňka Dudy

Premiéra - středa od 20 do 22 hod.
Repríza - sobota od 19 do 21 hod. 

	16. týden
	1. worlds appart - I Was Born To Love You
	2. captain Jack - Together And Forever
	3. 911 - The Day We Find Love
	4. spice girls - Mama
	5. blue system - Thank God Itďs Friday Night
	6. apollo four forty - Ainďt Talkinď Bout Dub
	7. squeezer - Saturday Night
	8. no doubt - Donďt  Speak
	9. unique ii - Do What You Please
	10. c.i.t.a. - Bring Back The Love

	novinky týdne
	republica - Ready To Go
	pet shop boys - A Red Letter Day
	real mccoy - One More Time







Problémy Pro Pana Petra Parmu

Každý se může v životě setkat s problémy, na které sám nestačí. Někteří se je pokusí nejprve zvládnout silou a pak pochopí, někteří vyhledají pomoc hned. Trápí-li vás (či jen zajímá) něco v komunikaci a lidských vztazích, pište či volejte do redakce nebo přímo do Soukromé psychosociální poradny, St. Tenice 1195/A, 686 01 UH, tel. 40518. Ve spolupráci s redakcí Dobrého dne připravuje PaeDr Petr Parma, systemický terapeut a soukromý sociální poradce.

Mladé dotazy
Opět odpovídám na další otázky studentům a studentkám z jedné hradišťské střední školy, které mně poslali písemně.

Základy teorie balení
Jak nejlépe balit holky? (Evžen, 15 let)
No, milý Evžene, upřímně řečeno, to bych taky rád věděl. Znám sice pár sbalmistrů, ale to mně je houby platné. Zajímavé je, že umí balit bez ohledu na věk. Mají stejně vysokou sbalnost, ať je jim sedmnáct nebo čtyřicet sedm. Často jsem nad tím přemýšlel. Čím to, kruci, je, že jim to tak jde. Já osobně jsem byl vždycky spíš trochu pasivák. Hm, trochu pasivák..., některé říkaly: #Ňouma.. Proto mě to zajímalo. A taky proto, že se mě lidi vždycky často ptali, jak nejlépe balit. Tak jsem přemýšlel, díval se, ptal se a zase přemýšlel a došel jsem k tomu, že
1. Je to z velké části umění, ne jen dovednost a je k tomu třeba mít talent od pánaboha.
2. Je k tomu třeba určité zanícení, posedlost balit holky (něco jako životní potřeba).
3. Podmínkou je si věřit, hodně věřit, mít takovou sebedůvěru, že s ní neotřese ani opakované sklamání (ostatně čím větší sebedůvěra, tím méně sklamání, taková je zkušenost, ať se to komu líbí nebo ne).
4. Výhodou je být hezounek se zevnějškem, který momentálně letí v seriálech televize Nova. Naštěstí tam letí seriály od starých málem až třicet let až po současné, tak má mnoho typů hezounů šanci.
5. Poslední výhodou je vládnout ne moc duchaplnou (to spíš odrazuje), zato buď sladkou, líbivou a velelichotivou, nebo naopak drsňáckou, přehlíživě hrubou a trochu znechucenou mluvou.

Tak, to jsou výsledky mého vědeckého bádání z oblasti balitologie. Jsem s nimi spokojen. Velmi spokojen. Odborně jsem si zdůvodnil, proč já mám balivost minimální. Zkuste se, Evžene, na to podívat také z tohoto vědeckého hlediska. Mělo by to pomoct. A kdyby ne, tak mám nápad. Zkuste si představit, že byste potkal holku, která by vám ukázala nějakou vizitku nebo co s textem: #Jsem ke sbalení.. To by nebylo špatné, co? Tak to zkuste otočit. Je-li jednoduché balit, bude to fungovat. Pořiďte si vizitky, visačku, tričko či co s nápisem, že jste momentálně sbalitelný. A potom už jen čekejte. Je-li jednoduché balit, budete časem přímo přebalen. A je-li něco pravdy na tom, že k nám míří americký feminismus, tak vás rychle některá doslova ubalí (nebo vám ubalí...).

Na prasárničky, to vás užije...!
Je zdravé dívat se na sex v časopisech nebo na videu? (Jana, 16 let)
To je složitá otázka, Jano. Víte, máte přece jenom jenom šestnáct. Ve slavných písničkách se sice zpívá: #Sweet little Sexteen, jenomže šestnáct, to je furt málo. Moc málo. Ne, že by to muselo být nutně nezdravé. To ne. To bych zjednodušil. Bude to možná znít až provokativně, ale teoreticky to nemusí být nezdravé. Ale známe svoje papnhajmské, jak říkáme my, latiníci. Zvláště v tomto věku! Chtěl bych vidět toho, kdo dodržuje základní zásady, aby sledování sexu v časopisech nebo na videu nebylo nezdravým. Vždyť to známe! Bylo by naivní se domnívat, že dívat se na sex v časopisech nebo na videu nebude nezdravý. Skutečně! Protože - mezi námi, Jano - řekněte mi, kdo z ...náctiletých dodržuje základní zásadu dívat se s očima padesát centimetru od časopisu nebo čtyři metry od obrazovky (o úhlopříčce kolem padesáti pěti centimetrů)? Stačí...?

K zamyšlení na závěr:
Nejezdi nikam s pány, které neznáš, a pamatuj, že neznáš ani jednoho.
(R. Morganová)







www.hradiste.cz
Program a aktualizace Stanislav Lopata
hudba@hradiste.cz
Čas zpracování: 0 sekund